V souvislosti s poskytováním dotací fyzickým nebo právnickým osobám se lze v praxi obcí a krajů setkat s řadou problémů. Hospodářská krize přispívá k tomu, že někteří příjemci veřejné finanční podpory (viz rámeček dole) nejsou schopni dostát svým závazkům zakotveným ve smlouvě o poskytnutí dotace...
V souvislosti s poskytováním dotací fyzickým nebo právnickým osobám se lze v praxi obcí a krajů setkat s řadou problémů. Hospodářská krize přispívá k tomu, že někteří příjemci veřejné finanční podpory (viz rámeček dole) nejsou schopni dostát svým závazkům zakotveným ve smlouvě o poskytnutí dotace (například projekt neuskuteční nebo neudrží výstupy projektu po požadovanou dobu).
POVINNOST POHLEDÁVKY VYMÁHAT
V případě porušení smluvních závazků jde o porušení rozpočtové kázně příjemcem dotace ve smyslu ust. § 22 zákona číslo 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, které poskytovatel řeší uložením odvodu a při jeho nesplnění je příjemce povinen uhradit obci či kraji penále ve výši 1 promile z částky odvodu za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu.
Na základě pravomocného rozhodnutí o uložení odvodu a penále je příjemce dotace povinen uhradit nařízený odvod včetně příslušného penále. Pokud příjemce dotace svou povinnost nesplní a dlužné částky neuhradí, je územní samosprávný celek povinen činit veškeré kroky k vymožení pohledávky.1)
Stále častější jsou případy, kdy ekonomické problémy příjemců dotace vyvrcholí zahájením insolvenčního řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Pokud je insolvenční řízení vůči dlužníkovi zahájeno (z jakéhokoliv podnětu), je nezbytné, aby obec či kraj svou pohledávku za příjemcem dotace do insolvenčního řízení přihlásily.2) Ve většině případů byl dosud výsledek takový, že příslušný územní samosprávný celek jako věřitel v rámci insolvenčního řízení nedosáhl uspokojení přihlášených pohledávek. Insolvenční návrh tak mohl být například zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka,3) nebo věřitelé v rámci rozvrhu (vypořádání) obdrželi jen část uplatňované (zjištěné) pohledávky. Po skončení insolvenčního řízení již neexistují významné právní nástroje, jimiž by se mohl věřitel na dlužníkovi (právnické osobě) domoci uhrazení pohledávky.
JAKÝ JE DALŠÍ POSTUP
Jak dále postupovat, pokud se územní samosprávný celek jako věřitel nedomůže uhrazení své pohledávky v insolvenčním řízení? Podle mého názoru je zcela legitimní, aby věřitel obrátil svou pozornost vůči statutárním orgánům »zkrachovalých« právnických osob. Vůli právnické osoby vytváří a úkony jejím jménem vždy činí konkrétní fyzické osoby - statutární orgány, které by také měly nést odpovědnost za škody, které třetím osobám vznikly v důsledku jejich manažerských rozhodnutí, jež právnickou osobu přivedla do insolvence. V této souvislosti je na místě připomenout i povinnost statutárních orgánů obchodních společností vykonávat svou činnost s péčí řádného hospodáře.4)
Tato povinnost je pro představenstvo akciové společnosti stanovena v ust. § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník), a pro jednatele společnosti s ručením omezeným pak v ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku (odkazem na obdobné použití ust. § 194 odst. 5). Co se rozumí péčí řádného hospodáře, přitom platná právní úprava explicitně nestanoví.5)
JAKÉ JSOU PRÁVNÍ NÁSTROJE
Právní nástroj, který věřitelům umožní činit nezbytné právní kroky vůči fyzickým osobám - statutárním orgánům právnických osob - lze však nalézt přímo v zákoně. V ustanoveních § 97-§ 100 je zakotvena povinnost podnikatele (dlužníka) podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost přitom kromě samotného dlužníka - právnické osoby - mají také zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán, tzn. konkrétní fyzické osoby. V případě, že statutární orgán podnikatele (jednatel, představenstvo) tuto svou povinnost nesplnil, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.6) Výše škody se přitom stanoví jako rozdíl mezi výší pohledávky přihlášenou a zjištěnou v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel k uspokojení své pohledávky skutečně obdržel. Odpovědnosti za škodu se fyzická osoba zprostí pouze v případě prokázání některého z liberačních důvodů uvedených v zákoně (viz rámeček 2). Ten dokonce umožňuje věřiteli, aby podal insolvenčnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým bude povinné osobě uloženo, aby na náhradu škody nebo jiné újmy složila do úschovy přiměřenou peněžitou částku.
Jsem toho názoru, že za součást obchodním zákoníkem zmiňované »péče řádného hospodáře« je třeba považovat i »náležitou pečlivost« zmíněnou v ust. § 98 odst. 1 zákona v souvislosti se zjištěním úpadku podnikatele. V literatuře je dovozováno, že »o stavu úpadku by se měl podnikající subjekt dozvědět nejpozději při sestavení účetní závěrky nebo uzávěrky«.7)
Pokud je mi známo, v případech obcí či krajů jde zpravidla o situace, kdy insolvenční řízení je zahájeno z podnětu věřitele a nikoli dlužníka či statutárního orgánu dlužníka. Z přehledů pohledávek přihlášených do konkrétních insolvenčních řízení (informace o přihlášených řízeních lze najít na www.portal.justice.cz/Justice2/uvod/uvod.aspx) většinou vyplývá, že pohledávky často vznikly i několik let před zahájením řízení.
Lze se tedy oprávněně domnívat, že při dodržení principu péče řádného hospodáře (resp. náležité pečlivosti) měl především statutární orgán právnické osoby včas vědět o skutečném ekonomickém stavu podnikatele (právnické osoby), splnit svou zákonnou povinnost a z důvodu úpadku (resp. hrozícího úpadku) podnikatele podat dlužnický insolvenční návrh.
Pokud tak statutární orgán neučinil a podnikatel pokračoval v činnosti, docházelo k dalšímu zhoršování jeho ekonomické situace a zejména ke zhoršování pozice věřitelů z hlediska vymožitelnosti jejich pohledávek. Postup (resp. nečinnost) statutárních orgánů podnikatele v daném případě může představovat porušení povinnosti uložené jim v ust. § 98 odst. 2 zákona, s níž je spojena odpovědnost těchto fyzických osob za škodu ve smyslu ust. § 99 zákona.
DOPORUČENÍ
Na základě výše uvedených skutečností lze doporučit, aby obce a kraje, v případech, kdy v rámci insolvenčního řízení nebude jimi uplatněná pohledávka za dlužníkem - právnickou osobou - uhrazena v plném (uznaném) rozsahu, uplatňovaly nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 99 zákona vůči konkrétním fyzickým osobám - statutárním orgánům podnikatele.
Tento nárok je možné uplatnit po skončení řízení, případně formou návrhu na vydání předběžného opatření již v průběhu insolvenčního řízení.8) Každé uplatnění popsaného postupu v jednotlivém přípa-dě musí být samozřejmě podloženo analýzou jeho konkrétních podmínek (napří-klad z hlediska přesného určení osob vůči kterým bude žaloba na náhradu škody směřovat).
Poznámky
1) Srov. ust. § 38 odst. 7 zákona o obcích a ust. § 17 odst. 4 zákona o krajích: Obec (kraj) je povinna (povinen) trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv.
2) Srov. především ust. § 173 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona: Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží, a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
3) Srov. ust. § 144 odst. 4 insolvenčního zákona: Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.
4) Srov. Rada I.: Jednatelé s. r .o. Představenstvo a. s. - práva, povinnosti, odpovědnost, Praha : Linde nakladatelství s. r. o., 2003, str. 147: Současná právní úprava již ukládá statutárním orgánům všech obchodních společností stejnou povinnost, a to jednat s péčí řádného hospodáře. S ohledem na to, jaký význam má porušení této povinnosti pro odpovědnost členů statutárních orgánů, by však podle mého názoru bylo vhodné legislativně zakotvit obsah tohoto pojmu. Dalším důvodem pro tento krok je skutečnost, že s ohledem na historický výklad tohoto pojmu, bude jeho význam v obchodněprávních vztazích jiný než např. v zákoně o rodině, kde je rovněž užíván.
5) K vymezení pojmu »s péčí řádného hospodáře« srov. např. Důvodovou zprávu k návrhu zákona číslo 370/2000 Sb., kterým se mění obchodní zákoník a některé další zákony, citováno podle ASPI ID LIT13617CZ: Požadavek péče řádného hospodáře předpokládá, »že společník řádně pečující o záležitosti společnosti dovede rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a dovede tuto pomoc pro společnost zajistit«.
6) Srov. Kotoučová J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, str. 292-293: Naprosto novou úpravu doznalo sankční ustanovení postihující osobu, která je povinna podat insolvenční návrh dlužníka podle insolvenčního zákona (§ 98 InsZ). Dosud hrozila sankce z oblasti trestního práva (§ 126 odst. 2 TrZ), která na základě skutkové podstaty trestného činu porušování povinností při řízení o konkurzu stanovila možnost uložení trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest za to, že ten, kdo ze zákona má povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu, toto neučiní. Tato právní úprava byla vypuštěna z trestního zákona novelou účinnou od 1. 1. 2008, a to proto, že od svého zavedení do této právní normy od 1. května 2000 svůj účel nesplnila, byla využívána naprosto ojediněle a chování podnikatelských subjektů, které se ocitly v úpadku, dostatečně neovlivnila. Naproti tomu nová úprava postihuje dlužníka a zejména statutární orgán dlužníka, resp. jeho likvidátora na nejcitlivějším místě, tedy určitým majetkovým postihem. Věřiteli dává možnost se na výše uvedených osobách uspokojit se svou pohledávkou, což se jeví jako účinnější.
7) Srov. např. Kozák J., Budín P., Dadam A., Pachl L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, str. 123
8) V případě podání návrhu na vydání předběžného opatření je třeba, v souladu s ust. § 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, počítat s nutností složit jistotu ve výši 50 tisíc Kč.
Co je veřejná finanční podpora
Podle ust. § 2 písm. j) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů se pro účely tohoto zákona rozumí veřejnou finanční podporou dotace, příspěvky, návratné finanční výpomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo z rozpočtu jiných právnických osob uvedených v písmenu a), z výnosu prodeje majetku podle zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a ze zisku z účasti státu v obchodních společnostech, státního fondu, státních finančních aktiv, dále státní záruky, finanční podpora poskytnutá formou slevy na daních i formou osvobození od cla, prostředky poskytnuté z Národního fondu a jiné prostředky ze zahraničí, poskytnuté na základě mezinárodních smluv, aktů práva Evropských společenství, aktů práva jiného členského státu Evropské unie nebo k plnění úkolů veřejné správy.
Liberační důvody
Insolvenční zákon definuje jen dva liberační důvody, přičemž jejich prokázání je na povinné osobě:
porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení,
povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.
PETR POSPÍŠIL
právník
Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Právnická fakulta Masarykovy univerzity