Kultura a reforma veřejné správy Sféra kultury prošla od počátku devadesátých let minulého století rozsáhlou deetatizací. Ministerstvo kultury využilo reformy veřejné správy a navrhlo vládě další deetatizaci spojenou s decentralizací jak samotného výkonu státní správy, tak v zodpovědnosti za...
Kultura a reforma veřejné správy
Sféra kultury prošla od počátku devadesátých let minulého století rozsáhlou deetatizací. Ministerstvo kultury využilo reformy veřejné správy a navrhlo vládě další deetatizaci spojenou s decentralizací jak samotného výkonu státní správy, tak v zodpovědnosti za existenci kulturních institucí.
Protože vláda a zákonodárci návrh přijali, lze obecně říci, že se na krajský stupeň veřejné správy vrací všechno to, co Ministerstvo kultury převzalo po zrušení krajských národních výborů, s výjimkou věcí, které by mohly v budoucnu přinést komplikace.
Kompetence
Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, stanoví, že kraj v přenesené působnosti výkonu státní správy na úseku památkové péče:
[*] vydává rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník národní kulturní památky učinit, a určuje lhůty, v níž je vlastník národní kulturní památky povinen tato opatření vykonat,
[*] určuje podmínky pro další výkon činnosti organizace nebo občana, která působí nebo by mohla způsobit nepříznivé změny stavu národní kulturní památky nebo jejího prostředí anebo ohrožovat zachování národní kulturní památky,
[*] vydává závazné stanovisko pro provedení obnovy národní kulturní památky k žádosti vlastníka národní kulturní památky,
[*] vydává stanoviska pro rozhodování orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu, jde-li o nemovitou národní kulturní památku,
[*] vyžaduje, jde-li o národní kulturní památku, před vydáním závazného stanoviska písemné vyjádření ústřední organizace státní památkové péče,
[*] navrhuje Ministerstvu kultury, aby rozhodlo o nezbytných opatřeních pro zabezpečení národní kulturní památky na náklad jejího vlastníka a uložení povinnosti vlastníku movité národní kulturní památky, vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, aby s ní určitým způsobem nakládal, popřípadě ji uložil nebo ji bezplatně svěřil na nezbytně dlouhou dobu odborné organizaci do úschovy,
[*] podává návrh stavebnímu úřadu na zahájení řízení o vyvlastnění nemovité národní kulturní památky,
[*] přijímá vyrozumění od obce o tom, že dal podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů u nemovité národní kulturní památky, která je stavbou,
[*] rozhoduje o řádných a mimořádných opravných prostředcích podaných do rozhodnutí okresních úřadů v kraji na úseku památkové péče,
[*] metodicky řídí a kontroluje výkon státní správy na úseku památkové péče v kraji.
Další ustanovení citovaného zákona stanoví působnost krajů na úseku autorského práva a audiovize. Kraj také bude plnit úkoly v oblasti státní podpory vědecké činnosti a vývoje technologií a financování kulturních aktivit a veřejných služeb krajského významu a dosahu.
Převod majetku
Podle zákona číslo 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, převede Ministerstvo kultury do vlastnictví krajů právní normou vyjmenované organizace a státní majetek, s nímž dosud hospodaří.
Při přípravě návrhu výsledného modelu vycházelo Ministerstvo kultury ze snahy převést na kraje vše, co získalo od krajských národních výborů.
S ohledem na skutečnost, že krajských národních výborů bylo sedm (+ hlavní město Praha) a krajů je třináct (+ hlavní město Praha), se logicky zmenšilo území v působnosti jednotlivých krajských orgánů.
Některé kulturní instituce však mají historicky založenou působnost od 19. století jako instituce zemské (Muzeum Království českého = Národní muzeum v Praze, Moravské zemské muzeum, Slezské zemské muzeum), či jsou svým zaměřením jedinečné (Památník Terezín, Ústav lidové kultury ve Strážnici).
Navíc, Ministerstvo kultury má nepříliš šťastnou zkušenost s financováním regionálních divadel, která po zrušení krajských národních výborů přešla na sídelní města (Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích a další).
Protože zřizovatelská města přirozeně odmítala nést náklady na tradiční regionální činnost těchto divadel i dotace na vstupné pro občany jiných obcí regionu, vytvořila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zvláštní dotační nástroj, kterým Ministerstvo kultury podporovalo činnost tzv. vícesouborových a regionálních divadel.
Aby se tato zkušenost neopakovala kupříkladu u shora uvedených muzeí, což by mohlo poznamenat jejich sbírky tvořené kontinuálně staletí, navrhlo Ministerstvo kultury vládě a vláda poté Parlamentu, aby se instituce, u nichž je působnost "přes několik krajů" významná, nepřeváděly na kraje.
Kulturní politika
Výsledek vychází z citovaného zákona č. 157/2000 Sb., který stanoví organizace, jež na kraje přecházejí, a je obsahem článku 9 Kulturní politiky schválené vládou 10. ledna 2001:
"Článek 9 - Navrhnout právní úpravu postavení kulturních institucí v souvislosti s reformou veřejné správy, docílit zlepšení odměňování jejich zaměstnanců. Konkrétně:
V důsledku I. etapy reformy veřejné správy dochází k přechodu řady dosud státních kulturních institucí do působnosti krajů.
Krajům se převádí do majetku budovy, sbírky, knihovní fondy a některé další věci stanovené zákonem č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů.
Obdobný proces bude následovat v II. etapě reformy veřejné správy, kdy se bude státní majetek kulturní povahy spravovaný okresními úřady a jimi zřizovanými organizacemi převádět převážně na samosprávné orgány. V důsledku toho bude ministerstvo kultury nadále zřizovat pouze instituce výrazně celostátního a nadstátního významu:
[*] Státní ústav památkové péče (a Státní památkové ústavy /včetně všech státních hradů a zámků, tedy i těch, které jou dosud v péči okresních úřadů/ v některých krajích),
[*] Národní knihovna v Praze,
[*] Moravská zemská knihovna v Brně,
[*] Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana,
[*] Informační a poradenské středisko pro místní kulturu,
[*] Národní divadlo,
[*] Státní opera Praha,
[*] Česká filharmonie,
[*] Divadelní ústav,
[*] Pražský filharmonický sbor,
[*] Národní muzeum,
[*] Národní galerie v Praze,
[*] Uměleckoprůmyslové muzeum Praha,
[*] Národní technické muzeum,
[*] Národní zemědělské muzeum,
[*] Moravské zemské muzeum,
[*] Moravská galerie v Brně,
[*] Technické muzeum v Brně,
[*] Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm,
[*] Památník národního písemnictví v Praze,
[*] Památník Terezín,
[*] Památník Lidice,
[*] Muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě,
[*] Slezské zemské muzeum v Opavě,
[*] Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi,
[*] Národní filmový archiv,
[*] Ústav lidové kultury ve Strážnici".
Tolik Kulturní politika, která je dostupná na webových stránkách Ministerstva kultury. Na kraje se tak z ministerstva převede 40 organizací - knihoven, muzeí, galerií a ústavů archeologické památkové péče.
Ministerstvo bylo vedeno snahou vytvořit v každém kraji základní kostru kulturních institucí, tvořených jednou knihovnou + jedním muzeem + jednou galerií. V některých krajích však některé instituce nezřizuje. To je třeba případ knihoven v kraji Karlovarském, Pardubickém, Jihlavském a Zlínském.
Tam doporučuje, aby na kraje byly převedeny místní okresní knihovny a vyjmenované kraje nestrádaly absencí krajské knihovny, která bude hrát klíčovou roli při směrování dotací k realizaci státní informační politiky i na podporu knihovnických funkcí jako takových.
Na základní kostru by měly být postupně napojovány další kulturní instituce - divadla, hvězdárny a planetária, popřípadě centra pro kulturu.
Někde se tak stane při provádění druhé etapy reformy veřejné správy, někde na základě dohody mezi samosprávami města a kraje, některé instituce třeba vzniknou nově.
Zřízení krajů by mělo i v kultuře napomoci tomu, že systém rozhodování ve veřejné správě i systém kulturních institucí bude co nejbližší přirozenému uspořádání světa. Neboť nepochybně jsou rozhodnutí a kulturní statky místního významu, regionálního významu a celostátního významu.
Zdeněk Novák,
první náměstek
ministra kultury
FOTO ARCHÍV