Citlivě stanovit rovnováhu mezi nevyhnutnými investicemi do kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod na straně jedné a cenou vody s ohledem na sociální únosnost jejího zvyšování na straně druhé se zdá být pro příští roky úkolem spíše pro příslovečnou chytrou horákyni z pohádek Boženy Němcové. Budou se ho však muset zhostit především regionální politici a vodohospodářské společnosti. Očekávají však i pomoc státu.
Investice do rekonstrukce a modernizace úpraven vod do roku 2010 si v celé České republice vyžádají přibližně deset miliard Kč. Pokud jde o odpadní vody, byl pro implementaci Rady 91/271/EHS odhadnut celkový nutný objem finančních prostředků na zhruba 75,4 miliardy Kč.
Je třeba zdůraznit, že v tomto ohledu bylo velmi nešťastné označit celé území ČR za citlivou oblast, protože to vyvolalo potřebu mimořádně rozsáhlých strategických investic do oblasti odpadních vod, jež je nutné realizovat do konce přechodného období, tedy do 31. 12. 2010, což nemá v Evropě obdoby.
Severočeská vodárenská společnost a. s. (SVS) avizovala již v dubnu 2004 zásadní nesoulad mezi potřebami strategických investic v oblasti vodohospodářské infrastruktury do roku 2010 a reálnými finančními zdroji. Vlastní zdroje společnosti, které budou do roku 2010 k dispozici, byly totiž odhadnuty na přibližně jednu třetinu celkové potřebné částky. V propočtech SVS z celkové částky činí poměr investic do opatření týkajících se pitné vody (jen velice přibližně) dvě pětiny a investic do opatření týkajících se odpadních vod zhruba tři pětiny.
Přistoupení k evropským pravidlům zatím předpokládá, že se obor stane po roce 2010 samofinancovatelný, tedy bez dotací, a to při zachování sociální únosnosti ceny vodného a stočného. Jsem předseda představenstva SVS, ale zároveň dlouholetý komunální politik, nyní hejtman Libereckého kraje. Z tohoto úhlu pohledu říkám, že úplné promítnutí investičních nákladů na vybudování kanalizačních systémů a ČOV do cen vody (stočné), a tím podstatné zvýšení vodného a stočného, je z hlediska sociálních dopadů nepřijatelné. Navíc víme, že až 80 % nákladů ve vodárenství jsou fixní náklady - a musí se tedy uhradit, ať už voda teče, či nikoliv.
Vysoká cena vodného a stočného proto vede ke snížení spotřeby, a toto omezení zpětně přivodí další tlak na zvyšování cen...
Hodně bolavým místem je pro nás i stávající legislativa v oblasti odpisové politiky, mající úzký vztah ke státem poskytovaným dotacím, které nelze odepisovat. Realizované odpisy z původní pořizovací ceny také hlavně u majetku pořízeného před rokem 1989 nyní svou výší naprosto neodpovídají potřebným zdrojům na obnovu majetku v současných cenových relacích. Vede to samozřejmě k nedostatku zdrojů na prostou obnovu majetku, což je dlouhodobě neudržitelné.
Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství ČR po vstupu do Evropské unie 2004-2010 z června 2004 (otevřený dokument s možností aktualizace ve zhruba tříletém intervalu) uvádí, že nepodaří-li se včas zajistit finanční zdroje, bude nutné zahájit úvahy o vyjednávání s Evropskou komisí o možnostech posunu termínu přechodného období - aby totiž ČR nebyla vystavena sankcím z její strany. Vzhledem k náročné a dlouhodobé přípravě infrastrukturních vodohospodářských projektů je na zvážení, zda čekání na zahájení takových úvah až do roku 2007, kdy bude koncepce aktualizována, již pro nás vlastně nebude pozdě! Nikdo přece nedokáže předem odhadnout, jak dlouho budou taková jednání trvat, a pokud má výsledek obcím k něčemu být, měl by být znám dříve než až v roce 2010. Důvodem je nastavení cenové politiky a koncepce jednotlivých vlastníků - obcí.
Základní úkol SVS pro příští období bude v souladu s Podnikatelským záměrem 2005-2010 nelehký, tak trochu v duchu řešení pro chytrou horákyni: "Oblečená i neoblečená, učesaná i neučesaná, pěšky i na voze...". Jde totiž o to stanovit velmi citlivě rovnováhu mezi nevyhnutnými investicemi na straně jedné a cenou vody s ohledem na sociální únosnost jejího zvyšování na straně druhé, a také o zachování přiměřených proporcí další výstavby a obnovy majetku.
Ani při nejlepší snaze SVS, měst a obcí dostát závazkům vyplývajícím z nové legislativy ČR se nelze obejít bez výrazné a hlavně dlouho neodkládané pomoci ze strany státu ve smyslu:
navýšení podílu národních zdrojů;
zajištění úvěrů pro ČR od mezinárodních finančních institucí, například od Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Evropské centrální banky;
zahájení vyjednávání s Evropskou komisí o možnostech změkčení legislativy, buď posunem termínu přechodného období, nebo přesnějším vymezením "citlivého území" v ČR či vypuštěním některých málo efektivních opatření.
předseda představenstva SVS
Integrovaný projekt Lužická Nisa, který počítá s rekonstrukcí úpravny vody a ČOV i s rekonstrukcí a dokončením kanalizace v povodí Lužické Nisy, má od letošního ledna oficiálně přislíbenou pomoc z Fondu soudržnosti ve výši 20,733 miliónu eur. Celkem však projekt počítá s náklady ve výši 31,3 miliónu eur. Proto se na něm bude investičně podílet také Severočeská vodárenská společnost a. s. a předpokládá se i dotace ze Státního fondu životního prostředí. Do projektu je zahrnuta také rekonstrukce městské ČOV v Liberci (na snímku). Čistírna bude doplněna technologií, která umožní dosáhnout požadované kvality vod vypouštěných do Lužické Nisy, přičemž se zároveň současná kapacita ČOV pro 122 tisíc ekvivalentních obyvatel zvýší na zhruba 190 tisíc EO.
