ROZHOVOR S MINISTREM ŠKOLSTVÍ E. ZEMANEM V lednu 2001 vstoupí do další etapy reforma veřejné správy, která ze všeho nejvíc zasáhne školský rezort. Když na začátku roku sněmovna měnila stávající zákony, jež se škol bezprostředně dotýkají, bouřila se pedagogická sféra v obavách, že novela postaví...
ROZHOVOR S MINISTREM ŠKOLSTVÍ E. ZEMANEM
V lednu 2001 vstoupí do další etapy reforma veřejné správy, která ze všeho nejvíc zasáhne školský rezort. Když na začátku roku sněmovna měnila stávající zákony, jež se škol bezprostředně dotýkají, bouřila se pedagogická sféra v obavách, že novela postaví jedenáctileté snažení na hlavu. Dnes učitelský terén s napětím očekává, jak se orgány veřejné správy k novým úkolům postaví.
[*] Bude pro školství vstup do nových vztahů bez problémů?
Úplně bez problémů není žádná velká změna. Při projednávání příslušných zákonů jsme však udělali maximum pro to, aby školství vyšlo z této proměny co nejméně pošramoceno.
[*] Kde dnes vidíte nejbolavější místa reformy?
Na jedno z nich jsem od začátku upozorňoval - bohužel marně. Nepodařilo se nám v zákoně zakotvit vzájemné finanční vyrovnání mezi kraji u škol, které jsou jedinečné a studují na nich mladí lidé z celé republiky (podobně jako je v zákoně stanoveno vyrovnání mezi obcemi, jejichž žáci nenavštěvují základní školu v místě bydliště). Dosud je jejich zřizovatelem Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a z výše zmíněných důvodů jsme je chtěli ponechat ve státní správě i nadále. Bohužel, sněmovna naše varování ani návrh na refundaci v rámci krajů "neslyšela".
Problémy, které lze předpokládat, protože provoz těchto škol bývá ekonomicky náročný, budeme muset řešit "za pochodu". Když bude nejhůř, a solitérům půjde o existenci, musíme být - ve výjimečných případech - připraveni na sebe znovu vzít některé zřizovatelské povinnosti.
[*] Postrádá v něčem školství vstřícnost veřejné správy?
Odvolal bych se na výroky okresních přednostů. Říkají, že školství je zatím jediným rezortem, který je na reformou veřejné správy připraven. Ministerstvo vnitra jako organizátor reformy jim však zdaleka není schopno dát na všechny jejich otázky uspokojivé odpovědi.
[*] Při projednávání zákonů ve sněmovně se objevovaly obavy školského rezortu, že se krajské úřady změní ve 14 ministerstev školství se 14 rozdílnými koncepcemi.
Tomu se, myslím, podařilo zabránit. Rezort bude mít i nadále pod kontrolou jak centrální síť škol (tedy i jejich zařazování do rejstříku), tak veškerou legislativní iniciativu a centrální financování vzdělávací činnosti. Jen s tím rozdílem, že finance nebudou přerozdělovat školské úřady, ale kraje a okresy. Nehrozí tedy to, čeho se učitelé obávali nejvíc - totiž že by "chudší" kraje neměly dostatek prostředků na provoz škol.
[*] Nejasnosti jsou ještě stále kolem finančních toků. Dostanou se ke školám skutečně všechny finance, které jim náleží? Má tady školství nějakou pojistku?
Pojistka spočívá především v tom, že peníze na vzdělávací činnost (tedy na mzdy, odvody z nich a na další včetně pomůcek) přicházejí vázaně ze školského rozpočtu; nelze je dát na jiný účel. Složitější už je to u provozních nákladů vážících se k budovám, jež budou v rozhodovací kompetenci kraje.
[*] Nemohou se cestou ztratit ani finance určené na nadtarifní část mzdy? Záleží přece také na klíči, který pro jejich rozdělování do jednotlivých škol odpovědní lidé zvolí.
Tarifní i nadtarifní složky jsou vypočítány až do úrovně okresů, do té doby se s nimi nemůže nic stát. Komplikovanější už je mechanizmus rozdělování peněz z okresu na školu. Školské úřady si pomáhaly dohadovacím řízením s řediteli, které umožnilo manévrovat s procenty normativu, aby se vyrovnal handicap některých škol.
Aby nedocházelo k podobným případům, že například městská škola s poměrně mladým pedagogickým sborem je proti stejně velké, a tedy i stejně financované škole na vesnici - ovšem se starším, zkušeným, tedy i tarifem více honorovaným kolektivem učitelů - relativně zámožná. Právě v tomto přerozdělování by mohly problémy nastat.
[*] Co byste přednostům okresních úřadů doporučil?
Aby na školské referáty převedli zkušené pracovníky školských úřadů, zejména z finanční oblasti, kteří znají problematiku.
[*] Budou ochotni jejich názory slyšet?
Podle dosavadních zkušeností se zdá, že většina přednostů se chová velmi rozumně, značná část vstřícně. Ovšem jsou i výjimky, kde spíš zuří zákopová válka.
[*] Původní návrh reformy veřejné správy dával obcím jako zřizovatelům mnohem větší kompetence, například jmenování ředitelů škol. V čem vidíte hlavní důvod obav, které nakonec vedly ke změně novely?
Tyto obavy mají dva reálné a doložitelné zdroje. Prvním je určitá politická nestabilita, která může při výměně lidí na radnici život školy výrazně ovlivnit - což může mít neblahý dopad. Druhý se týká zejména málotřídek. Někteří starostové střediskových obcí mívají tendenci nenápadně likvidovat menší školy ve spádové oblasti ve prospěch své školy.
[*] Mohou obce v novém uspořádání pomoci školám nad plán, například finančně?
V přepočtu zákona o rozdělení daní získají obce o 8 miliard více než dosud. Ne všechny, "lidnatější" na tom budou rozhodně lépe, méně lidnaté mohou naopak proti současnému stavu prodělat. Neměly by si říci, že "peníze navíc" jsou jaksi "mimo hru", že školství už má své jisté v účelově vázaných příspěvcích.
[*] V čem by školy potřebovaly finančně podpořit?
Na prvním místě ve vybavenosti škol. Největší slabinou je nedostatek tělocvičen a hřišť. Hned na druhém místě je to celkový stav školních budov, které často potřebují výraznou rekonstrukci. Nic obcím nevyčítám, jen konstatuji. Vzhledem k tomu, že výhledovou prioritou rezortu jsou informační technologie, je třetí oblast jasná. V rámci programu získávání mladých a kvalifikovaných učitelů i pro zapadlejší místa, by školství výrazně prospělo, kdyby obce myslely i na učitelské byty.
[*] Bolavým místem jsou stále častěji málotřídky. Navzdory tomu, že si obce jejich význam uvědomují, tíživá ekonomika a klesající populace je nutí školy rušit. Proslýchá se dokonce, že ani ministerstvo není málotřídkám příliš nakloněno, tak proč do nich investovat?
Starostové obcí s málotřídkami jsou ti, kteří pro školství dělají nejvíc. O svou školičku se bijí jako lvi, mnohdy vynakládají až nepřiměřené podíly obecního rozpočtu, jenom aby ji udrželi. Je mi líto, že jim nemohu dát jednoznačně pozitivní zprávu.
Mohu je však ujistit o tom, že budeme dělat všechno pro to, abychom tyto školy nemuseli rušit. Tradičně jim například ochotně udělujeme výjimky ze zákonem povoleného počtu žáků. Pokud se však rodiče rozhodnou, že své dítě odvezou do jiné školy, s tím nic neuděláme. Jestliže se škola vyprázdní, je každé úsilí marné.
JAROSLAVA VOLFOVÁ
FOTO ARCHÍV
