"Nemám pocit, že by činnost našeho resortu šla proti obcím, a troufám si tvrdit, že obvykle s jejich starosty a zastupitelstvy nacházíme společnou platformu, jak problémy řešit. Dokonce bych řekl, že se s obcemi dokážeme někdy lépe shodnout než s některými poslanci," říká ministr vnitra František Bublan.
Dokládá to například na dosavadním osudu návrhu zákona o regulaci prostituce, který vláda letos v červenci postoupila k projednání dolní komoře Parlamentu ČR. "Když jsme tento návrh na ministerstvu připravovali, domluvili jsme se bez zásadních potíží s obcemi, které s prostitucí již získaly neblahé zkušenosti. Obce náš návrh, který by jim problémy tohoto druhu z velké části vyřešil, vcelku podporují," poznamenává ministr. "Naopak se proti němu staví část poslanců, kteří jej nepojímají ani tak z praktického pohledu dopadu na obce a život jejich obyvatel jako spíše z jakýchsi filozofických pohledů."
Býváte hojně citován v souvislosti s nejrůznějšími - ať už skutečnými, či uměle vytvářenými aférami - zejména kolem Policie ČR. Jaký máte osobní vztah k problematice veřejné správy a co víte o složitosti práce starostů a zastupitelstev obcí?
Přiznávám, že vzhledem ke svému dřívějšímu dlouholetému působení v Bezpečnostní informační službě se stále ještě více cítím odborníkem na bezpečnostní problematiku. Ale otázky kolem veřejné správy nepodceňuji, dost jsem do nich už pronikl a náročné a odpovědné práce starostů a dalších volených představitelů obcí i zaměstnanců radnic si vážím. Koneckonců bydlím na větší vesnici, kde prostě nelze přehlédnout žádný problém, který tam místní samospráva musí řešit. Navíc moje manželka sama na obecním úřadu pracovala, takže jsem často i doma slýchal různé stesky na problémy, které ji tam potkávaly.
Považujete reformu územní veřejné správy na úrovni obcí a krajů už za dokončenou?
Určitě ne. Sice již došlo k zásadním změnám, jako je vznik krajů, ukončení činnosti okresních úřadů a přenesení jejich kompetencí především na orgány územních samo-správ. Ale tím reforma nekončí. Například nyní je v Poslanecké sněmovně vládou již projednaný návrh zákona o územně správním členění státu. Návrh reflektuje objektivní potřebu vytvořit pro účely výkonu státní správy větší územně správní jednotky, než jaké představují samosprávné kraje. Ano, už teď znám a do určité míry chápu námitky hejtmanů, že samosprávné kraje nebudou "plnohodnotné", jestliže třeba pro Kraj Vysočina bude krajské policejní ředitelství nadále fungovat v Brně a nevznikne-li v Jihlavě ani krajský soud či krajské státní zastupitelství. Ale nedomnívám se, že by naše republika musela mít z hlediska policejního nebo soudního 14 krajů.
Jenom pro ilustraci: Podle zákona o policii musí mít každá krajská policejní správa například vlastní zásahovou jednotku a další speciální útvary. A na to v tuto chvíli nemám ani finanční prostředky, ani lidi. V zemi s deseti milióny obyvatel by to navíc byl zbytečný luxus a mrhání penězi daňových poplatníků.
Ale vrátím-li se ještě k reformě územní veřejné správy, tak se nyní na ministerstvu zaměřujeme na analýzu její účinnosti a hledání nástrojů ke zkvalitnění činnosti samosprávných celků v oblasti samostatné i přenesené působnosti. Základem tohoto úkolu je revize všech činností samosprávných celků a navržení způsobu snížení administrativní zatěže občanů, zjednodušení správních postupů a uplatnění moderních trendů v územní veřejné správě. Naše ministerstvo už zpracovalo materiál Možnosti a limity dělby kompetencí mezi státem a územní samosprávou, který letos v srpnu schválila vláda. A nesmím zapomenout ani na naši snahu vytvořit podmínky pro lepší fungování měst a obcí s prioritním zaměřením na malé obce.
Není výraznou slabinou dosavadní reformy fakt, že stát sice převádí kompetence směrem "dolů", ale ruku v ruce s tím často nejde odpovídající navýšení finančních prostředků pro obce a kraje?
Určitě bych nemluvil o "výrazné slabině". K přesunu kompetencí "dolů" došlo především vůči obcím s rozšířenou působností, jež kromě vlastních činností zabezpečují i svěřené úkoly pro obce ve svých správních obvodech. Ke krytí nákladů na tyto činnosti byly pro tzv. trojkové obce vyčísleny a uvolněny příslušné finanční prostředky. Také jistě víte, že pro loňský i letošní rok byl obcím a krajům o 5 procent valorizován příspěvek na výkon státní správy a že díky novému zákonu o správních poplatcích se územním samo-správným celkům navíc zvýšily příjmy v podobě výnosů ze správních poplatků a vybraných sankčních plateb. Ale máte pravdu v tom smyslu, že k přesunům působností, byť už pouze jednotlivě, stále ještě dochází, přičemž ne vždy jsou adekvátně finančně zajištěny. Ovšem resort vnitra má jen omezené možnosti, jak zabránit tomu, aby byly schvalovány právní předpisy s novými působnostmi pro obce a kraje bez příslušného finančního zajištění. Ačkoliv předkladatel nového právního předpisu či novely nyní už musí uvést, zda jeho návrh bude mít dopady na státní rozpočet a rozpočty územních samosprávných celků, občas tak bohužel neučiní či tyto dopady podcení. Na Ministerstvu vnitra v rámci našich kompetencí novou legislativu z tohoto pohledu analyzujeme a na případné nedostatky upozorňujeme. Dovolím si tvrdit, že i díky aktivitě mého resortu se počet těchto případů s nezajištěným či nedostatečným financováním výrazně snižuje. A ještě jedna poznámka: Nové působnosti pro obce a kraje často vznikají až v samotném závěru legislativního procesu v některé z parlamentních komor, kdy naše ministerstvo, ale ani vláda už prakticky výsledné znění zákona nemůže ovlivnit.
Ministr financí Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro náš časopis (MO č. 8/2005) vyjádřil názor, že v nejbližším období by neměl být novelizován zákon o rozpočtovém určení daní tak, aby se navýšil podíl obcí na daňových příj-mech. Jenže obce často poukazují na to, že jim v jejich rozpočtech nezbývají peníze nejen na investiční výdaje. Co byste jim vzkázal?
Plně si uvědomuji, že stav některých obecních rozpočtů, hlavně v případě malých sídel, není ideální. Osobně si myslím, že zákon o rozpočtovém určení daní je nezbytné novelizovat hlavně v části týkající se stanovení koeficientů podle jednotlivých velikostních kategorií obcí. Současný systém malé obce znevýhodňuje a disproporce mezi malými a velkými sídly se každým rokem prohlubují. V souvislosti s novelou zákona o obcích, kterou chystá můj resort a jež se bude týkat meziobecní spolupráce, počítáme i s novelizací zákona o rozpočtovém určení daní a v této oblasti s Ministerstvem financí více spolupracujeme.
Meziobecní spolupráce v pojetí vašeho ministerstva počítá s vytvářením společenství obcí. Každé z nich by mělo ze sdílených daní čerpat stejný podíl jako samostatné sídlo, jehož počet obyvatel by odpovídal celkovému počtu obyvatel všech obcí zapojených do společenství. Skutečně by mělo jít výlučně o dobrovolná sdružení?
Zcela určitě mohu potvrdit, že žádná slučování obcí do větších celků nechystáme a ani s tím nepočítáme. Náš návrh novely zákona o obcích spočívá pouze v rozšíření možností vzájemné dobrovolné spolupráce obcí, hlavně venkovských obcí do 1500 obyvatel. Vedle už dnes existujících dobrovolných svazků obcí by tak existovala nová forma meziobecní spolupráce, námi pracovně nazývaná "společenství obcí". Ta by podporovala spolupráci obcí v těch oblastech, kde to je pro jednotlivé venkovské obce finančně i personálně obtížné. Například při vypracování programu hospodářského a sociálního rozvoje, při spolupráci v zajišťování dopravní obslužnosti, školství, rozvoje cestovního ruchu či vodního a odpadového hospodářství. Nezbytným předpokladem pro vznik společenství obcí by byla zřetelně definovaná finanční motivace. Na finanční podporu by dosáhla zejména ta společenství obcí, jimž by zapojení do větších celků přineslo ekonomický přínos, a to bez ztráty jejich identity. Myslím si, že by se tato myšlenka mohla prosadit a že meziobecní spolupráce by vedla i ke zvýšení efektivnosti výkonu veřejné správy. S ohledem na povahu připravované novely zákona o obcích a na zcela zásadní předpokládané úpravy očekávám, že návrh novely bude předložen až v roce 2006 a jeho celkový legislativní proces přesáhne toto volební období.
Z jakých zdrojů chcete zajistit finanční motivaci pro společenství obcí, o níž hovoříte?
V navrhovaném materiálu zvažujeme tři varianty tvorby těchto zdrojů. Jednak by mohlo jít o financování společenství obcí na vrub územních rozpočtů prostřednictvím podílu na výnosech sdílených daní (bez územní vazby) bez dopadu na státní rozpočet. Došlo by tak k vyčlenění části finančních prostředků určených na rozpočtové určení daní a na této části by se všechny obce podílely stejným procentem. Druhou zvažovanou variantou by bylo financování společenství obcí ze zdrojů státního rozpočtu. A konečně třetí způsob by spočíval v kombinovaném financování společenství obcí - například půl na půl ze státního rozpočtu a z územních rozpočtů. Právě tuto poslední variantu považuji za optimální. V případě maximálního předpokládaného počtu společenství obcí v řádu několika set by šlo zhruba o 3 procenta výnosů ze sdílených daní (bez územní vazby), tedy asi o 2,8 miliardy korun, o něž by bylo nutné navýšit státní rozpočet, aby nedocházelo k finančním dopadům na ostatní obecní samosprávy.
Jak jste daleko s návrhem legislativních úprav, které by lépe určily pravidla pro pořádání akcí typu letošního CzechTeku?
Jako resort chceme tento problém řešit samostatným, úplně novým zákonem o podmínkách konání některých velkých shromáždění. Věcný záměr návrhu zákona už chystám do vlády, přičemž půjde o to soustředit do zákona vše podstatné pro organizátory takových akcí, ale i pro obce a další participující subjekty. Určit, co je to vlastně technopárty, není snadné a nelze se přitom ani vyhnout možná až poněkud filozofujícím úvahám. Nicméně já se nedomnívám, že technopárty je shromážděním lidí ve smyslu shromažďovacího zákona, tedy shromážděním či manifestací lidí, kteří chtějí vyjádřit své politické názory či o nich diskutovat, přispět k nějakému řešení věcí obecných. Ale zároveň nechci vůbec nikoho v této zemi omezovat, aby se za jakýmkoliv účelem s ostatními shromažďoval, i když mu jde třeba jen o hudební produkci či taneční záležitost. Takových akcí se u nás koná mnoho a vcelku bez problémů. Jenže technopárty je "něco" mezi shromážděním lidí a velkou hudební akcí, ovšem pořádanou za běžných komerčních pravidel. A právě těmito komerčními pravidly se organizátoři technopárty zřejmě z určitého principu nechtějí řídit. Proto budu v návrhu nového zákona prosazovat, že pořádat tyto akce je samozřejmě možné, avšak za splnění či vytvoření určitých podmínek. Vůbec nepočítám s tím, že obec by mohla technopárty na svém území zakázat jen na základě libovůle starosty nebo zastupitelstva. Jednoduše řečeno, obec by obdržela od organizátorů oznámení o této akci na svém území a stejně jako podle shromažďovacího zákona by buď zjistila, že zákonem stanovené podmínky pro akci byly splněny - a pak by ji pouze vzala na vědomí. Či by shledala, že tyto podmínky splněny nejsou, nebo že se na ohlášeném místě a ve stejném čase koná už jiná akce - a akci by zakázala. Mezi zákonem stanovené podmínky by patřilo například to, aby byl pozemek řádně pronajat, aby byla zajištěna hygiena, doprava, aby byly k dispozici dostatečně velké plochy pro parkování automobilů atd.
V jakém stádiu je příprava novely zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, kterou chystá váš resort?
Její osud je svázán s osudem nového zákoníku práce (rozhovor se konal v první polovině září - pozn. redakce). Zákon o úřednících je speciálním zákonem ve vztahu k tomuto zákoníku a bylo by nesmyslné jej předkládat s vazbou na stávající zákoník práce. Snad nejdůležitější změnou pro územní samosprávné celky, s níž v návrhu novely počítáme, je odlišný způsob stanovení povinného rozsahu prohlubování kvalifikace úředníka. Nově by měla být stanovena minimální časová dotace pro jednotlivé druhy vzdělávání a úředník by se měl účelněji vzdělávat především pro výkon těch správních činností a jejich úrovní, které přímo vykonává. Chceme, aby se v celkovém výsledku snížil časový rozsah povinného vzdělávání a aby územní samosprávy na ně nemusely vynakládat tolik peněz jako dosud. Novela by proto měla stanovit minimální časovou dotaci v podobě vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy vzdělávání. Věřím, že vaše čtenáře zaujme i informace, že novela má také rozšířit důvody pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou, a to o případy, kdy úředníkovi náleží výplata starobního důchodu. Novela částečně upraví i výběrová řízení, a to ve vztahu k povinnosti vyhlašovatele vyzvat uchazeče k doplnění chybějících dokladů. Výčet požadovaných dokladů k předložení je stanoven přímo v zákoně o úřednících, a proto se jako nadbytečné jeví vyzývat uchazeče, aby chybějící doklady předložili dodatečně. Vedle administrativní zátěže jde totiž i o nemalé finanční náklady a o prodloužení času nutného k ukončení výběrového řízení.
Ministerstvo vnitra se stále nemůže dohodnout s Asociací krajů na tom, kdo by měl vykonávat dozorovou činnost nad výkonem přenesené a samostatné působnosti obcí. Neztíží to průchodnost návrhu novely příslušných zákonů v Parlamentu?
K návrhu novely zákonů o obcích, o krajích a o hl. městě Praze na úseku dozoru se v připomínkovém řízení vyjádřilo 60 subjektů, přičemž všechna ministerstva a jiné ústřední správní úřady a rovněž všechna další připomínková místa včetně Svazu měst a obcí návrh nové právní úpravy podpořila. SMO přitom poukázal na potřebu obcí zachovat metodickou úlohu Ministerstva vnitra spojenou s výkonem dozoru nad samostatnou působností. Máte však pravdu, že Asociace krajů - jako jediná - požaduje, aby byla zachována současná podoba zákonné úpravy. Rozumím krajům, že chtějí mít větší dozor nad obcemi. Ale jsem přesvědčen o tom, že jedna samospráva (krajská) by neměla vykonávat dozor nad druhou (obecní). Tento názor obdobně vyjádřil i Senát již v roce 2002 v souvislosti s připravovaným zrušením okresních úřadů a opakovaně ve svých nálezech i Ústavní soud. Hejtmany prosazované řešení by nebylo dobré ani z hlediska metodiky - sjednocování výkladů výkonu státní správy ve vztahu k obcím, ani proto, že by se tak mohlo nahrávat i určitému nežádoucímu propojování mezi obcemi a kraji ve smyslu "ruka ruku myje". Věřím, že navržená novelizace zmíněných zákonů je nutná a přes výhrady krajů se v Parlamentu setká s podporou.
