Klíčová je kvalita úředníků

Pro racionální řízení krajského úřadu jsou nesporně přínosné zkušenosti z práce ve veřejné správě. Jaké dosavadní zkušenosti můžete nyní nejvíce uplatňovat?

Zkušenost z práce ve veřejné správě mám více než desetiletou. Konkrétně od roku 1991, kdy jsem doplnil řady úředníků Okresního úřadu Pardubice. Za přínosnou považuji počáteční orientaci na oblast regionální politiky, kterou vnímám jako víceoborovou disciplínu, jejíž uchopení vytváří předpoklady pro základní orientaci ve většině odvětví v samosprávné oblasti. Využívání pracovních metod jako SWOT analýzy, práce se statistickými daty, sledování a hodnocení vývojových trendů na základě časových řad, snaha po odhalování příčin negativních jevů a hledání nápravných opatření, posilování pozitivních skutečností, inspirace zahraničními zkušenostmi, to vše je dílčí část poznatků, na kterých je možno stavět a na ně navazovat. Kromě toho jsem měl možnost se poměrně důkladně seznámit s činností dalších orgánů veřejné správy na různých úrovních. Naposledy jsem se podílel na koncipování regionální a municipální politiky na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR a nyní i na utváření Krajského úřadu Pardubického kraje.

Nejenže jste působil ve správních orgánech v Pardubicích, ale navíc jste i místním rodákem. Neovlivňuje to vaše rozhodování?

Obecně si myslím, že hlubší znalost místního prostředí vytváří předpoklady pro jednodušší orientaci a snadnější prosazování připravovaných záměrů. Ovlivněn se cítím být do té míry, že díky svým kořenům v tomto regionu jsem veden potřebou stát se nikoli pouze objektivním vykonavatelem práva a strážcem zákona na úseku státní správy, ale i tím, kdo se snaží pomoci vytvářet vhodné prostředí a zajímavé náměty pro činnost samosprávy Pardubického kraje.

Pardubice mají do jisté míry omezený potenciál lidí, kteří mají předpoklady úspěšně pracovat na krajském úřadě. Navíc na samotný Magistrát města Pardubic přecházejí další kompetence, takže i on musí zvyšovat počty zaměstnanců. Co děláte k vytvoření stavu, aby vaši spolupracovníci byli skutečně ti nejkvalitnější?

Tato otázka je skutečně jednou z dominantních, protože celková kvalita úřadu je postavena na kvalitě jednotlivců a jejich schopnosti týmové spolupráce. V současné době nelze říci, že bychom trpěli nedostatkem uchazečů o pracovní místa, ale právě naopak, jejich počet dosahuje řádu stovek. Při výběru spolupracovníků musíme v prvé řadě vycházet ze zákonem stanovených delimitací z rušených okresních úřadů a resortních pracovišť a ve zbývajícím prostoru je možno provádět selektivní doplňování zaměstnanců. S ohledem na potenciál odborníků na okresních úřadech preferujeme jejich postupné zapojení do činnosti krajského úřadu, avšak na základě komplexního posouzení předpokladů každého jednotlivce, a tomu pak odpovídá i jeho zařazení. Vedle toho využíváme pro získání kvalitních uchazečů i formu výběrových řízení. Naší hlavní zásadou je rozšiřovat řady úředníků především s ohledem na reálně existující činnosti a vysokou intenzitu jejich zatížení. Samotný výběr pracovníků je důležitý, ale je pouze začátkem cesty k dosažení vysoké kvality celého kolektivu zaměstnanců.

Současný kraj měl již tři své předchůdce. Žádný z nich však nebyl hraničním krajem. Rozvíjíte nějaké specifické aktivity ve vztahu k přilehlému polskému regionu?

Pojem meziregionální spolupráce je aktuální zejména s ohledem na úsilí ČR o vstup do Evropské unie, která je často označována jako Evropa regionů. Vzhledem k výrazné podpoře přeshraniční spolupráce ze strany EU je Pardubický kraj do jisté míry znevýhodněn tím, že jeho sousedem není region, který by byl součástí členské země, jako je tomu při hranicích s Rakouskem či Německem. V poslední době se však podpora EU začíná orientovat i na spolupráci regionů nečlenských zemí. Je tedy logické rozhodnutí zastupitelstva, že prvním zahraničním partnerským regionem se stalo právě Dolnoslezské vojvodství. Vzájemná dohoda, signovaná nejvyššími představiteli obou regionů v prosinci minulého roku, otvírá prostor pro oboustrannou spolupráci v oblasti hospodářského rozvoje, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu, dopravy a v řadě dalších.

Pro dnešní Pardubický kraj je zároveň příznačná rozdrobenost sídelní a správní struktury, umocňovaná excentricky položeným krajským městem. Jak tento handicap překonáváte?

Tento fakt může být skutečně v některých ohledech nevýhodou. Lze jej například dokumentovat na skutečnosti, že Kralovéhradecký kraj, ač počtem obyvatel a rozlohou větší, je počtem obcí menší. Jeden z prvních problémů, který se projevil například na činnosti krajského úřadu, je nižší počet přecházejících úředníků z obtížně dostupných lokalit vzdálenějších okresů.

Celkově je nezbytné vnímat průřezovost této otázky napříč jednotlivými obory a dlouhodobost řešení. Zvláště složitým problémem je vybavení infrastrukturou, zejména páteřní komunikací dálničního typu ve směru východ-západ. Méně investičně náročnou se může jevit optimalizace dopravní obslužnosti regionu. Přípravou těchto a dalších kroků je snaha zmíněný handicap korigovat.

Vzhledem ke svému nepřetržitému působení ve veřejné správě po roce 1989 jste zcela bezprostředně svědkem a také realizátorem její reformy. V čem vidíte její hlavní přínos, případně přinesla vám nějaké zklamání?

Od počátku reformy se potýkáme ne s řadou, ale troufám si říci, že se zástupy problémů. Je pochopitelné, že ne všechny parametry v souvislosti s vytvořením nového modelu uspořádání veřejné správy jsou nastaveny optimálně, například rozložení kompetencí mezi kraje a pověřené obecní úřady. Blízká budoucnost ukáže potřeby dalšího dotvarování systému. Přesto jsem osobně přesvědčen, že reformní úsilí směřující k vytvoření třístupňové veřejné správy je pokračujícím krokem demokratizace této země a principiálně směřuje správným směrem.

Miloš Charbuský