Jsem občanem Slovenska, ale žiji v České republice. Mohu na českých úřadech či na jiných institucích jednat ve slovenštině nebo používat slovensky psané dokumenty? Použití slovenského jazyka je upraveno v mnoha právních předpisech. Například podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona číslo 500/2004 Sb.,...
Jsem občanem Slovenska, ale žiji v České republice. Mohu na českých úřadech či na jiných institucích jednat ve slovenštině nebo používat slovensky psané dokumenty?
Použití slovenského jazyka je upraveno v mnoha právních předpisech. Například podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském. Jednat a předkládat podání ve slovenštině umožňuje i ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 337/1997 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 33 odst. 2 zákona číslo 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, platí, že pokud jedná účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudem v jiném než češtině, přibere soud tlumočníka. Nemusí tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenštině.
Další příkladem je zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování). Podle § 9 písm. b) se vidimace (ověřování shody opisu nebo kopie s listinou) neprovede, je-li listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, psána v jiném než v českém nebo slovenském jazyce a neovládá-li ověřující osoba jazyk, v němž je listina psána, a není-li současně předložena v úředně ověřeném překladu do jazyka českého. Podle § 10 odst. 4 platí, že je-li legalizován podpis na listině (je-li ověřována pravost podpisu), která je psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce, a není-li současně předložena v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, legalizace se neprovede. Jinými slovy, obecně je možná vidimace a legalizace i v případě slovensky psaných listin, a to bez dalších omezujících podmínek.
Ustanovení § 55 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, upravuje oznámení o přeshraniční přepravě odpadů. Oznámení a jeho náležitosti se mohou podat Ministerstvu životního prostředí ČR vedle jazyka českého a anglického též v jazyce slovenském, nebo s úředně ověřeným překladem do některého z těchto jazyků.
V souladu s § 58 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) se notářské listiny sepisují v českém nebo slovenském jazyku.
Z oblasti živnostenského podnikání lze poukázat na ustanovení § 31 odst. 9 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), které ukládá podnikateli povinnost zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Pokud má živnostenský úřad pochybnosti, může zkoumat splnění této podmínky pohovorem, při kterém posuzuje, zda je tato osoba schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání a zda umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku.
Uvedený přehled možného použití slovenského jazyka není vyčerpávající. Existují další právní předpisy, které s použitím slovenštiny v různé míře a v různých situacích počítají.
Mgr. JAN BŘEŇ
právník
