V letech 1946 - 1953 byla v Československu vymezena území k zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil. Po změnách v roce 1989 byla část původních vojenských újezdů zrušena, například Dobrá Voda, Mladá a Ralsko. Dnes existuje pět vojenských újezdů - Boletice, Brdy, Březina, Hradiště (Doupov) a Libavá, na jejichž území je hlášeno k trvalému pobytu zhruba 2300 obyvatel.
Území vojenského újezdu Hradiště (VÚ Hradiště) o rozloze asi 33 tisíc ha tvoří jednu obec. V jejích 14 osadách (sídlech) žije 613 obyvatel: Albeřice (114), Bražec (273), Bukovina (23), Činov (3), Dolní Lomnice (69), Dolní Valov (2), Javorná (1), Korunní (7), Lučiny (75), Malý Hlavákov (13), Obrovice (10), Ořkov (2), Střelnice (4), Svatobor (17). Sídla leží podél hranice vojenského újezdu a neexistuje mezi nimi dopravní spojení. Pro účely příspěvku byla vybrána sídla nad 15 obyvatel.
Činnost újezdního úřadu
I obec Hradiště má svůj obecní úřad. Jeho činnost však upravuje zákon č. 222/1999 Sb. a nazývá se újezdním úřadem (§ 35). V jeho čele je přednosta, voják z povolání (§ 36). Újezdní úřad zabezpečuje hospodářský, sociální a kulturní rozvoj území újezdu, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, uspokojuje potřeby obyvatel újezdu. Plní mimo jiné i úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví a kultury. K tomuto účelu zřizuje a spravuje předškolní zařízení, základní školy a zařízení jim sloužící (§ 37 odst. 2). VÚ Hradiště však předškolní zařízení ani základní školu nemá (v sídle s 273 a méně obyvateli bývají raritou). Povinná školní docházka je pro hradišťské děti zajištěna v okolních obcích mimo území újezdu. Dopravu z Bražce, sídla s nejvyšším počtem obyvatel, zajišťuje újezdní úřad. Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců (viz zákon číslo 23/1991 Sb.). Občané z Hradiště volí pouze své zástupce do Parlamentu ČR a zastupitelstva Karlovarského kraje. Újezdní úřad může podle místních podmínek zřizovat občanské aktivy jako své poradní orgány; své zástupce do občanských aktivů navrhuje shromáždění obyvatel újezdu. Úřad je povinen aktiv zřídit, požádá-li o jeho zřízení nejméně polovina obyvatel újezdu (ustanovení § 38 zákona č. 222/1999 Sb.). Újezdní úřad pro Hradiště však nesídlí v katastrálním území obce. Od nejbližší osady újezdu je vzdálen zhruba 17 km, z nejvzdálenější osady přibližně 50 km. Pouze z Bražce existuje přímé autobusové spojení do Karlových Varů, kde újezdní úřad sídlí. Úřední hodiny pro veřejnost jsou v sídle úřadu a jednou měsíčně i v Bražci a Albeřicích. Ze zaměstnanců újezdního úřadu jen jedna pracovnice trvale bydlí v Hradišti, ostatní zaměstnanci nejsou obyvateli újezdu. Újezdní úřad je současně vojenským orgánem, který plní úkoly při zajišťování obrany státu a je podřízen Ministerstvu obrany ČR (§ 35 odst. 2 zákona č. 222/1991 Sb.).
Na dotace nemají nárok
Obec Hradiště nemůže ke svému rozvoji využívat dotace z Programu obnovy venkova (POV), který vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Možnost by se určitě našla, podobně jako je tomu v případě zemědělských dotací. Zásady stanovující podmínky pro poskytování finančních podpor na základě podpůrných programů (§ 2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb.) do zemědělství pro rok 2003 tyto dotace na jedné straně v části A, obecné podmínky, v bodě 1 písm. c) zcela vylučují: "žadatelem nemůže být ..., subjekt v působnosti Ministerstva obrany, ...". Ale zároveň v bodě 8 písm. f) dávají návod, jak tyto dotace získat: "Ministerstvo obrany může použít tyto Zásady pro podnikatelské subjekty v jeho působnosti; k tomu vydá příslušná resortní pravidla. Finanční podpory poskytované podnikatelským subjektům formou dotací hradí Ministerstvo obrany ze svého rozpočtu."
POV zásadně předpokládá účast obyvatel venkova, občanských spolků a sdružení při obnově své obce v souladu s místními tradicemi a je zaměřen na hospodářský rozvoj obcí, stavební obnovu obytných a hospodářských objektů, obnovu a výstavbu občanské vybavenosti, technické infrastruktury a péči o krajinu.
Soulad s místními tradicemi má v obci Hradiště opět svá úskalí. V roce 1930 bylo Doupovsko z 98,7 % osídleno občany německé národnosti. Na základě závěrů postupimské konference bylo však území vystěhováno a po roce 1945 jej postupně osídlovali lidé z celého Československa. V letech 1950 - 1954 bylo však opět zčásti vystěhováno z důvodu vzniku VÚ Hradiště (Binterová, 1998). V roce 1953 se k událostem, které ovlivnily vývoj celého českého venkova po válce (Benešovy dekrety, Únor 1948, kolektivizace v letech 1950 - 1960 atd.), přidala podřízenost veškerého vývoje na území VÚ potřebám armády. Počet obyvatel z 3679 v roce 1950 se snížil na 613 v roce 2004, což je úbytek 83 %, přičemž v ostatních obcích na venkově je uváděn ve výši 30 % (Štenclová, 1998).
Ve VÚ Hradiště tak byly přetrhány historické vazby a vztahy obyvatel k jejich sídlu. Dnes neexistuje v žádné osadě funkční kostel nebo kaplička. Obyvatelé proto nedrží pouť ani posvícení. Velikonoce jsou spojeny pouze s pomlázkou. Společenskou akcí, na které se obyvatelé sami podílejí, bývá oslava Mezinárodního dne dětí 1. června. Újezdní úřad organizuje mikulášskou besídku a nepravidelně, podle počtu dětí, vítání občánků. Vojenské lesy a statky ČR, s. p., (VLS) každoročně v lednu pořádají Lesácký ples v rámci každé lesní správy. Jednou z možností vzniku tradic a obnovení společenského života v Hradišti je spolupráce s nejbližšími obcemi ležícími mimo území VÚ, která by se zřejmě odvíjela od struktury složení obyvatelstva a jeho zaměstnanosti, kdy převážně ženy s dětmi na mateřské dovolené, nezaměstnané nebo v důchodu mají chuť a čas tyto akce pořádat. S pomocí zaměstnaných obyvatel lze jen stěží počítat, neboť za prací musejí dojíždět do obcí a měst mimo VÚ.
Zachování, obnovu a údržbu venkovské zástavby v Hradišti komplikuje fakt, že: "Majetek na území újezdu, s výjimkou vneseného majetku, smí být jen ve vlastnictví státu" (§ 31 zákona č. 222/1999 Sb.). To v praxi znamená, že bytový fond vlastní stát, který zastupuje Vojenská ubytovací a stavební správa se sídlem v Plzni, ale správu zajišťuje zčásti VLS s ředitelstvím v Karlových Varech a zčásti újezdní úřad. V posledních letech je patrná snaha investovat do stavební obnovy objektů občanské vybavenosti, obytných a hospodářských objektů i technické infrastruktury. Minimální investice do obnovy bytového fondu do roku 1989 měla i své klady - v sídlech Lučiny a Dolní Lomnice se díky tomu zachovala historická urbanistická struktura a architektura, až na výjimky, bez rušivých přístaveb.
V sídlech Albeřice, Bražec a Svatobor původní zástavbu nahradila typová výstavba 70. let, tzv. dvojdomky a bytovky. V těchto sídlech by mělo dojít k nápravě architektonických, stavebních a urbanistických nešvarů, především:
u "bytovek" nahrazení rovné střechy sedlovou,
začlenění dominant zemědělských podniků do krajiny,
vybudování návsí, náměstíček.
Jak podpořit podnikání
Podmínky pro podnikání převážně obyvatel újezdu a právnických osob se sídlem na území újezdu by měl vytvářet újezdní úřad (§ 37 odst. 4 zákona č. 222/1999 Sb.). Rozvoj hospodářství obce by mohl být založen na zemědělské činnosti, řemeslech a cestovním ruchu. Lesní a zemědělskou půdu na území újezdu obhospodařují VLS. Zemědělská činnost se po roce 1989 zaměřila pouze na chov dobytka a kosení luk. Obyvatelé újezdu by mohli hospodařit na pozemcích v okolí sídel s respektováním zásad ochrany přírody a pásem hygienické ochrany. Šlo by především o chov ovcí a koz, pro který jsou zde vhodné podmínky a podporuje jej dotacemi Ministerstvo zemědělství. Z řemesel by se dalo věnovat řezbářství, výrobě dřevěných hraček, košíkářství apod. Cestovní ruch by se mohl rozvíjet jen za splnění určitých podmínek, protože území má nejen značný ekologický význam pro zachování genofondu vzácných druhů rostlin a živočichů, ale zároveň slouží jako cvičiště a střelnice pro armádu. Pokud by například platily podmínky jako pro národní parky (§ 16 zákona č. 114/1992 Sb.), /zákaz táboření, rozdělávání ohně, vjíždění a setrvávání motorových vozidel mimo silnice a místní komunikace, vstup mimo vyznačené cesty/ a současně za předpokladu spolupráce s újezdním úřadem, který (podle § 39 zákona č. 222/1999 Sb.) vydává povolení ke vstupu na území újezdu, bylo by možné v území vojenského újezdu vyznačit naučnou stezku. Ta by vedla pouze po stávajících silnicích se zastávkami u přírodních památek, bývalých vesniček a měst. Zahrnovala by okruhy pro pěší turistiku, cykloturistiku a pro organizované skupiny autobusem a byla by zpřístupněna jen v období, kdy na území VÚ neprobíhá cvičení ozbrojených sil.
Dále by se zde mohla rozvíjet agroturistika, a to za předpokladu, že bude obnoven stávající bytový fond a rozvine se chov ovcí, koz a koní. Ubytování by mohli využívat i myslivci, kteří každoročně navštěvují honitbu VLS. Rozvoj obchodu a služeb je omezen nedostatečným počtem obyvatel v sídlech a jejich nízkou kupní silou. V sídlech Albeřice a Bražec včetně okolních obcí dosahuje nezaměstnanost 23 % (údaj pro Valeč 10/2004). V sídlech Lučiny, Svatobor, Dolní Lomnice sousedících s obcemi s nižší nezaměstnaností - 9 % (údaj pro Šemnici 10/2004) poptávku po službách a obchodu uspokojují Karlovy Vary nebo Ostrov nad Ohří vzdálené asi 20 km a s existujícím autobusovým spojením.
Lidé ve vojenských újezdech žijí ve specifických podmínkách. K řešení jejich problémů (stejných jako v jiných oblastech našeho venkova) by určitě přispěla větší informovanost pracovníků resortů, kteří zpracovávají plány, návrhy a dotační programy na obnovu a rozvoj venkova, především ministerstev pro místní rozvoj, zemědělství, životního prostředí. Především by se měla zlepšit informovanost Ministerstva obrany, aby historka, kterou uvedl přednosta újezdu Libavá (vojenský újezd v okrese Olomouc) v Magazínu Práva dne 24. 6. 2000, byla již navždy historií: "Ve škole chyběly příbory. Zavolal jsem logistikům, že je potřebuji koupit. Ti řekli ne, máme je ve skladech. Dostali jsme je. Pak přišel hygienik a ten zase řekl: Děti jedí hliníkovými příbory, to je nepřípustné. Volám znovu logistikům. Ti prohlásí: Celá armáda jí hliníkovými. A nakonec se nějaký úředník na ministerstvu zhrozí: Proboha, kde se v armádě vzaly děti?"
Použitá literatura
1) Binterová, Z., 1998: Zaniklé obce Doupovska, V bývalém okrese Kadaň, Okresní muzeum v Chomutově, Chomutov, 1998,
2) Štenclová, Š., 1998: Venkov a urbanismus, ČZU, Praha,
3) zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
4) ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů,
5) zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů,
6) zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
7) POV - Program obnovy venkova vyhlášený dle usnesení vlády ČR ze dne 11. 11. 1998, č. 730
externí doktorandka katedry staveb Fakulty lesnické a environmentální, ČZU Praha
