Legislativa

Jaké jsou právní důsledky toho, když územně členěné statutární město neupravilo své statuty do 31. prosince 2001 tak, aby odpovídala novému zákonu číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)?

Nový zákon o obcích vymezil podrobně i otázky týkající se statutárních měst, a to v § 130 a násl. Na to, aby statutární města měla dostatečný časový prostor pro projednání a přijetí nových statutů, dal zákon ve svém textu prostor do 31. prosince roku 2001, tedy více než rok. (§ 152 odst. 5 zákona číslo 128/2000 Sb.: "Statutární města, jejichž statuty neodpovídají ustanovením tohoto zákona, uvedou své statuty do souladu s tímto zákonem do konce roku 2001. Do doby nabytí účinnosti nového statutu platí na úseku samostatné i přenesené působnosti ustanovení dosavadních statutů."

Do té doby platily v plné míře statuty původní, a bylo tak překlenuto toto přechodné období. V případě, že by statutární město nedostálo této zákonné lhůtě, může to mít v praxi velmi vážné důsledky. To proto, že platnost původního statutu skončila ze zákona 31. prosince 2001, a tím nastalo vše, co je s tím spojeno. Mírnější výklad by mohl tvrdit, že v původním statutu pozbývá platnosti vše, co je s novým zákonem v rozporu, resp. vše, co je ve vztahu k zákonu novému odlišně upraveno.

V každém případě, ať za použití přísného výkladu, či výkladu mírnějšího, nastalo pro určitou oblast vnitřních vztahů statutárního města období, v němž jsou právní vztahy neupraveny a v němž může být zpochybněna platnost rozhodování orgánů městských částí, podřízenost právnických osob jimi zřízených a podobně, to jest může dojít k řadě škod z této situace vyplývajících.

ZPLNOMOCNĚNÍ K FINANCOVÁNÍ

Radě obce je podle § 102 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. "vyhrazeno zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu". Může rada obce na základě tohoto ustanovení svěřit starostovi obce v určitém vymezeném rozsahu samostatné řešení nastalé finanční záležitosti, např. zplnomocnit starostu financovat ji podle jeho uvážení do výše 30 000 korun?

V obecné rovině zní odpověď - ne. Neznamená to však, že by starosta nemohl vykonat dle rozpočtu vůbec nic. Lze nepochybně říci, že starosta může samostatně realizovat ty části rozpočtu, které jsou tzv. samovykonatelné (v podstatě bez onoho zmocnění radou) - tedy ty části, které již nepotřebují k realizaci žádné jiné usnesení orgánu obce.

Například je-li součástí rozpočtu dotace sportovním oddílům v určité výši, nic nebrání starostovi tuto dotaci poukázat. Obdobně tomu je s náklady na školy, sociálními dávkami apod., tedy výdaji, které nemají co dělat s žádným jiným rozhodováním rady nebo zastupitelstva.

A naopak - tam, kde je třeba rozhodovat, je zákonná úprava poměrně striktní.

Zastupitelstvu je mj. vyhrazeno:

[*] nabytí a převod nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, převod bytů a nebytových prostorů z majetku obce,

[*] poskytování věcných a peněžitých darů fyzickým osobám v hodnotě nad 20 000 Kč,

[*] bezúplatný převod movitých věcí včetně peněz věnovaných tuzemským právnickým a fyzickým osobám na vědu, výchovu a vzdělávání, na humanitární, sociální, zdravotnické a ekologické účely, protidrogové aktivity, prevenci kriminality a na podporu rozvoje kultury, tělesné výchovy a sportu ve výši nad 20 000 Kč,

[*] peněžité i nepeněžité vklady do svazků obcí,

[*] vzdání se práva a prominutí pohledávky vyšší než 20 000 Kč,

[*] zastavení movitých věcí nebo práv v hodnotě vyšší než 20 000 Kč,

[*] dohody o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců,

[*] bezúplatné postoupení pohledávek,

[*] uzavření smlouvy o přijetí a poskytnutí úvěru nebo půjčky, o poskytnutí dotace, převzetí dluhu, převzetí ručitelského závazku, přistoupení k závazku a smlouvy o sdružení,

Tedy už jen při podrobném přečtení pravomoci zastupitelstva vidíme, že např. zde je striktně dána hranice 20 000 Kč u řady věcí (a u některých dokonce je rozhodovací pravomoc dána bez minimálních hranic).

To znamená, že všem ostatním, tj. od 0 do 19 999 Kč rozhoduje rada obce, a to podle § 102 odst. 3 zákona o obcích. ("Rada obce rozhoduje v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnostri obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo".)

V konkrétním případě:

[*] Hranice 30 000 Kč je velmi "zrádná" ve vztahu k hranici užívané pro odlišení pravomoci rady a zastupitelstva.

[*] Starostovi nikdy nelze svěřit samostatné rozhodování tam, kde ho zákon svěřuje radě nebo zastupitelstvu. Tuto okolnost je nutno pečlivě hlídat v kontextu se zákonem, neboť zde hrozí sankce neplatnosti právního úkonu. (§ 103 odst. 1 zákona o obcích: "Starosta zastupuje obec navenek. Úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, případně rady obce, může starosta provést jen po jejich předchozím schválení, jinak jsou tyto právní úkony od počátku neplatné".)

[*] Starosta může jednat sám (nikoli rozhodnout!) v případech, kdy rozpočet obsahuje jednoznačný pokyn jak jednat, aniž zákon vyžaduje další schvalovací proces. (Pozor - nemusí jít jen o zákon o obcích, ale např. též o zákon o zadávání veřejných zakázek.)

[*] Teoreticky si lze představit i obecný pokyn rady, kterým neporušuje zákon, a kterým umožňuje opakovaně starostovi čerpat z rozpočtu - např. zajistit předplatné odborného tisku pro zastupitele v částce do určité hranice měsíčně, obsahově dle vlastního uvážení apod. Není však možné starostu pověřit podpisem smlouvy, která jednoznačně spadá zastupitelstvu nebo radě.

Tento postup je odrazem odpovědnosti volených orgánů za řádné hospodaření s majetkem obce, která má vyšší hodnotu než patrně občasná nepružnost v rozhodování.

Mgr. Jana Hamplová,

advokátka,

stálá spolupracovnice redakce

NÁROK NA DOVOLENOU

Na městském úřadě celoročně zaměstnáváme studenta, a to na základě dohody o provedení pracovní činnosti. Jaký má nárok na dovolenou?

Současný zákoník práce stanoví všem zaměstnavatelům (tedy i městským a obecním úřadům) legální povinnost zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v řádném pracovním poměru.

Dohody o pracovní činnosti by zaměstnavatel měl uzavírat pouze výjimečně. Zmíněná dohoda může být sjednána, jen jde-li o práci, jejíž pravidelný výkon nemůže zaměstnavatel zabezpečit v rámci předem stanoveného rozvržení pracovní doby tak, aby její řízení, sledování jejího provádění a kontrola dodržování pracovní doby byly účelné a hospodárné nebo o práci, jejíž výkon v pracovním poměru by byl z hlediska zájmů společnosti pro zaměstnavatele neúčelný nebo nehospodárný z jiných důvodů.

Na dovolenou má ex lege (viz § 101 a následující zákoníku práce) nárok pouze zaměstnanec v pracovním poměru. Na dohody o pracovní činnosti se § 101 a násl. přímo nevztahuje. Jisté řešení, a to plně v souladu s právem, se nabízí. Zaměstnavatel může poskytnout dovolenou na zotavenou i zaměstnanci - studentovi, který pracuje na základě dohody o pracovní činnosti, a to v zákonném režimu § 232 odst. 2 písm. e) zákoníku práce.

Zmíněné ustanovení stanoví legální povinnost: dodržovat i ostatní podmínky sjednané v dohodě. Případné další sjednané nároky zaměstnance nebo jiná plnění v jeho prospěch však nelze dohodnout pro zaměstnance výhodněji, než jsou obdobné nároky a plnění vyplývající z pracovního poměru. Tedy mimo povinné náležitosti, jež musí být v dohodě o pracovní činnosti sjednány, může taková dohoda obsahovat i další ujednání o nárocích zaměstnance.

Zaměstnavatel může tedy studentovi poskytnout dovolenou na zotavenou, avšak pouze pokud by to bylo výslovně písemnou formou ujednáno v dohodě o pracovní činnosti. Rovněž si připomeňme, že nelze sjednat příznivější podmínky, než jaké platí pro běžné zaměstnance v řádném pracovním poměru.

Mgr. Petr Kolman

právník,

člen zastupitelstva Městské části Brno-Komín