S vytěsňováním nabídek sexuálních služeb a provozováním prostituce z veřejných prostranství mají radnice při využití obecně závazných vyhlášek tu lepší, jinde horší zkušenosti. Jak však město může regulovat prostituci v »kamenných« zařízeních?
Tuto otázku si už řadu let kladou také v hlavním městě Praze. Česká metropole, která má možnost zákonodárné iniciativy, se k tomu dokonce pokusila sama zformulovat návrhy zákonů, ale zatím nikdy ve své snaze neuspěla. Tentokrát se chystá přijít s dalším svým návrhem zákona o regulaci prostituce, přičemž paragrafované znění už je připraveno a čeká se jen na to, aby do konce května úspěšně prošlo jak radou města, tak pražským zastupitelstvem. Pak už by návrh zákona, který tedy zatím ještě není v definitivní podobě, měl putovat do vlády a k její Legislativní radě a následně k zákonodárcům.
Návrh zákona z dílny hlavního města si však už v Poslanecké sněmovně mezi některými poslanci vysloužil své pojmenování: »Lex Manhart« - podle svého hlavního autora, radního hlavního města Prahy Mgr. Lukáše Manharta.
PROSTITUCI JE MOŽNÉ ÚČINNĚ ČELIT, ALE NELZE JI REÁLNĚ ZAKÁZAT
»V současné době neexistuje právní předpis, který by definoval pojem prostituce a její provozování. Tato činnost je i vyloučena z režimu živnostenského podnikání [§ 3 odst. 3 písm. p) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Návrh zákona vychází ze zásadního ideového předpokladu, že není reálné prostituci jako určitý sociálně patologický jev právním předpisem účinně zakázat. Možné je jen právním předpisem stanovit určitá pravidla tak, aby prostituce nebyla veřejností pociťována jako výrazný problém veřejného pořádku a aby také nepředstavovala vážné zdravotní ohrožení,« říká Lukáš Manhart s odvoláním na důvodovou zprávu ke svému návrhu zákona.
Tento návrh upravuje
a) podmínky provozování prostituce;
b) podmínky provozování zařízení, v nichž může být provozována prostituce (zařízení k provozování prostituce);
c) kontrolu nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a sankce za jejich porušení;
d) některá ustanovení o smlouvách o poskytování sexuálních služeb.
NEVĚSTINEC, KLUB, PRIVÁT...? JEDINĚ S OPRÁVNĚNÍM
K cílům nové právní úpravy prostituce, která by se stala regulovaným podnikáním, patří oddělit legální prostituci od nelegální. I proto návrh vychází z předpokladu, že provozování prostituce a její využívání na veřejných prostranstvích bude zákonem zakázáno. Provozovat prostituci bude možné výhradně v zařízeních, jejichž vlastníci či uživatelé (fyzické nebo právnické osoby) k tomu jako jejich provozovatelé získají oprávnění, vydané úřadem obce, avšak pouze na základě předchozího souhlasného závazného stanoviska rady obce/případně zastupitelstva, pokud si rozhodování v těchto věcech pro sebe vyhradí) přijaté v rámci samostatné působnosti.
Zákon vyjmenovává případy, za nichž rada (zastupitelstvo) vydá nesouhlasné závazné stanovisko. Například, pokud by se zařízení k provozování prostituce mělo nacházet v okruhu 150 metrů od budov státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů nebo školských či zdravotnických zařízení nebo zařízení sociálních služeb, dětských hřišť, pohřebišť apod.
Provozovat prostituci by bylo možné také v prostorách určených k bydlení. Avšak pouze za předpokladu, že žadatel prokáže vlastnické nebo užívací právo k tomuto prostoru, případně že doloží souhlas jeho vlastníka.
PRŮKAZ K PROVOZOVÁNÍ PROSTITUCE
Obdobně by podle »Lex Manhart« oprávnění k provozování prostituce získávali žadatelé z řad fyzických osob. Základní podmínkou pro vydání oprávnění by byla trestní bezúhonnost (dokladovaná výpisem z evidence Rejstříku trestů) a zdravotní způsobilost, přičemž držitel oprávnění by se prokazoval průkazem k provozování prostituce (ať už při pravidelných lékařských prohlídkách, nebo kontrolním orgánům či také svým klientům).
Osoby provozující prostituci by platily daně i zdravotní a sociální pojištění. Zdanění by podléhala rovněž zařízení k provozování prostituce.
PRÁVO KONTROLY ZÍSKAJÍ I OBCE
Kontrolu a dohled nad dodržováním povinností stanovených zákonem má podle návrhu zákona vykonávat Policie ČR, obecní policie a příslušné obecní úřady.
Policisté a strážníci by podle připravovaného návrhu zákona mohli vstupovat při plnění svých úkolů do všech prostor zařízení k provozování prostituce (mimo jeho provozní dobu však pouze při důvodném podezření, že se tam zdržují osoby za účelem výkonu prostituce).
Naproti tomu by policisté mohli vykonat razii v zařízeních, kde by se prostituce provozovala bez příslušného oprávnění, tedy ilegálně. Mělo by jim k tomu plně stačit důvodné podezření, že se v takovém zařízení prostituce nelegálně provozuje.
Od obecních úřadů, resp. jejich pracovníků - úředních osob, návrh zákona očekává, že by mj. měli oprávnění vyžadovat předložení průkazu k provozování prostituce od osoby, o níž lze mít důvodně za to, že provozuje prostituci, či nahlížet do evidence vedené provozovatelem zařízení k provozování prostituce. Právě tak by mohli ukládat provozovateli zařízení k provozování prostituce povinnost odstranit nedostatky zjištěné při kontrole a stanovit jim k tomu přiměřenou lhůtu či nařizovat držiteli průkazu k provozování prostituce, aby se podrobil řádné zdravotní prohlídce.
OBCE ANI STÁT BY NA PROSTITUCI NEMĚLY VYDĚLÁVAT
Podle dosud stále pouze připravovaného návrhu zákona by se fyzická osoba dopustila přestupku mj. tím, kdyby provozovala prostituci bez platného oprávnění (pokuta až do 50 000 Kč), využila prostituci na místech či v době, kde a kdy je to zakázáno (pokuta až do15 000 Kč), nebo pokud by provozovala zařízení k provozování prostituce, aniž by k tomu měla platné povolení (pokuta až do 2 mil. Kč).
Pokuty až do výše 2 mil. Kč by hrozily za správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Například tehdy, jestliže by tyto osoby provozovaly zařízení (nebo prostor pro bydlení) k provozování prostituce bez platného povolení.
Pražský radní Lukáš Manhart má za to, že vybrané finanční prostředky by měly být státem zpětně vloženy do programů systému prevence a potírání prostituce. To samé platí o penězích vybraných za správní a místní poplatky.
Správní poplatky by se totiž platily například za vydání oprávnění k provozování prostituce, zatímco místní poplatky by zohledňovaly třeba velikost podlahové plochy zařízení k provozování prostituce.
I tyto úpravy však předpokládají změny některých dalších zákonů, ať už by šlo o zákon o místních poplatcích, zákon o správních poplatcích, živnostenský zákon apod.
Naopak trestněprávní aspekty zákona o regulaci prostituce by neměly přinést zásah například do koncepce trestného činu kuplířství, jehož objektem je vedle svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti i ochrana mravnosti.
LEGISLATIVNÍ NÁSTROJ, KTERÝ BY MOHL POMOCI
»Jsem přesvědčen o tom, že zákon o regulaci prostituce by se stal velmi účinným nástrojem regulace prostituce uvnitř budov i na veřejných prostranstvích. Rozšiřuje totiž pravomoci obce i obecní a státní policie, staví provozování prostituce pod podstatně silnější kontrolu a umožňuje účinně zasáhnout proti zařízením, kde by se prostituce provozovala bez uděleného oprávnění,« uzavírá pražský radní Lukáš Manhart.
Nejen regulace a represe, ale také pomoc, shodují se dva zákonodárci, kteří chystají vlastní návrh zákona k řešení prostituce v obcích a městech
Poslanci Ing. Viktor Paggio a Mgr. Jana Černochová, která je zároveň starostkou Městské části Praha 2, připravují vlastní návrh zákona, který by měl řešit otázku prostituce. Nikoliv však pouze v úrovni represe, nýbrž tak, aby prostitutkám a prostitutům umožnil legální postavení. Zákon jim sice přinesl povinnost hradit daně, ale zároveň by jim poskytoval zvýšenou ochranu před kuplíři. Prostitutky by svou činnost měly provozovat pouze v určených místech.
Jak pro Moderní obec uvedla Jana Černochová, oba autoři připravovaného návrhu zákona vnímají, že diskuse na toto téma je na samém začátku, a proto zatím nechtějí představovat konkrétní detaily návrhu, když dosud nemají jasnou garanci, že se k nim vytvoří většinová shoda.
Viktor Paggio a Jana Černochová proto pro Moderní obec zatím obecněji shrnuli filozofii svého chystaného návrhu:
Chceme dát prostituci pravidla. Vede nás k tomu zkušenost: z komunální politiky i z prostředí neziskových organizací, které poskytují prostitutkám a prostitutům zdravotní a sociální služby a na absenci zákona dlouhodobě poukazují.
Naším cílem není předložení návrhu zákona, který bude výsostně represivní a administrativně náročný a zatíží obce (Lex Manhart v § 25 odst. 1 návrhu upravuje povinnost úřadu zasílat informace o několika událostech na šest institucí, § 25 odst. 2 dokonce na sedm institucí). Chceme normu, která bude působit preventivně a zajistí obcím regulaci míst určených k provozování této činnosti. Zkušenosti ze zemí, kde je prostituce legislativně ošetřena, dokazují, že tento model je funkční. Aby se do systému zapojilo co nejvíce prostitutek a prostitutů, nesmíme jim klást zbytečné administrativní překážky. V současné době intenzivně komunikujeme s nevládními organizacemi a snažíme se nalézt model, který umožní všem pracovníkům v sexbyznysu fungovat legálně a odvádět daně - a naopak obcím prostituci účinně regulovat.
Dlouhodobě považujeme za chybu zavírat před problematikou prostituce oči a tvářit se, že neexistuje. Byla, je a bude. Je na nás, zákonodárcích, nastavit pro provozování nejstaršího řemesla na světě taková pravidla, která zajistí státu, obcím, ale i samotným prostitutům a prostitutkám oboustranně akceptovatelná a vyvážená práva a povinnosti.
Budeme se snažit získat pro náš poslanecký návrh co nejširší politickou podporu v Parlamentu ČR a velmi rádi budeme problematiku diskutovat i se zástupci samospráv krajů, měst a obcí. Oceňujeme snahu hlavního města Prahy tuto problematiku řešit vlastním legislativním návrhem zákona a jsme připraveni o něm diskutovat s vůlí přijmout takovou legislativní normu, která bude mít co nejširší podporu.
Poslankyně Jana Černochová
Poslanec Viktor Paggio
Prostituci je třeba regulovat i v »kamenných« zařízeních, zdůrazňuje pražský radní Lukáš Manhart
Na území hlavního města Prahy se nachází bezmála stovka klubů a několik set privátů nabízejících sexuální služby. Podle pražského radního Mgr. Lukáše Manharta, který vychází z dat zpracovávaných městskou policií, tak jde o tisíce osob provozujících prostituci nikoliv na veřejných prostranstvích, nýbrž v pevných zařízeních. Právě radní Manhart stojí za návrhem zákona o regulaci prostituce, který by měl dostat pod kontrolu prostituci provozovanou v uzavřených zařízeních.
Česká metropole totiž - podobně jako mnoho dalších měst - obecně závaznou vyhláškou se snaží řešit otázku prostituce na veřejných prostranstvích. Avšak prostituce provozovaná v »kamenných« zařízeních je zatím ze strany města nekontrolovatelná, tím méně regulovatelná, třebaže pro občany žijící v těchto domech nebo v jejich blízkosti často se svými negativními doprovodnými projevy znamená velmi tíživý problém. »Návrhem zákona nám v Praze jde nejen o kontrolu těchto zařízení, která by na základě zákona získala oprávnění k provozování prostituce, ale také o potírání těch zařízení, která by prostituci provozovala ilegálně, bez oprávnění,« vysvětluje Lukáš Manhart.
Jak by podle tohoto »pražského« návrhu zákona byla prostituce definována a co by se rozumělo jejím výkonem?
Ustanovení § 2 odst. 1 navrhovaného zákona uvádí, že »provozováním prostituce se pro účely tohoto zákona rozumí dobrovolné poskytování sexuálních služeb včetně jejich nabízení za úplatu fyzickou osobou směřujících k uspokojování sexuálních potřeb, pokud splňuje znaky podnikání«. Návrh zákona přitom rozlišuje zařízení k provozování prostituce, prostory jež jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a které je osoba oprávněná k provozování prostituce oprávněna užívat a prostory, jež je zájemce o sexuální službu osoby oprávněné k provozování prostituce oprávněn užívat (§ 17 odst. 1).
Praha však už má nyní obecně závaznou vyhlášku, která zakazuje nabízet a provozovat prostituci na veřejných místech. Avšak není snadné vynutit si vždy a všude její dodržování. Nemohlo by to podobně dopadnout i se zákonem o regulaci prostituce?
Hlavní město Praha se snaží na základě zákonného zmocnění v ustanovení § 44 odst. 3 písm. a) (obdoba výše uvedeného ustanovení zákona o obcích) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, vypořádat s různými formami nabídky erotických vystoupení či služeb, či s agitací zákazníků k návštěvě podniků, které tyto produkce a služby nabízejí. Nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb je zakázáno na celém území Prahy, s výjimkou veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky (obecně závazná vyhláška - OZV č. 11/2005 Sb. HMP, kterou se stanoví zákaz nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb). Pro omezení vlastního provozu či ovlivnění umístění zmíněných zařízení však město potřebnými kompetencemi nedisponuje, a nemůže tak ani eliminovat negativní jevy, které jsou v řadě případů s provozem těchto zařízení spojeny.
Na základě výše uvedeného zmocnění byla pro území hl. m. Prahy s účinností od 1. ledna 2008 vydána OZV č. 20/2007 Sb. HMP na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením a poskytováním sexuálních služeb na veřejných prostranstvích, kterou byla nahrazena původně platná vyhláška č. 2/1993 Sb. HMP na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením sexuálních služeb. Tato OZV z roku 2007 stanoví, že nabízení a poskytování sexuálních služeb vykonávané v jakékoli podobě na veřejných prostranstvích je činností, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy, přičemž takovéto nabízení a poskytování sexuálních služeb na veřejných prostranstvích na celém území Prahy je zakázáno.
Jsem přesvědčen o tom, že naopak tento zákon by se stal velmi účinným nástrojem regulace prostituce uvnitř budov i na veřejných prostranstvích. Rozšiřuje totiž pravomoci obce i obecní a státní policie, staví provozování prostítuce pod podstatně silnější kontrolu a umožňuje účinně zasáhnout proti zařízením, kde by se prostituce provozovala bez uděleného oprávnění.
Kdo a za jakých podmínek by kontroloval ze strany města, případně ze strany státu, jak se příslušný zákon dodržuje v zařízeních, kde se provozuje prostituce?
Byly by to orgány obce, státní a obecní policie. Pokud by však existovalo důvodné popdezření, že se prostituce provozuje i v zařízeních, která k tomu nemají oprávnění - a byl by v nich tedy porušován zákon, státní policii by mohla vstoupit také do nich.
Podle jakého klíče by se mohlo konkrétnímu zařízení udělit oprávnění k provozování prostituce?
Byla by to obec, jež by svým rozhodnutím určovala, kdy a kde lze provozovat prostituci. Tomuto rozhodnutí by předcházelo stanovisko orgánu obce (rady, popř. zastupitelstva). Rada obce podle návrhu zákona vydá nesouhlasné závazné stanovisko, pokud se zařízení k provozování prostituce nachází v okruhu 150 m od budov státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů, škol nebo školských zařízení, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivně výchovnou péči, ústavu sociální péče pro mládež, dětského hřiště, církevní budovy, veřejného nebo neveřejného pohřebiště anebo krematoria nebo národní kulturní památky [§ 20 odst. 2 písm. a)].
Na jak dlouho by se vydávala povolení k provozování prostituce a k provozování zařízení na provozování prostituce?
Oprávnění k provozování prostituce se bude vydávat na jeden rok, povolení k provozování zařízení pak na pět let.
Vybíralo by město poplatky od prostitutek a od provozovatelů zařízení k provozování prostituce?
Ano, šlo by o správní a místní poplatky. Zásadou by přitom mělo být, že takto vybrané finanční prostředky půjdou zpět do systému prevence a potírání prostituce.
Jak je ošetřeno, aby tento návrh zákona nebyl v rozporu s Úmluvou o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího závěrečného protokolu z roku 1950? Námitkou přece může být, že tímto nárhem zákona de facto prostituci zlegalizujete.
Uvedenou Úmluvu je třeba vypovědět. Jako již překonanou, obsoletní a neodpovídající požadavkům dnešních společenských okolností. Česká republika by přitom výpovědí Úmluvy v žádném případě nerezignovala na potlačení obchodu s lidmi z hlediska mezinárodního práva. Česká republika je signatářem Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který je součástí Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu ze dne 13. prosince 2000. Ačkoliv zatím nedošlo k ratifikaci této Úmluvy, nelze tuto skutečnost chápat jako rezignaci českého státu na vážný jev obchodování s lidmi. Česká republika Úmluvu o nadnárodním organizovaném zločinu dosud neratifikovala z důvodu absence deliktní odpovědnosti právnických osob v českém právním řádu. Dne 1. 1. 2012 však vstoupil v účinnost zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a můžeme se tak domnívat, že překážka pro ratifikaci Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu a na ni navazujícího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi odpadla.
Anketa
»Pražský« návrh zákona o regulaci prostituce se osloveným představitelům měst vcelku zamlouvá
1) Je podle vašeho názoru nutný zákon o regulaci prostituce?
2) Co vás ve vašem městě nejvíce trápí v souvislosti s prostitucí?
3) Vyhovuje vám filozofie návrhu zákona o regulaci prostituce z dílny hl. m. Prahy (byť zatím návrh není v konečné podobě)?
4) Co byste považoval za nutné, aby návrh zákona, připravovaný v Praze, případně ještě řešil? Není tento návrh případně příliš administrativně náročný pro obce?
RNDr. Pavel Vanoušek, starosta města Chebu
1) Domnívám se, že po přijetí tohoto zákona by mohlo dojít ke zlepšení situace. Město Cheb se o regulaci prostituce pokouší pomocí vyhlášek města již léta, ale výsledek není zdaleka stoprocentní. Na potřebnost takového zákona upozorňujeme již déle než deset let.
2) Prostituce budí veřejné pohoršení, a to především prostituce na komunikacích. Jsou s ní spojeny i další negativní jevy, například vulgarita, obtěžování občanů včetně obtěžování křikem. Velkým problémem je, že tyto osoby bývají prakticky nepostižitelné (pokuty nevymahatelné), a z toho, že jsou přistiženy při prostituci, si nic nedělají.
3) Filozofii návrhu zákona o regulaci prostituce spočívající v jejím směrování do kamenných zařízení považuji za správnou. Za správné považuji i to, že zákon dává rozhodovací pravomoci i obcím.
4) Za největší slabinu považuji, že i opakované porušení tohoto zákona je pouze přestupkem. Obávám se, že v této podobě by byl zákon slabě vymahatelný, tudíž i málo účinný. Rozhodně by v něm mělo být zakotveno, že při zřizování provozovny nestačí pouze souhlas vlastníka. Ale že je nutný i souhlas dalších spoluvlastníků u nemovitostí, které jsou v podílovém spoluvlastnictví. Mezi kontrolními orgány by měly být i orgány Ministerstva zdravotnictví, a to při provádění kontrol § 16, neboť tato činnost s sebou nese epidemiologická rizika. Mělo by být též stanoveno, že náklady za ověřování zdravotní způsobilosti ponesou tyto osoby, a měl by od nich být požadován též doklad, že nemají nedoplatky na sociálním pojištění a daních - tak, jak je to požadováno u jiných.
Mgr. Juraj Thoma, primátor Statutárního města České Budějovice
1) Umím si představit, že by tato oblast byla upravena zákonem. Nejde přitom jenom o problém Prahy. Stačí i u nás na jihu Čech přejet hranici z Rakouska anebo Německa a první, co kromě plastových trpaslíků potkáte, jsou osoby nabízející sexuální služby. Samozřejmě by se také dalo říct, že žádný zákon by nebylo potřeba, pokud by osoby tyto služby poskytující neměly zákazníky.
Jelikož jsou to právě obce, které nesou »náklady tohoto typu podnikání ve službách«, je jedině správné, aby obce mohly do rozsahu poskytování těchto služeb mluvit a stanovit pro ně podmínky, případně je na svém území úplně vyloučit. Podobně, jako je tomu u provozování hazardního podnikání. Nemluvě o tom, že čas od času se do médií dostanou informace o násilně držených poskytovatelkách či poskytovatelích tohoto typu služeb. Nechť jsou tedy tyto služby poskytovány oficiálně za jasně stanovených podmínek s dramaticky silným postavením obcí v procesu jejich povolování a zakazování.
2) Přímo v Českých Budějovicích, naštěstí, prostituci nemusím považovat za klíčový problém. Otázka prostituce a nabízení služeb tohoto typu není ani, zdá se, v našem městě nikterak významně vnímána veřejností jako zásadní problém (na rozdíl např. od hazardu v minulých letech), protože radnice neeviduje »poptávku« veřejnosti po tom, aby tento možný problém řešila. V rámci pravidelných měsíčních koordinačních schůzek s Policií ČR však na tuto věc čas od času upozorňuji a probíhají odpovídající kontrolní akce realizované Policií ČR a Městskou policií České Budějovice. Jinak však platí moje předchozí odpověď: Stačí přejet hranice a na cestě do našeho města vás vítá nabídka sexuálních služeb podél E55 spolu s plastovými trpaslíky. Což je příšerné.
3) Ano; dokonce - pokud mne paměť neklame, už tu podobná iniciativa byla. Zřejmě však nenašla odpovídající odezvu u zákonodárců.
4) Čím jednodušší zákon bude, tím lépe. Složitosti pouze umožňují zneužití slabých míst v předpisu k jeho obcházení.
Tomáš Hanzel, primátor Statutárního města Karviná
1) V Karviné máme regulační vyhlášku už několik let - nabízení jakýchkoli erotických či sexuálních služeb je na veřejném prostranství kdekoli ve městě zakázáno. Veřejný dům ve městě dnes není. Bohužel, k nám prostitutky nezřídka dojíždějí, takže když se například v půlce března oteplilo, hned naše městská policie odchytila u jednoho velkého obchodního domu deset dam pochybné pověsti. Všechny už jsou ve správním řízení, jenže pochybuji, že z nich někdy pokutu za porušení naší vyhlášky vymůžeme. Bude-li zákon regulující prostituci přijat, bude to fajn, protože tak vznikne další nástroj, byť výsledky budou nejspíše podobné, jaké zaznamenávámwe dnes.
2) Viz výše: Holky, které nabízely sexuální služby u silnic, kudy jezdí kamiony, prostitutky s trvalým bydlištěm úplně jinde plus nevymahatelnost pokut. I nyní si vymýšlejí, že například stojí na zastávce a čekají na autobus. Musím však přiznat, že mnohé se zlepšilo díky důsledným kontrolám ze strany strážníků poté, co jsme vydali regulační vyhlášku.
3) jak už jsem uvedl, my jsme se snažili řešení těchto problémů upravit vyhláškou. Zlepšení nastalo, ale městská policie se těmto záležitostem stále musí důkladně věnovat, veřejná prostranství důsledně kontrolovat a hlídat.
Prostituce provozovaná v »kamenných« zařízeních je zatím ze strany hlavního města Prahy nekotrolovatelná, tím méně regulovatelná.
