Jak dál v kohezní politice, naznačí i zkušenosti příjemců dotací

Ve druhém poločase financování projektů prostřednictvím operačních programů a jejich regionálních »bratříčků« jsou zřejmé dvě skutečnosti: Zásadně se zvýšilo povědomí o jejich existenci a zlepšila kvalita předkládaných projektů. Současně však sílí hlasy, kritizující (ne)smysluplnost...

Ve druhém poločase financování projektů prostřednictvím operačních programů a jejich regionálních »bratříčků« jsou zřejmé dvě skutečnosti: Zásadně se zvýšilo povědomí o jejich existenci a zlepšila kvalita předkládaných projektů. Současně však sílí hlasy, kritizující (ne)smysluplnost vynakládaných prostředků. Diskuse o budoucnosti kohezní politiky po roce 2013 tak nutně musí odrážet zkušenosti úspěšných příjemců i neúspěšných žadatelů a její závěry musí odpovídat potřebě ČR v letech 2014-2020.

Vyzkoušeli jsme si rozdělovat, administrovat, spravovat, předfinancovávat i kofinancovat. Díky tomu se zlepšuje stav dopravní i vodohospodářské infrastruktury, zdravotnických zařízení, škol, kulturních institucí či sportovních zařízení. Ale v honbě za penězi mnozí žadatelé málo dbají na účelnost a skutečnou udržitelnost projektů. Proč také? Vidina 92 dotačních korun ze sta (a někdy celých sta korun!) je lákavá a svým způsobem nezavazující. Jinou otázkou je, zda nastavené národní priority byly opravdu prioritami s vysokým stupněm potřeby. Diskuse o smysluplnosti projektů je legitimní, současně však připomíná bájnou Odysseovu plavbu mezi Skyllou a Charybdou. Jsou lepší investice do projektů cestovního ruchu, či do dopravní infrastruktury? Anebo obecněji: Jsou důležitější investice do kvazipotřebných »tvrdých« projektů s okamžitým efektem, či je třeba se odvážně pustit do projektů »měkkých« s účinkem až v mnohaletém odstupu?

Osobně tvrdím, že účelnější jsou investice do lidského potenciálu, vzdělávání, zvyšování kvalifikace, vědeckého výzkumu a inovačních technik. Jen tak se naše společnost stane konkurenceschopnou a pracovní síla kvalifikovanou a žádanou. Jedním dechem však dodávám, že ruku v ruce s tím musí jít důsledná kontrola a velmi přísný výběr s jasnými kritérii, neboť na rozdíl od nové silnice či zatepleného domu budou výsledky těchto projektů ihned těžko měřitelné.

Jihočeský kraj přichází do diskuse o budoucnosti kohezní politiky s návrhem nové makroregionální strategie. Vedle existujících strategií Baltské a Dunajské chceme zaměřit pozornost Evropy na dosud nezahojenou ránu na jejím těle - bývalý pás tzv. železné opony od Baltu až po Jadran. Po obou jeho stranách se lidé potýkají s velmi podobnými problémy, jako je špatná dopravní infrastruktura, omezené pracovní příležitosti, trendy vylidňování, neutěšená sociální situace... Zastávám názor, že územní soudržnost má pomáhat regionům překonávat existující bariéry, ať už jazykové či administrativní, nebo předsudky v myslích lidí. Po čtyřicet let byl v tomto území hlouben »hradní příkop« mezi dvěma různě orientovanými částmi Evropy. V kontextu sjednocení však nemůže stačit »vybudovat mosty«. Proces evropské integrace bude završen, až bude tento příkop důsledně »zasypán«. V tomto smyslu by odstranění důsledků železné opony bylo kritériem úspěchu evropské integrace a v tomto smyslu je žádoucí EU Strategii 2020 pro odstranění důsledků železné opony všemi zainteresovanými podpořit.

Mgr. JIŘÍ ZIMOLA
hejtman Jihočeského kraje

Už jsme si vyzkoušeli rozdělovat, administrovat, spravovat, předfinancovávat i kofinancovat. Díky tomu se zlepšuje stav dopravní i vodohospodářské infrastruktury, škol, kulturních institucí či sportovních zařízení. Ale v honbě za penězi mnozí žadatelé málo dbají na smysluplnost projektů a jejich skutečnou udržitelnost.

FOTO: ARCHIV