Na Ministerstvu práce a sociálních věcí se již několik let připravuje reforma sociálních služeb. Jedním z hlavních principů této reformy je princip subsidiarity, tj., že rozhodovací proces je nejblíže těm, kteří tyto služby potřebují. Subjektem, který má rozhodovat o poskytování sociálních služeb,...
| Na Ministerstvu práce a sociálních věcí se již několik let připravuje reforma sociálních služeb. Jedním z hlavních principů této reformy je princip subsidiarity, tj., že rozhodovací proces je nejblíže těm, kteří tyto služby potřebují.
Subjektem, který má rozhodovat o poskytování sociálních služeb, jsou zcela logicky obce. Navrhovatelé předpokládají, že jsou přirozeným prostředím, kde by na základě komunikace mezi klienty sociálních služeb, jejich poskytovateli a obcí měl vzniknout optimální model pro poskytování sociálních služeb. ODBORNÉ ZÁZEMÍ Zajišťování systému sociálních služeb je pro obce náročný úkol, který bude vyžadovat odborné zázemí. To je jeden z hlavních problémů, který se nedaří vyřešit. Způsob, jakým bude konkrétní obec sociální služby poskytovat, by měl vzniknou demokraticky, to znamená, aby byl vytvořen volenou institucí v místě, nikoliv úředníky. Úředníci by měli zabezpečit odborné zázemí. Větší město si může dovolit potřebné odborné zázemí, protože má dostatečný počet poskytovatelů služeb a je v něm i síla klientů, kteří se mohou do procesu zapojit a být odpovídajícím partnerem. Jiná situace může nastat v malé obci (kde vztah mezi občanem a obcí je bezprostřední), která nedisponuje odborným zázemím. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) plánuje, že tento nedostatek vyřeší formou dotací těm obcím, které se rozhodnou vzájemně spolupracovat a společně se podělí o některé náklady. Druhou možností je svěřit tyto pravomoci obcím s rozšířenou působností. V takovém případě by však nešlo o posílení samosprávy a místní demokracie, ale o upevnění úřednického principu, který je pro tuto oblast nevhodný. Nezbývá než si postesknout, že tzv. druhá fáze reformy veřejné správy (zrušení okresních úřadů) nevedla k posílení samosprávy. Musí se proto vymýšlet náhradní řešení, jako je tomu v případě reformy sociálních služeb. Problém financování Jakým způsobem financovat sociální služby? To je závažný problém, který je zapotřebí při připravované reformě sociálních služeb řešit. V zásadě se uvažuje o dvou podobách financování. Za prvé, navýšit obcím daňové příjmy na základě rozpočtového určení daní. Tuto cestu propaguje zejména Ministerstvo financí. Z hlediska státu je to velice pohodlný přístup, který jej zbavuje odpovědnosti za poskytování sociálních služeb a také za jejich financování. Vzhledem k tomu, že finanční nároky na sociální služby jsou značně dynamické a nerovnoměrně rozložené, není možné je financovat tak nepružným systémem, jakým je podíl na sdílených daních. Daleko vhodnější je poskytovat dotace jednotlivým obcím či sdružením obcí podle předem daného klíče (například počet nezaměstnaných, počet osob s různým typem a stupněm postižení atd.) Tento systém by byl adresnější. Jakou konkrétní podobu by pak rozdělování finančních prostředků mělo v té které obci a zda by obec ještě přidala peníze z jiných zdrojů, by již záleželo na konkrétním vyjednávání a na obci samotné. Bylo by vhodné tento systém kombinovat s příspěvkem na konkrétní postižení v těch případech, kdy je to možné. Adresný systém má oproti systému poskytování finanční prostředků pomocí podílu na sdílených daních jednu nevýhodu: byl by administrativně náročnější. Bohužel adresnost je většinou administrativně, a tedy i finačně náročnější, ale také spravedlivější. Pro obce je důsledné vyřešení financování naprosto klíčové, protože na ně již nelze přenášet další kompetence bez dostatečného finančního zabezpečení. Jsem přesvědčen o tom, že pokud nebude důsledně vyřešeno financování, Svaz měst a obcí ČR by se důrazně postavil proti reformě sociálních služeb. OTEVŘENÝ PŘÍSTUP Reforma sociálních služeb má zvýšit odpovědnost územních samospráv na úroveň, která je obvyklá v řadě západoevropských zemích. Ministerstvo prozatím při její přípravě vystupuje velice otevřeně a veškeré návrhy podrobně prodiskutovává se zástupci obcí, zdravotně postižených, krajů a se zástupci dalších příslušných ministerstev. Tímto otevřeným přístupem si MPSV rozhodně práci neulehčuje. Naopak. Pokud by byla taková otevřenost standardní, postupovalo by se při tvorbě nových zákonných úprav i v jiných oblastech sice pomaleji, ale bez zbytečných přehmatů. Z hlediska komunikace je příslušný odbor tohoto ministerstva příkladem pro celou centrální státní správu. Jestliže se podaří uskutečnit reformu sociálních služeb na základě těch idejí, na kterých v současné době stojí, bude to znamenat největší posílení samosprávných kompetencí obcí a měst u nás za posledních deset let. Ještě nás ale čeká dlouhá cesta, jejíž výsledek je nejistý. Lukáš Váňa, Kancelář Svazu měst a obcí ČR |
