JENOM DOBRÁ VŮLE NESTAČÍ

Doubravice v okrese Trutnov jsou malou obcí se 365 obyvateli. Leží asi 7 km od Dvora Králové n. L. Když jsme vyplňovali přihlášku do soutěže "Obec seniorům", nenapadlo nás, že bychom se mohli nějak významněji umístit. V té době se práce na našem projektu sociálního a zdravotního centra chýlily ke...

Doubravice v okrese Trutnov jsou malou obcí se 365 obyvateli. Leží asi 7 km od Dvora Králové n. L. Když jsme vyplňovali přihlášku do soutěže "Obec seniorům", nenapadlo nás, že bychom se mohli nějak významněji umístit. V té době se práce na našem projektu sociálního a zdravotního centra chýlily ke konci, a jak bylo z propozic zřejmé, ani v případě dobrého umístění nám "nehrozila" pražádná finanční odměna.

Vše začalo v roce 1991, kdy si nově zvolení zastupitelé obcí Dubenecka zaplatili poznávací zájezd do Rakouska. Chtěli jsme tenkrát poznat na vlastní oči chod samosprávy ve stabilních demokratických podmínkách. Informační sítě, ochrana životního prostředí včetně využití kalů z čistírny odpadních vod, spalování biomasy, coby alternativního zdroje energie, to všechno nám tehdy znělo jako jedno jediné sci-fi. Co nám ale zůstalo v paměti jako realizovatelné v relativně blízké budoucnosti, byl tzv. "Lékařský (nebo doktorský) dům", v němž obec soustředila lékařskou péči pro své občany. První patro obýval lékař, přízemí zabírala ordinace.

SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ CENTRUM

Zdravotní stav několika starých a osamělých občanů se v té době zhoršil natolik, že na péči o jejich základní denní potřeby již nestačila ani běžná sousedská výpomoc, ani obcí zaplacená služba donášky obědů. Obrátili jsme se s prosbou o pomoc na pečovatelskou službu ve spádovém městě. Tam jsme se dozvěděli, že rozpočty těchto organizací umožňují pomáhat prakticky jenom lidem z města, kde služba sídlí. Pro naše potřebné nám mohli poskytnout maximálně 1x týdně koupel, případně vyprání prádla.

Nešlo v žádném případě o neochotu, ale kdyby nám vyhověli, museli by odmítnout někoho z jejich klientů. Stále více v nás převládal pocit, že "díky" takové sociální (a nejen sociální) politice vznikají enklávy většinou malých obcí, kde se v daňových poplatnících vytváří pocit, hraničící s jistotou, že jsou občany II. kategorie.

Zkrátka, pochopili jsme, že pokud si rychle nepomůžeme sami, nikdo to za nás neudělá. V roce 1997 jsme v rámci Programu podpory bydlení požádali o příspěvek pro stavbu dvou malých bytů pro staré lidi v budově bývalé školy. Jedná se o garsoniéry s kompletní elektrickou kuchyní, malou koupelnou a WC. Jsou určeny pro staré lidi, občany naší obce, kteří žijí osamoceně ve svých domech, na jejichž údržbu a zajišťování běžného chodu nestačí. Při tvorbě projektu jsme kladli velký důraz na velikost úložných prostor, protože venkovský člověk, opouštějící dům, v němž strávil velký kus života, se jen těžce rozhoduje, co vzít či nevzít s sebou.

Dotace nám byla přislíbena, ale fyzicky jsme ji obdrželi až v roce 1998. Tehdy jsme již v rámci Programu obnovy venkova, dotačního titulu č. 1 - "Rekonstrukce a výstavba občanské vybavenosti" žádali o dotaci na vybudování sociálního centra - denního stacionáře pro staré a postižené občany obcí v územním rozsahu, který odpovídá zdravotnímu obvodu naší obce (celkem 5 obcí).

V té době jsme se seznámili s prací střediska Diakonie ČCE ve Dvoře Králové. V jejich domě pečovatelské služby jsme pochopili, že dobrá vůle pomoci sama o sobě nestačí, pokud není pomáháno odborným a profesionálním způsobem. Staří lidé, kteří tvoří většinu klientů, jsou dosti konzervativní skupinou, která pomalu a nedůvěřivě přijímá nové věci, ale o to rychleji je po špatné zkušenosti opouští.

Ředitel střediska nám umožnil prohlédnout si jejich provozní i bytové prostory a my jsme mohli doplnit náš stavební projekt o detaily, jejichž existenci zdravý člověk nevnímá, ale pro postiženého jsou často životně důležité. Zároveň vznikla nesmírně důležitá, vzájemně výhodná dohoda: obec poskytne Diakonii pracoviště denního stacionáře v budově bývalé školy pro její "expanzi" do venkovské oblasti našeho regionu. Diakonie naopak odborně vyškolí personál stacionáře z řad našich občanů a bude provádět odborný dohled nad jejich výkony. Pečovatele převezme Diakonie do zaměstnaneckého stavu.

Zatímco se v prvním patře budovy dokončovaly malobyty, v přízemí se od časného jara 1999 začalo s výstavbou dvou zařízení: jednak definitivní ordinace praktického lékaře pro dospělé s pravidelnými ordinačními hodinami dětského lékaře, jednak denního stacionáře pro staré nebo postižené občany. V prostorách zdravotního střediska najde útočiště i rehabilitační pracovnice a zdravotní sestra, která může zajíždět za pacienty (obě mají smlouvu se zdravotní pojišťovnou).

To je v situaci, kdy se o nějaké dopravní obslužnosti již takřka nedá hovořit, velmi důležité. Uzavře se tak kruh té nejzákladnější zdravotní a sociální péče o lidi ve venkovském regionu. Víc toho jako obec s 365 obyvateli prozatím opravdu nesvedeme.

STACIONÁŘ PLNÍ DVĚ FUNKCE

1. Jsou to služby, poskytované přímo v jeho prostorách. Jde o vydávání a možnost konzumace obědů, dovážených z Diakonie ve městě nebo jejich distribuce do domácností klientů. Dále jsou to realizované a chystané aktivity klientů ve společenské místnosti a jejich setkávání, které je samo o sobě velmi důležitou složkou terapie, vzhledem k jejich jinak velmi osamělému způsobu života.

V tzv. "mokrém" provozu je k dispozici koupelna s hydromasážní vanou, do níž je nepohyblivý klient bezpečně dopraven hydraulickým zvedákem, který jsme si stejně jako pračku, sušičku a bezpečnostní madla pořídili z grantu nadace VIA. Klient se může, chce-li, pouze vysprchovat v sedací sprše. Zatím se mu ve vedlejší místnosti pere a suší jeho osobní prádlo. Odpočinek po koupeli tráví ve společenské místnosti, kde také v klidu u kávy a zákusku vyčká na odvoz domů.

2. Stacionář slouží jako základna pro výjezdy pečovatelky za klienty po celém jeho obvodu působnosti.

LÉPE SENIORŮM NEŽ PŘÍBUZNÝM

Služby stacionáře jsou placené. Jejich ceny jsou totožné s ceníkem Diakonie a pohybují se pod úrovní nákladů. Někteří lidé pobírají příplatek na bezmocnost. Jsou to vlastně prostředky určené k nákupu těchto služeb. Ze zkušenosti mohu prohlásit, že řada lidí jejich účel neakceptuje a peníze skončí v peněženkách příbuzných. Uvítali bychom takové řešení, kdy by prostředky na poskytování služeb obdrželi provozovatelé zařízení a klient by si doplácel menší část jejich ceny. Další zkušenost totiž praví, že služeb poskytovaných zdarma si nikdo neváží. Od roku 1996 jsme ze svých prostředků investovali asi 1,7 mil. Kč. Jsou v tom obsaženy i peníze získané prodejem akcií Východočeské energetiky. Formou dotací, příspěvků a grantu jsme dostali asi 1,1 mil. Kč. Nyní nás čeká další, stejně náročná práce: dohonit ve správě obce to, co jsme vzhledem k předchozímu zanedbali.

VÍT PAULA,

starosta

FOTO ARCHÍV