Šternberk má snahu stát se opět oblíbeným rezidenčním městem. Jedním z dalších kroků vedoucích k naplnění tohoto cíle se stalo v závěru roku 2003 předání nového nájemního bytového domu jeho uživatelům.
Pro město byla kolaudace a předání bytového domu velkou událostí: Byla to po roce 1990 první bytová novostavba. Neznamená to, že by zde nové byty nevznikaly, ale až dosud se tak dělo výhradně formou dostaveb, nástaveb, modernizací a rekonstrukcí.
Novou výstavbu vyvolala nejen poptávka po bydlení, ale také ujasněnost budoucího vývoje města. Šternberk chce být místem, kde je příjemné žít. Po ujasnění této koncepce nechala radnice zpracovat územní plán města. Byla tak zahájena dlouhodobá spolupráce s architekty, z níž se zrodil záměr výstavby nového bytového domu.
Podle vlastních představ
V první fázi si město nejdříve zmapovalo předběžný zájem. Byl značný, proto bylo možné zadat zpracování projektu. V druhé etapě už město jako investor nabízelo pronájem konkrétních bytů za konkrétních podmínek. To vše trvalo asi rok a půl. Když byl hotov projekt, šlo už všechno velice rychle. Šumperská firma, vítěz výběrového řízení, začala stavět v srpnu 2002 a v říjnu následujícího roku už mohla ohlásit "hotovo". Dvaadvacet domácností, které měly byty zadané, si tím mohlo symbolicky nadělit k loňským Vánocům bydlení podle vlastních představ.
Dům má ve skutečnosti 23 bytů, takže jeden zatím zůstává prázdný. Je to bezbariérová garsoniéra pro vozíčkáře, která jako jediná zatím nezískala svého zájemce. Vedoucí oddělení správy bytů a nebytových prostor Městského úřadu ve Šternberku Helena Gottwaldová a jinak hlavní duše celého projektu to zdůvodnila tím, že dva šternberští vozíčkáři přicházející v úvahu jsou mladí lidé, kteří zatím mají kde bydlet; a protože hodlají založit rodinu, uvažují o větším bytě. Město se nyní rozhoduje, zda bezbariérový byt nabídne lidem z okolních obcí, nebo zda jej přidělí některému zájemci bez tělesného postižení na dobu určitou.
Obyvatelé domu jsou klasickými nájemníky, na obývaný byt nemají v budoucnu žádné předkupní právo. Po uplynutí dvaceti let, kdy se bude město bude rozhodovat, zda si dům a byty ponechá, či je prodá, tím budou dosavadní nájemníci velmi pravděpodobně ve stejné situaci jako každý jiný. Jde o lidi nejrůznějšího věku i sociálního postavení.
Financování
Z uvedených 23 bytů je pět (včetně bezbariérové garsoniéry) 1 + 0, s podlahovou plochou zhruba 24 m2. Největší počet bytů, 12, je dvoupokojových s kuchyňským koutem; ty mají asi 62 m2. A šest bytů jsou 3 + k. k. o podlahové ploše kolem 115 m2.
Financování nové výstavby probíhalo klasickým způsobem, a to sdružením finančních prostředků města, budoucích nájemníků a státní dotace. Samotné město si pochopitelně muselo vzít úvěr. Vzhledem k změněným podmínkám pro poskytnutí státní dotace založili budoucí nájemníci bytové družstvo, jehož majoritním vlastníkem je město. To se pak jako právnická osoba mohlo ucházet o dotaci.
Celkové náklady dosáhly včetně úroků z úvěru 31 miliónů korun. Na metr čtvereční tak vychází necelých 16 tisíc korun. Představitelé Prahy a dalších velkých měst to mohou srovnat s náklady, jaké sami znají: Bývají dvojnásobné a vyšší. Z uvedených 31 miliónů tvořila státní dotace 7,54 mil. Kč, vklad nájemníků 7,4 mil. Kč a zbytek připadl na město. Nájemníci skládali částky pohybující se v rozmezí od 120 tisíc Kč do 500 tisíc Kč, v závislosti na velikosti zvoleného bytu. Čisté nájemné je stanoveno na 40 korun za metr čtvereční; je nutné zdůraznit, že jde o tzv. nájemné věcně usměrněné, které může být až trojnásobkem regulovaného. Regulované nájemné za metr čtvereční je ve Šternberku pouhých 15 Kč.
Nová pravidla, podle nichž se mohou budoucí nájemníci podílet na financování výstavby bytů jen pod hlavičkou právnické osoby, se ve Šternberku, a patrně nejen zde, nesetkávají s přílišným nadšením. Helena Gottwaldová se domnívá, že situaci zbytečně komplikují. "Nepokládám za nejšťastnější, že se omezila možnost sdružovat peníze s fyzickými osobami. Podle mne by mělo být naprosto samozřejmé, že nájemní bydlení nebude zadarmo, že se lidé budou na jeho vzniku podílet. Nyní nás stát vlastně nutí jít opačným směrem a spoluúčast lidí na financování zase omezuje. Proč, když přitom existuje dost těch, kteří by byli ochotni do nájemního bydlení investovat? Přitom původní systém byl úplně jednoduchý a průhledný."
Podle vlastního výběru
Architekti se rozpomněli na někdejší domovní znamení, která byla důležitým poznávacím znakem budov, a dali novostavbě název Labutí dům - podle jména ulice, jejímž je prodloužením. V souladu s názvem jsou charakteristickým architektonickým rysem domu štíhlé konstrukce. Ve štítové zdi se pak nachází abstrahovaný obraz Lédy s labutí Leonarda da Vinciho. Dům je postaven z kovu, dřeva a skla, vlastní konstrukci tvoří monolitický železobeton. Příčky jsou sádrokartonové. Těm nájemníkům, kteří příliš netouží po každodenním styku se sousedy, umožňuje určitou intimitu šest vchodů do domu; každý obsluhuje dva až šest bytů.
"Není to experiment ani nadstandard. Je to normální dům, takový, jaký by měl nájemní dům být," řekl architekt Roman Koucký, autor projektu (spolu s Liborem Kábrtem, Šárkou Malou a Petrem Blažkou), ve zřejmé narážce na některá poněkud vyumělkovaná satelitní městečka nebo nová sídliště. Pochvaloval si také spolupráci s investorem a dodavatelem. "Víme, že někdy bývají mezi těmito hlavními aktéry výstavby konflikty, ale to pro tento případ neplatí. A také víme, že bez klienta neexistuje architektura."
Každý byt v Labutím domě je jiný. Budoucí nájemníci si totiž mohli ještě před započetím výstavby vybrat z asi 15 variant. Variabilní je i dispoziční řešení bytu - nájemníci se mohli rozhodnout třeba jen pro jeden velký obytný prostor, ale většina zvolila byt rozčleněný příčkami. Protože jsou sádrokartonové, nebude velký problém, až se byt okouká nebo se požadavky na členění prostoru změní, opět jej upravit. Nájemníci si mohli vybrat také typ podlah a barevnost povrchů. Pochopitelně ne zcela libovolně; volba byla omezena typovou řadou jednoho dodavatele. Ovšem i tak byla nabídka velmi slušná - vybíralo se z devíti druhů obkladů, tří typů podlah a ze stejně početné nabídky povrchů kuchyňských linek.
Město si nyní hodlá od další bytové výstavby na chvíli odpočinout. Jeho představitelé spíše uvažují o novém domě s pečovatelskou službou. Ovšem zároveň dodávají, že záleží na občanech a na tom, jaké potřeby život vyvolá.
