Municipalita si může vybrat z nepřeberného množství finančních a investičních produktů - termínovaných vkladů, dluhopisů, akcií či fondů, do kterých chce investovat. Jejich volbu by však neměly diktovat prognózy výnosů, ale požadavek na minimalizaci rizik.
Neznamená to však, že je třeba se omezit jen na termínované vklady. Je totiž možné vytvořit finanční strategii, která municipalitu nevystaví nadměrnému politickému riziku (kritika opozice, voličů, médií) a současně přinese vyšší užitek.
Finanční diagnóza
Každý člověk je svou povahou přirozeně disponován k využívání nějakého finančního produktu či investiční strategie. Někdo zásadně preferuje termínované vklady, jiný raději trochu riskuje, aby si mohl dopřát vyšší výnos či zhodnocení. Finanční rozhodnutí tedy není jen otázka účetní rozvahy, ale i rozvahy ekonomicko-psychologické. V kolektivním rozhodování může tato dispozice hrát významnou roli. Pokud je respektována, může posílit politický a odborný konsensus a opačně. Existují dotazníkové a jiné metody, kterými lze zjišťovat takovou kolektivní dispozici a v případě potřeby odstraňovat pochybnosti nebo nedostatek informací ještě před tím, než bude přijato finanční rozhodnutí. Zavedené firmy specializující se na obhospodařování financí by je měly ovládat.
Žádné vzdušné zámky
Skeptici a lidé přirozeně disponovaní k nerealistické opatrnosti (i ta existuje a působí) mohou mávnout rukou a pomyslet si, že spojení - nízké riziko a vyšší výnos - je jakési finanční perpetuum mobile či reklamní vzdušný zámek. Není tomu tak. Na podobné strategie je možné si, obrazně řečeno, sáhnout.
Příkladem může být finanční hospodaření nadací, kterým zákon přikazuje opatrnost. A samotný princip jejich fungování, každoroční přidělování grantů a podpora potřebných, je nutí hledat cesty, jak dosáhnout vyšších výnosů, aby byly výkonnější a ještě prospěšnější.
Ředitelka jedné z nejvýznamnějších nadací v ČR mi řekla: "Když se dívám na akcie společnosti ČEZ, představuji si, kolik jsme mohli rozdělit prostředků. Já vím, já vím. Ta rizika." "Ale i vy jste se podíleli na růstu akcií ČEZ," odpověděl jsem. "Jen v takové míře rizika, aby neohrozila výplatu výnosů a překonala termínované vklady."
Zmíněná nadace je totiž klientem Balancovaného fondu nadací společnosti ŽB Trust (po nedávném sloučení společnosti Pioneer česká investiční společnost), který vznikl na konci roku 1999. Má jediné zadání: Každý rok vyplatit nadacím dividendu, která by měla být vyšší než termínované vklady. Svého cíle dosáhl. A letošním zhodnocením 2,7 % (od ledna do října) jej zřejmě dosáhne i letos.
Právě tento fond uplatňuje strategii minimalizace rizik, která je vhodná i pro municipality. Velmi důležité je uvědomit si, že to není strategie s nulovým rizikem. Nulové riziko totiž nenabízejí ani termínované vklady. Je třeba si riziko "přeskupit", zreformovat. Dovolit si jen tolik, aby nebyla porušena důležitá zásada - kapitál klienta musí být ochráněn, ale současně musí přinášet vyšší užitek. A zmíněný fond tak obstál s podílem akcií i přes roky, kdy akciové trhy dramaticky ztrácely. Tu dobu si ostatně všichni pamatují.
Příklad ze života
V současné době řešíme pro municipalitu strategii, která měla následující zadání: "Částku 40 miliónů korun investovat na co nejvyšší možný výnos s vysokou mírou garance." Jaké alternativy lze zvažovat?
Alternativa 1: Termínované vklady
Uvedl jsem, že riziko termínovaného vkladu není nulové. Termínovaným vkladem totiž půjčují banky a jejich vkladatelé soukromému subjektu finanční prostředky, který s nimi podniká, podstupuje rizika a inkasuje vysoké výnosy. Část z nich předává vkladatelům. Je tu tedy riziko krachu banky. Jakkoliv je dnes málo pravděpodobné, není zanedbatelné. Podobá se to riziku na přechodech pro chodce. Tisíce chodců je denně používá bez úrazu, ale když k úrazu dojde, je to většinou devastující zranění. Relativně méně bolestným, ale přesto významným rizikem termínovaných vkladů je ztráta možného výnosu z investování. Na první pohled působí poněkud abstraktně, ale vyčíslena může být velká. Během volebního období se i ta může stát nástrojem opoziční kritiky, zejména potřebuje-li obec více prostředků na rozvoj, než má.
Alternativa 2: Strategie minimálního rizika
Využitím státních dluhopisů (nejbezpečnější aktivum na trhu) se vyhnu efektu "přechodu pro chodce". Jako nejhorší možnou přípustnou situaci navrhnu municipalitě uchování původní investice na jednoletém horizontu bez výnosu. Rok bez úroku tedy představuje nejvyšší riziko. Ale jeho podoba je přijatelná. A za toto riziko bude náležet municipalitě odměna. Bude to odměna v podobě vyššího výnosu, než nabízí termínovaný vklad. Využitím krátkodobých státních dluhopisů s garantovaným výnosem a akcií v té míře, která neohrozí zadání, nabídnu očekávaný výnos více než 3% ode dneška za rok. Při růstu úrokových sazeb tento výnos samozřejmě do budoucna poroste. Podíl akcií přibližně ve výši 5 % přidává několik desetinek navíc, když se trhu daří a přitom nezasahuje do hodnoty původní částky, když se trhu nedaří.
Alternativa 3: Dlouhodobá růstová strategie
Pokud by municipalita měla zájem o dlouhodobější strategie s vyšším výnosem, musela by akceptovat i riziko poklesu hodnoty na kratším horizontu pod původní částku. To předpokládá velmi vysoký stupeň ekonomicko politického konsensu napříč politickými stranami. Dlouhodobý výnosový potenciál se blíží 10% ročního výnosu, ovšem s rizikem, že někdy tento výnos může činit například +40 % za rok a jindy také -40 %. To je asi nepřijatelné, alespoň v současné fázi vývoje investorského povědomí v České republice. Proto doporučím jako řešení strategii minimálního rizika a smíření s nižším výnosem, který však bude větší než v případě termínovaných vkladů.
V podobných rozhodovacích situacích se municipality ocitají velmi často. Možná že pomůže, budou-li vědět, že vždy je více alternativ, než se může zdát. Nejspíš pomůže, budou- li vědět, že riziko i výnos si lze vybírat a existuje více než jedna alternativa výběru.
ředitel Strateg Centrum
ŽB Asset Management, a. s.
