01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Lze označit názvy ulic jiném než českém jazyce?

Nedávno schválila rada města v Českém Těšíně v Zásadách označování ulic a jiných veřejných prostranství města Český Těšín, že názvy ulic budou vedle názvu českého označeny také v polském jazyce. Lze to vůbec? A za jakých podmínek? Může si město označovat ulice tak, jak chce? I tak se ptali občané...

Nedávno schválila rada města v Českém Těšíně v Zásadách označování ulic a jiných veřejných prostranství města Český Těšín, že názvy ulic budou vedle názvu českého označeny také v polském jazyce.

Lze to vůbec? A za jakých podmínek? Může si město označovat ulice tak, jak chce? I tak se ptali občané města.

Problematiku označování ulic upravuje vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel.

CO STANOVUJE VYHLÁŠKA

Tato vyhláška dává obcím, pokud jde o označení ulic, následující pravomoci a povinnosti:

Stanovit provedení tabulek k označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy včetně barvy a velikosti jednotně pro celé území obce (§ 1 ). Obec tedy volí barvu tabulek, písma, jejich velikosti, jedinou podmínkou je, že toto označení musí být jednotné, nemůže se odlišovat v různých částech města.

Tabulky musí být umístěny viditelně (§ 2).

Tabulky s názvem ulice mají přesná pravidla, kam se umisťují - je to vždy na začátku a na konci každé ulice a před a za křižovatkou s jinou ulicí.

V §3 je upraven způsob označení v případě, že se ulice označují i v jiném než českém jazyce, a to takto: "Uvádějí-li se názvy ulic a ostatních veřejných prostranství v obci též v jazyce národnostní menšiny, je název v jazyce národnostní menšiny umístěn na téže tabulce pod názvem v českém jazyce. Velikost a typ písma jsou ve shodném provedení." U obou jazyků se použije stejné písmo i stejná velikost (typ), barva může být podle tohoto znění jiná.

Vyhláška tedy nestanovuje podmínky, za jakých lze označit název ulice i jiným než českým jazykem, uvádí pouze technické parametry.

ÚPRAVA PODLE ZÁKONA O OBCÍCH

A kde tedy nalezneme právní úpravu, která umožňuje dvojjazyčné označení ulic? V zákoně o obcích (obecní zřízení) číslo 128/2000 Sb. Podle § 8 4 odst. 2 písm. s) tohoto zákona rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství spadá do pravomoci zastupitelstva, o věci nemůže rozhodovat rada města, a to ani přijímáním obecných zásad, jakkoli se to může s ohledem na střet státní správy a samosprávy jevit sporné.

Pokud by o těchto otázkách rozhodovala rada, mohlo by se jednat o neoprávněný orgán obce, a podle § 41 zákona o obcích by to způsobovalo absolutní neplatnost takového právního úkonu. Dále musí být beze zbytku naplněn postup podle § 28 odst. 2 zákona o obcích, to znamená:

a) o označení v jazyce národnostní menšiny musí požádat prokazatelně příslušníci této národnostní menšiny,

b) tuto žádost musí projednat a doporučit výbor pro národnostní menšiny.

Jde o obligatorní (povinné) náležitosti, jejichž současné splnění je podmínkou platnosti rozhodnutí o označení názvu ulic ve dvojím jazyce.

Právní úprava § 29 zákona o obcích zní doslovně takto:

(1) Název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství se uvádějí vždy v českém jazyce. Ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života.

(2) V obci obývané příslušníky národnostních menšin se název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, jestliže se podle posledního sčítání lidu hlásilo k této národnosti alespoň 10 % občanů obce, pokud o to požádají zástupci příslušné národnostní menšiny prostřednictvím výboru pro národnostní menšiny a pokud ten svým usnesením návrh doporučí.

MUSÍ SE VYHOVĚT NÁRODNOSTNÍ MENŠINĚ?

Ze zákona vyplývá, že jsou-li splněny zákonné předpoklady, orgán obce musí vyhovět (viz formulace zákona "se název... uvádějí též v jazyce národnostní menšiny"). Jeho rozhodnutí pouze deklaruje splnění zákonných podmínek, respektive je konečným aktem celého procesu.

Otázkou ale je, zda by se mohla národnostní menšina domáhat svých práv u soudu, pokud by její žádosti nebylo vyhověno. Patrně ano - a to tak, že by požádala soud o vynesení rozsudku, kterým by příslušné obci (městu) byla uložena povinnost takto ulice označit.

Problematické zůstává, kdo by byl k žalobě aktivně legitimován, neboť národnostní menšina není právní subjekt. Patrně by žalobu musel podat jednotlivec - jednotlivci této národnostní menšiny.

JANA HAMPLOVÁ
advokátka, členka redakční rady Moderní obce

Označení názvu ulic i jiným než českým jazykem - rekapitulace zákonného postupu podle platné právní úpravy:

Musí jít o město (obec), ve kterém žije národnostní menšina, k níž se hlásilo při posledním sčítání lidu nejméně 10 % občanů obce.

Musí existovat písemná žádost příslušníků této národnostní menšiny o označení názvů ulic v jazyce národnostní menšiny doručená orgánům obce.

Musí existovat doporučující usnesení výboru pro národnostní menšiny, aby bylo žádosti vyhověno.

Zásady (pravidla) týkající se označování ulic musí přijmout k tomu oprávněný orgán, kterým je podle zákona o obcích výhradně zastupitelstvo.

Pokud se v podobných zásadách (pravidlech) upravuje též ukládání sankcí nebo stanoví povinnosti, musí mít tyto zásady (pravidla) právní formu obecně závazné vyhlášky, kterou může přijmout rovněž pouze zastupitelstvo, musí být zveřejněna po dobu 15 dnů na úřední desce města a její účinnost může být stanovena nejdříve 15. dnem od jejího vyhlášení.

Označení ulic ve dvou jazycích musí splňovat kritéria vyhlášky, tj. písmo musí být stejné velikosti a typu.

Z toho též vyplývá výčet negativní:

Žádné město ani obec si nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud v něm nežije národnostní menšina výše uvedená.

Žádné město ani obec nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud o to tato menšina nepožádá.

Orgán obce (města) nemůže rozhodnout o dvojjazyčném označení bez doporučujícího usnesení výboru pro národnostní menšiny.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down