Na obec se obracejí zájemci o zakoupení pozemků ve vlastnictví obce, aniž by sama takový záměr měla a zveřejnila. Až dosud jsme vždy ty žádosti, kterým neměla záměr vyhovět, zamítali rovnou v radě obce. Nyní nás občan upozornil, že i tyto žádosti je třeba předávat k vyřízení do zastupitelstva. Jak...
Na obec se obracejí zájemci o zakoupení pozemků ve vlastnictví obce, aniž by sama takový záměr měla a zveřejnila. Až dosud jsme vždy ty žádosti, kterým neměla záměr vyhovět, zamítali rovnou v radě obce. Nyní nás občan upozornil, že i tyto žádosti je třeba předávat k vyřízení do zastupitelstva. Jak tedy postupovat?
Zákon o obcích nedává na tuto otázku jasnou odpověď. Rozhodující pro posouzení věci jsou dvě ustanovení zákona o obcích:
podle § 85 je zastupitelstvu obce v oblasti majetkoprávních úkonů vyhrazeno mimo jiné rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, převodu bytů a nebytových prostorů z majetku obce,
podle § 102 odst. 3 rada obce zabezpečuje rozhodování ostatních záležitostí patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradilo.
V praxi se lze setkat s oběma v dotazu nastíněnými postupy:
1. O odmítnutí žádosti rozhoduje zastupitelstvo obce: Vychází se z právního názoru, že v uvození § 85 zákona o obcích je použit pojem "rozhodování". To z hlediska jazykového výkladu nasvědčuje spíše tomu, že zákonodárce měl "rozhodováním" na mysli komplexnější proces než samotné jednorázové "rozhodnutí" o prodeji pozemku. Komu přísluší "rozhodování", je obvykle oprávněn v dané věci zvažovat všechna pro a proti a na základě svého uvážení rozhodnout kladně či záporně (případně nerozhodnout a věc například odložit na pozdější dobu). Z hlediska tohoto právního názoru by rada o odmítnutí žádosti o odprodej pozemku, respektive o neuzavření kupní smlouvy, rozhodnout nemohla a žádost by měla předložit k projednání zastupitelstvu obce.
2. O odmítnutí žádosti rozhoduje rada obce: Vychází se z právního názoru, že zastupitelstvu je vyhrazeno rozhodovat pouze o těch majetkoprávních úkonech, které výslovně uvádí § 85 zákona o obcích, přičemž v jiných věcech jde o ostatní záležitosti patřící do samostatné působnosti obce, o nichž v intencích § 102 odst. 3 zákona o obcích rozhoduje rada obce. Pokud by rada došla k závěru, že žádosti osoby o odkoupení pozemku ve vlastnictví obce by mělo být vyhověno, pak by nemohla o převodu sama rozhodnout, ale musela by žádost předložit zastupitelstvu obce. Naopak v případě, že by došla k závěru, že žádosti nebude vyhověno, potom by z hlediska tohoto právního názoru byla oprávněna o nevyhovění žádosti a neuskutečnění prodeje rozhodnout sama.
Tento názor podporuje i fakt, že samotnému rozhodnutí obce o prodeji pozemku musí předcházet zveřejnění záměru obce tento úkon učinit. A rozhodování o přijetí tohoto záměru je podle již ustálené praxe považováno za onu nevyhrazenou kompetenci, kterou zabezpečuje rada obce.
Vzhledem k nejednoznačnosti právní úpravy osobně považuji za vhodnější, aby zastupitelstvo obce bylo vždy o všech podaných žádostech alespoň informováno. Setkala jsem se také s tím, že zastupitelstvo schválilo zásady převodu majetku a v nich výslovně pověřilo radu obce odmítáním žádostí o odkup pozemků bez předchozího záměru obce.
A ještě jedna poznámka - jestliže se obec skutečně rozhodne v návaznosti na obdrženou žádost o odkoupení nemovitosti tuto odprodat (aniž by sama dopředu takový záměr měla), je nezbytné dodržet podmínku zveřejnění záměru obce a ten, jenž záměr "vyvolal", by měl na jeho základě podat nabídku. Může se zdát, že jde o opakování již učiněného úkonu; žádost občana o odprodej předcházející záměru, však podle mého názoru nelze směšovat s nabídkou podanou na základě záměru.
Mgr. PAVLA SAMKOVÁ
právnička
