Jmenování ředitelů vzbuzuje emoce Nejen státní rozpočet na letošní rok vzrušil poslední schůzi Poslanecké sněmovny v roce 2000. Téměř zaplněná jednací síň a dvouhodinová ostrá diskuze byly kulisou rozhodování o tom, kdo má jmenovat ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi. Nejtěsnějším...
Jmenování ředitelů vzbuzuje emoce
Nejen státní rozpočet na letošní rok vzrušil poslední schůzi Poslanecké sněmovny v roce 2000. Téměř zaplněná jednací síň a dvouhodinová ostrá diskuze byly kulisou rozhodování o tom, kdo má jmenovat ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcemi. Nejtěsnějším možným rozdílem nakonec poslanci určili, že to nebude obec, ale orgán kraje v přenesené působnosti se souhlasem zřizovatele.
Vrátili tak znění zákona do podoby, kterou mu dala na jaře novela zákona č. 564, o státní správě a samosprávě ve školství v souvislosti s reformou veřejné správy. Poslaneckou novelou se ji na podzim rozhodla zvrátit skupina poslanců (W. Bartoš, V. Brousek, P. Pleva - všichni ODS, P. Mareš - US a C. Svoboda - KDU- ČSL), když předložila svým kolegům znění paragrafů, které říkaly: 1) že obec jmenuje a odvolává ředitele škol a školských zařízení, které zřizuje, se souhlasem kraje; 2) že pokud bude škola organizační jednotkou obce (tedy nebude-li mít právní subjektivitu), bude mít obec vůči ní nejen zřizovatelskou, ale i zaměstnavatelskou povinnost. A konflikt byl na světě.
Zajímavé je, že se názory nevyhrotily výhradně ve smyslu obec versus škola. Stejně jako se našli starostové, kteří odmítali nové pravomoci na svá bedra převzít, ozývali se i ředitelé, kteří přiblížení k obci vítali (pravda - s výjimkou zaměstnavatelských vazeb; tady se nepodařilo zachytit mezi pracovníky škol jediný souhlas). Jazýčkem na miskách vah byly při rozhodování v naprosté většině konkrétní zkušenosti.
Tam, kde je zastupitelstvo vůči škole vstřícné, ochotné jí naslouchat, chápat její starosti a podle možností jí vychází v ústrety, problémy nebyly. Objevily se v okamžiku, kdy měla radnice tendence bez znalosti problematiky vstupovat do odborné stránky řízení školy. Zejména tam, kde škola nemá právní subjektivitu.
Například když zastupitelé projevovali snahu ovlivnit výsledky konkurzů (ať už na ředitele nebo na učitele) ne schopnostmi uchazečů, ale příbuzenskými a podobnými vztahy. Nebo tím, že nedovolili řediteli vybavit školu tak, jak potřebuje. Nechápali, že kopírku nebo video si učitelé nepořizují pro vlastní potěšení, ale proto, že jim umožní připravit pro děti zajímavější vyučování. Koberec ve třídách - zejména na 1. stupni - není zbytečný přepych, ale přirozená součást nových metod a forem práce... Podobných momentů bychom našli víc. Přitom by kolikrát stačilo zajít do školy, porozhlédnout se, pohovořit s ředitelem, s učiteli, poptat se. Po této stránce bývají "školáci" vděční. Vidí-li zájem, pochopí i to, že momentálně má obec příliš hluboko do kapsy, ale nic nebrání seřadit požadavky školy podle priorit a jakmile to bude možné, začít je postupně naplňovat.
Zdá se vám to příliš malicherné v souvislosti se zákony a reformou veřejné správy? Jenže právě na podobných "maličkostech" se stavějí vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi institucemi. A bez nich se žádná reforma nevejde do života.
Jaroslava Volfová
FOTO AUTORKA
