Jana Hamplová je několik let stálou spolupracovnicí redakce, její praktický výklad zejména zákona o obcích je vyhledávanou pomůckou pro starosty, úředníky a další naše čtenáře. Snaží se totiž odpovídat na otázky praxe, které někdy ani zákon neřeší. Proč jste si vlastně zvolila jako svou...
Jana Hamplová je několik let stálou spolupracovnicí redakce, její praktický výklad zejména zákona o obcích je vyhledávanou pomůckou pro starosty, úředníky a další naše čtenáře. Snaží se totiž odpovídat na otázky praxe, které někdy ani zákon neřeší.
Proč jste si vlastně zvolila jako svou specializaci obecní právo?
S trochou nadsázky bych odpověděla - protože ho nikdo jiný nedělal a byl prostor na právním trhu. Ale takový kalkul z mé strany to rozhodně nebyl. Veřejné právo mne zajímalo vždy, obecní právo pak obzvlášť. Když jsem se do něj ponořila v roce 1990, už mi to zůstalo. Kolegové advokáti se napřed trochu usmívali, neboť jim například obchodní právo připadalo lákavější. Ovšem dnes už vědí, že pokud pracujete pro obce a města, setkáte se se všemi druhy práva a k tomu ještě máte "bonus" znalosti práva veřejného. Své volby nelituji, obecní právo považuji za jednu z nejzajímavějších právních oblastí. Už proto, že vyrostlo v roce 1990 na "zelené louce".
Zákon o obcích doznal za tu dobu řadu úprav, v roce 2000 byl schválen zákon nový. Jak hodnotíte tyto změny?
V roce 1990, když byl schválen zákon číslo 367/1990 Sb., o obcích, šlo hlavně o obnovu samosprávy, což tento zákon umožnil. Postupně se ale ukázalo, že tato právní norma řadu věcí neřeší, což dovolilo páchat i různé nepravosti. V některých případech se nevědělo, kdo a co může či nesmí, jak uzavírat smlouvy a podobně. Po mnoha novelizacích byl schválen zcela nový zákon. A budu přísná - ani ten není zrovna dokonalý a zasloužil by si vylepšit. Neřeší některé základní otázky nebo je upravuje nelogicky.
Například?
Například rozdělení kompetencí mezi radou a zastupitelstvem je dodnes nevyvážené. Zastupitelstvo jako nejvyšší orgán obce se často dostává do bezmocné pozice pozorovatele, kupříkladu u významných pronájmů městského majetku či rozhodování v městských společnostech. Naopak zákon mu vnucuje rozhodování o bezvýznamném prodeji dvou metrů pozemku jen proto, že je to nemovitost. Když to řeknu zjednodušeně, zákon by měl dokázat lépe odlišit, co je zásadní a výkonné (to by mělo "spadnout" zastupitelstvu) a méně zásadní (o tom by měla rozhodovat rada).
Zastupujete samosprávy často i v soudních sporech. Změnilo se rozhodování soudů v posledních letech ve vztahu k obcím a městům?
Rozhodně a k lepšímu. Sice stane se ještě i dnes, když u soudu argumentuji zákonem o obcích, že se ve výjimečných případech soudci diví, cože to říkám.Ovšem většina obecných soudů už přijala fakt, že obec je přece jen "speciální" právnická osoba, která se řídí jinými pravidly než subjekty soukromého práva. To, co se před lety muselo pracně vybojovat třeba až u Ústavního soudu, rozhodne v současné době soud v prvním stupni. Zkrátka zákon o obcích se začal v posledních letech brát konečně vážně.
Lze to vysvětlit konkrétněji?
Kdyby nebyla řádně svolána valná hromada obchodní společnosti přesně podle pravidel obchodního zákonku, nemohla by se usnášet a rozhodovat, a kdyby se rozhodovala, byla by tato rozhodnutí v soudním řízení prohlášena za neplatná.
U obcí musí platit stejný princip: Nebylo-li svoláno zastupitelstvo podle zákona o obcích, nebylo-li veřejné, nebyl zveřejněn jeho program a datum konání na úřední desce obce, nesmí jednat a rozhodovat. Pokud jedná a rozhoduje, tato rozhodnutí musí být soudem prohlášena za neplatná. Je třeba ovšem říct, že se této logice ještě někteří soudci brání, a nepovažují pravidla zákona o obcích za ustanovení, vůči kterým je nutné být tak přísný. Já si myslím opak.
Je nutné být vůči nim tak přísný?
Nepochybně. Základní zásadou, na které spočívá jednání zastupitelstva, je veřejnost. Jestliže bychom nad tím mávli rukou a uznali za zákonné jednání zastupitelstva například v kanceláři starosty bez zveřejnění konání tohoto zasedání, kam bychom přišli? Musíme se naučit to, co někomu přijde jako směšné připomínat: Jsou-li daná jasná zákonná pravidla, je nutné je ctít.
Co byste zákonu o obcích ještě vytkla?
Je toho víc. Neupravuje jednotně podobu zápisů, neobsahuje pravidla jednání orgánů obce a odkazuje pouze na jednací řády, které samy o sobě by vydaly na román, nemá mechanismy proti porušování sebe sama, dozor nad zákonností rozhodovacích pravomocí obcí je neefektivní, zastupitel má určitá práva, ale nemá šanci je vymoci atd. Navíc vše tak trochu "lemuje" politika. Když se střetne nedokonalá právní úprava s politickým soupeřením, právní řešení často téměř nelze nalézt. Tedy stručně řečeno - zákon o obcích by měl být více konkrétní, měl by upravit chování v různých situacích a měl by být praktický a efektivní. Odpovídat na otázky, které se teď řeší výkladovou praxí a rozhodnutími soudů.
Kritizovat je jednoduché. Jste poslankyní Parlamentu ČR, už jste iniciovala další úpravy zákona o obcích?
Do Poslanecké sněmovny jsem nastoupila až v létě minulého roku. To je příliš krátká doba z hlediska legislativního procesu, abych něco takového mohla zvládnout. Navíc jako nováček jsem nějakou dobu do všeho pronikala a nebylo to rozhodně snadné. V každém případě si však myslím, že pro pochopení zákona o obcích je nutné, aby poslanec znal ty problémy z praxe.
Zlepšuje se podle vás úroveň znalostí obecního práva u starostů a zastupitelů?
Představitelé měst jsou na tom čím dál profesně lépe, být starostou či zastupitelem se stává prestižní záležitostí. Naopak ti, kteří nejednají správně, jsou voláni k odpovědnosti. Někdy to jde obojí ztěžka, ale jde to. I na poli obecního práva se to mění jednoznačně k lepšímu. Když ještě trochu zapracujeme, samospráva bude jedním z kvalitních a jistých pilířů České republiky.
