Jaké jsou pravomoci obcí ve vztahu k městským tržištím a stánkovému prodeji? Jaká je v této oblasti součinnost živnostenských úřadů a obcí? Odpovědi na tyto otázky zpracovalo pro Moderní obec Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Podle zákonného zmocnění, uvedeného v § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, mohou obce v přenesené působnosti vydat tržní řád formou nařízení obce (§ 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) pro prodej zboží a poskytování služeb mimo řádně zkolaudované provozovny. Zákonné zmocnění umožňuje obcím regulovat stánkový prodej v územním obvodu příslušné obce.
Při porušení povinností, které vyplývají pro podnikatele z tržního řádu, může příslušná obec (podle zákona o obcích) uložit pokutu až do výše 200 tisíc korun.
Kontrola plnění povinností, vyplývající pro podnikatele z tržního řádu obce, náleží v souladu se zákonem o obcích do prioritní působnosti obce, jež vydala konkrétní tržní řád (např. obecní policie, je-li k takovým kontrola obcí zmocněna). V určitém rozsahu mohou kontrolu tržních řádů provádět např. i živnostenské úřady (dle živnostenského zákona) a rovněž celá řada kontrolních či dozorových orgánů příslušných k takovým kontrolám dle dalších zvláštních předpisů (Česká obchodní inspekce, celní orgány, finanční orgány, Policie ČR aj.).
Součinnost při kontrolách
Obecní živnostenský úřad jako odbor obecního úřadu může provádět kontroly stánkového prodeje (resp. povinností vyplývajících z tržního řádu obce) zcela samostatně. Avšak v takovém případě se jedná o kontroly vykonávané pracovníky živnostenských úřadů výlučně podle živnostenského zákona, a v rozsahu stanoveném uvedeným zákonem. To tedy znamená, že taková kontrola se vztahuje pouze na podnikatele, kteří jsou subjekty živnostenského podnikání dle živnostenského zákona, a může se týkat pouze takového druhu prodeje a poskytovaných služeb, jež podléhají výlučně právnímu režimu živnostenského zákona. Kontrola vykonávaná obecním živnostenským úřadem je přitom kontrolou vykonávanou v přenesené působnosti obce, tj. jde o výkon státní správy na úseku živnostenského podnikání, nikoliv o samostatnou působnost obce. Nicméně k takové živnostenské kontrole jsou obecní živnostenské úřady oprávněny si přizvat i další orgány (§ 60b živnostenského zákona), např. zástupce samosprávných orgánů obce, vyloučit samozřejmě nelze ani výkon společné kontroly živnostenského úřadu s dalšími státními, resp. správními orgány (viz výše).
Obec naproti tomu může (dle zákona o obcích) pověřit jednotlivé pracovníky obecního živnostenského úřadu i ke kontrole tržního řádu (stánkového prodeje). V případě takového pověření obcí vystupují však pracovníci živnostenských úřadů vůči kontrolovaným subjektům jako pracovníci obce. To znamená, že uskutečňují výkon kontroly v samostatné působnosti obce dle zákona o obcích a v rozsahu stanoveném zákonem o obcích (nejedná se tedy o živnostenskou kontrolu dle živnostenského zákona).
Ukládání pokut
Podle dříve platného znění živnostenského zákona byly tehdejší okresní živnostenské úřady povinny z podnětu obce fyzické nebo právnické osobě, která porušila tržní řád a ani na výzvu obce neodstranila ve stanovené lhůtě zjištěný nedostatek, obligatorně dle živnostenského zákona uložit za porušení tržního řádu pokutu až do výše 20 tisíc korun nebo pozastavit provozování živnosti či zrušit živnostenské oprávnění. Od 1. 3. 2000 (novela živnostenského zákona) lze v podstatě týchž zamýšlených účinků dosáhnout i v rámci platné právní úpravy živnostenského podnikání, tj. na základě platného živnostenského zákona.
V současné době (po změnách provedených s účinností od 1. 1. 2003 v souvislosti s reformou územní veřejné správy) mohou nynější obecní živnostenské úřady obcí s rozšířenou působností ukládat podle živnostenského zákona pokuty např. i za porušení tržního řádu obce, v krajních případech nelze vyloučit ani pozastavení provozování živnosti či zrušení živnostenského oprávnění dle § 58 živnostenského zákona (týká se to pouze podnikatelů podnikajících dle živnostenského zákona).
Jeden zákon nestačí
Problematika stánkového prodeje je velice rozsáhlá. V praxi zdaleka nezahrnuje pouze zkušenosti živnostenských úřadů při aplikaci živnostenského zákona. Primárně spadá do působnosti příslušné obce a přes svá některá pozitiva (stánkový prodej široce využívají sociálně slabší skupiny občanů) je zřejmé, že vzhledem ke svým negativním stránkám (sortiment méně kvalitního zboží, na jedné straně sice nižší ceny výrobků, na druhé však i nižší náklady na provozování tohoto typu prodeje, problémy s dovozem padělaného zboží, spojené s porušováním práv k ochraně duševního vlastnictví, daňovými úniky, s kulturou stánkového prodeje, s obtížnějším uplatňováním kontrolních mechanismů apod.) musí být legislativně řešena komplexním způsobem, nikoliv pouze prostřednictvím jednoho právního předpisu.
K zmírnění kritizovaných negativních stránek stánkového prodeje je nutné se soustředit především na sortiment prodávaných výrobků (druh sortimentu, kvalita) a důsledné kontroly stánkového prodeje za vzájemné součinnosti všech k tomu kompetentních orgánů. Neboť uvedená problematika náleží do odvětvové působnosti celé řady resortů, nikoliv jen do resortní působnosti jediného ústředního orgánu státní správy.
Z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu by měly obce důsledně využívat svá oprávnění regulovat stánkový prodej prostřednictvím tržních řádů (obec může v tržním řádu stanovit, že se tržní řád nevztahuje na některé druhy prodeje zboží, a rovněž, že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb jsou na tržišti zakázány). Jde o dostatečný prostor omezit na úrovni obce prodej na tržištích jak vymezením lokality, tak vymezením sortimentu. Řada obcí již této možnosti využila. Povinnost vydat tržní řád naproti tomu nelze obcím uložit zákonem.
Stánkový prodej je dále možno omezit i zákazem prodeje některých rizikových komodit na tržištích. V současné době platí celá řada právních předpisů omezujících prodeje určitých druhů zboží (např. pro prodej zbraní a střeliva, pyrotechnických předmětů, občerstvení, potravinářského zboží). Obdobně by bylo možné omezit zvláštními právními předpisy i prodej jiných druhů zboží v provozovnách, které pro jejich prodej nemají technické nebo hygienické předpoklady.
Základní účinná opatření k zamezení nezákonných jevů při prodeji rizikových komodit, a to nejen ve stáncích, musí především směřovat k lepšímu a účinnějšímu celnímu odbavování na hranicích ČR. Pro zajištění potřebné ochrany spotřebitelů a vnitřního trhu před nebezpečnými výrobky, které neodpovídají technickým požadavkům a před falzifikáty výrobků, jsou činěny další legislativní kroky (projednávaná novela zákona o obecné bezpečnosti výrobků a novela zákona o České obchodní inspekci, jež umožní využít část falzifikátů pro humanitární účely).
Omezit problémy v dané oblasti lze výrazně prohloubením a zintenzívněním kontrolní činnosti v rámci kompetencí zainteresovaných kontrolních orgánů, jak je ostatně uvedeno výše.
(Zpracováno z podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR)
