Spor, který město Český Krumlov vede s Ministerstvem kultury ČR o mostek přes říčku Polečnici, poměrně jasně ilustruje, jak ohebný někdy může být výklad toho, co je vlastně veřejný zájem. A to zejména tehdy, pokud se veřejný zájem prezentuje z hlediska jednoho resortu či jedné skupiny občanů, aniž by se zohlednily objektivně oprávněné zájmy a potřeby jiných, rovněž nikoliv zanedbatelných subjektů.
Připomeňme si chronologii celé kauzy, která se táhne od jara loňského roku a nakonec dospěla až k Městskému soudu v Praze.
"ŠPUNT" A NÁSLEDNÉ ŠKODY ZA 200 MILIONŮ KORUN
V srpnu 2002 byl i Český Krumlov zasažen ničivou povodní. Škody však nepůsobila pouze Vltava, nýbrž také říčka Polečnice, která ve svém posledním, zhruba kilometrovém úseku protéká městem a do nejdelší české řeky se vlévá nedaleko českokrumlovského zámku. Na celém svém necelých třicet kilometrů dlouhém toku nemá žádný rozlivový poldr (Povodí Vltavy, s. p., závod Horní Vltava tvrdí, že tam objektivně ani žádný existovat nemůže) nebo záchytnou nádrž a na území města ji mj. překlenuje i kamenný mostek ze druhé poloviny 18. století. Mostek má dva nízké oblouky mostu (se světlou výškou zhruba 2,5 metru), které výrazně snižují jeho průtoční kapacitu, a proto tam při větší vodě dochází k vzedmutí hladiny a někdy i k zaplavení území na levém břehu.
Jenže při pětisetleté vodě v roce 2002 byly mostní oblouky navíc zataraseny plovoucími předměty a mostek se pro dravý tok stal "špuntem". Polečnice se přes mostek přelila, zaplavila území na obou březích, což spolu s jejím silným prouděním v celé postižené lokalitě způsobilo na majetku občanů, města i firem, zejména na přiléhajícím sportovním areálu, škody ve výši zhruba 200 milionů korun.
Říčka, často označovaná i jako potok, tak byla Vltavě "zdatným konkurentem", neboť se podílela na zhruba polovině povodňových škod ve městě. Ty byly vyčísleny na více než 400 milionů korun. Proto město ve spolupráci se státním podnikem Povodí Vltavy zahájilo přípravu protipovodňových opatření. Povodí přichystalo projekt, který předpokládá zkapacitnění koryta říčky v celém úseku, jímž prochází městem. Projekt byl už připraven pro vydání územního rozhodnutí a dokonce na něj bylo zajištěno potřebných 90 mil. Kč z programu na realizaci protipovodňových opatření ministerstva zemědělství.
Projekt mohl být uskutečněn již loni. Jenže územnímu rozhodnutí se do cesty postavilo náhlé prohlášení mostku kulturní památkou. Správce povodí proto mostek nemohl v souladu s projektem odstranit, a plány na zkapacitnění koryta Polečnice vzaly zasvé.
Město se pokusilo přimět ministerstvo, aby na své prohlášení mostku kulturní památkou uplatnilo autoremeduru. Tedy aby zvolilo způsob vyřízení opravného prostředku, při němž správní orgán sám změní své původní rozhodnutí. Jenže Českému Krumlovu nepomohl ani poukaz na to, že historická autenticita mostku je mizivá, ani argumentace, že rozhodnutím ministerstva je poškozen veřejný zájem, totiž ochrana životů, zdraví a majetku obyvatel Českého Krumlova. Loni v listopadu proto město podalo u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí ministra kultury prohlásit mostek kulturní památkou a navrhlo, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
OPOMÍJENÁ PAMÁTKA NÁHLE STŘEDEM ZÁJMU
Barokní kamenný mostek v těsném sousedství komunikace I/39 Český Krumlov-Černá v Pošumaví přemostěné novým betonovým mostem pro pěší i automobilovou dopravu je pro běžného návštěvníka města dokonale utajen. Maskují jej totiž nekvalitní asfaltový povrch vozovky či ohyzdné železné zábradlí, stejně jako betonová mostovka s ocelovou výztuží, která je na okrajích destrukcí hran odkrytá. Položení mostovky v 80. letech minulého století sice stabilizovalo rozvolněnou nespolehlivou konstrukci mostku, ale zároveň zasadilo nemilosrdný úder už tehdy beztak značně pošramocené historické autenticitě památky. Žádné zásadní opravy neřkuli rekonstrukci od té doby mostek neprodělal, zůstával stranou zájmu města, památkářů i návštěvníků města a bylo možná tak trochu zázrakem, že jej povodeň v roce 2002 nesmetla.
ZA "FACHIDIOTY" V MINULOSTI MOSTEK NEMŮŽE
V dubnu 2006 však Ministerstvo kultury ČR prohlásilo mostek kulturní památkou, přičemž vycházelo z podnětu profesně odborného občanského sdružení Památkářská obec českokrumlovská (POČ). Její starosta PhDr. Zbyněk Dočkal vysvětluje, že dříve k památkové ochraně mostku nebyl důvod.
"V České republice je v seznamu památkově chráněných objektů zapsána přibližně jen desetina historických staveb, které by si památkovou ochranu zasluhovaly," říká. "Objekty, kterým zdánlivě nic nehrozí, se nikdo nezabývá až do okamžiku, kdy je hodlá zlikvidovat třeba nějaký developer."
PhDr. Dočkal v té souvislosti odkazuje na mediálně známější letošní demolici spolkového domu Trávník v Přerově, kde ovšem jeho majitel oznámení o zahájení příslušného řízení odmítl převzít a navrženou památku urychleně zboural.
Starosta POČ v odpovědích na naše otázky dále připomíná, že už od středověku vedla z Českého Krumlova do Chvalšin a Kájova komunikace, která Polečnici překonávala dřevěnými mosty. "Ve druhé polovině 18. století byla tato cesta zmodernizována a tehdy byly také vystavěny mosty kamenné. Teprve na sklonku 20. století vznikla nová široká silnice, která jeden historický most přímo v Českém Krumlově zničila a ostatní míjí. Stará silnice je ovšem včetně aleje mohutných stromů z větší části stále zachována, lidem dále slouží a bylo by barbarstvím likvidovat její nejvýznamnější součásti, především mosty. Historické komunikace přece patří k základním kořenům naší identity a vztahu ke krajině, v níž žijeme," říká starosta POČ.
A dodává: "Žádná památka obvykle není zachována ve zcela nenarušeném stavu. Železobetonové opěrné zdi jsou jen mezi starým a novým mostem, na opačné straně nikoli. Železobetonovou mostovku tento most zřejmě nemá, patrně jen takové lemování okrajů mostovky pro osazení novodobých sloupků tyčového zábradlí, které je vskutku velice šeredné. Památku ovšem nemůžeme diskvalifikovat jen pro to, co jí jacísi fachidioti v minulosti provedli. Stavební podstata mostu je prakticky nedotčena a uvedené defekty lze poměrně snadno napravit nebo se s nimi smířit."
ASFALT, ŽELEZOBETON, KOVOVÉ ZÁBRADLÍ...
Město se ve svých krocích proti prohlášení mostku kulturní památkou opírá o jeho architektonicko-historické zhodnocení z hlediska památkové autenticity, vypracované předsedou sboru expertů při odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy Ing. arch. Petrem Malinským, který je i ředitelem společnosti ARPEMA, s. r. o., a Ing. Pavlem Němcem ze společnosti PONTEX, s. r. o.
Ti mj. uvádějí, že nahrazení nábřežní zdi železobetonovou opěrnou zdí zcela popírá charakter historického mostku. Také památkovou hodnotu železobetonové destruované mostovky s asfaltovým povrchem oba považují za "evidentně mizivou, ne-li nulovou". Mají za to, že vysoký stupeň poškození památky s nevratným dopadem představují obě strany kamenných křídel zpevňujících nábřeží, přičemž hlavně na straně proti vodě jde o "úplnou absenci historické konstrukce, nevratně zaniklé při výstavbě sousedního nového betonového mostu".
I z těchto skutečností vyvozují, že prohlášení mostku kulturní památkou bylo asi motivováno "zejména snahou za každou cenu zabránit demolici mostu bez náhrady, a to i přes to málo, co vlastně z materiálu konkrétní památky zbylo".
NAŠLI EXPERTI ŘEŠENÍ?
Přesto se vyslovují pro to, aby mostek jako kulturní památka zůstal zachován, byť je nutné jej z vodohospodářského hlediska odstranit. Rozpor? Nikoliv: Řešení oba odborníci vidí v přemístění mostku na úroveň terénu tak, aby se zvýšil plynulý odtok vody v Polečnici a zároveň se snížila úroveň maximální hladiny vody při povodních.
Podle názoru obou expertů by mostek mohl být nově osazen na sousedním rozrůstajícím se rekreačně sportovním areálu, kde by vytvořil viditelnou dominantu. "Je nezbytné, aby most byl po svém osazení na novém místě řádně zrestaurován, po provedeném stavebně technickém průzkumu eventuálně doplněn o chybějící parapetní zábradlí a byla také patřičně zvýrazněna jeho technická unikátnost a výtvarně silné monumentální působení," praví se v posudku. Jeho autoři proto navrhují i konkrétní technická řešení, jak mostek přemístit. Náklady by se přitom měly pohybovat od 2 až 3 mil. Kč (mostek rozebrat, přenést a znovu sestavit) přes zhruba dvojnásobek této částky (konstrukci nejprve zpevnit injektáží, mechanicky ji rozdělit a v ocelových klecích přemístit) až ke zhruba 30 mil. Kč (podchytit objekt na nosnou železobetonovou desku a po kolejové dráze ji převézt a instalovat na nové základy).
NÁVRH NA PŘEMÍSTĚNÍ PŘÍLIŠ NADŠENÍ NEVYVOLAL
"Jako město, které bylo už v roce 1992 zapsáno do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, samozřejmě úzce spolupracujeme s Národním památkovým ústavem i s ministerstvem kultury. Jsme zvyklí, že bez vyjádření památkářů u nás svévolně v této oblasti nikdy nic sami nepodnikáme," zdůrazňuje starosta Českého Krumlova Ing. Luboš Jedlička. "Ostatně i ministr kultury Mgr. Václav Jehlička, coby bývalý starosta Telče, která rovněž na tomto seznamu figuruje, zná jako zkušený praktik velmi dobře problémy, s nimiž se územní samosprávy musí potýkat. Ale právě proto mě u tohoto případu mrzí, že úředníci v Praze vzali za bernou minci názor úzké skupiny lidí, z nichž mnozí ani možná nejsou občany Českého Krumlova a kteří hlavně nenesou žádnou odpovědnost za tyto své návrhy. Zájem na ochraně mostku s velmi spornou historickou hodnotou tak stojí proti jinému veřejnému zájmu, jímž je ochrana životů, zdraví a majetku."
Starosta města připouští přemístění mostku na vhodné místo. "Jenže kde je na Polečnici najít, když na ní nemůže být umístěn z vodohospodářského hlediska? Je to i otázka peněz. Náklady na přemístění by nemohly být zařazeny do rozpočtu protipovodňového projektu. Myslím si, že když někdo něco nařídí, měl by to i zaplatit či se na tom alespoň významně finančně podílet. Rozhodující však pro nás je čas. Nikdo přece neví, zda tání sněhu nebo deště už napřesrok na jaře nepřinesou našemu městu opět povodeň, jakou jsme zažili před pěti lety."
Odmítavě se staví k možnosti přemístění mostku PhDr. Dočekal, byť upozorňuje, že o takovém návrhu zatím neslyšel. "Na údajně zamýšleném přemisťování mostku se rozhodně nemíníme nikterak podílet. Je to nesmyslný a úplně nepotřebný nápad. I kdybychom na to měli peníze, taková akce by naše občanské sdružení zcela zdiskreditovala," tvrdí starosta POČ s tím, že přemístění by patrně pouze sloužilo zvýšení nákladů na rozsáhlejší stavební záměr.
Ministerstvo kultury ČR je smířlivější. Ředitelka odboru památkové péče PhDr. Anna Matoušková sice upozorňuje, že o přemístění nemovitých kulturních památek rozhoduje ministerstvo kultury a rozhodnutí podle § 18 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, se vydává v režimu správního řádu. Ale že v případě udělení souhlasu s přemístěním mostku by bylo možné na takovou akci přidělit příspěvek na obnovu kulturní památky v rámci některého ministerského programu.
PhDr. Matoušková také uvedla, že ministerstvo bude v každém dalším řízení porovnávat veřejný zájem na zachování mostu s veřejným zájmem na ochranu místa před povodněmi, a to na základě relevantních podkladů.
PRÁCE BY MOHLY ZAČÍT UŽ NA JAŘE
"Do konce letošního roku by měl městský soud v Praze - a věřím, že v náš prospěch - tuto kauzu rozhodnout," říká Ing.Luboš Jedlička. "Během zimy bychom pak spolu s Povodím Vltavy byli schopni zajistit územní rozhodnutí i stavební povolení, aby se na jaře práce na projektu protipovodňových opatření na Polečnici mohly zahájit."
Formulovat veřejný zájem není výsadou pouze radnic nebo ministerstev. Ale ani občanských sdružení a jiných nestátních neziskových organizací. Vždy je však při posuzování skutečného stavu věci nutno vážit různé společenské zájmy a přihlížet i k těm, které do úzce vymezeného resortního pohledu takříkajíc nezapadají. V případě mostku přes Polečnici je třeba bez emocí a věcně posoudit, zda zájem na památkové ochraně mostku s ohledem na jeho zachovalost, technický stav, stupeň unikátnosti a historický význam opravdu převažuje nad zájmem na ochraně před povodněmi. Ostatně jedno kompromisní, a v první variantě celkem levné i poměrně snadné řešení už bylo navrženo.
Na závěr však přece jen položme otázku: Kdo by nakonec nesl odpovědnost, pokud by velká voda kvůli neuskutečněnému projektu protipovodňových opatření na Polečnici způsobila škody na zdraví a majetku občanů Českého Krumlova?
IVAN RYŠAVÝ
Ze žaloby města Český Krumlov proti rozhodnutí ministra kultury:
Věc, o jejímž prohlášení za kulturní památku se vede správní řízení, neexistuje mimo prostor a čas. Je nutno ji posuzovat nejen z hlediska vztahu k okolí (například charakter okolní zástavby nebo množství, kvalita a umístění stejných či obdobných věcí již památkově chráněných), ale též z hlediska jiných společenských zájmů, například bezpečnostních, vodohospodářských, ekonomických a dalších. Skutečnost, že žalovaný je resortním orgánem v oblasti kultury, nemůže být důvodem, aby všechna ostatní hlediska ignoroval. Jako každý jiný správní orgán je povinen si opatřit dostatečné podklady, aby mohl věc posoudit ze všech relevantních hledisek, například i tím, že požádá o odborné stanovisko jiné orgány státní správy chránící jiné důležité společenské zájmy. Žalovaný tak nejen neučinil z vlastní iniciativy, ale odmítl jiná než památkářská hlediska vzít v úvahu, i přes opakovanou žádost žalobce i osob zúčastněných na řízení.
