V obci zrekonstruovali školu. Nová fasáda začala zářit do okolí a starostu každý chválil. Pak však přišly účty za energie. A byly vyšší než před rekonstrukcí... Starosta ve snaze ušetřit totiž přinutil projektanta, aby porušil normu a starou cihlovou zeď nezateplil. Okna jsou sice nová, ale příliš...
V obci zrekonstruovali školu. Nová fasáda začala zářit do okolí a starostu každý chválil. Pak však přišly účty za energie. A byly vyšší než před rekonstrukcí... Starosta ve snaze ušetřit totiž přinutil projektanta, aby porušil normu a starou cihlovou zeď nezateplil. Okna jsou sice nová, ale příliš dobře neizolují a nové kotle mají nízkou účinnost. Budova nesplňuje požadavky vyhlášky, a stavební úřad ji proto neměl vůbec povolit. Avšak stalo se.
Pokaždé to jistě nemusí dopadnout tak dramaticky, byť náš příklad zdaleka není vymyšlený. Nicméně platí, že sledovat při stavbě či rekonstrukci pouze výši investičních nákladů není nevhodnější. Vždy se vyplatí zvážit, zda o něco vyšší investice nepřinese budoucí úspory provozních nákladů, v nichž se vrátí.
LZE SPOLÉHAT NA PŘEDPISY?
Současné předpisy v oblasti energetické náročnosti budov se bohužel zabývají pouze jejich konstrukcemi a zcela opomíjejí způsoby větrání, vytápění a přípravy teplé vody, chlazení nebo spotřebu elektřiny na provoz objektu. Jenže chceme-li dosáhnout levného provozu, jsou tyto položky neopominutelné.
Problematiku dostatečně neřeší ani nedávno novelizovaný zákon o hospodaření energií, který požaduje, aby budova splnila určitou hodnotu měrné spotřeby tepla na vytápění a další energetické ukazatele. Kamenem úrazu zůstávají zejména postupy, jimiž se spotřeby stanovují. Tyto výpočtové hodnoty totiž neodrážejí skutečné podmínky při provozu, jako třeba klimatická specifika (dům na horách bude mít vyšší spotřebu než stejný dům na Znojemsku). Čísla spotřeby také přímo nevyjádří náklady na provoz, které se liší podle druhu energie.
Užitečným nástrojem se může stát tzv. průkaz energetické náročnosti budovy, který bude pro většinu budov povinný od roku 2009. Avšak opět zůstane na zadavateli, jaký význam úspornosti budovy přisoudí.
KDO JE NA STRANĚ INVESTORA?
Projektanta náklady na budoucí provoz budovy zpravidla příliš nezajímají - obvykle hledá nejjednodušší nebo nejelegantnější řešení, nikoli řešení dlouhodobě efektivní. Pokud to investor výslovně nežádá, projektant spotřeby energií a další provozní náklady nevyčíslí. Na straně investora ovšem často nejsou ani jeho vlastní lidé: Čím větší organizace, tím spíše se odpovědný pracovník o budoucí provozní náklady nestará. Zvláště když jsou starostí jiného odboru či dokonce organizace.
Řešením může být buď volba kvalitního architekta či projektanta, nebo služba nezávislého specialisty - například energetického auditora, který projekt z tohoto hlediska posoudí. Důležitá je jeho nezávislost. Posuzovatel by totiž neměl projekt poškodit z konkurenčních důvodů, ani by neměl do projektu uplatňovat výrobky a řešení, které "shodou okolností" sám také dodává. Měl by rovněž navrhnout více variant řešení, z nichž si může investor vybrat tu, která mu nejvíce vyhovuje. A nutně to nemusí být varianta s nejnižší spotřebou energie - přihlédnout je třeba také k době návratnosti.
JAK ZADÁVAT ZAKÁZKY?
Hlavním předpokladem je dobře formulované zadání s požadavkem na vyčíslení budoucích spotřeb energií, případně i provozních nákladů. Vyhodnocení takovýchto nabídek je samozřejmě složitější, ale nepochybně se vyplatí.
Problematikou se zabývá publikace Nízkoenergetické stavění veřejných budov, která je volně ke stažení na www.ekowatt.cz.
KAREL SRDEČNÝ
EkoWATT, Centrum pro obnovitelné zdroje a úspory energie
