Novela zákona o účetnictví se dlouho připravuje a očekává. Její návrh zatím Parlament ČR neschválil. Z chystaných změn však plyne, že požadavky na znalosti účetních se zvýší. Ze sesterského týdeníku Ekonom jsme převzali rozhovor s náměstkem ministra financí Ladislavem Zelinkou, který objasňuje...
Novela zákona o účetnictví se dlouho připravuje a očekává. Její návrh zatím Parlament ČR neschválil. Z chystaných změn však plyne, že požadavky na znalosti účetních se zvýší. Ze sesterského týdeníku Ekonom jsme převzali rozhovor s náměstkem ministra financí Ladislavem Zelinkou, který objasňuje některé problémy.
Hlavním deklarovaným úkolem zákona je harmonizace účetnictví s EU. Objevují se ale i názory říkající - zatím nic neměňme, neboť i Evropa, které se máme přizpůsobit, se vyvíjí...
Představa, že všechno bude staré, krásné a beze změny a jednoho dne to podle potřeby na poslední chvíli změníme, je straně ošidná. Já bych to chápal spíše adaptačně, nevnímám totiž vstup do Evropy jako jednorázovou záležitost.
My se prostě musíme nějakou dobu na Evropu trénovat. Měli bychom ji chvíli kopírovat, jet vedle ní, sladit rychlost, přizpůsobovat se. Takže my se Evropě budeme přizpůsobovat teď, a za rok budeme novelizovat znovu, protože se změnila i ona. Ale já myslím, že to je dobře. Je třeba vytvořit adaptační období. To je důvod, proč se přizpůsobujeme dřív, než musíme.
V současné době je účetnictví čím dál víc zaměřeno na potřeby institucionálních investorů, což zohledňují především IAS. Naše účetnictví musí tedy akceptovat vliv IAS. Říkám to správně?
V ČR máme několik set tisíc podnikatelských subjektů. To, o čem mluvíte, u nás potřebuje 50-60 podniků. Ano, jsou to ty největší, tvoří páteř ekonomiky. Z hlediska počtu účetních jednotek je to ale strašně málo. Musíme samozřejmě ohlídat, abychom jim špatným zákonodárstvím neznemožnili konkurenceschopnost. Obdobný podnik v Británii, který narazí na rozpočtové omezení, emituje další akcie. U nás podniky stále musí jít do banky a půjčit si.
Když to bude dlouho trvat, nastane stejný problém jako v Německu, kde zjistili, že jejich vlajkové lodi začínají mít konkurenční problémy. Že kupují peníze úvěrové místo investičních, a že jsou nekonkurenceschopné. Jak zareagovala německá vláda? Zjistila, že stávající struktury jsou příliš konzervativní, a tak ustavila mimořádnou vládní komisi pro adaptaci IAS a do čela postavila ekonomického ředitele Daimler-Benz, který léta vykazuje výsledky podle GAAP i německých předpisů. Pud sebezáchovy přinutil Němce k tomuto kroku. My musíme učinit něco podobného. Ale pro těch několik desítek podniků. Aby náš podnik si pro peníze mohl dojít na kapitálové trhy a nemusel chodit pro úvěr. Co ten zbytek? U nich jde zatím jen o ten adaptační význam - teď to nepotřebují. Ale musíme je aspoň trochu připravit na nové podmínky.
Jak rozumět vaší poznámce pronesené v Parlamentu, že připravovaná novela bude poslední novelou unitárního zákona?
To souvisí s mým záměrem, se kterým jsem přebíral tuhle funkci. Ještě nemá psanou formu a nevím, jestli se mi pro něj podaří získat politickou podporu.
Cílem je změnit u nás koncepci legislativního ukotvení účetnictví. Doposud je to tak, že máte unitární zákon, který upravuje účetnictví ve všech jeho podobách, od podnikatelů až po církve, a pod ním jsou jednotlivé účetní osnovy a směrnice. Z legislativního hlediska to má jednu výhodu, že tzv. vytknete společné věci před závorku. Co by muselo být v různých zákonech třikrát, máte tady jednou. Má to ale hroznou nevýhodu. Účetnictví, tím že slouží mnoha pánům, nakonec nevyhovuje ani jednomu. Obecně účetnictví slouží tolika uživatelům, má vyplňovat tolik rozmanitých informačních potřeb, že jde o množiny, které se někde jen dotýkají. Takže nová koncepce spočívá ve třech samostatných účetních předpisech:
Jeden jsme tu už naznačovali. V této úpravě půjde o co nejsilnější vliv IAS. Prostě pro obsluhu velkých bank a koncernů. Když se svět v této oblasti hne o půl milimetru, my musíme taky. Jestli se newyorská burza rozhodne, že nepřipustí, aby se jejím prostřednictvím sháněly peníze pro podnik, který něco nemá v účetní závěrce, musíme to tam doplnit. Prostě si nemůžeme dovolit, aby náš podnik nemohl do Ameriky pro peníze.
A co zbývající dvě oblasti?
Druhá oblast - a teď jdu schválně na druhou stranu - jsou rozpočtové organizace. V současnosti se projednává důležitá změna - zákon o majetku sám, kterým se ruší právní subjektivita rozpočtových organizací. Stát bude jen jeden a bude mít jen jeden majetek. Bude tedy úplně jiná informační potřeba, jiné účetnictví. Proto tu druhou oblast chceme udělat v návaznosti na rozpočtová pravidla. Bude to systém evidence sloužící jen pro potřeby čerpání rozpočtu a kontrolu jeho plnění.
Třetí oblast je zbytek mezi tím. Tam by měly zůstat domácí podnikatelské subjekty, které povedou něco jako podvojné účetnictví vycházející z IAS, ale budou používat jen ty účtové skupiny, které potřebují. Pak jsou tady spolky, sdružení apod. Ještě nevím, jestli z toho uděláme jedno obecné účetnictví nebo něco upravíme zvlášť. Některá ustanovení se budou opisovat, ale zabráníme tomu, abychom navlékali jeden kabát na různé typy účetních jednotek.
Takže tak by to mělo vypadat v horizontu dvou tří let.
Kdo bude sestavovat nově navrhované národní účetní standardy?
Podle návrhu může MF vytvářením standardů pověřit právnickou osobu, která má odborné znalosti, zkušenosti atd. Výběr proběhne formou soutěže, do které se přihlásí zájemci.
Vy říkáte zájemci se přihlásí... Asi to bude zřejmě odborná organizace na úrovni např. Národní účetní rady?
Kupříkladu. Měl jsem obavu z toho, co se stane, když si budou konkurovat Komora auditorů, Svaz účetních, VŠE. Nakonec Národní účetní rada tento problém vyřešila. Já bych trochu váhal, jestli lépe připraví standard Svaz účetních nebo VŠE. Ale jsem si téměř jist, že společně jej napíší lepší.
Takže praktické věci by měly být výhledově upraveny ve standardech?
V návrhu je psáno, že MF může vydat, nikoliv vydá. Je tu tedy ošetřeno, jak postupovat, pokud by to nefungovalo nebo, kdyby se objevovaly příliš lobistické tlaky.
Nepřinášejí účetní standardy ještě nějaký jiný problém?
Ano, v pozadí je schován ještě jeden moment, mnohem závažnější, který si možná málokdo uvědomuje. Podmínka, bez které to nepůjde, je vyřešení vztahu účetnictví a daní. Uvědomte si, že tvůrce účetního standardu se rozhodne, že něco proúčtuje elegantněji, ale ze státního rozpočtu by vypadly příjmy za 2 miliardy. Tady je podmínkou, aby účetnictví bylo vedeno pro toho, komu slouží (investorům, majiteli), a provázanost na daně musí být oslabena. Tedy nejprve musíme dohodnout, že správa daní stanoví základ daně autonomně, nezávisle na účetnictví.
Úplně nezávisle to přece nejde...
Jinak nezávisle. Nyní je daňový základ ustavován korekcemi salda. Vezme se rozdíl mezi výnosy a náklady a upraví se. Ale nově by bylo třeba říct: daňový základ jsou příjmy ty a ty, bez ohledu na to, jakým způsobem jsou zobrazeny v účetnictví. Je věcí účetních standardů, jakým způsobem se zajistí, aby bylo možno zjišťovat daňový základ z účetnictví. To účtaři umějí. Ale potřebují, aby např. některé příjmy byly daňovými příjmy bez ohledu na to, zda se účtuje daná operace výsledkově nebo rozvahově.
Toto oddělení účetnictví od daní bude největší problém. Pro správce daně je to práce navíc. Ale nedovedu si představit, že bychom neustále drželi účetnictví pod daněmi. My potřebujeme účetnictví, které bude odpovídat informačním potřebám pro 21. století, musí tedy plnit úplně jiné úkoly. Daně musí sloužit něčemu jinému, u daní musíme postupovat jinak.
Takže tady za tímto paragrafem 36 stojí podstatně větší problém, než se na první pohled zdá.
JOSEF ŠKARPA
(Ekonom č. 22/2000, redakčně kráceno)
