Majetek obce má pochopitelně několik rolí a nepochybně lze velmi dlouho diskutovat o tom, zda obec má či nemá vlastnit majetek - a pokud ano, pak tedy jaký a v jaké míře. Podívejme se na to očima starosty městyse Štěchovice.
V diskusi se patrně shodneme na tom, že majetek obce je dvojího druhu: nezbytný a zbytný. Nechci se zabývat školami, školkami, vodovody, veřejným osvětlením apod., tedy nezbytným majetkem. Byť je všeobecně vnímán jako »standard«, a proto je pro mnohé občany často »neviditelný«, takže se o něj začnou zajímat až ve chvíli, kdy se rozpadá a přestává sloužit svému účelu. Rád bych se věnoval druhé skupině - tedy majetku zbytnému
STOKRÁT ANO INFRASTRUKTUŘE, TISÍCKRÁT NE AQUAPARKŮM
V dobách relativní hojnosti, lze říci »za řádění socialismu« během posledních dvaceti let, řadě obcí díky dotacím na kdeco nezřízeně vzrostl majetek. Bezbřehé investování do zbytných projektů za podpory dotací všeho druhu však má logický následek v podobě drancování příštích rozpočtů, aniž se rozumně investovalo především do infrastruktury či jejích rekonstrukcí.
Stokrát ano kanalizacím, čističkám, úpravnám vody atd. a tisíckrát ne všem aquaparkům, kulturním střediskům, nafukovacím tenisovým halám a desítkám přebujelých dětských hřišť na každém rohu do doby, než bude zajištěna povinná nezbytná část našeho činění, a to infrastruktura, která je jediným majetkem, jejž obec a její obyvatelé nezbytně potřebují.
Určitě někoho zamrazí, jaký »asociál« to píše do Moderní obce. Jenže asociální je investovat do projektů, které využívá jen tenká vrstvička lidí. Např. u naší tenisové haly je to pouze 150 lidí, tj. 8,3 % ze všech 1800 obyvatel. U kulturních domů je tento podíl poněkud vyšší: 11,1 %, tedy okolo 200 občanů, avšak stále stejných. Sauny, fitka a solárka v průměru navštěvují 2 % obyvatel. Od toho se odvíjí rentabilita těchto projektů, a to i přes maximální možné využití všech prostor. Nepodléhejme iluzi, že někde je to lepší. Ale chci na konkrétních číslech doložit, jak velká (resp. malá) část obyvatel obce taková zařízení využívá, jak velkou (resp. jak malou) část obyvatel obec takto podporuje na úkor dalších občanů.
»SPOLUÚČAST« JAKO ZAJÍC V PYTLI
Leckdo patrně namítne: Ale vždyť nás to nic nestálo. Halu, kurty, fitko jsme si přece pořídili za dotace! Opak je pravdou. Vůbec nebudu rozvádět skutečnost, že dotace deformuje trh, že bývá zneužívána jako veřejný korupční nástroj pro politické příznivce jejího poskytovatele a naopak se stává »politickým klackem« na obce s nepoddajnými představiteli z jiného politického tábora.
Jde mně o to, že skrytým a občanům často tajeným faktem je tzv. spoluúčast. Rádo se uvádí, že činí např. jen 10 % nákladů, zatímco na zbylých 90 % obci poskytne podporu kraj, stát, Evropská unie... Občane, nejásej: Oněch 90 % je z tzv. uznatelných nákladů - a co je uznatelné, to určuje poskytovatel dotace. Tím se už hravě dostaneme na poměr 75 : 25 %, což u »pouhých« 10 mil. Kč celkových nákladů znamená už vydat zhruba 2,5 mil. Kč z vlastní kapsy.
Zohlednit musíme i skryté náklady v podobě podmínky udržitelnosti provozu a zaměstnanosti. Některé dotace dokonce po určitou dobu kryjí i náklady na zaměstnanost. To vše je určitě chvályhodné opatření proti všemožným kejklům s majetky a poskytnutými dotacemi. Leč přesto v těchto projektech tiká příslovečná časovaná bomba v podobě ekonomické neudržitelnosti.
ŠTĚCHOVICKÝM BUMBRLÍČKEM JE MULTIFUNKČNÍ CENTRUM
To byl i případ štěchovického tzv. multifunkčního centra. Jeho rekonstrukce vyšla před sedmi lety na 43,161 mil. Kč, z čehož dotace činila 32,690 mil. Kč, takže městys musel přidat vlastní prostředky ve výši 10,471 mil. Kč, z nichž rovných sedm milionů bylo kryto úvěrem. Roční ztráta v souvislosti s provozem centra se pohybuje okolo 1 mil. Kč, navzdory kapacitnímu vyčerpání možností tohoto objektu. Přičtěme úro-ky z úvěru na 10 let ve výši 0,565 mil. Kč.
Při udržitelnosti a nezcizitelnosti na 10 let vychází následný účet: Z vlastní kapsy obec vydá 21,036 mil. Kč, čili 48.7 % celkové částky za rekonstrukci daného objektu. Kam se poděl původní poměr dotace a vlastní spoluúčasti 90 : 10? Má-li obec takových »dárečků« více - a že je má, stávají se tvorba a možnosti využívání obecního rozpočtu neúnosné, protože náklady na »zbytné« projekty podpořené dotacemi hravě dosá-hnou hranice 15-20 % celkového rozpočtu.
Pak nezbývá než ořezávat náklady všem včetně tzv. mandatorních nákladů na školy a školky či spolkovou činnost.
ZÁVĚREM
Můj příspěvek se týká obce do 2000 obyvatel. Má obec této velikosti stavět kulturní domy, koupaliště apod., aniž by předtím dokončila vybudování své základní infrastruktury? Říkám rozhodně: NE.
Rovněž podnikání obce je hodně sporné. Ovšem jednu výjimku bych připustil - správu vlastní infrastruktury. Nenechat si odebrat možnost nakládat a regulovat vlastní vodovodní a kanalizační systém. To je snad jediná věc, kterou by si obec měla zuřivě bránit už i proti zahraničním firmám, jež v této oblasti podnikají. Toto je totiž nejzávažnější politikum v očích občanů zvláště, když tato infrastruktura ještě ani není dobudována či pokud nefunguje.
Dalším problémem obecního majetku je jeho dlouholeté neodepisování. V bilancích obcí se pak objevují neskutečné sumy ve stamilionech, které neodpovídají skutečnosti. S tím se pojí i podhodnocené plánování údržby nemovitého majetku, který stárne výrazně rychleji, než si stačíme všimnout a pouze odpisy na reprodukci takových majetků nestačí.
Jak z toho všeho ven? Především vrátit selský rozum do hlav a oprostit se od rádoby poradenských firem (těm kvalitním se omlouvám). Ale hlavně nic od státu neočekávat a spoléhat se sami na sebe. Říkám to jako občan i jako starosta. Dobře totiž už bylo. Pro budoucnost proto budou velmi důležití kvalitní zastupitelé, aktivní občané s náležitým rozhledem - a kvalitní rozpočty, odolné torpédování ze strany státu. Proto doporučuji - s výjimkou pozemků - co nejméně vlastního majetku.
MILOŠ ČAPEK
starosta městyse Štěchovice (okres Praha-západ)
Provoz multifunkčního centra ve Štěchovicích vytváří roční ztrátu zhruba 1 mil. Kč.
FOTO: AUTOR