Ne že by v Držovicích neměli podobné problémy, jaké "hýbou" i mnoha dalšími obcemi. Ihned poté, co obec Džovice vznikla 1. 7. 2006 po místním referendu o osamostatnění se od města Prostějov, bylo tam nutné začít s opravami či rekonstrukcemi všeho, co už dosloužilo, zchátralo nebo se dosud...
Ne že by v Držovicích neměli podobné problémy, jaké "hýbou" i mnoha dalšími obcemi. Ihned poté, co obec Džovice vznikla 1. 7. 2006 po místním referendu o osamostatnění se od města Prostějov, bylo tam nutné začít s opravami či rekonstrukcemi všeho, co už dosloužilo, zchátralo nebo se dosud zanedbávalo. V obci se pracuje na postupných opravách místních komunikací a chodníků a do pořádku se dávají i nemovitosti v jejím vlastnictví. Starostka Blanka Kolečkářová připomíná, že ještě ve třetině obce chybí kanalizace a ve dvou ulicích vodovod. "Už loni se nám však podařilo vybudovat jeden vodovodní řad a získat na něj od Olomouckého kraje dotaci," poznamenává. Podle starostky je v plném běhu i příprava územního plánu, na jehož základě by obec mimo jiné chtěla otevřít nové lokality k bydlení.
Ovšem nemalý je rovněž výčet toho, co už se v této menší obci s 1305 obyvateli během její krátké samostatné existence podařilo i v kulturní a společenské oblasti. "Tyhle akce jsou na jednu stranu onou příslovečnou třešničkou na dortu. Ale na straně druhé i tak trochu na sebe upleteným bičem - zvlášť pokud je chcete pravidelně opakovat," podotýká Blanka Kolečkářová.
DAJÍ NA NÁZOR MLADÝCH
V obci se dvakrát do roka vítají noví občánci, pořádají dětské dny v režii místní TJ Sokol, zatímco pod patronací hasičů zase ožívá "pohádkový les", konají se dětské karnevaly - a také se v místní mateřské škole každý týden cvičí aerobik a posiluje. Už před odtržením od Prostějova byl v Držovicích s pomocí věřících opraven místní kostelík, v němž se každé pondělí slouží mše svatá. "Je báječné, když se z obce nevytratí ani duchovní život," poznamenává starostka.
Podnětné je, jak v Držovicích připravovali vybudování nového dětského hřiště. "Chtěli jsme znát i názory těch, jimž by mělo sloužit," uvedla místostarostka Mgr. Jana Hlebová. "Vybídli jsme děti a mládež, ať pošlou své zástupce na obecní úřad. Sešlo se devět "delegátů" ve věku zhruba od 8 do 19 let. Byli jsme zvědavi na jejich návrhy, jak by hřiště mělo vypadat, a přednesli jim ty svoje. Se-známili jsme je rovněž s nabídkami různých firem na hrací prvky a na přetřes přišla také otázka umělého povrchu. Ten by byl však nákladný, a proto jsme od této myšlenky alespoň prozatím ustoupili. Když starostka navrhla hřiště osadit bidýlkovými lavičkami místo klasických v domnění, že pro teenagery "je ponižující sedět na sedátku a ne na opěradle", dostalo se jí od sedmnáctiletých pánů odpovědi: Víte, paní starostko, i my se při sezení raději opřeme. Takže lavičky na hřišti jsou teď půl na půl - klasické i bidýlkové."
Zatímco dříve na zanedbaném hřišti bylo pouze pískoviště, omšelé fotbalové brány a jedna houpačka se skluzavkou, dnes tam najdete vyčištěnou hrací plochu, koše na basketbal, opravené brány i barevnou lanovou pyramidu. Malým dětem slouží lepší pískoviště a několik hracích prvků typu závěsných houpaček či koníků na péru, jsou tam nové lavičky, podél plotu vysazené thúje atd. Při tuhých mrazech se v zimě do prostoru napustí voda a pak už se jen bruslí a hraje hokej. Děti a mládež se účastnily sázení stromů, v horkých měsících je zalévají, na hřišti hlídají dodržování pořádku a dokonce si samy organizují půjčování sítě na volejbal. "S vandalismem jsme se na hřišti zatím nesetkali, byť v jiných částech obce se tu a tam taky projeví," uzavírá Mgr. Jana Hlebová.
DOPISY BEZ ODEZVY
Obec poslala do škol nejaktivnějších dětí a teenagerů dopisy, v nichž ocenila jejich podíl na budování hřiště. "Od škol jsme se však nedočkali žádné přímé odezvy. Učitelé, hlavně ve větších městech, asi nejsou příliš zvyklí na chválu svých svěřenců od obcí," míní starostka. "Ale děti - a snad ještě více jejich rodiče, to potěšilo. Děti a mládež pomáhají i při Tříkrálové sbírce či karnevalu - a i když možná tuhle práci pro obec navenek poněkud zlehčují a z našeho veřejného ocenění, jak už to s sebou tenhle věk nese, si tropí i legraci, uvnitř snad alespoň trochu byly potěšeny. A pokud ne teď, tak k takovému pocitu určitě dospějí, až budou starší," soudí Blanka Kolečkářová.
RECEPT NA ÚSPĚCH
Podobně je tomu i při soutěži Rozkvetlý dům. Po loňské "oťukávací" premiéře letos komise začne sledovat domy už od jara. Starostka vysvětluje: "Někdo si totiž dům či předzahrádku vyzdobí pouze krokusy či narcisy, které rozkvétají dříve než muškáty, které má na balkoně či v truhlíku na oknech někdo jiný. Sledujeme i okna domů, protože ne každý má předzahrádku a jeho zahrada není běžně vidět. Loni jsme vítězům soutěže předávali jako pozornost kalendář a díky sponzorům také poukázky na slevu v místním hobby centru a na nákup ve známém zahradnickém centru Anny Marciánové v Kostelci na Hané. Ostatně inženýrku Marciánovou jsme přizvali i do naší hodnotitelské komise."
"Všechno je v lidech a nemusíte mít zrovna miliony, abyste uspořádali třeba dětský karneval. Stačí, vyjde-li vstříc provozovatel pohostinství a zdarma zapůjčí sál. Pak už zbývá jen poprosit pár sponzorů o drobné dárky a zajistit hudbu - pokud ovšem člen zastupitelstva sám nehraje třeba na klávesy či kytaru, a několika balonky a konfetami sál nazdobit. V naší společnosti dosud není běžné chválit druhého, kritizovat jde totiž snadněji. Ono je potřeba ze sebe vysílat kladnou energii a z lidí vydolovat vše dobré, co umí a co je baví," shrnuje recept Držovických starostka Blanka Kolečkářová.
IVAN RYŠAVÝ
