KRIZOVÝ MANAGEMENT VE STÁTNÍ SPRÁVĚ Živelní pohromy, technické a technologické havárie a ekologické katastrofy jsou v poslední době stále častější. Pro většinu krizových situací se používají pojmy "mimořádná událost" a "havárie". Ve většině případů se jedná o přírodní (živelní) pohromy, např....
KRIZOVÝ MANAGEMENT VE STÁTNÍ SPRÁVĚ
Živelní pohromy, technické a technologické havárie a ekologické katastrofy jsou v poslední době stále častější. Pro většinu krizových situací se používají pojmy "mimořádná událost" a "havárie".
Ve většině případů se jedná o přírodní (živelní) pohromy, např. požáry, záplavy, sesuvy, vichřice, napadení přírody škůdci, důsledky znečištění životního prostředí apod. Dále jsou to antropogenní (lidmi způsobené) pohromy, např. velké provozní havárie spojené s rozsáhlými požáry a výbuchy, s úniky škodlivých látek, dále rozsáhlé poruchy energetických sítí, velké dopravní nehody a rozsáhlé epidemie nakažlivých nemocí.
SAMOSTATNÁ OPATŘENÍ
K ochraně obyvatelstva, životního prostředí, hmotných a kulturních hodnot před škodlivými a ničivými faktory je přijímána řada samostatných organizačních a legislativních opatření. Jedná se především o systém:
[*] prvotních záchranných a likvidačních prací bezprostředně po vzniku mimořádné události nebo havárie (činnosti zachraňující životy a zdraví obyvatelstva, omezující rozsah nebo odvracející poškození majetku nebo životního prostředí),
[*] civilní ochrany (činnosti plynule navazující na prvotní záchranné a likvidační práce spojené se záchranou životů a zdraví obyvatelstva, omezující rozsah nebo odvracející poškození majetku nebo životního prostředí),
[*] ochrany obyvatelstva před nákazami,
[*] ochrany životního prostředí, kulturních a majetkových hodnot,
[*] humanitární činnosti.
V odborné praxi dochází poměrně často k nesprávnému ztotožnění a zúžení jednak na problematiku prvotních záchranných prací, jednak na problematiku civilní ochrany (CO). Civilní ochrana v současné době spadá do působnosti Ministerstva obrany, a to prostřednictvím Hlavního úřadu civilní ochrany ČR. Realizace opatření CO zasahuje také částečně do působnosti ministerstev vnitra, životního prostředí, zdravotnictví, zemědělství a kultury. Na realizaci opatření civilní ochrany a odpovědnosti za ni se dále podílejí regionální úřady CO a především okresní úřady a magistráty.
Prvotní záchranné a likvidační práce bezprostředně po vzniku havárie či jiné podobné krizové situace mají v první řadě zamezit šíření škodlivých a ničivých následků zdroje havárie, popř. jej plně eliminovat a realizovat neodkladná opatření, související se záchranou a ochranou postiženého obyvatelstva, jejich majetků nebo životního prostředí. Odpovědnost za řešení těchto otázek na ústřední úrovni přísluší ministerstvům vnitra, obrany (HÚ CO ČR), zdravotnictví a zčásti také životního prostředí a zemědělství - podle charakteru krizové situace.
STAV LEGISLATIVY
Platnou legislativou je doposud problematika prvotních záchranných prací řešena zčásti usnesením vlády č. 246/1993 k návrhu zásad Integrovaného záchranného systému, dále pak zákonem č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, prováděcí vyhláškou Ministerstva vnitra č. 21/l996 Sb. k tomuto zákonu, vyhláškou Ministerstva vnitra č. 22/l996 Sb., o úkolech jednotek požární ochrany a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě.
Tuto legislativní roztříštěnost nahradí "balík krizových zákonů", které nabudou účinnosti 1. ledna 2001. Konkrétně se jedná o zákon o krizovém řízení a zákon o integrovaném záchranném systému, které byly Poslaneckou sněmovnou schváleny 24. května t. r., dále je ve třetím čtení návrh zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a ve stavu senátního projednávání je zákon o Záchranném sboru ČR.
Pro ČR je rovněž závazný Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů (Protokol I) a Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů majících mezinárodní charakter (Protokol II). Oba byly podepsány v Bernu 6. prosince 1978 a publikovány sdělením FMZV č. 168/1991 Sb.
ČINNOST IZS
Za civilní ochranu obyvatelstva, ochranu životního prostředí, hmotných a kulturních hodnot odpovídají a na řešení krizových situací se podílejí: Ministerstvo životního prostředí v oblasti prevence živelních a antropogenních katastrof, Ministerstvo zdravotnictví v oblasti ochrany obyvatelstva před nákazami a Ministerstvo zemědělství v oblasti ochrany zvířat před nákazami.
K zabezpečení prvotních záchranných prací byl vytvořen zmiňovaný Integrovaný záchranný systém (IZS), o jehož zřízení rozhodla vláda svým usnesením č. 246 ze dne 19. května 1993. IZS se používá při řešení mimořádné nebo krizové situace v případech, kdy vznikne potřeba koordinovat řešení těchto situací. Jeho základním cílem je zabezpečit ukončení bezprostředního negativního vlivu havárie či jiné krizové události na život a zdraví osob a na znečišťování životního prostředí, zahájit obnovu přijatelných životních podmínek a materiálních hodnot společnosti. Systém stanoví pevná a jasná kritéria pro poskytnutí pomoci. Nejdále je každodenní praxí ověřen systém záchranných prací při silničních dopravních nehodách, který je v podstatě podsystémem IZS.
Při vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se příslušné složky IZS řídí pokyny ministra vnitra. To neplatí při vyhlášení stavu nebezpečí na území příslušného kraje nebo okresu, neboť v tomto případě se příslušné orgány řídí pokyny toho, kdo tento stav nebezpečí vyhlásil, tj. dle schváleného zákona krajský hejtman nebo přednosta okresního úřadu (OkÚ). Orgán, který stav nebezpečí vyhlásil, o tom neprodleně informuje vládu, Ministerstvo vnitra (MV) a sousední kraje nebo okresy. Ústředním koordinačním orgánem IZS řešení mimořádných situací je krizový štáb MV.
Ministerstvo vnitra je oprávněno vyžádat účast zástupců ostatních ústředních správních úřadů, havarijních, odborných, pohotovostních a jiných služeb, neziskových organizací a sdružení občanů se záchranářským zaměřením a jiných odborníků v krizovém štábu MV a požadovat potřebnou součinnost těchto zástupců. Funkci ústředního operačního a informačního střediska IZS plní operační a informační středisko ředitelství Záchranného sboru ČR. To zabezpečuje především monitoring aktuálního stavu, případně okamžitou a bezprostřední reakci na případnou havárii nebo krizovou situaci. Na nižších úrovních tuto funkci plní operační střediska záchranného sboru v krajích a okresech.
DALŠÍ POSÍLENÍ
Výše uvedené zasahující složky IZS lze navíc podle platné české legislativy posilovat či jejich práci zefektivňovat (pokud tomu nebrání jiné okolnosti) na základě:
[*] oprávnění policistů požadovat od každého pomoc v případě nebezpečí bezprostředního ohrožení života a zdraví nebo majetku (zákon č. 283/1991Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů),
[*] oprávnění hasičů požadovat při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí od každého osobní nebo věcnou pomoc zákon (původně 133/1985) č. 91/1995 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších doplňků. Jeho novelizace je v současné době v senátním projednávání.
Dle zákona o krizovém řízení hejtman vyhlašuje stav nebezpečí pro území kraje nebo jeho část, pokud rozsah ohrožení přesahuje území okresu nebo jej o to požádá přednosta. Pro vyhlášení rozhodnutí o stavu nebezpečí platí stejné podmínky jako pro nařízení kraje (zákon o krajích) a nabývá účinnosti okamžikem, který se v něm stanoví. Koordinačním orgánem pro přípravu na krizové situace je bezpečnostní rada kraje a bezpečnostní rada okresu.
PRAVOMOCE OKÚ
Po nabytí účinnosti zákona o krizovém řízení bude platit, že na území okresu nebo jeho části vyhlašuje stav nebezpečí přednosta, a to stejným způsobem jako nařízení OkÚ (zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech) a nabývá své účinnosti také okamžikem, který se v něm stanoví.
Do 1. 1. 2001 však tuto problematiku řeší pouze platná právní úprava tj. zákon číslo 403/1992 (původně 425/90)Sb., o okresních úřadech. Na jeho základě je možné vydávat pro územní obvod okresu, dle zmocnění v zákoně a v jeho mezích, příslušné právní předpisy, které by měly napomoci prevenci krizových stavů, případně tyto problémové situace řešit. Kromě jiného zákon o okresních úřadech vyžaduje v konkrétních specifikovaných případech plnění úkolů spojených s řešením mimořádných událostí. Je v pravomoci přednosty OkÚ vyhlásit pro území okresu nebo jeho části stav ohrožení.
Dále může přednosta uložit fyzickým a právnickým osobám, správním úřadům a obcím (vykonavatelům) povinnost poskytnout osobní a věcnou pomoc při odstraňování následků živelní pohromy, havárie nebo jiné mimořádné události, kdy může dojít k ohrožení života a zdraví osob, značných majetkových hodnot nebo životního prostředí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. OkÚ má k řešení krizových situací způsobených živelními a ekologickými pohromami k dispozici i některé zvláštní orgány.
Pro potřeby krizového managementu jsou ze zákona ustaveny okresní nákazová komise a okresní povodňová komise. Zákonem č. 166/1999 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče ČR je upraveno řešení krizových situací při nákazách a jiných hromadných onemocněních zvířat. V těchto závažných případech je přednosta OkÚ povinen zřídit okresní nákazovou komisi a dále musí stanovit její přesné složení a odpovídající nezbytné pravomoci. Zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 23/1992 Sb. zase vytváří a predikuje obecné právní předpoklady pro řešení krizových situací při povodních ve vodním hospodářství země.
Na jeho základě jsou v naléhavém případě vytvořeny povodňové orgány obcí, měst, okresů, ucelených povodí a Ministerstva životního prostředí. Přednostovi pak tento zákon ukládá zřídit povodňovou komisi okresu, určit její složení, a vztahy podřízenosti a nadřízenosti. Zcela konkrétní a specializovanou problematikou prevence v oblasti vodního hospodářství se zabývá také zákon č. 100/1999 Sb., o ochraně před povodněmi, dále zákon č. 138/1973 Sb., o vodách a vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod. Kromě již výše zmíněných komisí zřídily některé OkÚ, na základě usnesení vlády č. 187 ze dne 18. 3. 1992, okresní havarijní komise. Některé okresní havarijní komise koordinují činnost havarijních komisí podnikatelských a jiných subjektů, zejména u provozovatelů rizikových činností. Na všechny havarijní komise se zároveň vztahuje povinnost zpracovávat havarijní plány.
POVINNOSTI OBCÍ
Výrazné a dle mého názoru nezastupitelné místo v hierarchickém systému IZS mají také obce a jejich úřady a magistráty měst. Např. zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů opravňuje obec vydávat v samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky a jiná usnesení obecního zastupitelstva kromě jiného i ve věcech řešení krizových situací. Odpovídají na úrovni obce či města za úkoly civilní ochrany a plní úkoly spojené s řešením mimořádných událostí. V případě živelních pohrom, havárií nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy a zdraví občanů nebo značné majetkové hodnoty a životní prostředí, zabezpečují koordinovaný postup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných služeb, správních úřadů, fyzických a právnických osob. K prevenci a částečně i prvořadým záchranným pracím může podle zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, starosta nebo pověřený člen obecního zastupitelstva ukládat obecní policii úkoly, které přispívají k ochraně a bezpečnosti osob a majetku. Tím je do tohoto systému aktivním způsobem zapojena i příslušná obecní či městská policie.
Zákon o krizovém řízení bude obci nově ukládat povinnost při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí zajistit provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li nutné vydat obecně závaznou vyhlášku v přenesené působnosti, ta nabývá účinnosti okamžikem jejího vyvěšení na úřední desce OkÚ a na úředních deskách obecních úřadů, kde je stav nebezpečí vyhlášen. Poradním orgánem starosty pro přípravu na krizové situace je bezpečnostní rada obce.
Zvláštní, specifickou a bohužel i mimořádně nebezpečnou problematikou jsou krizové situace spojené s haváriemi jaderných energetických zařízení. Touto problematikou se komplexně zabývá Státní úřad pro jadernou bezpečnost v souladu se zákonem č. 18/1997Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon). Ten řeší řadu nezbytných podmínek pro provozování jaderných elektráren a výkon státního dozoru včetně občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, nehody a havárie.
LENKA SMEJKALOVÁ,
specializace regionalistika
a veřejná správa,
VŠE Praha
Zákon o krizovém řízení bude nově obci ukládat povinnost při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí zajistit provedení krizových opatření v podmínkách obce.
