školství Navzdory tomu, že litera zákona je jasná, právě § 14, odst. 2, zákona č. 564/1990, o státní správě a samosprávě ve školství v denní praxi přináší nejvíc starostí. Oběma stranám - obcím i školám. Důvod je stejný: nedostatek financí. Protože ani reforma veřejné správy na jeho znění nic...
školství
Navzdory tomu, že litera zákona je jasná, právě § 14, odst. 2, zákona č. 564/1990, o státní správě a samosprávě ve školství v denní praxi přináší nejvíc starostí. Oběma stranám - obcím i školám. Důvod je stejný: nedostatek financí.
Protože ani reforma veřejné správy na jeho znění nic nemění, možná by stála za zamyšlení "místní pravidla". Ta umožňují oběma stranám v nejedné obci najít nejschůdnější cestu. Zákonu, který zajišťuje odpovídající podmínky pro vzdělávání, bychom měli vycházet vstříc.
Pravda je, že státní příspěvek, který obce dostávají "na žáka", zdaleka nestačí uhradit všechny náklady spojené s provozem školy. Za standardní situace není problém, aby se obec domluvila s ředitelem školy, kterou zřizuje, na nutných, potřebných a možných výdajích. Obtížnější domluva nastává, jestliže dítě začne navštěvovat základní školu v sousední obci (a je celkem jedno, jestli proto, že "ta jejich" nepostihne všech devět ročníků, nebo proto, že se rodiče rozhodnou posílat své dítě jinam).
Obec, která základní školu zřizuje, je pak proti sousední, jejíž děti vzdělává, v silné finanční nevýhodě. Přitom povinnost vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky mají ze zákona obě.
Proto vzniklo před lety napřed doporučení, a posléze součást zákona, která říká: "Jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je povinna hradit obec, ve které má žák trvalý pobyt, obci, která školu zřídila, její neinvestiční výdaje, které tvoří náklady na údržbu a opravy, materiální výdaje, služby a výdaje nevýrobní povahy, mzdové prostředky a ostatní výplaty fyzickým osobám neposkytované školským úřadem připadající na jednoho žáka této školy, pokud se dotčené obce nerozhodnou jinak... Spory rozhoduje soud."
Praxe už tak jednoznačná nebývá. Protože provozní náklady se v jednotlivých školách různí, rozdílný bývá i příspěvek, který pak "na žáka" požadují. Zejména malé obce počítají s každou korunou, a jsou-li samy zřizovateli mateřské školy nebo málotřídky, bývá pro ně mnohdy obtížné hradit sousední škole poplatky - často vyšší, než jaké vycházejí pro jejich vlastní školu. Jestliže není na všech stranách dostatečně jasno, dochází k zbytečným dohadům: co obec musí a co nemusí platit, na co "obci se školou" přispívá navíc a co za to může nebo nemůže požadovat... Soudní spory nejsou tak výjimečné, jak by se mohlo zdát.
Jak to, že někde dohoda není možná a jinde funguje? Pro zkušenosti jsme zajeli do Turnova. Základní školu v Žižkově ulici navštěvuje celkem 762 žáků, z toho 306 dojíždí z 31 sousedních obcí. V době, kdy počet narozených dětí klesá a žáků ve školách ubývá, láká sem široká vzdělávací nabídka, péče učitelů a v neposlední řadě vybavení školy rok od roku stále více žáků.
Dostáváte příslušné finanční částky od okolních obcí bez problémů? - zeptali jsme se ředitele školy Karla Bárty. "V naprosté většině případů ano. Obce platí přímo městskému úřadu (MÚ), který pak poskytuje dotaci naší škole. Na začátku školního roku od nás MÚ dostane seznam žáků z okolních obcí a veškerou agendu vyřizuje jeho referát. Pokud vím, jen v jednom případě bylo nutné věc řešit soudní cestou. Na jednu stranu chápu určitou nelibost některých starostů, jestliže mají vlastní školu, ale některé děti dojíždějí k nám. Ovšem na druhé straně je třeba vidět jako plus fakt, že rodiče si mohou vybrat školu. Ta, která se jim zdá být zajímavá, má samozřejmě více přespolních žáků."
K základním pravidlům usnadňujícím domluvu patří průhlednost. "Koncem roku sečteme neinvestiční náklady, které jsou obce povinny za své žáky hradit. Na začátku roku od nás MÚ dostane rozpis neinvestičních nákladů, v němž je uvedeno, jak jsme hospodařili. Jsou tam rozepsány veškeré náklady na provoz - od spotřeby energií, přes hmotný majetek až k běžné údržbě a opravám. Kancelářské potřeby, lavice, rohožky, telefonní poplatky, nájemné za hodiny strávené v bazénu nebo na stadionu. Všechno konkrétně položka po položce, se vším se obce mohou seznámit."
Zatímco menší školy často řeší nadstandardní vybavení zvláštní dohodou se starosty okolních obcí, při turnovské základní škole založili obecně prospěšnou společnost. Právní subjekt se správní a dozorčí radou může přijímat sponzorské dary a využívat je ve prospěch školy. "Loni jsme díky tomu otevřeli novou počítačovou učebnu, na kterou bychom jinak peníze nesehnali," konstatoval ředitel.
Možnost vybrat si školu pro svoje dítě někteří starostové z výše uvedených důvodů právě nevítají. A přece je to cesta, která - bude-li správně uchopena - může pomoci proměnit naše školství k lepšímu. Zdravá konkurence ještě nikomu neublížila.
JAROSLAVA VOLFOVÁ
FOTO AUTORKA
