Když v listopadu 1989 skončil více než čtyřicetiletý boj státu proti "náboženskému tmářství", byl stav sakrálních staveb žalostný. Stovky kostelů, kaplí a kapliček, jež po staletí dotvářely kolorit obcí i krajiny, byly zbořeny, další tisíce byly více či méně zchátralé. Pravdou je, že výchozí...
| Když v listopadu 1989 skončil více než čtyřicetiletý boj státu proti "náboženskému tmářství", byl stav sakrálních staveb žalostný. Stovky kostelů, kaplí a kapliček, jež po staletí dotvářely kolorit obcí i krajiny, byly zbořeny, další tisíce byly více či méně zchátralé.
Pravdou je, že výchozí podmínky na začátku 90. let byly regionálně dosti odlišné. Zatímco v religióznějších oblastech jižní Moravy či východních Čech byla většina staveb vcelku v uspokojivém stavu, v některých částech bývalých Sudet byl stav přímo katastrofální. To, čeho jsme svědky v uplynulém desetiletí, by se dalo nazvat znovuzrozením sakrálních staveb. Jednak proto, že je možno opět svobodně rozvíjet duchovní život, ale snad v ještě větší míře proto, že se o kostely a kaple, jakožto dominanty měst, vesnic i volné krajiny, začaly starat obce, občanská sdružení i jednotlivci. Situace ve vnitrozemí Jaká je bilance po zhruba 12 letech? Dá se říci, že v oblastech mimo bývalé Sudety již prakticky žádným kostelům a kaplím bezprostřední zničení nehrozí. Spíše se setkáváme s tím, že byly obnoveny i kaple zcela zbořené, v některých částech Moravy a východních Čech pak dokonce vyrostly zcela nové kostely a kaple v místech, kde nikdy dříve nestály. Ale i ve vnitrozemí se najdou výjimky. Jednou z nich je město Bzenec na Hodonínsku. Zatímco kostely a kaple v širokém okolí září novotou, nad Bzencem se stále tyčí ruiny kaple sv. Floriána. Ta byla poškozena v závěru druhé světové války a město se dodnes neodhodlalo k její opravě. Přitom s výjimkou věže stojí prakticky celá hrubá stavba, která by potřebovala místy dozdít a především zastřešit. Představitelé města si stanovili alespoň datum, do kdy hodlají problematiku kaple vyřešit - rok 2015, kdy si Bzenec bude připomínat 1000 let od první písemné zmínky. Podobné váhání nad obnovou válkou poškozeného svatostánku panuje i ve středočeském Kolíně. Zdejší kostel Všech svatých byl poškozen při bombardování nádraží v závěru 2. světové války, kdy přišel o střechu. Dnes stojí prakticky celé obvodové zdivo, dokonce po více než 50 let bez střechy přežívá i klenba nad závěrem kostela, a přece se zastupitelé města k obnově krovů a střechy - a tím záchraně kostela - zatím neodhodlali. Na Vysočině je v katastrofálním stavu kostel sv. Kunhuty v Polomi (obec Trhová Kamenice) na Chrudimsku. Zastupitelé obce zatím dali přednost opravě zchátralé budovy fary v samotné Trhové Kamenici. Z dalších vnitrozemských staveb jsou bezprostřeně ohroženy např. kaple sv. Vavřince u Cerekvic nad Bystřicí (okr. Jičín), kostel u zámku Stránov (obec Jizerní Vtelno, okr. Mladá Boleslav) či kaplička v polích severozápadně od Buštěhradu (okr. Kladno). Stav v sudetech Mnohem složitější situace je v bývalých Sudetech, kde se ještě dnes můžeme na více místech setkat s napůl zničenými kostely a kaplemi. I když zde existují určité regionální rozdíly, mnohem patrnější je rozdílný přístup zastupitelů jednotlivých obcí. Je velmi dobře patrné, že zastupitelstva některých obcí mají o obnovu památek na svém území zájem, zatímco jinde ještě stále pohlížejí na sakrální stavby s podezřením. V lepším případě používají argumenty o nedostatku financí a nechávají kostely a kaple osudu, v horším (naštěstí nepříliš častém) případě se snaží poškozené stavby zlikvidovat, a tím problém jednou provždy odstranit. Že sehnání prostředků na obnovu silně poškozených staveb není nemožné, ukazuje příklad z Výsluní na Chomutovsku. Zdejší kostel sv. Václava je stavbou, kterou si asi zapamatuje každý, kdo do obce zavítá - svojí velikostí je na českém venkově dosti ojedinělý, stavba by spíše zapadala do okresního města. Kostel vyhořel v roce 1980, zůstala fakticky jen hrubá stavba, již od demolice zachránily právě její rozměry a z nich vyplývající finanční náročnost takové akce. Po roce 1989 stála radnice před zdánlivě neřešitelným problémem - horská obec s necelými dvěma stovkami obyvatel a torzem obrovského kostela, jenž ani nebyl prohlášen kulturní památkou, a tudíž na jeho opravu nemohly být poskytnuty státní dotace. V polovině 90. let si opravu kostela vzala za svou skupina místních nadšenců, kteří založili nadaci s cílem sehnat potřebné milióny na opravu svatostánku. Vytrvalým úsilím a oslovováním nejrůznějších podniků a institucí se jim podařilo sehnat dostatek prostředků, aby mohla být zpevněna klenba lodi, poté dosáhli zapsání kostela mezi nemovité kulturní památky, a díky tomu získání státních dotací. Dnes se již kostel může pyšnit novým zastřešením věže, ještě v letošním roce by nové krovy a střechu měla získat kostelní loď. Způsob, který zvolili nadšenci ve Výsluní, je v poslední době využíván mnohem častěji. V obcích vznikají občanská sdružení s cílem zachránit obecní dominanty. Připomeňme spolky pro opravu kostelů v Ročově či Vroutku na Lounsku, Bezdědicích (město Bělá pod Bezdězem) na Mladoboleslavsku, Tuklatech na Kolínsku, Horní Libchavě či Deštné (obec Dubá) na Českolipsku, Nové Vsi v Horách na Mostecku, Loučné nad Nisou (obec Janov nad Nisou) na Jablonecku či Dětřichovicích (obec Světlá Hora) na Bruntálsku, kaplí v Náhlově (obec Ralsko) na Českolipsku nebo Jindřišské (obec Jirkov) na Chomutovsku či křížových cest v Temném Dole (obec Horní Maršov) na Trutnovsku či v Pohledu na Havlíčkobrodsku. Vznikají také občanská sdružení typu "pomozme si sami" z Olbramova na Tachovsku, jež si kladou za cíl obnovu několika opuštěných sakrálních staveb v regionu. Častým případem bývá, že se o záchranu sakrálních staveb snaží zastupitelstva obcí - pro příklad lze uvést Kalek na Chomutovsku. Kdo obcí projížděl před pěti lety, mohl si povšimnout torza kostela bez střechy a stropu, uvnitř pak byly hromady trosek porostlé keři. A o několik desítek metrů dál torzo malé kaple bez střechy, s již částečně rozpadlým zdivem. A dnes? Díky dotacím v rámci Programu obnovy venkova je kostel vyklizen od trosek, věž již má novou střechu, poškozené zdivo lodi kostela bylo dozděno, loď dostala nové krovy a v současnosti finišují práce na položení nové krytiny. Z nedaleké kaple byly odklizeny trosky a došlo k opravě obvodových zdí. A to vše v horské obci se zhruba stovkou obyvatel. Že se do čela snah o záchranu těžce poškozených staveb může postavit i církev, ukazuje příklad z Neratova (obec Bartošovice v Orlických horách, okres Rychnov nad Kněžnou). Zdejší mohutný barokní kostel přišel o střechu na konci druhé světové války, o deset let později se mu zřítila klenba a pak již jen probíhal souboj komunistických úřadů s památkáři ohledně demolice stavby. Díky zdržovací taktice památkářů přežilo obvodové zdivo kostela až do roku 1989, posléze se do snahy o záchranu a obnovu kostela postavil místní duchovní. Kostel byl vyklizen od sutin, koruna zdiva byla zpevněna betonovým věncem a pro tento rok se snad kostel podaří zařadit do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. V tom případě existuje reálný předpoklad, že by kostel mohl být do čtyř let opraven. O tom, že k opravám sakrálních staveb může vést i příklad odjinud, je možno se přesvědčit na Děčínsku. Pod společnou duchovní správu zde spadají kostely v Kerharticích (obec Česká Kamenice), Markvarticích a Růžové. Před pěti lety byl pohled na všechny tři stavby stejně žalostný - v Markvarticích a Růžové jen obvodové zdivo beze střech, v Kerharticích ještě držela provlhlá klenba pokrytá lepenkou. Zatímco Česká Kamenice a Růžová se rozhodly opravit své kostely, zastupitelé Markvartic se spíše přikláněli k myšlence neinvestovat do opravy torza kostela a raději postavit v obci novou kapličku. Ale nedlouho poté, co se kostely v Kerharticích a Růžové staly po generální opravě skutečnými ozdobami svých obcí, změnila svůj postoj i radnice v Markvarticích. Loni začala oprava kostelní věže, která by vbrzku měla získat nové zastřešení, v dalších letech bude opravena i kostelní loď. Bohužel ne všude je přístup zastupitelstev k obnově sakrálních staveb stejně pozitivní. Problém vlastnictví Vlastníkem většiny kostelů a větších kaplí je církev, což je pro mnohá zastupitelstva argument, že nemohou iniciovat opravu, neboť není možné investovat obecní prostředky do cizího majetku. Pravdou ovšem je, že když obci na stavu těchto staveb skutečně záleží, dokáže se s církví většinou dohodnout na společné investici do oprav. Nepodaří-li se to, pak je jednou z možností buďto dlouhodobý pronájem církevního majetku nebo jeho odkup za symbolickou cenu a oprava v režii obce. Možností je i uzavření mandátní smlouvy, kterou církev zplnomocní obec, aby jednala jejím jménem při snaze získat prostředky na opravu stavby. Ale i zde existuje přístup zcela opačný - některé obce mají snahu se poškozených sakrálních staveb zbavit, převést je do soukromých rukou, a přenést tím odpovědnost za jejich stav na někoho jiného. A poté se brání argumentem, že kostel či kapli nemohou opravit, protože se nejedná o jejich majetek. Rozdílný přístup jednotlivých zastupitelstev je dobře patrný také ve vztahu k sakrálním památkám v připojených osadách. Zatímco např. v Bochově (okr. Karlovy Vary), Bezvěrově (okr. Plzeň -sever), Záblatí (Prachatice) či České Lípě investují nemalé prostředky do oprav kaplí v připojených osadách, jiné obce se sice starají o sakrální stavby na svém území, ale k osadám se chovají macešsky. Naštěstí jen výjimečně, ale přece se lze setkat i s tím, že obce nejen nejeví o některé sakrální památky zájem, ale dokonce jim ani nevadí, že těchto poškozených staveb v létě využívá okolo se pasoucí dobytek jako úkryt před slunečním žárem. Není těžké si představit, jak jsou přitom tyto stavby ničeny - a přitom by stačilo jejich oplocení. Likvidace a znovuvýstavba V letech 1945 - 1989 bylo zbořeno přes 2000 kostelů, kaplí a kapliček. Toto masové ničení je možno přičíst zcela na vrub tehdy panujícímu komunistickému režimu, méně pochopitelné ale je, že některá zastupitelstva dopustila demolici sakrálních staveb na svém území i v 90. letech. Není jich naštěstí mnoho, ale stojí za to vyjmenovat známé případy. Nejsmutněji v tomto směru prosluly Slezské Rudoltice na Bruntálsku, jež zhruba před třemi lety vyřešily problém poškozených velkých kaplí v osadách Nový Les a Víno jejich zbořením. Mnohem častější jsou naštěstí opačné případy, kdy se obce pouští do znovuvýstavby svých sakrálních staveb, zcela zbořených před rokem 1989. Ze znovupostavených kostelů připomeňme např. poutní kostel Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor na Jesenicku či kostely v Břeclavi, Chuchelné (okr. Opava) či Opavě - Kylešovicích. Také zbořené kaple jsou v řadě obcí obnovovány - buď podle nového architektonického návrhu - např. v Bílce (obec Bořislav) na Teplicku či Moravském Berouně na Bruntálsku - nebo podle původních plánů a fotografií - např. v Kněžicích (obec Vrchlabí) nebo Černém Dole na Trutnovsku. Pozemkový fond Asi nejhorším vlastníkem sakrálních staveb je Pozemkový fond ČR. Tato instituce přistupuje ke kostelům a kaplím ve své správě stejně jako ke kravínům či silážním žlabům, tj. nechává je postupně rozpadat. V případě evangelického kostela v Křišťanovicích (okr. Bruntál) se Pozemkový fond dokonce pokusil v roce 2000 dosáhnout jeho demolice. Stavební úřad již vydal demoliční výměr, na základě odporu zástupců obce a památkářů (šlo by o první demolici kostela v ČR po roce 1989) byl ale proveden statický průzkum stavby, který prokázal, že podstatně levnějším řešením než demolice bude oprava poškozené střechy kostela. Pozemkový fond přislíbil opravu provést do srpna roku 2001, v srpnu ale s touto opravou ještě ani nezačal. Asi jedinou cestou, jak výše uvedené stavby zachránit, je jejich odkup obcemi a následná oprava v jejich režii. Specifický případ představují sakrální stavby na území vojenských újezdů. Možnost dotací Obce se nejčastěji pokoušejí získat prostředky na opravu kostelů a kaplí ze státního rozpočtu, zde je však nutnou podmínkou, aby stavba byla zapsána jako nemovitá kulturní památka. Prohlásit poškozenou sakrální stavbu památkou (a tím získat část prostředků na jejich opravu) se v posledních letech podařilo řadě obcí. Z jakých programů mohou obce čerpat dotace na opravu sakrálních staveb? dotace na opravy státem prohlášených kulturních památek rozdělované prostřednictvím okresních úřadů - asi nejběžnější způsob získávání dotací, dotace v rámci Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury - v rámci tohoto programu se opravují nejen velké chrámy, ale i menší stavby, např. kostel v Růžové (okr. Děčín), dotace v rámci programů regenerace městských památkových rezervací a zón a vesnických památkových zón - je možno využít pouze pro stavby uvnitř daných rezervací a zón, dotace z Havarijního střešního fondu - možno využít pro opravy střešních krytin sakrálních staveb, dotace z Česko-německého fondu budoucnosti - lze využít pro obnovu sakrálních staveb především na území bývalých Sudet, dotace z programu Phare, dotace z Programu obnovy venkova, dotace z Nadace Občanského fóra v rámci programu Opomíjené památky - tento program je určen pro stavby, jež nejsou státem prohlášenými kulturními památkami, podnik Lesy ČR vyhlásil Program 2000, v jehož rámci opravuje mj. i sakrální stavby na pozemcích ve svém vlastnictví, dary od německých rodáků vyhnaných po 2. světové válce. Pokud se nepodaří sehnat prostředky na celkovou obnovu silně poškozených staveb, je důležitá alespoň provizorní oprava, kdy je obnovena alespoň střecha. V případě, že se nepodaří shromáždit prostředky ani na novou střechu, je důležité provést alespoň sanaci zdiva (betonový věnec na koruně zdiva), která zabrání jeho další destrukci s tím, že střecha bude obnovena, až budou sehnány prostředky. Cílem tohoto článku je ozřejmit zastupitelům obcí, že sakrální stavby nejsou jen místy pro náboženské obřady, ale z hlediska obcí především výraznými dominantami a stavbami, jež dotvářejí jedinečnou tvářnost každé obce a jejího okolí. Z těchto důvodů rozhodně stojí za námahu usilovat o jejich opravu či znovuvýstavbu. Ne nadarmo se říká, že každá obec má mít kostel, školu a hospodu. A pokud nemá kostel, tak alespoň kapli či kapličku. Příklady uvedené v tomto článku jsou důkazem, že ani pro malé obce není podobné úsilí marné a pokud je vůle, peníze se nakonec najdou. Aktuální seznam poškozených a zničených kostelů a kaplí v ČR je možno nalézt na internetu na adrese www.kostely.tnet.cz. Ze seznamu je zřejmé, že více než 2000 kostelů, kaplí či kapliček bylo mezi léty 1945 a 1989 zcela zničeno a dosud nebylo obnoveno, přes 1500 dalších sakrálních staveb je silně poškozeno (z toho u zhruba 500 je kvůli stupni poškození bezprostředně ohrožena jejich další existence). Michal Valenčík |
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Je krásné jakkoliv pomáhat památkám , aby nás přežili, když pamatují několik století a ,mnohé generace , je i nám dokázala ještě předat , jako štafetu od předků. Stát stojí za ho... , když si nechal vytunelovat MATESA, který byl značně pčínosný pro finance na obnovu památek , Je okolo nás tolik středověku, hradů, zámků, které chátrají a šlo yb to i opravovat takřka bez peněz, jen zakládáním historických spolků , dát jim dějinné podkladyo zřícenině, jak vypadal objekt původně a plány , jak to opět dostavět do původní podoby z venku . Měly by tam spolky sídla, hrály by si na velmože, pořádaly by tam mnohé historické akce a na doplněná inteiáru, obrazů ap. by pořádaly sympózia umělců ztřeba invalidních i z okoloních zemí , díla , za stravu a nocleh , s tíboráky, zpěvem , místních am. muzikantů a párkové šou osd sponzorů . V roce 1989 jsme měli na našem území 1352 patrných zřícenin , dnes jich zbylo jen 446 . To tu nejsou komunisti, ale asi pronárod !!! Máme úžasné hstorické poklady, ale mnohé zámky a paláce slouží politikům, úřadům , sociálním domovům , mládeže a seniorů, soc.službám , školám , při tom je to v objektech, kde není dobrá izolace a děti, nemocní, senioři kjsou tam v sanitru, takže pak samý alergik ..... Vše doboví by mělo sloužit nám všem, tedy turismu a ND , jako na to hledí v sousedním Rakousku . Každá hodina zdržení turisty, dává šanci, že u nás přespí , pojí, utratí a je to i pro nás všechny hezké vidět, jak se vzkřísí umírající památka!!!! Šlo by hodně udělat , já na to mám i scénáře, ale jak tam není 10 mil. , tak si nelze uždíbnout, není o to na kompetentnéch místech zájem , raději srovnají zbytek památky se zemí a pozemek zpeněží devoloperům .