Jedním z bezpečnostních fenoménů dnešní doby je instalace a rozšiřování městských kamerových dohlížecích systémů (MKDS), které mají značný význam pro situační prevenci kriminality. Na co však města a obce musí při jejich využívání pamatovat, aby neomezovaly práva občanů na soukromý život? Situační...
Jedním z bezpečnostních fenoménů dnešní doby je instalace a rozšiřování městských kamerových dohlížecích systémů (MKDS), které mají značný význam pro situační prevenci kriminality. Na co však města a obce musí při jejich využívání pamatovat, aby neomezovaly práva občanů na soukromý život?
Situační prevence kriminality staví na faktu, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, za určitých okolností a podmínek. Omezením kriminogenních podmínek prostřednictvím organizačních, režimových, fyzických nebo technických prostředků (jejichž součástí jsou i kamerové systémy) se vytvářejí podmínky pro snížení kriminality. Proto instalace a rozšiřování kamerových systémů bývají rovněž zahrnuty do projektů prevence kriminality měst a obcí.
Ovšem samotná instalace MKDS by nebyla plnohodnotná, kdyby ji zároveň nedoprovázelo provozování systému monitorování záběrů, pořizování a vyhodnocování uskutečněných kamerových záznamů.
ZÁKONY, Z NICHŽ JE NUTNO VYJÍT
Jenže právě v tomto ohledu se můžeme dostat na příslovečný tenký led. Nabízejí se totiž otázky typu: Může město (nikoliv městská policie) pořizovat a zpracovávat záznam z městského kamerového systému na veřejných prostranstvích - a neporušuje tím zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů? Má město za povinnost registrovat kamerový systém na Úřadě pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)?
S ohledem na omezení práva na soukromý život a stanovení práva na ochranu před zneužitím osobních údajů lze odpovědi nalézt v zákonech č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ve stanovisku ÚOOÚ, zveřejněném ve Věstníku č. 49/2008.
V zásadě lze říci, že Policie České republiky (PČR) a obecní či městská policie mohou omezit právo na soukromý život způsoby uvedenými právě v zákoně o policii a v zákoně o obecní policii. Tyto zákony stanovují legální důvody, pro které je možné právo na ochranu soukromí občanů dočasně omezit.
JAKÉ PODMÍNKY MUSÍ STÁTNÍ I OBECNÍ POLICIE DODRŽET
Jinými slovy řečeno, pokud MKDS a záznamy z těchto systémů využívá výhradně PČR nebo obecní (městská) policie, musí při zpracování osobních údajů podle hlavy páté zákona č. 283/1991 Sb. stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovávány, a shromažďovat údaje pouze k tomuto účelu, a to po dobu nezbytně nutnou. Dále musí PČR i obecní policie zpracovávat tyto osobní údaje odděleně od osobních údajů zpracovávaných při plnění jiných úkolů. Policie ČR stejně jako obecní policie má také ohlašovací povinnost vůči Úřadu pro ochranu osobních údajů ohledně zřízení každé evidence obsahující osobní údaje. Další z povinností těchto složek je vhodným způsobem informovat občany o pořizování záznamu z uvedeného prostoru.
Jak je to však tehdy, kdy město nebo obec nemá vlastní obecní policii a ani v katastru tohoto města či obce není umístěno oddělení PČR? V takovém případě je nutné opřít se o ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), z jehož znění nelze odvodit, že by měla sama obec, resp. její orgány či zaměstnanci (s výjimkou strážníků obecní policie, kteří jsou ze zákona zaměstnanci obce), dohlížet na veřejný pořádek, vyšetřovat a odhalovat přestupky nebo trestné činy.
Z tohoto důvodu nejsou obce ani města oprávněny pořizovat či zpracovávat jakýkoliv obrazový záznam pořízený kamerovým systémem z veřejných prostranství a míst. Jestliže tak přesto konají, porušují práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním osobních údajů vyjádřeným v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
KDYŽ OBEC CHCE SAMA MONITOROVAT SVŮJ MAJETEK
Jak tedy mají postupovat města či obce, které by rády na svém území instalovaly městský kamerový dohlížecí systém a nechtějí, případně ani technicky nemohou distribuovat obrazový záznam ke zpracování obecní policii nebo oddělení Policie ČR?
Musíme vyjít ze dvou zásadních skutečností:
Jaký je účel zpracování záznamu.
Co je předmětem záznamu.
Každý si umí představit situaci, kdy instalovaný MKDS slouží k monitorování majetku města, jako například budovy radnice nebo azylového domu. Jenže co když s využitím kamer chceme monitorovat dění u historické sochy na náměstí (veřejném prostranství), protože je neustále poškozována sprejery? Odpověď není snadná a podle našich zkušeností by řešení vždy mělo být předem konzultováno s odborníky.
Jestliže byly vyčerpány všechny způsoby ochrany majetku nebo jsou tyto způsoby neefektivní, lze v tomto a podobných případech využít instalaci a provozování kamer s tím, že je pořizován a zaznamenáván obraz výhradně předmětné sochy a jejího nejbližšího okolí. V takovém případě se totiž účelem instalace MKDS a zpracování obrazového záznamu stává ochrana majetku města, přičemž předmětem záznamu je majetek města - socha. Správcem MKDS se stává město nebo obec. I pro tyto případy ovšem platí povinnost registrovat MKDS u Úřadu pro ochranu osobních údajů a dodržovat zákonem stanovená pravidla.
PETR ŽŮREK
bezpečnostní konzultant
ORANGE GROUP a. s.
