Jaký význam má hierarchie veřejných prostorů v obytném prostředí a jak ji vytvářet

V posledních letech se zejména z řad urbanistů a architektů ozývá kritika nedostatku pestré nabídky a hierarchie veřejných prostorů v nových obytných souborech nízkopodlažní zástavby vznikající na okrajích obcí. Právě chybějící hierarchie mezi jednotlivými prostory v obytných lokalitách je příčinou jejich fádního, monotónního vzhledu.

Ulice v tzv. suburbánní zástavbě jsou často jedinými veřejnými prostory, jimiž lokality disponují ^[1]. Ve většině lokalit realizovaných v posledních dvaceti letech jsou veřejné prostory zpravidla tvořeny jen chodníky a komunikacemi. Pobytové prostory, jež by měly být přirozenou součástí obytných ulic, chybějí. Hierarchii obvykle vyznačují jen dopravní značky, nikoliv vzhled ulic.

Co si představit pod pojmem hierarchie veřejných prostorů? Systém veřejných prostorů je, zjednodušeně řečeno, tvořen uzly (ohnisky aktivit, např. drobnými prostranstvími se zelení) a jejich vzájemnými vazbami (ulicemi) ^[2]. Každý z prostorů je, podle priority jejich využití, nositelem většího či menšího významu. S ulicemi je více spojen pohyb, přesun lidí a dopravních prostředků. S cílovými body, kde lidé tráví více času, se naopak pojí pobytové funkce.

Proč je hierarchie důležitá? Hierarchie přispívá k pestrosti obytného prostředí a orientaci v daném prostoru. Lidé by měli vědět, kde se nacházejí, aniž by museli sledovat dopravní či jiná značení. Prostorové vnímání je důležité zejména pro předškolní děti a seniory, kteří se orientují podle výrazných prostorových bodů, např. solitérních stromů, obytných prostranství, architektonických či uměleckých objektů. Významnost míst je vyjádřena jejich velikostí a kvalitou vybavení. Tyto aspekty mají poté vliv na počet lidí, kteří jsou ochotni se na takové prostranství vypravit i na delší vzdálenost.

V čitelných a přehledných ulicích se lépe orientují i řidiči, kteří podle vizuálních znaků pro příslušný typ komunikace volí rychlost vozidel. Zřetelná hierarchie rovněž zásadně přispívá k omezení případné kolize mezi chodci a dalšími účastníky provozu.

Jak vytvářet hierarchizované veřejné prostory? Mezi různými typy prostorů je důležité vytvořit systém hlavních cílových míst s pobytovou hodnotou a jejich vzájemné propojení:

vymezením klidných a rušných míst,

definováním významu komunikací.

Pobytové veřejné prostory plní důležitou společenskou úlohu. Dochází v nich k setkávání a vzájemnému poznávání uživatelů. Chybějí-li v nich místa, kde by se lidé mohli potkávat, k seznamování dochází obtížněji a jen těžko tam vznikne fungující komunita^[3]. Kvůli větší pestrosti nabídky je vhodné, aby vymezená ohniska aktivit měla odlišný charakter. Některá prostranství mohou být klidnější, odpočinková, jiná mohou sloužit ke sportovním aktivitám a hrám dětí.

V obytných lokalitách by měly být přítomny alespoň tři druhy komunikací:

obslužné komunikace s doprovodnou zelení,

zklidněné komunikace - tzv. obytné ulice s pobytovými prostory se zelení a parkovacími zálivy,

ostatní pěší cesty + event. cyklostezky.

Definované typy komunikací mají různé uspořádání uličního profilu. Význam komunikací se promítá do vzhledu ulic:

obslužné komunikace (viz obr. 1) jsou širší, většinou s oboustrannými chodníky, které jsou odděleny od vozovky pásy zeleně se stromy. Širší uliční profil poskytuje dostatek prostoru i pro stromy s větší korunou. Vizuální oddělení chodců od motorové dopravy zvyšuje pocit bezpečí pěších.

zklidněné komunikace (viz obr. 2) jsou určeny pro smíšený pohyb pěších a pomalou jízdu automobilů. Na rozdíl od obslužných komunikací mají zvýšenou niveletu vozovky a odlišný povrch (strukturu nebo barvu materiálu). Pohyb vozidel je regulován např. zalamovanou trasou, kterou tvoří po obou stranách střídavě rozmístěná parkovací stání se zelení.

Význam ulic lze prostorově zvýraznit:

velkorysejší šířkou uličního profilu a jeho členěním,

přítomností vysoké zeleně.

Šířku uličních profilů s obousměrným provozem není vhodné ve všech ulicích nového obytného souboru dimenzovat pouze na nezbytných 8 m (minimální parametry jsou stanoveny v § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.). Zmenšením šířky ulic lze sice přispět k finančním úsporám, ale zároveň je znemožněno vysázet v ulicích vysokou zeleň, a to i v budoucnu.

ZÁVĚREM

Předpokladem pro tvorbu hierarchizovaných veřejných prostorů je jasná urbanistická struktura s organizovanou formou zástavby a definovaným významem komunikací. Organizace prostorové struktury ovlivňuje celkovou úroveň obytného prostředí. Je žádoucí, aby veřejné prostory v obytných lokalitách byly koncipovány vědomě, a nikoliv jako účelové plochy, které zbydou mezi soukromými parcelami.

Koncepční vývoj nových obytných lokalit umožňuje v současnosti nejlépe zabezpečit regulační plán nebo alespoň územní studie (zapsaná do seznamu územně plánovací činnosti). Oba dokumenty podrobně řeší mj. vzhled veřejných prostorů včetně hierarchie, rozmístění zeleně, stanovení šířek uličních profilů, chodníků a příjezdů na jednotlivé pozemky.

Tvorba regulačních plánů musí být svěřena odborníkům, nicméně základní zadání musí vzejít od obecní politické reprezentace. Proto je nezbytné, aby si místní politici uvědomovali užitečnost tohoto stupně územně plánovací dokumentace a nezůstávali pouze u územních plánů.

Literatura:

1) HNILIČKA, P. Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. 2. vyd. Brno: Host - vydavatelství, s.r.o., 2012. 212 s. ISBN 978-80-7294-592-4.

2) LYNCH, K. Obraz města/ The Image of the City. Praha: BOVA POLYGON, 2004. ISBN 80-7273-094-0.

3) GEHL, J., GEMZØE, L. Nové městské prostory. Brno: Vydavatelství ERA, 2002. 263 s. ISBN 80-86517-9-8.

Právní předpisy:

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území ve znění č. 431/2012 Sb.

ALENA MOCOVÁ

studentka doktorského studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze

Obr. 1: Příklad vhodného a nevhodného řešení obslužné komunikace, nahoře Dolní Břežany, dole Velké Přílepy.

Obr. 2: Příklad vhodného a nevhodného řešení zklidněné obytné ulice, nahoře Písek, dole Líbeznice.

FOTO: ARCHIV AUTORKY