O starostech s dopravní obslužností vědí starostové své. Zvlášť ti odkázaní výhradně na autobusy. Na problematické dopravní spojení už tvrdě zaplatila také nejedna škola - svou vlastní existencí. Jen málokomu se však podaří tuhle situaci zvládnout. Výjimkou je 18 vesniček na Kokořínsku, které se...
| O starostech s dopravní obslužností vědí starostové své. Zvlášť ti odkázaní výhradně na autobusy. Na problematické dopravní spojení už tvrdě zaplatila také nejedna škola - svou vlastní existencí. Jen málokomu se však podaří tuhle situaci zvládnout. Výjimkou je 18 vesniček na Kokořínsku, které se před několika lety spojily do obecně prospěšné společnosti Sdružení obcí Kokořínska (SOK).
Podnětem pro spojení byl pocit, že při důležitých jednáních se jejich hlas vedle velkých obcí ztrácí. Starosti měly podobné a protože se dokázaly domluvit, vznikl svazek, který jejich názorům dodal na významu. Společně proto řešily - a vyřešily - v polovině 90. let problém s dopravní obslužností, který hrozil chráněné krajinné oblasti vylidněním. Signálem byly mimo jiné i zanikající školy. "Ráno se k nám sjížděly děti z osmi okolních vesnic, ale odpoledne se nemohly dostat domů. I kdyby čekaly několik hodin na autobus, který přiváží dospělé z Mělníka, všechny by se do něj nevešly, a mnohé by i pak musely šlapat pěkný kus cesty pěšky. Zachránil nás Kokořínský SOK," vyprávěla ředitelka Základní a mateřské školy z Vysoké Milena Šestáková. Co je to Kokořínský SOK? Společnost s ručením omezeným, kterou SOK založil. Úvěr ve výši 5,5 miliónu korun dovolil nakoupit šest malých autobusů s ekologickým pohonem, které dnes dopraví nejen školáky, ale i dospělé, kam potřebují. Dokonce o třetinu levněji než klasické linkové autobusy. Dovolil také zaměstnat řidiče, zřídit čerpací stanici na propan-butan. Jízdní řád školního autobusu se přizpůsobuje přáním rodičů a potřebám škol, do nichž děti sváží: do Mšena a do Vysoké. Základní a mateřskou školu ve Vysoké i s jejím odloučeným pracovištěm ve Strážnicích sice zřizuje Vysoká, ale přispívají na ni ještě Kokořín a Dobřeň. První ranní autobus přiveze školáky v 6.00, první odpolední odjíždí z Vysoké ve 12.00, rozveze děti po oblastech tak, aby ve 12.45 stál před detašovaným pracovištěm školy ve Strážnicích, kde přistupují prvňáčci a děti z mateřinky. Další autobusy najíždějí ke škole tak, aby se žáci stihli v klidu naobědvat. Poslední vyjíždí od školy ve 14. 20. "Ale pokud potřebujeme, řidiči nám vždycky vyjdou vstříc - třeba když pořádáme nějakou školní akci pro děti i pro rodiče. Vozí děti také na plavání, na exkurze, na výlety. Pro školu je to výrazná pomoc. A nejen pro ni." Výsledek? Z původních 85 žáků stoupl počet na 125, dalších 26 navštěvuje mateřskou školu. Už nedojíždějí z osmi, ale z 16 vesniček spadajících pod obce Vysoká, Kokořín a Dobřeň. Dokáží se domluvit Není to tak snadné, jak se na první pohled zdá. Model sem prý přijel okouknout ledaskdo, ale pokud Kokořínští vědí, zatím se je nikde nepodařilo napodobit. Úskalím prý bývá právě ochota lidí dohodnout se. "Ceníme si toho, že na úvěr tehdy kývly i obce, které děti školního věku neměly," dověděla jsem se od prokuristy Kokořínského SOKu Jaroslava Lampára, který s nápadem na autobusy přišel. Jeho obětavost ředitelka školy nesmírně oceňuje. Stejně jako moudrost Vladimíra Hokeše, starosty obce Vysoká, která školu zřizuje, dobře hodnotí i spolupráci s dalšími dvěma obcemi. "Takové lidi na venkově potřebujeme. Ochotné, rozumné, schopné se třeba pohádat, když jde o věc." Ví, o čem mluví. Vždyť právě díky dohodě tří obcí - Vysoké, Kokořína a Dobřeně - její škola existuje. Vesničky, které pod ně spadají, jsou roztroušeny na velkém území, ale dohromady mají asi jen 1000 obyvatel. Přesto škole chybějí tři až čtyři žáci, aby splnila zákonem požadovanou normu. Existuje "na výjimku" ministerstva školství. Právě proto, že se obce SOKu dokázaly domluvit a přijít na řešení, které pomůže dětem i regionu, dostala škola výjimku skutečně výjimečnou. Ne na jeden, maximálně dva roky, jak je obvyklé, ale na pět let. Co bude dál, se uvidí. Co na to škola? "Všechny tři obce o školu pečují," říká Milena Šestáková. "Letos jsme dostali 1 235 000 Kč na provoz, 150 000 Kč na mzdy. Obce hradí plavání pro děti, přispějí i na další vzdělávání učitelů. Samozřejmě, že musím vysvětlit, na co peníze škola potřebuje, ale to je podle mého názoru v pořádku. Zastupitelstva přece musí vědět, jak s jejich penězi ve škole hospodaříme. Snažíme se jejich péči oplácet tím, jak děti vedeme." Plně organizovaná škola má počítačovou učebnu, kolem 15 zájmových kroužků, které vedou učitelé. Tohle by možná leckde ve městě mohli jenom závidět. Není pravda, že úroveň vzdělávání stoupá a klesá s velikostí školy. Impulsem, který ji zvyšuje, byli a jsou lidé. Ti ve škole i ti kolem ní. JAROSLAVA VOLFOVÁ |
