Má stále vysoký kredit Divadlo Oskara Nedbala v Táboře nemá vlastní divadelní soubor. Za to má už 11 let stejného ředitele a po celou tu dobu i stabilní tým dalších dvaceti pracovníků. O tom, že zkušený tým a systematická, dlouhodobá činnost přinášejí svoje ovoce, svědčí na 200 představení...
Má stále vysoký kredit
Divadlo Oskara Nedbala v Táboře nemá vlastní divadelní soubor. Za to má už 11 let stejného ředitele a po celou tu dobu i stabilní tým dalších dvaceti pracovníků. O tom, že zkušený tým a systematická, dlouhodobá činnost přinášejí svoje ovoce, svědčí na 200 představení uspořádaných ročně pro více než 80 tisíc návštěvníků. O aktuálních problémech táborského divadla jsme hovořili s jeho ředitelem Karlem Daňhelem.
[*] Zřizovatelem divadla je okresní úřad. S jeho zrušením bude třeba upravit právní subjektivitu divadla - stane se jeho novým zřizovatelem kraj město, nebo bude zcela nezávislým subjektem?
Domnívám se, že v případě našeho divadla je nová právní subjektivita záležitostí více méně jen administrativní - předpokládám, že novým zřizovatelem se stane město Tábor. Nejen proto, že je majitelem jedné ze dvou budov našeho divadelního komplexu (druhá budova je majetkem okresu), ale také proto, že po celou dobu je spolupráce mezi městem a divadlem velmi dobrá a vztahy vcelku vyjasněné. Z hlediska kraje má naše scéna spíše regionální význam. A k tomu, aby se divadlo stalo samostatným subjektem, není - ani přes dobré ekonomické ukazatele - přeci jen dostatečně silné.
[*] Předpokládáte tedy, že divadlo se stane městským zařízením?
Ano. Táborské divadlo má od nepaměti vysoký kredit a předpokládám, že město bude mít zájem zachovat jeho činnost ve stávajícím rozsahu, který je pro dané místo i jeho možnosti optimální. Necitlivý zásah v tomto směru by velmi výrazně narušil určitou rovnováhu, kterou jsme dost pracně a dlouho vytvářeli. Jakékoli redukce, ať už finanční nebo personální by nevedly k zvýšení efektivnosti provozu, ale jen ke snížení frekvence představení, a tedy i ke snížení tržeb - a dotace by byla potřeba i tak. Pro toho, kdo dotaci poskytuje je z hlediska kontroly a transparentnosti přeci jednoznačně výhodné, aby byl nejen donátorem, ale i zřizovatelem zařízení, které chce podporovat.
[*] Z měsíčního programu je patrné, že činnost vašeho divadla je poměrně rozsáhlá, můžete ji stručně charakterizovat?
Forma stagiony, tedy scény, na níž hostují soubory z jiných míst, je velmi zajímavá, i když organizačně a třeba i finančně poměrně náročná. Nejsme totiž limitováni úspěchem či neúspěchem jediného souboru, máme možnost našim divákům nabídnout skutečně to nejlepší, co se na českých a moravských divadelních scénách urodí. Podmínkou je, aby hostující soubor byl na zájezdové představení technicky připraven, a aby náklady na jeho dopravu do Tábora byly únosné.
Pochopitelně, že spolupracujeme především se soubory, které jsou k nám nejbliže, tedy z pražskými a českobudějovickými. Ale například operní a operetní představení realizuje soubor z Ústí nad Labem, častými hosty jsou i Brňáci. Zatím nejvzdálenějším tuzemským souborem, který u nás hostoval, byl operní soubor z Opavy.
Snažíme se o rovnoměrné žánrové zastoupení ve dvou divadelních sezónách ročně - podzimní a jarní. Divadelní předplatné má čtyři skupiny, jedna skupina je také pro koncerty vážné hudby. Zvláštní představení jsou uváděna v rámci Klubu informovaného diváka nebo pod sloganem "rodiče s dětmi do divadla".
Samostatnou kapitolou jsou pak představení zábavného charakteru včetně hudebních show. Každý měsíc je v divadelní galerii uspořádána nová výstava některého z našich předních výtvarných umělců, ve foyeru pak výstava fotografií nebo drobnější užité grafiky apod. Pochopitelně, že kulturní akce pořádáme i v letním období. Mimo to se divadlo stává centrem větších setkání, na jejichž pořádání se podílejí i jiné instituce. Nejznámější jsou například cyklicky se opakující mezinárodní akce věnované poznání různých národů, které jsou připravovány ve spolupráci s velvyslanectvím té které země v ČR a při nichž vystupují účinkující ze zahraničí. Stručněji to asi říci nelze.
[*] Jaký je rozpočet divadla?
Vyrovnaný, a to je důležité.
[*] Tak jinak, jak vysoká je dotace divadla ze strany zřizovatele?
Ani rozpočet, ani dotaci v konkrétních číslech netajíme, ale z obecného hlediska, mohou být tyto údaje vytržené z kontextu zavádějící. Někomu se mohou zdát vysoké, jiný se bude divit, že s tak malými prostředky jsme vůbec schopni existovat. Není prostě možné jen statisticky porovnat výši dotace a počet obyvatel daného místa. Činnost divadla a jeho provozní zajištění velmi výrazně, řekl bych dokonce až existenčně, ovlivňuje sociálně-ekonomické prostředí, které jej obklopuje, a v tomto směru máme na Táborsku patrně štěstí.
[*] Dobře, zkusme tedy na moji otázku odpovědět metodou určitých relací a vztahů.
V současné době se nám daří téměř polovinu rozpočtu pokrýt výtěžkem ze vstupného, menší část příjmů máme z pronájmů a sponzorských darů, zbytek tvoří dotace zřizovatele. Za těch jedenáct let činnosti už máme dostatek zkušeností na to, abychom byly schopni rozpočet velmi pečlivě postavit jak s ohledem na možnou výši dotace, tak s ohledem na to, na co sami stačíme.
[*] Pokryt téměř polovinu rozpočtu příjmy ze vstupného je velmi dobrý výkon, standard, a to nejen u nás, ale i v zahraničí se pohybuje kolem 20-30 %. Návštěva divadla je patrně drahým koníčkem.
Cena vstupenky je vždycky tou nejcitlivější záležitostí, jak vůči divákům, tak vůči zřizovateli a nákladům na konkrétní představení. Nejnižší vstupné mají diskuzní pořady a pořady vzdělávacího charakteru - při nich je cena vstupenky kolem 30 korun. Cena vstupenky v předplatném se pohybuje v průměru kolem 130 korun na představení, jsou však i ekonomicky náročnější představení zábavného charakteru, kdy cena vstupenky přesáhne 200 korun. Prostě do ceny vstupenky se promítají naše reálné náklady.
[*] A jaký je za těchto podmínek zájem diváků o představení?
Divácký potenciál je v Táboře dán dlouholetou kulturní tradicí. Původní pseudorenesanční budova s hledištěm pro 350 návštěvníků byla postavena už v roce 1887 a v roce 1965 byl pro potřeby divadla přestavěn i sousední empírový dům, kde vzniklo další hlediště s 650 místy. Příznivě působí i ta skutečnost, že Táborsko je ekonomicky relativně silná aglomerace s poměrně vysokou hustotou zalidnění - oblast naší působnosti má kolem 140 tisíc obyvatel, snad i malou mírou nezaměstnanosti a vcelku slušnou průměrnou mzdou. Navíc k nám diváci dojíždějí ze sousedního Vltavotýnska, Benešovska a Pelhřimovska.
Od začátku 90. let, sezónu po sezóně, jsme zdokonalovali systém předplatného a s ním souvisejících hromadných objednávek. Postupně se nám podařilo utvořit síť dobrovolných spolupracovníků z jednotlivých míst regionu, s nimiž jsme jednou měsíčně v pravidelném osobní kontaktu. Zhruba dvacet z nich můžeme považovat za stálé a aktivní, u ostatních je spolupráce více či méně příležitostná. Jsou do jisté míry i našimi konzultanty při dramaturgické přípravě představení pro novou sezónu - oni jako první nejlépe dokáží posoudit, zda naše nápady budou mít úspěch či zda jsou z diváckého hlediska riskantní. Dobrovolní spolupracovníci nejsou jen zástupci větších firem a podniků, které mají zájem o poskytnutí předplatného pro svoje zaměstnance, ale jsou to i skupiny občanů z měst a obcí. Pro tyto předplatitelské skupiny je pak zajištěna speciální autobusová doprava na devíti trasách. Ročně tak máme kolem 2000 předplatitelů.
Poměrně velkou část představení, přibližně jednu třetinu, tvoří školní představení. Táborsko má nejen velké množství základních škol, ale je zde i několik středních škol a odborných učilišť. Leckdy se zapomíná, že Tábor je díky katedře ekonomiky a techniky cestovního ruchu Jihočeské univerzity i městem univerzitním.
[*] Je vidět, že funkce ředitele nebo manažera divadla vyžaduje hodně zkušeností i taktiky. Nebo se mýlím?
Vůbec ne. Všechno chce praxi. V podstatě hned začátkem 90. let se několik stejně "postižených" ředitelů městských a obecních kulturních zařízení začalo navzájem kontaktovat. Hledali jsme v té složité době mezi sebou navzájem oporu, radu, výměnu zkušeností. Díky výhodné geografické poloze, v podstatě uprostřed Čech, i zázemí, které Divadlo Oskara Nedbala už v té době mělo, se do Tábora začali čas od času sjíždět i moji kolegové z jiných míst. Když se nás začalo scházet více než třicet a zjistili jsme, že problémy, které řešíme, jsou vcelku obdobné, usoudili jsme, že by bylo vhodné, abychom získali ve svém okolí určitý respekt.
Prvním předpokladem k tomu, abychom se mohli pokusit řešit společné problémy na oficiální úrovni, bylo získání oficiálního charakteru. V roce 1996 tak vzniklo občanské sdružení vedoucích pracovníků městských a obecních kulturních zařízení s názvem Asociace pořadatelů kulturních akcí (APKA) a jejím sídlem se stal Tábor. Od té doby se nás schází už více než sedmdesát, a to pravidelně čtyři až pětkrát ročně. Hostitelem našeho setkání je pokaždé některý z členů asociace.
Čas od času, podobně jako jiné společenské organizace, dostáváme k připomínkování návrhy zákonů v oblasti kultury, nebo působíme v úloze konzultanta.
Dlouhodobým a soustavným kontaktem s představiteli ochranných organizací autorských se například podařilo pro naše členy standartizovat tak ožehavou otázku jakou je hromadná správa autorských práv. Ačkoli jsou dnes členy APKA i pořadatelé, kteří pracují agenturním způsobem, přeci jen naše činnost zůstává soustředěna k těm, kteří spravují divadlo nebo jiné obdobné kulturní a zřízení a chtějí lidem přinášet dobré kulturní zážitky a kladou si otázku - Jak na to?
[*] Vraťme se ale do táborského divadla. Jaké zkušenosti máte s využitím počítačů?
Už v roce 1993 jsme instalovali v divadle vnitřní počítačovou síť. Propojili jsme sekretariát, ekonomický úsek a pokladnu. V tehdejší době to byla dost náročná investice. Díky tomuto opatření jsme však velmi rychle začali získávat jak aktuální informace nutné pro různé rozhodovací procesy, tak zejména informace analytického charakteru. Od té doby máme každou divadelní sezónu velmi podrobně vyhodnocenu a hlavně můžeme vždy přesně sestavit jednak dramaturgický plán, jednak rozpočet pro sezónu další. Pochopitelně, že takovýto počítačový systém, dokáže usnadnit a zjednodušit i řadu běžných administrativních úkonů.
Od roku 1999 soustavě využíváme i připojení k internetu. Zejména elektronická pošta nám nesmírně pomáhá. Jejím prostřednictvím komunikujeme především s hostujícími divadelními soubory a našimi dobrovolnými spolupracovníky zajišťujícími hromadné objednávky, jsou tu i zahraniční kontakty. Při velmi objemném obsahu korespondence se tento způsob komunikace projevil i ve výrazném snížení výdajů za poštovné a telefonní hovory.
Zajímavé možnosti komunikace jak s diváky, tak našimi partnery, nabízí i možnost webové prezentace. Aktuální informace o divadle jsou součástí webových stránek města Tábora (www.tabor.cz). Zatím se jedná především o zveřejňování aktuálního programu divadla, ale rádi bychom už od nové, tedy podzimní sezóny tímto způsobem poskytovali informace o divadle v komplexnější podobě.
[*] Zdá se, že žádné problémy nemáte.
Jistě, máme stejně jako je mají jiní. V tuto chvíli se například musíme vyrovnat s aplikací nového zákoníku práce, a to v divadle, tedy zařízení s atypickým provozem, není vůbec jednoduché. Je fakt, že po celých jedenáct let máme dobré vztahy jak s městem, tak se zřizovatelem a snad kromě jedné jediné divadelní sezóny, do níž se promítly ony pověstné "balíčky opatření", jsme nezaznamenaly žádné nejistoty nebo výkyvy v ekonomickém zajištění našeho provozu.
Svatopluk K. Jedlička
FOTO AUTOR
