Krajským úřadům loni přibyla nová povinnost: dohled nad hospodařením obcí. Podle dosavadních zkušeností, byť zatím krátkých, se nezdá, že by tím vznikaly zásadní problémy.
Připomeňme, že loni se v Parlamentu České republiky projednávaly dva návrhy příslušného zákona, přičemž zvítězil ten, který svěřuje v přenesené působnosti kontrolu hospodaření obcí krajským úřadům. Druhá, neúspěšná alternativa viděla v roli kontrolora Ministerstvo financí ČR. Zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí nabyl pod číslem 420/2004 účinnosti 1. srpna, stejně jako doprovodný zákon č. 421/2004 Sb., kterým se mění související zákony.
PŮVODNÍ NÁVRH BYL PŘÍSNĚJŠÍ
Proti původnímu návrhu je konečné znění zákona poněkud měkčí. Navrhované až dvěstětisícové sankce za zjištěné prohřešky a miliónové při opakovaní téže chyby se snížily na maximálních 50 tisíc.
Ing. Irma Zlatohlávková z Centrální harmonizační jednotky pro finanční kontrolu Ministerstva financí ČR však upozorňuje na to, že miliónové pokuty se obec stejně může dočkat, a to v případě, že kontrola zjistí nedostatky na základě zákona o územních rozpočtech.
Další změkčení doznala definitivní verze zákona ve stanovení lhůt pro podání stanovisek: Místo původně navrhovaných 14 pracovních dnů mají nyní úředníci obecních úřadů více než dvojnásobek času (až 30 dnů) na to, aby kontrolorovi případně prokázali, že jim určité věci vytýká neprávem, a tudíž mají být ze zprávy vypuštěny.
DÍLČÍ PŘEZKUMY SE OSVĚDČUJÍ
V plné míře naopak zůstala možnost obsažená v návrhu, aby se kontrola odehrávala průběžně během roku, a nikoli až po roční uzávěrce hospodaření. Takzvaný dílčí přezkum by se tím měl uskutečňovat dvakrát v běžném roce a jednou v roce následujícím, po skončení účetního období. Ing. Zlatohlávková to považuje za obrovské plus, protože zjištěné nedostatky se tím nekupí a lze je odstranit včas. Je možné tím zabránit například situaci, kdy by obec musela vracet dotaci, protože ji použila nesprávně. Obzvlášť důležité je to v případě čerpání prostředků z fondů EU. Cílem kontroly nejsou sankce a vracení peněz do státního rozpočtu, ale pomoc při nápravě často neúmyslného prohřešku.
Ing. Zlatohlávková rovněž připomíná, že zprávy o přezkoumání hospodaření jsou součástí závěrečného účtu obce nebo kraje, který musí být schválen do konce června. Obé musí být proto zveřejněno 15 dnů před projednáním v zastupitelstvu způsobem v místě obvyklým.
POZTRÁCELI SE KONTROLOŘI
Nový zákon byl vypracováván se striktním požadavkem na nulové zatěžování státního rozpočtu. Na kraje (nebo Ministerstvo financí) mělo přejít 310 kontrolorů ze zrušených okresních úřadů a s nimi i příslušná část finančních prostředků potřebných na tuto agendu. Tito lidé skutečně v plném počtu na kraje přešli, ale požadovaných 310 kontrolorských míst obsazeno není. Několik desítek kontrolorů se totiž cestou jakoby poztrácelo, protože na krajích jim svěřili jinou práci. Ti zbylí si proto - patrně oprávněně - stěžují na přílišné vytížení.
Bude s tím Ministerstvo financí něco dělat? Ing. Zlatohlávková říká, že patrně nikoli, protože finanční prostředky na tuto agendu nebyly účelově vázané, čímž jejich sledování z kompetence tohoto úřadu mizí. Ale možná by se mělo podívat na využití těchto tabulkových míst Ministerstvo vnitra v rámci své dozorové činnosti.
MOŽNOST VOLBY AUDITORA ZŮSTÁVÁ
Nový zákon zachovává možnost, aby obce nechaly přezkoumat své hospodaření auditorem. Evropské komisi (EK) se tato praxe sice moc nelíbí (auditor je placený tím, kdo si kontrolu objednává, hrozí proto nebezpečí, že nebude zcela objektivní), ale toleruje ji. Důvody, proč možnost volby auditora zůstává i v novém zákoně, jsou tytéž, jimiž je zdůvodnila česká strana EK: Jde o určitý prvek demokracie a procento obcí, které nechávají kontrolovat své hospodaření tímto způsobem, je velmi nízké. Navíc je žádoucí v určitých případech vzít v úvahu i ekonomickou stránku. Obce totiž občas potřebují audit i pro jiné účely, například při podávání žádosti o půjčku v bance. Je proto logické, když zároveň využijí služeb auditora k přezkoumání hospodaření.
V jiné situaci jsou však krajské úřady. Zatímco podle předchozí právní úpravy kontroloval jejich hospodaření pouze auditor, nyní je tato kompetence svěřena výhradně Ministerstvu financí. Výjimkou je pouze letošek, resp. kontrola hospodaření za rok 2004. Vzhledem k datu nabytí účinnosti zákonů č. 420 a 421 totiž více než polovina krajů, přesně osm, zadala kontrolu dávno před srpnem, a tedy podle dřívějších zásad. Zákon s tím počítal, proto obsahuje přechodné ustanovení, které takovou praxi umožňuje. Letošní průběžné kontroly i závěrečný přezkum po skončení účetního roku se však už odehrají plně v režii Ministerstva financí ve všech 13 krajích. Jedinou výjimkou je Praha, která jako obec i kraj má možnost volby - buď ministerstvo, nebo auditor.
