Povolány k ochraně veřejného přístupu na komunikacích jsou především obecní úřady jako silniční správní úřady pro místní a účelové komunikace.
V roce 2003 došlo veřejnému ochránci práv celkem 4421 podnětů, zároveň zahájil šetření z vlastní iniciativy v dalších 44 případech. Obecně v 1. pololetí mírně klesl počet přijatých stížností oproti roku 2002, když naproti tomu v posledním čtvrtletí roku 2003 počet došlých stížností převýšil srovnatelné údaje z předcházejících let. Obdobně jako v v roce 2002 setrval stav, kdy více než polovina (55 %) podnětů se týkala agendy, která je v působnosti založené v ust. § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Pokud jde o správu na úseku pozemních komunikací, v roce 2003 byly z této oblasti doručeny 44 podněty.
Hlavní problémy
V roce 2003 vzrostlo množství podnětů týkajících se svévolného umisťování plotů, sloupků a jiných překážek na účelové a místní pozemní komunikace (dále jen komunikace). Tyto překážky obvykle omezují obecné užívání komunikací, na něž má být přitom ze zákona zajištěn veřejný přístup.
Důvody, proč občané tyto pevné překážky na komunikace umisťují, spočívají převážně v nevyjasněných majetkových vztazích k pozemkům pod nimi. Výjimečně je příčinou zvýšený provoz na komunikacích, například průjezd těžké stavební techniky, který vlastníci přilehlých nemovitostí vnímají jako obtěžující nebo poškozující jejich nemovitosti. Na veřejného ochránce práv se přitom obrací jak ti, jimž byl přístup k nemovitosti umístěním překážky na komunikaci zamezen, tak ti, kdo nepovolenou překážku na pozemní komunikaci umístili většinou v domnění, že tak činí po právu (např. vlastníci komunikace, pozemku pod komunikací či pozemku, který s komunikací sousedí).
Povolány k ochraně veřejného přístupu na komunikacích jsou především obecní úřady jako silniční správní úřady pro místní a účelové komunikace. Ombudsman opakovaně konstatoval nečinnost příslušného úřadu poté, co byl veřejný přístup na komunikaci svévolně omezen.
V některých případech si úřad nebyl vůbec vědom své působnosti jako silničního správního úřadu. Problémem je i nedostatečné povědomí o možnostech regulace provozu na komunikacích dopravními značkami stanovujícími místní úpravu provozu, a to na úrovni obcí. Takto lze řešit zejména situace, kdy nadměrné využívání komunikace ohrožuje statiku domů v jejím sousedství nebo obtěžuje okolní zástavbu hlukem a prašností.
Dalším okruhem problémů, se kterými se občané na ombudsmana obraceli, je úprava parkování na území obcí. Šlo jednak o zřizování vyhrazených parkovacích míst v dopravně zatížených lokalitách velkých měst, jednak o zpoplatňování parkování na území obcí. Podle zákona o pozemních komunikacích mohou obce zpoplatnit užívání místních komunikací na svém území k parkování. Zpoplatnění se uskutečňuje nařízením vydaným v přenesené působnosti, tedy jako součást výkonu státní správy. Podle zákona má zpoplatnění sloužit k organizaci dopravy na území obce. Jeho účelem nemůže být řešení finanční situace obce, což si mnohé obce neuvědomují.
Na základě svých poznatků o činnosti obecních úřadů na úseku místních a účelových pozemních komunikací se ombudsman rozhodl zahájit široce pojaté šetření z vlastní iniciativy a ve spolupráci s hejtmany jednotlivých krajů usiluje o zkvalitnění výkonu státní správy v této oblasti. Šetření má dlouhodobý charakter a jeho cílem je průběžné objasňovat interpretační problémy vznikající v praxi na úseku pozemních komunikací.
Žádost o vyhrazené parkování
Podněty sp. zn.: 4943/2002/VOP/KČ a sp. zn.: 1449/2003/VOP/KČ
Ombudsman dospěl k závěru, že úřad městské části postupoval při vyřizování žádostí občanů o zřízení vyhrazeného parkovacího místa v rozporu se zákonem a zjednal nápravu.
Žádost o zřízení vyhrazeného parkovacího místa na ulici před svým domem podali rodiče tělesně postiženého dítěte, které se nebylo schopno samo bez nebezpečí úrazu přemístit do školy apod. Problematiku vyhrazeného parkování upravuje zákon o pozemních komunikacích. O žádosti měl podle tohoto zákona rozhodnout úřad městské části jako orgán státní správy ve správním řízení a měl vydat rozhodnutí, proti kterému by případně bylo možné se odvolat k magistrátu města B. Místo toho hlasovala o žádosti rada městské části jako orgán samosprávy, kterému rozhodování v takovýchto věcech nepřísluší. Rada žádost zamítla s odůvodněním, že v městské části je malé množství parkovacích míst a že řidičem není přímo tělesně postižený, takže není záruka, že se parkovací místo nebude zneužívat. O výsledku projednání žádosti nebyl žadatel zprvu vůbec vyrozuměn, později mu úřad městské části místo rozhodnutí zaslal pouze neformální zamítavý dopis.
Šetřením se zjistilo, že stejný postup byl v rozporu se zákonem aplikován ještě v jednom podobném případě. Po zásahu ombudsmana bylo o obou žádostech rozhodnuto znovu a úřad městské části jim ve správním řízení vyhověl.
Na základě této zkušenosti ochránce zahájil šetření z vlastní iniciativy. Požadoval po magistrátu města B. formou plošného dozoru ověřit, jak se s žádostmi o vyhrazené parkování nakládá v ostatních městských částech města B. Dozor v době zpracovávání této souhrnné zprávy ještě neskončil, v jeho průběhu však již byly zjištěny tři případy zamítnutí žádosti o vyhrazené parkování na základě stanoviska samosprávného orgánu a jeden případ zamítnutí žádosti bez vydání správního rozhodnutí.
Oprava silnice I. třídy v obci
Podnět sp. zn.: 3757/2003/VOP/VBG
Veřejný ochránce pomohl stěžovateli domoci se práva. Konstatoval, že je povinností vlastníka pozemní komunikace uvést komunikaci do takového stavebního a dopravně technického stavu, aby nedocházelo ke škodám na sousedních nemovitostech. V opačném případě vlastník komunikace odpovídá za škody vzniklé v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací podle obecných právních předpisů.
Na ombudsmana se obrátil pan J. K., aby tak upozornil na nutnost opravy části povrchu silnice I. třídy ve své obci. K této silnici přiléhá domek, v němž bydlí a jenž nyní poté, kdy byl vytvořen spoj mezi starým a novým živičným povrchem silnice, vlivem vysokého dopravního zatížení trpí. Pan J. K. ve svém podání poukázal na vibrace, otřesy a vznik prasklin na svém domku. To vše přičítá stavebnímu stavu komunikace a průjezdu těžkých vozidel. V dané záležitosti se pan J. K. obracel na správce komunikace, který mu přislíbil zajištění opravy vozovky do 30. 11. 2003.
Ombudsman především přihlédl k faktu, že se na něj pan J. K. obrátil ještě před uplynutím uvedeného termínu a tedy je možné, že v mezidobí došlo ke změně shora popisované situace. Pokud však ne, bylo panu J. K. doporučeno, aby se obrátil na příslušný silniční správní úřad a současně příslušný speciální stavební úřad, kterým byl v obou případech krajský úřad, a zde požádal o vykonání státního dozoru podle zákona o pozemních komunikacích za účelem zjištění, zda neexistují závažné závady ve stavebním stavu pozemní komunikace, nebo o vykonání státního stavebního dohledu podle stavebního zákona k posouzení nezbytnosti nařízení zabezpečovacích prací.
Oba tyto postupy by měly vést ke zjednání nápravy v popisované situaci. S případným požadavkem na náhradu škody shora popsaným způsobem vzniklé byl pan J. K. nasměrován na civilní soud. Pokud jde o vlastní postup správce komunikace, veřejný ochránce práv panu J. K. vysvětlil, že jde o právnickou osobou, která v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Předmětem její činnost je mimo jiné výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy, zabezpečení a údržba těchto staveb. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast právních vztahů týkající se nakládání s majetkem státu, nemůže veřejný ochránce práv proti jmenované organizaci vystupovat a účinně působit k nápravě tak, jak zřejmě pan J. K. očekával.
Stání vozidel ve městě
Podnět sp. zn.: 5011/2002/VOP/KČ
Ombudsman dospěl k závěru, že některá ustanovení nařízení města o stání vozidel ve městě jsou v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích a s principy dobré správy. Na základě doporučení ochránce město nařízení změnilo.
Město Z. vydalo nařízení, kterým mj. vymezilo oblasti města, kde bylo možné užít místní komunikace k parkování pouze za stanovenou cenu a určilo její výši. Podle zákona o pozemních komunikacích vydává obec takové nařízení v přenesené působnosti a za účelem organizace dopravy na území obce. Město Z. zřídilo svým nařízením nově tzv. parkovací zónu tvořenou náměstím M., kde ležela radnice, a třemi přilehlými ulicemi. Parkovací zóna se dle nařízení lišila od ostatních zpoplatněných parkovacích ploch ve městě ve dvou ohledech. Především způsob výpočtu ceny za parkování v ní byl odlišný od ostatních zpoplatněných ploch - první půlhodina parkování byla sice zdarma, ale při překročení této doby byla zpětně celá zpoplatněna. To neúměrně zvyšovalo náklady občanů na parkování při vyřizování úředních záležitostí na radnici. Dále nebylo v parkovací zóně umožněno finančně zvýhodněné parkování občanům, kteří v ní měli trvalý pobyt (tzv. rezidenti), ačkoliv na jiných zpoplatněných parkovacích plochách ve městě zvýhodněné parkování rezidentům umožněno bylo. Odbor dopravy magistrátu města Z. to vysvětloval tím, že počet parkovacích míst v parkovací zóně nedosahuje dokonce ani počtu jejích rezidentů a jejich zvýhodnění by zcela znemožnilo parkování v blízkosti radnice jiným občanům. Nebyl však učiněn žádný pokus najít kompromisní řešení.
Na základě písemného podnětu jednoho z rezidentů oslovil ochránce radu města Z. a vysvětlil jí, v čem spatřuje rozpor úpravy parkovací zóny se zákonem a s principy dobré správy. Navrhl, aby rezidentům parkovací zóny bylo poskytnuto finanční zvýhodnění pro parkování na jiných, méně zatížených zpoplatněných parkovacích plochách ve městě, konkrétně v okolí náměstí M. v pěším dosahu jejich bydliště. Na základě argumentů ombudsmana se rada města Z. rozhodla změnit své nařízení. Přijala model zvýhodněného parkování rezidentů navržený ochráncem a změnila i způsob zpoplatnění parkování v parkovací zóně. Nový systém zajišťuje, že náklady občanů na parkování při běžném vyřizování úředních záležitostí na radnici nepřekročí rozumnou mez, a to ani v případě, že vyřízení jejich věci bude úředníkům trvat déle než půl hodiny. V novém nařízení byla odstraněna také některá formální pochybení vytýkaná ochráncem.
Ochránci se naproti tomu nepodařilo dosáhnout změny v úpravě parkování zastupitelů města Z. Ti mají podle původního i nového nařízení právo bezplatně využít kteroukoliv zpoplatněnou parkovací plochu ve městě po předložení svého průkazu člena zastupitelstva. Tuto úpravu považoval ochránce za nevhodnou a navrhoval omezit možnost bezplatného parkování zastupitelů alespoň slovy "v souvislosti s výkonem funkce". Rada města tento návrh odmítla. Protože jde spíše o otázku morální než právní, a v ostatních bodech bylo nápravy dosaženo, ochránce nepřijal žádná další opatření.
Překážky na účelové komunikaci
Podnět sp. zn.: 1852/2003/VOP/KV a řada dalších
Veřejný ochránce práv na základě podnětu prošetřoval postup správních úřadů ve věci příjezdové komunikace k domu stěžovatelů v obci H. B. Komunikace leží v délce zhruba 100 m na soukromém pozemku sousedů, kteří na ni umisťují pevné překážky a hloubí výkopy. Obecní úřad stěžovatelům opakovaně sdělil, že pozemek je ve vlastnictví soukromých osob, a věc proto nebude řešit. Ochránce zjistil, že příjezdová komunikace k domu stěžovatelů je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Proto poučil úřad o jeho působnosti jako silničního správního úřadu, který si má sám učinit úsudek o kategorii komunikace a je povinen veřejný přístup na ni střežit. Svévolné umisťování překážek na veřejně přístupnou účelovou komunikaci je přestupkem. Takové jednání může být rovněž klasifikováno jako zásah do pokojného stavu.
Paní J. D. se svým synem požádali ombudsmana o odborné posouzení postupu správních úřadů ve věci příjezdové komunikace k jejich domu v obci H. B. V době, kdy se na ochránce stěžovatelé obrátili, jim obecní úřad opakovaně sdělil, že obec již nebude investovat do soukromého majetku, neboť pozemek je ve vlastnictví soukromých osob.
Ombudsman však zjistil, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. O této otázce si do okamžiku působení ochránce neučinil obecní úřad jako silniční správní úřad úsudek sám. Naopak z podkladů, které byly připojeny k podnětu, vyplynula rozporná stanoviska, kdy u některých byla tato komunikace sloužící jako příjezd k domu stěžovatelů označována jako místní komunikace, jindy byl tento status popírán. Přitom určení kategorie komunikace bylo rozhodující pro stanovení právního režimu její ochrany.
Dalším okruhem šetření bylo prověření správnosti postupu obce jako přestupkového orgánu. Sousedé nebyli oprávněni sami narušovat veřejné užívání veřejně přístupné účelové komunikace. Kladení překážek či hloubení výkopů je napravitelné prostřednictvím § 5 občanského zákoníku, jehož účelem je navrácení původního pokojného zaužívaného stavu, toto řízení vede na základě návrhu pověřený obecní úřad. Kladení překážek na komunikaci je však také přestupkem, a ten projednávají ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací obce.
Ochránce obec proto poučil, že je napříště povinna, bude-li opětovně bráněno veřejnému užívání komunikace, zahájit přestupkové řízení jako přestupkový orgán ex offo, a to bezodkladně, kdy se o takovém jednání dozví.
Obec jako silniční správní úřad (tak, jak je tomu v řadě dalších případů, které ombudsman šetřil) v minulosti opakovaně nesprávně posoudila status komunikace vedoucí k domu stěžovatelů. Šetření pomohlo ujasnit kategorie dotčené pozemní komunikace sloužící jako přístup k nemovitostem ve vlastnictví stěžovatelů a určit možnosti postupu k zajištění pokojného veřejného užívání této komunikace v souladu se zákonem.
Kontakty
Veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl v souladu s ustanovením § 23 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv předložil koncem března Poslanecké sněmovně souhrnnou zprávu o své činnosti za rok 2003, která ji 6. května po předchozím projednání vzala na vědomí. Její plné znění je přístupné na www.ochrance.cz. Další informace o činnosti a působnosti ombudsmana lze získat rovněž na tel. lince: 542 542 888, která je v provozu od 8.00 - 16.00 hod. od Po do Pá.
právnička
Kancelář veřejného ochránce práv v Brně
