Konkrétní poznatky, otazníky, rozsudky Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., platí od 1. ledna roku 2000. Ač to není dlouhá doba, už je možné určité poznatky s jeho aplikací v obcích zobecnit. Také již padly první rozsudky ve sporech, kde proti sobě stáli obec a žadatel....
Konkrétní poznatky, otazníky, rozsudky
Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., platí od 1. ledna roku 2000. Ač to není dlouhá doba, už je možné určité poznatky s jeho aplikací v obcích zobecnit. Také již padly první rozsudky ve sporech, kde proti sobě stáli obec a žadatel.
Připomeňme si některá problematická ustanovení zákona v praxi i novou judikaturu.
Vysvětlení pojmů
Žadatel. Je to každá fyzická i právnická osoba, která žádá o informaci. Nemůže se proto stávat, že obec považuje za žadatele jen občana jako fyzickou osobu, anebo se dokonce snažit zúžit tento pojem v tom smyslu, že žádat může jen občan obce, resp. právnická osoba se sídlem na území obce. Tento postup před zákonem neostojí. Například i cizinec má právo vznést žádost o informaci a musí být na něj hleděno jako na žadatele.
Zveřejněná informace. Podle zákona je to taková informace, která může být vždy znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, s možností dálkového přístupu nebo umístěná ve veřejné knihovně (§ 3). Skutečnost, že informace byla zveřejněna, nezbavuje povinný subjekt povinnosti ji v případě, že žadatel na tom trvá, poskytnout ještě jednou konkrétně jemu. Typickým problémem jsou zápisy ze zasedání zastupitelstva obce. Některé obce je zveřejňují (úřední desky, internet), a pokud žadatel žádá fotokopii zápisu nebo jednotlivého usnesení, odkáží se na zveřejnění s tím, že tím je pro ně povinnost splněna.
Je pravda, že zákon umožňuje povinnému subjektu odkázat se na zveřejnění. Konkrétně § 6 odst. 1 říká: Pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může povinný subjekt co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace.
Tento postup je možností obce, nikoli její povinností (jak je ustanovení v zákoně poněkud nešťastně nazváno). I přesto, že tento postup použije, nezbavuje ji to povinnosti, trvá-li na tom žadatel, informace poskytnout individuálně. Tuto povinnost naopak obci stanovuje druhý odstavec téhož paragrafu: Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný subjekt mu ji poskytne.
Doprovodná informace. Požadovaná informace jako taková nemá jen svůj holý obsah. V praxi se často vyskytují vedlejší informace, které zákon označuje jako doprovodné, a charakterizuje je takto: Doprovodnou informací pro účel tohoto zákona je taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací. Příkladmo uvádí, co si můžeme pod takovou doprovodnou informací představit. Je to například údaj o její existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, a dalších důležitých rysech.
Jde tedy o upřesňující "informace k informaci". Jsou používány takřka pravidelně, aniž si uvědomujeme, že jde právě o tuto kategorii.
Důležitá povinnost obce
V § 5 odst. 1 zákona jsou stanoveny povinnosti, které se dotýkají přiměřeně i obcí a měst. Každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, tyto informace:
[*] Důvod a způsob založení povinného subjektu včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost.
Zde bude patrně nejvhodnější provést odkaz na základní právní normu, kterou je zákon o obcích.
[*] Popis své organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí.
To je velmi důležitá část, kterou řada obcí a měst řeší vydáním vlastního materiálu. Ten umožňuje občanům orientovat se v budově úřadu i v tom, kde a jak podávat žádosti o informace apod. Zákonodárce vycházel z toho, že nejprve musí občan znát jak, a poté může činit samotný úkon ve věci.
[*] Místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a název příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat.
Obdobné ustanovení, jehož cílem je přinutit povinné subjekty udělat pro žadatele takovou "kuchařku", aby snáze mohli realizovat svoje práva.
[*] Postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat.
Obec by měla dát návod podle tohoto zákona, aby žadatel netápal. Důležitost lhůt je jasná, občan by neměl marně zmeškat možnost uplatnit svá práva, není-li mu např. vyhověno.
[*] Přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí.
Žadatel se nemusí dobře orientovat v právních předpisech, proto by měl tuto informaci někde najít. Cílem je umožnit mu konat svá práva i bez právního vzdělání nebo právníka.
[*] Sazebník úhrad za poskytování informací.
Sazebník patří mezi nejvíce kontraverzní. Autoři zákona usilují o to, aby novela zrušila povinnost úhrady podle sazebníku. Je tomu tak i proto, že povinné subjekty, obce nevyjímaje, využily možnosti stanovit si úhradu a hrubě toho zneužívaly. Cílem snah, aby úhrada vymizela zcela, je to, aby žadatele od žádosti o informace nic neodrazovalo, tj., aby svá práva mohl realizovat, a ne aby se žádosti vzdal například z finančních důvodů. Navíc zákon výslovně uvádí, že povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu, ale pouze ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Informace tedy nelze tzv. prodávat, například stanovit paušální částku 100 Kč za informaci, jak se o to už jedna obec pokusila.
[*] Výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací.
Výroční zprávy mají dát obraz o tom, jaký byl o informace zájem a jak se povinný subjekt zhostil své povinnosti. Je dobré dodat, že tvrzení, že žadatelé zaplaví úřady, se nenaplnila. Ač ojediněle mohou obce a města čelit určitým obstrukcím, podobný jev se možná vyskytne někde přechodně, ovšem žádný odstrašující případ dosud nebyl zaznamenán.
Ochrana obchodního tajemství. Paragraf 9 odst. 1 uvádí: Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajemství, povinný subjekt ji neposkytne. Přitom odst. 2 výslovně zmírňuje tento poměrně striktní pokyn takto: Při poskytování informace, která se týká používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo fondu zřízeného zákonem anebo nakládání s majetkem těchto subjektů, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.
Ochranou obchodního tajemství se zaštiťuje "kde co", ale je nutné si uvědomit, že obchodní tajemství upravuje poměrně striktně obchodní zákoník. Co se týče obcí a měst, velmi omezeně lze hovořit o obchodním tajemství např. u městských obchodních společností (navíc s ohledem na odst. 2).
Ochrana důvěrnosti majetkových poměrů. V § 10 je naopak výslovně zakotvena ochrana před zneužitím informací o nepovinných subjektech: Informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení povinný subjekt podle tohoto zákona neposkytne. Obcí se může týkat pouze část, zejména v oblasti poplatků.
Kdy obec nemusí poskytnout informace. Nemá význam opisovat zákon, postačí připomenout zásadní pravidlo: nelze-li podřadit žádost o informace výslovně pod některý z bodů, kdy lze informaci odepřít, je povinností obce informaci poskytnout. Hranice přitom nemusí být nijak zřetelné, je proto důležité v konkrétní situaci postupovat individuálně.
Žádost o poskytnutí informace. Podává se ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím telekomunikačního zařízení. Je zde ale nutné upozornit, že poměrně důležitá ustanovení § 14 až §16 a §18 platí pouze pro žádost podaná písemně.
Pro praxi je velmi důležité neopomenout ustanovení §14 odst. 3, písm. a) - není-li žádost jasná, musí vyzvat povinný subjekt žadatele k upřesnění, ne být nečinný.
Nečinnost rovná se odmítnutí. Často se v praxi stává, že obec či město zůstávají nečinné. To je ale důvod k závěrům, že na povinný subjekt se hledí jako by poskytnutí informace odepřel (§ 15 odst. 4).
Odvolání. Obcím a městům působí problémy, komu se má žadatel vlastně odvolávat.
Lze učinit tyto závěry:
[*] Pokud rozhodne obecní úřad a žadatel se chce odvolat v oblasti samostatné působnosti, o odvolání rozhoduje rada obce, není-li, pak starosta obce.
[*] Pokud rozhodne obecní úřad a žadatel se chce odvolat v oblastí přenesené působnosti, rozhodne nadřízený orgán (okresní úřad).
První rozsudky
Rozhodnutí o odmítnutí žádosti je přezkoumatelné soudem podle zvláštního zákona. Jedná se o správní žaloby podle občanského soudního řádu, kdy stojí za připomenutí jedna důležitá věc, která obcím a městům uniká - totiž, že v případě rozsudku soudu již proti tomu není opravný prostředek. Domnění, že nebude-li se mi líbit rozhodnutí soudu, odvolám se, je mylné. Obec či město se rovněž nemůže domáhat ničeho u Ústavního soudu. I proto je dobré otázce informací věnovat důležitou pozornost. Již se objevily první rozsudky, kdy stál žadatel proti obci či městu.
Nárok na odůvodnění mimořádných odměn. Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí města, kterým zamítalo poskytnout občance informace o důvodech výplaty mimořádných odměn vedoucím odborů městského úřadu. Město muselo tyto informace poskytnout.
Nárok na fotokopie nájemních smluv. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal rozsudek, který jasně vyslovuje názor, že jde-li o obecní majetek, není možné informace tajit, a proto má občan právo na fotokopie nájemních smluv, popř. se začerněním osobních údajů nájemců.
Zákon č. 106/2000 Sb. přinesl opravdu svobodný přístup k informacím. I přes komplikace povinných subjektů je zde vyšší hodnota - transparentnost veřejné správy, kvůli které je nutno snést i problémy související s poskytováním informací.
Jana Hamplová,
stálá spolupracovnice redakce
