VBavorsku veřejnost, ale také politici už vědí, že povodním jako přírodnímu jevu nelze zabránit. Od toho se odvíjí - na rozdíl od mnohde přežívající praxe v Česku - i tamní pojetí protipovodňové ochrany.Předvolební atmosféra a letošní jarní zopakování povodní, byť naštěstí v menším rozsahu než v...
VBavorsku veřejnost, ale také politici už vědí, že povodním jako přírodnímu jevu nelze zabránit. Od toho se odvíjí - na rozdíl od mnohde přežívající praxe v Česku - i tamní pojetí protipovodňové ochrany.
Předvolební atmosféra a letošní jarní zopakování povodní, byť naštěstí v menším rozsahu než v letech 1997 a 2002, přiměly řadu našich politiků slibovat veřejnosti řešení jak čelit rizikům velké vody. Často však přitom patrně vycházejí pouze ze svých osobních znalostí a zkušeností a upínají se k několika velkým jednorázovým investicím, jako jsou například přehrady. Možná by se však nejprve mohli poohlédnout, jak opakované záplavy koncepčně řeší odborníci u našich sousedů.
Těsně před nástupem letošních povodní 28. března uspořádala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s Ústavem pro ekopolitiku, o. p. s. seminář, na němž představila zkušenosti z Dánska, Čech a od našich jihozápadních sousedů v Bavorsku. Právě Bavorsko už dnes může prezentovat výsledky mnohaleté práce, která omezila dopady stoletých povodní v letech 1999, 2002 a 2003. Tato spolková země se totiž smířila se skutečností, že povodním jako přírodnímu jevu nelze zabránit, a v protipovodňové ochraně se soustředila na tři oblasti: zvýšení přirozeného retenčního potenciálu krajiny, technickou protipovodňovou ochranu a opatření zaměřená na prevenci povodní a soustředěná na omezení škod.
PŘÍRODĚ BLÍZKÝ STAV NIVY
Ke zvyšování přirozené retenční schopnosti krajiny lze zařadit i početné a rozsáhlé akce, kterými se prostor stavebně upravených řek opět vrací do přírodě blízkého stavu nivy - místa k rozlivu zpomalují povodňovou vlnu, snižují její energii a nezanedbatelně zlepšují i stav přírodního prostředí. Rozsáhlé výkupy pozemků pro revitalizace se uskutečnily podél Mohanu, Rodachu a dalších řek.
Například studie Univerzity v Bayreuthu dokládá zvyšování počtu druhů i četnost výskytu ryb, ptáků a dalších složek fauny, a to i druhů chráněných a ohrožených vyhynutím. Přírodě blízký stav je pak atraktivní i z hlediska rekreačního využití. Revitalizovány byly rozsáhlé oblasti i v urbanizovaných územích, jako třeba oblast Isary u Mnichova. Součástí těchto akcí obvykle bývá odsazování hrází dále od vodního toku.
RETENČNÍ NÁDRŽE I CYKLOSTEZKY
Druhým stavebním kamenem protipovodňových opatření v Bavorsku jsou samozřejmě technická opatření. Budování retenčních nádrží je však poněkud jiným tématem, než je výstavba přehrad. Zatímco správci přehrad obvykle v první řadě usilují o výrobu elektrické energie, poldry a další povodňové nádrže jsou prioritně určeny pro zachycení povodňových špiček. I obyčejné vybudování povodňových hrází a zdí ve městech se v Bavorsku stává příležitostí, jak napřímené a opevněné břehy navrátit přírodě bližšímu stavu. Systém ochrany území například vnitřního města hrázemi a zdmi nutně doplňují nejenom čerpací stanice, které vodu z ochráněných oblastí v případě záplav pumpují do řeky, ale i pěší a cyklistické stezky.
ZÁTOPOVÁ ÚZEMÍ SE RESPEKTUJÍ
Protipovodňová prevence v Bavorsku se opírá jednak o kvalitní povodňové informační služby (nestává se tedy, že by starostové dostávali odlišné informace z různých zdrojů), jednak o vymezení zátopových oblastí, které na rozdíl od praxe České republiky bývají poměrně respektovány. Obytné čtvrti, průmyslové zóny a další zástavba se v Bavorsku již nesmí na ohrožená území rozšiřovat.
Výstavba v zátopových oblastech totiž není jenom věcí investora a jeho ochoty zaplatit si povodňové škody na svém majetku: Stavby v zátopových oblastech významně ovlivňují průchod povodně územím. Pokud se obec rozhodne chránit dejme tomu historickou zástavbu, obvykle tento zásah kompenzuje v oblasti nad vsí nebo pod ní. Stejně tak další zásahy do odtokových poměrů typu výstavby dálnic nebo přeložky silnic jsou obvykle vyvažovány pozemky vykoupenými k rozlivu vody. Stavby v zátopových oblastech jsou upravovány tak, aby se škody minimalizovaly. Přízemí chráněná proti vniknutí vody, stavby na betonových pilířích a omezené využití sklepů a přízemních prostor (například se tam nebudují žádné nádrže na topný olej) jsou samozřejmostí.
Můžeme samozřejmě dlouze diskutovat, do jaké míry se na opakování povodní a jejich rozsahu podílí naše civilizace a změny klimatu a do jaké míry jde o extrémní jev, který se vyskytoval i dříve. Jedno je však docela jisté: Další povodně určitě přijdou. Nemusí znamenat katastrofu, pokud se na ně dokážeme rozumně připravit.
MICHAELA VALENTOVÁ
Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.
TOMÁŠ JUST
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
