S Miroslavem Singerem, ředitelem v oddělení Poradenství při řízení krizových situací společnosti PricewaterhouseCoopers, jsme hovořili na téma financování municipalit z pohledu poradce. Zajímaly nás především různé alternativní zdroje a možnosti komerčního financování měst a obcí a zkušenosti z Evropské unie v komunální sféře.
Jaké existují zdroje komerčního financování pro komunální sféru - kromě rozpočtů měst a obcí, státních dotací a fondů EU?
Nejvíce používaným nástrojem je určitě úvěr, který je zajištěn důvěryhodností a majetkem jednotlivých municipalit. Používají ho města a obce všech velikostí na krytí svých běžných i dlouhodobých investičních potřeb. Dalším zdrojem jsou municipální dluhopisy, které mohou být vhodné například pro nějakou dlouhodobou, dobře propočtenou investici.
Dnes se městům a obcím daří získávat finanční prostředky i formou tzv. PPP - partnerství soukromého a veřejného sektoru. Tímto způsobem lze financovat některé velké projekty, například výstavbu čistírny odpadních vod, teplárny či energetického centra. Pro některé investice může být výhodný i leasing, ovšem radnice zatím tuto možnost využívají jen minimálně.
Jakých chyb se města a obce nejčastěji dopouštějí při volbě zdrojů komerčního financování?
V zásadě dělají tři druhy chyb. Neplánují, nemají sestavené dostatečně dlouhé finanční výhledy a nevědí, kolik budou mít peněz. Zásadním problémem je, že neznají své potřeby a zdroje z dlouhodobého hlediska. Chybí prostě dlouhodobý vývoj finančních strategií, která by vycházela z fiskálních výhledů měst a obcí. Souvisí to pochopitelně také s poměrně krátkou délkou volebního období, které tento typ úvah komplikuje.
Když už města a obce neplánují, měly by alespoň využívat co nejpružnější finanční produkty. Neměly by tedy například uzavírat fixní úvěr s pevnými splátkami - ale měl by to být úvěr, který by splácely podle svých potřeb a možností i za cenu toho, že je o něco dražší. Dalším problémem je, že často spekulují s finančními prostředky a pouštějí se do rizikových produktů. Mají třeba volné zdroje na dobu tří let a vloží je do akcií s návratností 15 let. Samotný fakt, že vstupují do rizikovějších projektů, je v pořádku, ale pak musí mít v tom časovém výhledu jistotu o svých finančních možnostech a záměrech. A zase jsme u dlouhodobého plánování.
Využívají lépe a kvalifikovaněji komerční zdroje evropská města?
V této oblasti neexistuje žádný jednotný evropský trend. Častěji než doposud se zapojuje do financování komunálních investic zejména soukromý kapitál, konkrétně do již zmíněných projektů typu PPP. Ale ne ve všech zemích, některé dávají přednost tomu, aby si municipality řídily vše "ve své režii", například ve Skandinávii. Tam si města a obce finance půjčují a projekty si samy vedou. Tyto země nebyly poškozené válkou, kvalita veřejné správy tam byla vždy na vysoké úrovni, společnost je homogennější, příjmy veřejné správy jsou srovnatelnější se soukromým sektorem.
Zajímavý je přístup Německa, kde jsou některé tendry uspořádány tak, že mají předem přesně stanovenou cenu. Soutěží se pouze v tom, kdo za danou cenu nabídne lepší podmínky. Tento postup je vhodný zejména u menších měst, když je zřejmé, že vzhledem k velikosti investice bude mít o zakázku zájem jen několik málo místních firem.
V Anglii mají zase velkou tradici poradenství poskytovaná soukromými subjekty veřejnému sektoru a vůbec spolupráce obou sektorů. Evropa tedy rozhodně není homogenní.
Jakou roli hraje volba poradce a podle jakých pravidel je možné se při jeho výběru řídit?
V současné době existuje zákon číslo 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, který stanovuje základní pravidla postupu. Jsem přesvědčen, že nabídka poradců je dostatečná. Problémem je spíše nedostatečné povědomí o roli, kterou by poradce v oblasti municipalit měl mít, a o tom, jakou míru rizika na sebe od zastupitelstev přejímá.
Velkou chybou zastupitelstev je, když si nechávají zdarma radit od těch, kteří městům a obcím prodávají své produkty. I když nechat si od někoho poradit standardně za peníze je dnes také složité, protože tendrový zákon je komplikovaný. Obec by si měla nejprve ujasnit, co přesně, za kolik a za jakých podmínek potřebuje. K tomu jí mohou pomoci i nezávislé a bezplatné konzultace s nějakým poradcem. Pak by měla vypsat tendr. Stává se, že ochota některých poradců zúčastnit se většího tendru na poradenství může být vzhledem k nákladům, které taková účast vyžaduje, a nejistému výsledku malá. Chtěl bych ale zdůraznit, že slušný poradce se tendru nevyhýbá. U větších projektů je nezávislý poradce opravdu důležitý, mimo jiné proto, že pomůže kvalifikovaně porovnat nabídky jako celek, nejen ceny. Chytřejší města a obce využívají tendry alespoň na bankovní nebo pojišťovací služby, aby vytvořily soutěžní prostředí a dosáhly lepších podmínek.
Zdroje financování měst a obcí
Rozpočet
EU, stát
Banky
Finanční trh s dluhem
Leasing
Factoring
PPP
Rizikový kapitál a emise akcií (vedlejší)
Nejčastější typy chyb
Neznalost finanční situace a potřeb z dlouhodobého hlediska, nedostatečné finanční plánování, neschopnost držet se plánu (resp. časté změny plánu)
Nepodložená a riskantní spekulace
Preference nízké ceny úvěru před pružností
Neopodstatněná důvěra zainteresovaným poradcům (nechat si radit od toho, kdo nástroje financování prodává)
Využívání sofistikovaných nástrojů bez jejich znalosti
Nedostatečné pojištění
