Úkolem urbanistů je podílet se na utváření prostředí pro spokojený život lidí. O tom, že naplnit tento cíl nebývá vždy snadné, hovoříme s vedoucím Ústavu urbanismu fakulty architektury ČVUT Praha a předsedou Asociace pro urbanismus a územní plánování Doc. Ing. arch. Janem Mužíkem, CSc.
Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR už existuje 15 let. Mají v ní zastoupení i města a obce? Jaký je zájem o členství?
Asociace sdružuje odborníky, kteří se věnují urbanismu a územnímu plánování. Jsou to nejen zpracovatelé územně plánovací dokumentace, ale i pořizovatelé, tedy zástupci měst a obcí. Naše stanovy neumožňují kolektivní členství. Dost dbáme na to, aby členem nebyl někdo z povinnosti či titulu své funkce. Lidé do asociace vstupují proto, že chtějí být informováni o nejnovějších poznatcích a jsou také ochotni informovat své kolegy o vlastních zkušenostech a názorech. Je to také forma, jak si zvyšovat nebo aspoň udržet odbornost. O tom, že se toto pojetí osvědčuje, svědčí i zvyšující se počet zájemců. Na obou letošních zasedáních Rady asociace, v Telči i Jičíně, jsme přijímali po 16 lidech, zatímco členství jsme museli ukončit jen šesti, takže je nás nyní kolem 200.
Semináře jsou nejdůležitější činností asociace?
Ano, ale ne jedinou. Pravidelně připravujeme dva semináře ročně, někdy i s mezinárodní účastí, a dvě zahraniční studijní cesty. Letos byly oba semináře zaměřeny na problematiku venkova. Měníme nejen témata seminářů, ale i místa jejich konání. Umožňujeme tak nejen našim členům, ale i ostatním zájemcům, aby se mohli potkat a také poznat jiný region než ten svůj. Velký význam přikládáme i společenské stránce akcí, která tou odbornou prolíná. Při této příležitosti musím pochválit města, která naše setkání hostí. Vždy jsme se setkali se zájmem a ochotou pomoci, přestože vedení radnice to přináší určité materiální a organizační zatížení a další starosti. Obcím a městům asociace nabízí odbornou pomoc při přípravě územně plánovacích podkladů a dokumentace i při jejich včasném posouzení.
Co bylo důvodem, že jste letos dvakrát zvolili za téma semináře venkov? Je to snad téma podceňované, opomíjené?
Nevím, jestli je podceňované a opomíjené, ale nám se ukazovalo jako velmi potřebné. Každopádně se setkalo s obrovským zájmem. Seminář v Jičíně se vracel k problematice venkova mj. proto, že o účast na tom prvním v Telči byl tak obrovský zájem, že jsme museli spoustu zájemců i přednášejících odmítnout. Otázky budoucnosti našeho venkova leží na srdci mnohým z nás. Dost možná to pramení i z naší struktury osídlení, tj. obrovského počtu malých venkovských sídel. Ti, kteří je spravují, se o ně velice poctivě starají, ale logicky nemohou mít vždy k dispozici potřebné odborně zázemí.
Setkáváte se v případě venkova s nějakým zásadním problémem, který prolíná celou disciplínou urbanismu a územního plánování?
Zásadním problémem je, jak modernizovat prostředí venkova tak, aby zůstaly zachovány jeho hlavní charakteristické rysy, a současně bylo vytvořeno kvalitní a přitažlivé životní prostředí. Takové, které svými vlastnostmi obstojí v konkurenci s prostředím městským a kvalita života v něm není brána jako něco neplnohodnotného.
Nejsem si jista, zda vám přesně rozumím.
To, co my urbanisté máme pomoci vytvářet, je prostředí, které bude nejen funkční, ale také hezké a charakterově pestré. Naše krajina je nám příznivě nakloněna a tento úkol nám usnadňuje. Pokud se nám podaří uchovat její hodnoty a spojit je s prostředím sídel, tuto přitažlivost venkovského prostředí neztratíme. V opačném případě je tu vážné nebezpečí, že naše vesnice budou pozvolna až nenápadně mizet, až nebude nikoho, kdo by o krajinu pečoval. To je velmi nebezpečné - co pak? Nechat ji zalesnit, zarůst trávou a křovím? Pak by tu zůstala otázka: To jsme chtěli? A zaslouží si to krajina, tento středoevropský prostor, naše republika?
Nezdá se vám, že této pěkné krajině často ubližujeme? Třeba výstavbou satelitních městeček, supermarketů, benzinových pump a dalších staveb rozlézajících se na všechny strany?
Ptáte se na to, čemu se říká suburbanizace. Dodal bych k vašemu výčtu ještě budování nových rekreačních sídel, často v přírodně nejcennější krajině. Ve všech případech jde o střet silného tlaku peněz s odbornými argumenty a myšlenkovou vyspělostí. Je strašně těžké prokázat, že zpočátku ještě přijatelný zásah do krajiny či organismu sídla následně vyvolá další oprávněné, ale už jen těžko přijatelné zásahy. Jako příklad lze poukázat na mnohé z nových obytných satelitů, jimž chybějí školy, rekreační a sportovní plochy, obchodní síť. Všichni proto musí za vším cestovat, je nutné auto. Ale co později, až dnes mladí lidé zestárnou a třeba auto nebudou moci používat? Toto prostředí nelze považovat za plnohodnotný a zdravý organismus. Život si ovšem začne vynucovat, co potřebuje. Někde to s obtížemi napravit půjde, ale někde ne.
Nejsou podobně neorganickou součástí krajiny také průmyslové zóny?
Některé ano. Dříve jsme kritizovali, že se v nejúrodnější části země, v Polabí, umísťují elektrárny, chemičky, papírny. Bohužel to můžeme vidět i dnes. Posledním příkladem je automobilka u Kolína. Řada odborníků vám řekne, že to tam nepatří, že se měly pro tento účel využít plochy po tamních průmyslových podnicích. Někdy se stane, když se střetne odborný názor s názorem politickým, že odborné argumenty jsou zpochybněny a převáží vidina zaměstnání, snaha nezaostávat za ostatními sídly, dát místním občanům něco viditelného. Hodnotě průmyslové zóny, stejně jako supermarketu, rozumějí všichni, zatímco hodnotě prostředí a budoucího obrazu města či obce už jen málokdo.
Cestou k zmíněné výstavbě bývá často změna územního plánu. Je to v pořádku?
Jen výjimečně. Schválený územní plán má přece hodnotu zákona. Vzniká spoluprací pořizovatele, tj. obce, občanů, a zpracovatele-odborníka. V podstatě je to dohoda o užívání území sídel a krajiny. Zákon říká, že územní plán stanoví dlouhodobou urbanistickou koncepci, protože organismus měst a obcí nelze snadno a rychle měnit. Měl by platit nejméně deset, ale raději patnáct let. Když uděláte jednu dílčí změnu, může se dohodnutá koncepce poškodit nebo i zhroutit. Zvlášť u malých obcí se stává, že jedna zdánlivě drobná změna vyvolá řetězec návazných špatných řešení. Velmi obtížně se zdůvodňuje, proč není možná změna druhá, když první prošla. To už je pak lepší nechat vše znovu prověřit a udělat územní plán znovu. Ale tak, jak se to dnes často dělá, tj. cestou častých dílčích změn, je většinou špatné. Je však třeba přiznat, že ne všechny změny a doplňky mají jen negativní dopad na územní plán. Pouze při jejich pořizování je jim potřeba věnovat maximální pozornost, tj. už ve fázi přípravy a schvalování.
Vyvozuji z toho, že nabádáte k větší úctě k územnímu plánu i k tomu, aby zastupitelstvo obce vidělo aspoň na 15 let dopředu.
Narazila jste na další problém. A to jak zastupitelstvo, vedení obce v daném okamžiku přesvědčit, že je to nejlepší podílet se nejprve na zakládání nějaké dlouhodobé koncepce. Problém je v tom, že když to udělají a do územního plánu investují, v očích občanů na první pohled nic moc pro ně neudělali. Mávat před nimi územním plánem nemá stejný význam a není tak viditelné, jako třeba nechat vydláždit střed obce. Ale to je pouze dojem, protože oni tím udělali strašně moc. Přinejmenším dali obrovskou devízu svým nástupcům, kteří mají podklad nezbytný pro žádosti o dotace, mohou uskutečňovat jednotlivé konkrétní kroky koordinovaně a efektivně.
Abychom zas nebyli tak skeptičtí - znám mnoho starostů, kteří říkají, že už počátkem 90. let si vytyčili vizi, k níž chtějí směřovat - být městem nebo obcí kultury, vzdělanosti, zaměřené na cestovní ruch apod. Tuto koncepci drží a v místě se to projevuje.
Jistě; nechci zobecňovat. I já znám osobně takové starosty a obce. Například Žinkovy na Plzeňsku. Se starosty této obce jsem v kontaktu od roku 1992, kdy se tu začal připravovat územní plán. Schválená koncepce se tam skutečně dodržuje a na obci je to vidět. Ještě markantnější příklad je Tetín na Berounsku, historicky hodnotná obec v nádherném, turisty velmi vyhledávaném prostředí. Tetín již při formulaci zadání územního plánu přijal koncepci být malým sídlem, které bude svou přitažlivost zakládat na své historii a kultuře a těsném vztahu k okolní krajině. Zamítnut byl výraznější plošný rozvoj rodinných domů. Pro zachování charakteru prostředí a života v obci je optimální postupný rozvoj - tak dva domky ročně. Zatím se to daří plnit. Nově příchozí si tak svobodně volí prostředí, které jim obec dlouhodobě garantuje. V Litoměřicích, kde působím už 15 let jako městský architekt, se opět spolupráce natolik rozrostla, že pro informace, a tím i radu si dnes na úřad chodí nejen investoři, ale i samotní občané.
Vyplývá z toho nějaké doporučení pro starosty a zastupitelstva?
Hledat takové odborníky ke spolupráci, kteří budou ochotni pomoci nejen proto, že tato práce je chlebem, který je živí. Když se je podaří najít, nejednou se tito lidé stávají patrioty příslušného sídla a obec má vyhráno. Věřte společně se mnou, že takových odborníků není u nás málo.
