ALTERNATIVY INVESTOVÁNÍ
Na finančních trzích se lze setkat se dvěma skupinami investorů: institucionální investoři (investiční společnosti, podílové fondy, investiční fondy, penzijní fondy, banky či pojišťovny) a ostatní investoři (ostatní právnické a fyzické osoby). Tito investoři mohou vložit své finanční prostředky do různých forem alternativních investičních instrumentů. Kromě dluhopisů to jsou zejména akcie, podílové listy a směnky. V rámci dluhopisů můžeme nalézt komunální dluhopisy (KD), podnikové dluhopisy, bankovní dluhopisy či hypotéční zástavní listy.
EMITENTI A POTENCIÁLNÍ INVESTOŘI
Chce-li obec nebo kraj realizovat úspěšnou emisi KD, musí respektovat potřeby a přání investorů a promítnout je do svých rozhodnutí. Investoři posuzují zvláště bonitu emitenta, charakter a výši výnosu investičních instrumentů, finanční rizika (závaznost výplaty výnosů a jistiny, záruky), daňové výhody (osvobození od daně, nižší sazba daně podle domácí legislativy či podle mezinárodní smlouvy, odložení daňové povinnosti), daňová rizika (neuznatelnost ztrát, cash-flow, daň z přidané hodnoty, nejasná právní úprava), účetní dopady, omezení investic (obchodovatelnost, převoditelnost), možný vliv na řízení a rozhodování.
Emitenti při vydávání KD musejí věnovat pozornost zejména následujícím faktorům:
rating emitenta,
charakter a výše výnosu dluhopisů,
výše nominální hodnoty dluhopisů,
měna a země vydání dluhopisů,
převoditelnost a obchodovatelnost dluhopisů,
způsob splácení dluhopisů,
další práva spojená s emitovanými dluhopisy.
Emitent by měl zadat provedení ratingu, který zhodnotí jeho emisní schopnost a poskytne významnou informaci nejenom pro investory, ale i pro emitenta. Ratingové hodnocení totiž představuje výchozí podklad pro stanovení podmínek emise, zejména pro stanovení výnosu komunálních dluhopisů. Výnos dluhopisů je klíčovým faktorem, který potenciální investoři zvažují, přičemž pozornost věnují nejenom jeho výši ve vztahu k riziku a likviditě investičního instrumentu, ale i jeho charakteru. Také volba výše nominální hodnoty KD bude závislá na typu investorů. V případě, že emitent bude mít zájem umístit vydané komunální dluhopisy u drobných individuálních investorů, bude muset volit nižší nominální hodnotu dluhopisů narozdíl od situace, kdy vydané cenné papíry budou umístěny u institucionálních investorů.
Dluhopisy mohou být vydávány v různých zemích a měnách. Investoři při výběru dluhopisů z tohoto pohledu věnují pozornost především rozdílům ve výši výnosu, kursovým rozdílům a kursovému riziku, rozdílům ve zdanění a daňovým rizikům. Jejich rozhodování ovlivní i možná převoditelnost a obchodovatelnost KD. Z hlediska investorů mají nižší likviditu dluhopisy na jméno. Určitou nevýhodu pro investory představuje možnost emitenta podmínit svým souhlasem zastavení těchto dluhopisů. Naopak veřejně obchodovatelné cenné papíry se vyznačují vyšší likviditou a musí splňovat i přísnější podmínky a podléhají přísnější regulaci. Navíc institucionální investoři jsou zákonem omezeni při výběru charakteru investičních instrumentů. Například pojišťovny mohou mít v rámci své skladby finančního umístění pouze veřejně obchodovatelné komunální dluhopisy. Majetek v podílovém fondu a majetek investičního fondu uložený v cenných papírech může být tvořen jen komunálními dluhopisy, jejichž emitenty jsou banky a dále jinými KD, které jsou veřejně obchodovatelné.
Dalším faktorem je způsob splácení dluhopisů. Ten musí emitent přizpůsobit požadavkům investora na cash-flow investice. Zaujmout investory a podpořit jejich zájem o koupi daných cenných papírů mohou emitenti také tím, že s vydávanými komunálními dluhopisy spojí určitá další práva.
EMITENTI A MAJITELÉ
Emitenti musejí udržet zájem investorů i během doby životnosti dluhopisů. Pozornost a zájem investorů může emitent získat především poskytováním kvalitních a včasných informací o sobě. Naplnění tohoto záměru umožňují především internetové stránky. Emitenti by měli pro on-line komunikaci s investory dodržovat tato základní pravidla: snadná dostupnost rubriky s informacemi pro investory, okamžité zveřejňování tiskových zpráv či jiných důležitých sdělení, otevřený a rovnoprávný přístup k informacím pro všechny, průběžná aktualizace všech údajů.
Většina emitentů v ČR v současné době neposkytuje dostatečné množství informací, na základě kterých by se mohli investoři zodpovědně rozhodovat. Pod hrozbou sankcí Komise pro cenné papíry plní pouze svou informační povinnost vyplývající ze zákona o cenných papírech. Ten stanoví, že emitent registrovaného cenného papíru je povinen jedenkrát ročně vypracovat výroční zprávu (dle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví) a uveřejnit ji v jednom či více celostátně distribuovaných denících, anebo ji bezplatně poskytovat v sídle emitenta a sídle organizátora veřejného trhu, na kterém je cenný papír přijat k obchodování a dále v sídle osob, jejichž služeb emitent využívá k vyplácení výnosů. Emitent musí také uveřejnit pololetní zprávu, která obsahuje číselné údaje v rozsahu rozvahy a výkazu zisků a ztrát a dalších podkladů, které má emitent k dispozici, dále odpovídající údaje za první pololetí předchozího roku, případně i výrok auditora. Součástí pololetní zprávy je část popisná, která investorům slouží k přesnému a správnému posouzení vývoje činnosti emitenta a jeho hospodářských výsledků. Obsahuje popis důležitých faktorů, které ovlivnily činnost a hospodářské výsledky emitenta v daném pololetí.
Emitent je rovněž povinen s dostatečným předstihem uveřejňovat informace o svolání schůze majitelů dluhopisů, výkonu práv z vyměnitelných dluhopisů, výplatě výnosů a splácení dluhopisů. Dále je povinen uveřejňovat informace o veškerých přijatých půjčkách nebo úvěrech a zárukách poskytnutých v souvislosti s nimi a o dalších skutečnostech, které mohou ovlivnit schopnost emitenta plnit své závazky vyplývající z emitovaných dluhopisů.
Během životnosti dluhopisů se emitenti mohou snažit vytvářet dobrý vztah s investory i tím, že pečují o kurs dluhopisů. V rámci životnosti dluhopisů se může emitent dostávat do kontaktu s investory při pravidelné výplatě výnosů a také na konci jejich životnosti při splácení dluhopisů.
Možností vzájemné komunikace mezi emitentem a investory může být i schůze majitelů dluhopisů, kterou může svolat jak emitent, tak majitel dluhopisu.
Emitent je povinen svolat schůzi například v případě návrhu změn emisních podmínek, změny dluhopisového programu či za účelem návrhu společného postupu, je-li emitent dluhopisu v prodlení s uspokojováním práv s dluhopisem spojených. Pokud schůze nesouhlasí s některým z návrhů, má právo rozhodnout o předčasném splacení dluhopisů emitentem.
Rozhodnutí o emisi KD představuje pro obce a kraje klíčové rozhodnutí strategického charakteru, které je třeba vždy posuzovat v širším kontextu, neboť ovlivní hospodářskou situaci, a tím i úroveň života dané lokality či regionu na dlouhou dobu.
LIBĚNA TETŘEVOVÁ,
Fakulta ekonomicko-správní,
Ústav ekonomie Univerzity Pardubice
|