Rozrůstání měst je moderním fenoménem všech evropských zemí. Ve skutečnosti se urbanizace v ČR rozvíjí příliš často bez promyšleného plánování a definované strategie území. Zatímco v západní Evropě získávají v praxi na popularitě principy trvale udržitelného rozvoje, u nás je tento pojem užíván pouze v rovině teoretické.
Neefektivní využití prostoru, špatná integrace novostaveb do stávající městské zástavby a nespokojenost obyvatel s poptávkou po veřejných službách a dopravě zvyšují náklady obecního rozpočtu. Skutečné množství pozemků vhodných pro rozvoj měst je omezené. Pokusme se podívat na tuto problematiku z hlediska prostorové struktury navrhovaných sídel.
CO PŘEDURČUJE PARCELACE
Forma zástavby vytváří diferenciaci veřejných prostorů a dodává území specifický charakter. Umístění, tvar, hustota a měřítko okolní zástavby ovlivňují autenticitu dané lokality. Procházíme-li nově navrhovanými obytnými soubory, setkáváme se nejčastěji s izolovaným typem rodinného domu centrálně umístěným na parcele. »Univerzální« urbanistické formy nerespektují charakter sídla. Nerozlišují, zda je sídlo součástí předměstí většího celku, okrajovou částí vesnice či sídlem v krajině. Snaha rozčlenit rovnoměrně plochu území na stejně velké pozemky je hlavním důvodem vedoucím k jednotvárnosti lokality s jediným veřejným prostorem - ulicí (obr. 1). Parcelace předurčuje formu a druh zástavby. Chceme-li jít cestou trvale udržitelného rozvoje, bude nezbytné poskytnout různorodou nabídku bydlení (typem, tvarem, velikostí), která bude zároveň podporovat sociální rozmanitost a racionální hustotu osídlení. Bylo by vhodné omezit formu rodinných domů, které pouze slepě vyplňují parcelu, a umožnit začlenit do urbanismu i další způsoby bydlení (obr. 2). Krátké odstupové vzdálenosti izolovaných rodinných domů a přímý kontakt s okny sousedů navozují pocit nedostatku soukromí. Výhodnější využití pozemku představuje například forma dvojdomů, která naplňuje sen o vlastním domě s vlastním vstupem a zahradou a zároveň šetří plochou sídla. Zájem o diferencované bydlení je předmětem aktuální nabídky a poptávky.
Od 90. let 20. století stavěla domy generace poznamenaná dobou násilné kolektivizace. Léty zakořeněný odpor mít cokoliv společného, vedl logicky k opaku - snu o domě bez sousedů s velkou zahradou, a to i za cenu, že se o ni nebudeme starat.
V dnešní době nastupuje nová generace stavebníků, která již v sobě nenese předsudky režimu před rokem 1989. Lidé začínají myslet ekonomicky, po vzoru zahraničních trendů podporují nízkoenergetickou výstavbu. Dá se tedy předpokládat, že poptávka po různých typech bydlení (menších domech a dvojdomcích) poroste.
Racionální hustota zástavby šetří územím obce, podporuje krátké dostupové vzdálenosti a vazby na centrum. Hustotě osídlení se konkrétně věnuje publikace Petra Hniličky Sídelní kaše (2005). Jiný, zahraniční zdroj, uvádí orientační hodnoty hustoty osídlení vztažené k počtu bytových jednotek na jeden hektar včetně komunikací následovně. Rozlišuje přitom charakter sídel. Pro vesnice a venkov 20-25, pro malé obce 30-40, v případě městských částí 45-50 a městských center 70 až 90 bytových jednotek na jeden hektar.
FORMA ZÁSTAVBY
Schéma uspořádání na obr. 3 ukazuje rozdílný přístup zastavování území a zkoumá, kolik plochy lze v lokalitě ušetřit. Vlevo rozmanité řazení 20 rodinných domů vytváří v jednotlivých seskupeních malé společné prostory. Pozemky řadových domů a dvojdomů se pohybují okolo 280-400 m2. Omezení velikosti pozemků kompenzuje kratší dostupová vzdálenost k vybavenosti sídla. Z celkového území je ušetřeno 30 % plochy vyčleněné podle místních potřeb sídla například pro park, školu/školku, náměstí s obchody nebo zelenou sportovní plochu.
Ve skutečnosti jde o tradiční uspořádání, které lze vidět například v Anglii již počátkem 20. stol. Na podobných principech staví dnes v zahraničí nově vznikající obytné soubory. Řešení prokazuje racionální a šetrný přístup k území a zároveň podporuje sociální vztahy. V urbanismu je kladen důraz na pěší dopravu a veřejné mezigenerační prostory. Místa pro parkování bývají jasně vymezená, sdružená a umístěná mimo soukromý pozemek.
Kromě rozmanitosti v zástavbě, je vhodné podporovat i různé formy zahradního designu, oplocení a zeleně. Nové způsoby organizací sídel s pozemky o menší výměře umožňují obyvatelům nabídnout více prostoru a přátelské intimity než tradiční dělení. Vpravo je zobrazeno běžné uspořádání současných suburbií s typickou parcelací 20 x 40 m a členěním uličního profilu, v němž často parkují automobily. Velikost obytného území by měla být vždy taková, aby obec mohla splnit její základní funkce (nakupování, zaměstnání, rekreaci). S ušetřeným územím je třeba počítat jako s prostorovou rezervou pro specifické potřeby obyvatel. Funkce prostoru se naplní teprve tehdy, až v jeho blízkosti bude žít dostatečné množství obyvatel.
Často se přitom stává, že developer například slíbí obci, že spolu se zástavbou rodinných domů vybuduje v území drobnou občanskou vybavenost. Ta se nesetká s okamžitou poptávkou a stavba potom zůstává dlouhou dobu nevyužitá. Ušetřené prostory nepřinášejí okamžitý zisk, jejich hodnota je v možnosti mít rezervu pro budoucí náplň. Je proto nevhodné zastavovat tyto rezervy další obytnou zástavbou.
ZASTOUPENÍ VEŘEJNÝCH PROSTORŮ
Vhodná diverzifikace stavebních pozemků a typů zástavby je dobrým předpokladem ekonomického rozvoje území. Pro vznik atraktivního prostředí je nezbytné zastoupení veřejných prostorů - ulic, rozptylových prostranství a zeleně včetně jejich estetického provedení. Ukazatelem kvality území je procentuální hodnota zastoupení uvedených ploch. Ta optimálně dosahuje 25-30 % území. Z výzkumů u několika suburbánních lokalit vychází tato hodnota o 10 % nižší (Velké Přílepy - 17,6 %, Zeleneč - 19 %). Alarmujícím propadem je přitom zastoupení ploch, které jsou nadstavbou sídel, tj. ploch zeleně a veřejných rozptylových prostranství. Obr. 4 ukazuje modelovou situaci různého uspořádání obytné zástavby na stejném území. Schéma prokazuje, že rozmanitá nabídka bydlení umožňuje vytvářet příjemné veřejné prostory (dětské hřiště, prostor pro pétanque, náměstíčko atd.), aníž by se snížil počet bytových jednotek nebo kvalita samotných domů. Naopak kvalita veřejných prostorů zvyšuje hodnotu jednotlivých soukromých domů (majetku).
ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ
Udržitelné město potřebuje racionalitu. Je třeba mobilizovat dovednosti urbanistů, krajinářů a architektů. Pojem udržitelný rozvoj v sobě kombinuje složky prostorové a časové (dostupnost).
Jeho principy se opírají o:
sociální a generační rozmanitost území - nabídkou různých typů bydlení,
snahu realizovat města na krátké vzdálenosti - racionální hustotou osídlení,
snížení cestovních potřeb - rozmanitostí městských funkcí, nabídkou zaměstnání a služeb v místě bydliště,
podporu veřejných prostorů - revitalizací center, vytváření nových center a kvalitních prostorů včetně pěších komunikací,
ekologický přístup - podporou biodiverzity, řízeným povrchovým odtokem vody, retenčními nádržemi, oživováním rybníků, ekologickými stavebními materiály, recyklací odpadu,
podporu alternativní dopravy k automobilu - zajištěním cestovní potřeby pro děti, seniory a obyvatele s nižšími příjmy veřejnou dopravou, cyklotrasami, pěšími cestami, chodníky.
Zastupitelé obcí by měli přehodnotit způsoby, jak podpořit a otevřít cestu pro alternativní řešení. Prostorové uspořádání a umístění staveb mohou v rámci samosprávy přímo ovlivnit schvalováním kvalitních regulačních plánů. Promyšlené plánování umožňuje kontrolu energií, ovlivňuje způsob našeho bydlení, naší práce, trávení volného času i kultivování sebe samých.
ALENA MOCOVÁ
doktorandka studia na Fakultě architektury ČVUT
Obr. 1 Parcelace předurčuje formu a druh zástavby.
Obr. 2 Výhodnější využití pozemku zahrady představuje například forma dvojdomů.
Obr. 3 Prostorové porovnání výstavby 20 rodinných domů. Ušetřené prostory nepřináší okamžitý zisk, jejich hodnota je v možnosti mít rezervu pro budoucí náplň (školka, hřiště, náměstíčko...).
Obr. 4 Optimální hodnota zastoupení veřejných prostorů v území je kolem 30 %.
SCHÉMATA, KRESBY: AUTORKA
