Od loňského roku se v ČR (a v dalších středoevropských státech) uskutečňuje program CEEF (Comercializing Energy Efficiency Finance - Podpora rozvoje komerčního financování energeticky úsporných projektů).
Cílem programu CEEF je pod vedením IFC (International Finance Corporation, součást skupiny Světové banky) na jedné straně pomoci bankám při financování energetických a energeticky úsporných projektů, na straně druhé pak zvýšit úroveň přípravy těchto projektů, snížit rizika jejich realizace a přispět tak k rozvoji v této oblasti. V programu je zapojená Česká spořitelna, a. s., a Leasing České spořitelny, několik dalších bank a stavebních spořitelen se připravuje na vstup do programu letos na podzim.
Nejčastější nešvary
Po prvním roce fungování programu (kdy byly podpořeny například projekty rekonstrukce centrálního zásobování teplem okresního města včetně instalace kogeneračních jednotek, rekonstrukce průmyslové kotelny a změna paliva z LTO na biomasu, instalace linky na výrobu pelet z dřevní biomasy atd.) lze již shrnout základní poznatky a formulovat několik nejčastějších chyb z hlediska financování energetických projektů ve všech sektorech, města a obce nevyjímaje:
Tuzemské finanční instituce mají co dohánět. Nejčastější nešvary (které se ale rychle napravují) jsou například:
Neznalost specifik odvětví a z toho plynoucí nižší míra vnímání rizika, ze kterých pak plynou problémy při vyhodnocování projektů a jejich přínosů včetně vlivu na celkovou ekonomickou situaci klienta (nejčastější chybou je například nezapočítávání toku úspor nákladů /z úspor energie/ do budoucího toku hotovost apod.). Právě v této oblasti se program CEEF snaží mnohé zlepšit, zejména pak předáváním know-how v oblasti financování energetických projektů pracovníkům bank, jejich školením a pod.
Minimální pomoc při přípravě projektu žadatelům, a z toho vycházející zdlouhavé schvalovací procesy, což se zlepšuje mj. i tím, jak roste odborná úroveň klientských pracovníků a specialistů bank a ostatních finančních institucí.
Je až s podivem, jak mnoho špatně či neúplně připravených projektů hledá své místo na slunci. Nejčastějšími nešvary jsou neúplné nebo zcela chybějící studie proveditelnosti a podnikatelské plány. Většina projektů je výborně připravena po technické stránce (tj. výkresová dokumentace atd.), část ekonomická a finanční, tj. kalkulace výnosů, nákladů, struktura financování a podobně však mnohdy pokulhává. Jen málo projektů je zpracováno ve formě finančního modelu, který může odpovědět na otázky financující instituce o rentabilitě projektu a pravděpodobnosti splacení požadované investice.
Problémové okruhy
Z hlediska přípravy projektu nejvýznamnější problémové okruhy představují:
Nízká míra vnímání rizik a neochota jejich eliminace. Podnikání ve všech sférách v sobě nese určitou míru rizika. Je však třeba si této míry být vědom a udělat vše pro to, aby byla co nejnižší. Mnoho subjektů a jednotlivců připravujících projekty, při vědomí vlastní neomylnosti a s přesvědčením a vírou v obecné proklamace, zcela opomíjí kvalitní analýzu rizik projektu a velmi zřídka činí kroky k jejich eliminaci či minimalizaci. To je patrné zejména v případech, kdy je financování postaveno převážně na dotacích a cizích zdrojích. Je však nesmírně důležité spolu s návrhem projektu připravit i detailní analýzu rizik s návrhy na jejich minimalizaci či odstranění, doplněnou o analýzu vlivu možných změn nejdůležitějších parametrů projektu (např. ceny tepla, prodejní ceny elektřiny, spotřeby energie apod.) na ekonomické výsledky projektu (tj. návratnost, tok hotovosti atd.), tzv. citlivostní analýza. Velmi důležité jsou též závazně smluvně zajištěné vstupy a výstupy projektů.
Správný čas na jednání o financování projektu. Bohužel až velmi často je možné se setkat se situací, kdy je již vše připraveno pro zahájení stavebních prací a v té chvíli se teprve začíná jednat o financování projektu. V takových případech pak dochází k rozčarování jak žadatelů o financování, tak k problémům na straně financujících institucí. Je třeba k jednání o financování přistupovat včas, v okamžiku, kdy jsou pohromadě všechny zásadní informace o projektu technického i ekonomického rázu, nicméně kdy je ještě čas reagovat na případné požadavky finanční instituce.
"Slepá" touha po dotacích. Teprve dnes, kdy již běží dlouho očekávané dotační programy v rámci strukturálních fondů EU, můžeme plně posoudit výhodnost či nevýhodnost dotací ve vztahu k realizaci projektů. Jedněmi vychvalované, druhými zatracované dotace mohou být dobrým sluhou, ale mohou se též stát noční můrou žadatelů. Jeden konkrétní příklad: V loňském létě se na program CEEF obrátil podnikatel, připravující výstavbu bioplynové stanice. Měl před sebou dvě možnosti - financovat projekt z komerčního úvěru či počkat na spuštění dotačních programů ze strukturálních fondů EU, které tehdy byly "na dohled". Bohužel zvolil druhou variantu, a ještě ani letos v létě projekt nezačal realizovat, a když byla učiněna základní kalkulace možných dotací, ukázalo se, že ztráty, o které přišel na nevyrobené elektřině za rok čekání, jsou vyšší než případné evropské dotace. Je nutno proto zdůraznit, že pokud lze projekt uskutečnit i bez dotací, tzn. jeho ekonomické parametry dávají záruku reálné návratnosti vložených investic, není nač čekat a případné dotace mohou být pak příjemnou "třešničkou na dortu". Navíc očekávání investorů a reálné výše dotací v jednotlivých operačních programech se budou leckdy, vzhledem k pravidlům přidělování, asi hodně lišit.
Co by měl mít na paměti ten, kdo připravuje energetický projekt:
Na prvním místě je snaha o velmi dobrou přípravu všech částí projektu, tj. ekonomické, finanční a technické včetně rizikových a citlivostních analýz.
Na druhém místě je třeba zvážit dostupnost jednotlivých zdrojů financování. Vlastní zdroje jsou nejblíže, jsou však většinou nejdražší, protože jejich využití je leckdy třeba i jinde. Je však nutné mít na paměti, že komerční finanční instituce pro přidělení úvěru vyžadují určitý podíl vlastních zdrojů (15 -30 %) téměř vždy. Dotační zdroje jsou určitě výhodné, vzhledem k ceně, nicméně je třeba být připraven jednak na nejistotu v jejich přidělování (žádné zdroje u nás nejsou nárokové), jednak na poměrně administrativně náročnou přípravu potřebnou pro jejich získání.
Komerčních zdrojů je v této zemi dostatek a kvalitní projekt se nemusí bát zaklepat na dveře banky, je však třeba mít určité zajištění, v čemž může napomoci i program CEEF svými bankovními zárukami.
