Mnohé obce se oprávněně snaží stanovit pravidla chování občanů v lokalitách s výjimečným charakterem. Mohou jimi být například kulturní nebo přírodní areály, ale i dětská sportoviště. Jindy zase chtějí předcházet vzniku divokých skládek, vědomému poškozování laviček, odpadkových košů, stojanů na kola či ničení zeleně apod.
Odpovědní činitelé obcí stojí ovšem před otázkou, jak působit na veřejnost, aby se chovala žádoucím způsobem. Je to složitý problém, kterým se již po desítky let zabývají specifické teorie managementu. V daném případě musí jejich autoři zohledňovat též psychologické přístupy, neboť právě ty podstatným způsobem ovlivňují reakci oslovovaných lidí.
Prováděné výzkumy se v podstatě až do 80. let 20. století soustřeďovaly do oblasti průmyslu. Až v následujících dekádách se přenesly do oblasti veřejné správy a snažily se postihnout zejména chod úřadů. Prokázaly, že nejen v prostředí podniků, ale i na úřadech může velká nespokojenost zaměstnanců s podmínkami na pracovišti vést až k vědomému snižování pracovního výkonu.
OBRANNÉ REAKCE
Do popředí se tedy dostala otázka, jaký by měl být vztah mezi těmi pracovníky, kteří příslušné podmínky nastavují, a těmi, kdo je musí respektovat. Ukázalo se totiž, že v jejich vzájemném vztahu dochází k cyklické reakci, která mezi oběma skupinami mnohdy vyúsťuje až v soupeření, případně v otevřený boj. Na obou stranách pomyslné barikády přitom narůstá nespokojenost. U řídících pracovníků je vyvolávána tím, že vydávané příkazy a zákazy, ale i pouhá jejich doporučení nejsou respektována, zatímco u skupiny podřízených pracovníků je vyvolána tlakem na jejich dodržování.
V odborné literatuře se pro popsanou situaci ustálilo výstižné označení "ďábelský kruh kontrolního mechanismu". Přestože se dotýká výslovně pracovního prostředí, je plně použitelné i pro vztah vedení obcí a veřejnosti. Nejen totiž pracovníci, ale i občané mohou být vystavováni tlaku, který u nich vyvolává pocity, že se nemohou aktivně podílet na rozhodování a jsou nuceni se pouze pasívně podřizovat. To u nich vyvolává obranné reakce, které se koncentrují v podstatě do dvou hlavních oblastí:
záměrného porušování vydávaných nařízení, zákazů a doporučení;
vědomé apatie a netečnosti.
Vedoucí pracovníci, případně odpovědní činitelé obcí na tuto situaci zpravidla reagují zpřísněním kontroly a ještě vyšším tlakem. Na ten podřízení pracovníci nebo občané opět reagují popsanými obranými reakcemi, a to zpravidla ještě nekompromisnějšími. Tím se rozvíjí onen "ďábelský" kruh, kterému je třeba čelit.
INFORMAČNÍ TABULE POD DROBNOHLEDEM
O tom, že to nejsou pouze popisy možného jednání lidí, výmluvně svědčí výsledky terénního šetření, které se uskutečnilo z iniciativy Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, a to v oblastech, v nichž se uplatňuje zejména turistika. Proto se jimi staly: Železné hory, Český ráj, Jeseníky, Beskydy a Moravský kras.
Jako indikátor byly zvoleny běžně se vyskytující informační tabule. Cílem bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi mírou jejich poškození a obsahem informací, které podávají. Zároveň se sledovalo, nakolik se veřejností dodržují instrukce, na nich obsažené. Samotné tabule byly přitom rozděleny do dvou kategorií: jednak na ty, které obsahují pouhé strohé zákazy bez bližšího vysvětlení (například Vstup zakázán), jednak na tabule vysvětlující a tedy informující, proč se občan má chovat požadovaným způsobem (například Přírodní rezervace). Následné statistické vyhodnocení potvrdilo v teorii podanou hypotézu. Zatímco poškození u prvně jmenované kategorie dosahovalo až 50 %, ve druhé kategorii tabulí byla míra poškození u zkoumaného vzorku pouze 12 %.
Zjištěná skutečnost má pro obce i významný ekonomický dopad. Samy totiž stanovují nejen obsah tabulí, ale zároveň financují i jejich zřizování a opravy. Dá se vyvodit závěr, že vhodnější volbou obsahové stránky tabulí by se ve zkoumaném souboru výdaje na jejich údržbu snížily až o 38 %.
Provedený průzkum zároveň potvrdil, že v teorii popisované reakce lidí na určitou formu nátlaku odpovídají skutečnosti. Vedle vědomé apatie a netečnosti šlo ve většině případů o záměrné mechanické poškození tabulí. Svědčí to o tom, že projev nespokojenosti nebyl předem plánován. Méně často byly tabule znehodnoceny různými nápisy nebo "malbou" sprejem. Také v těchto případech se však dá usuzovat na příčinnou souvislost. Pokud byl například turista ochoten absolvovat převýšení 500 metrů a poté na tabuli s nečekanými zákazy expresívně připsat: "Milí ochránci přírody, jděte už konečně ... a nechte nás žít", nelze předpokládat, že tak učinil jen mimovolně bez vnějšího podnětu.
Již zmíněná netečnost nebo apatie byla zpravidla zjištěna tam, kde se zákazy v různé podobě na krátkém úseku opakují a násobí. Například když je dopravní značka Zákaz vjezdu ještě doplněna tabulemi, které upozorňují slovně řidiče, že do dané oblasti nesmějí vjíždět.
CO PORADÍ ODBORNÍCI
Ve vztahu k občanům by se mělo pečlivě vážit, jakou formu zvolit pro vyjádření nutných zákazů a nařízení. Ukazuje se, že vhodnější než-li strohé zákazy bývají vtipné informační kampaně pozitivně motivující veřejnost k žádoucímu chování.
Zcela nevhodné je ponechání poškozených tabulí na původním místě, stejně jako těch, jejichž příkazy jsou bez postihu stále obcházeny. Vyvolává se tím navíc určitá přezíravost vůči těm, jejichž bezpodmínečné dodržování je plně ve veřejném zájmu.
Obce by i na tomto úseku měly předcházet vzniku napětí mezi občany a svými orgány. Měly by vytvářet prostředí, v němž budou lidé vnitřně ztotožněni a dobrovolně budou respektovat i nutnou regulaci svého chování.
