Zajištění majetku v trestním řízení je významným úkonem, který směřuje k ochraně práv poškozeného, k získání věcných či listinných důkazů, ale také ke spravedlivému potrestání pachatele. Je tedy nezbytné, aby již od samého počátku byly do tohoto procesu zainteresovány i finanční instituce,...
Zajištění majetku v trestním řízení je významným úkonem, který směřuje k ochraně práv poškozeného, k získání věcných či listinných důkazů, ale také ke spravedlivému potrestání pachatele. Je tedy nezbytné, aby již od samého počátku byly do tohoto procesu zainteresovány i finanční instituce, katastrální úřady, územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) a orgány, které vedou evidence vlastníků a držitelů majetku včetně obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.
CO LZE ZAJISTIT
Podmínky zajištění majetku upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Všechny zajišťovací instituty může aplikovat soud nebo státní zástupce; policejní orgán pouze některé, a to se souhlasem státního zástupce. Zajistit v trestním řízení lze jakoukoli movitou věc, nemovitost, právo nebo jinou majetkovou hodnotu, ale za předpokladu, že je lze postihnout výkonem rozhodnutí.
Věci a majetkové hodnoty lze zajistit rovněž na základě žádosti orgánu jiného státu. Trestní řád má zvláštní ustanovení o uznávání a výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo důkazního prostředku v rámci členských států Evropské unie.
DORUČOVÁNÍ ROZHODNUTÍ
O každém zajištění majetku, vyjma tzv. vydání a odnětí věci, se rozhoduje formou usnesení, které obsahuje označení orgánu činného v trestním řízení, den a místo rozhodnutí, výrok usnesení, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Oznamuje se osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení se dále podle trestního řádu a zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, zasílá úřadům a institucím, kterým se tím ukládají určité povinnosti.
POVINNOSTI ÚŘADŮ A INSTITUCÍ
Povinnost zamezit nakládání s peněžními prostředky a cennými papíry: Povinnost zamezit jakékoli dispozici s peněžními prostředky se dotýká bank, spořitelních a úvěrních družstev a jiných subjektů, které vedou peněžní účty. Bankovní instituce jsou povinny dbát na to, aby peněžní prostředky ve výši uvedené v rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebyly převedeny na jiný účet nebo vybrány v hotovosti. Dále jde o opatření:
a) zákaz poskytování dávek dopadá na penzijní fondy;
b) čerpání již poskytnutého úvěru jsou povinny zamezit subjekty poskytující finanční úvěry;
c) subjekty poskytující finanční leasing jsou povinny pozastavit výkon práv z právního vztahu založeného smlouvou o finančním pronájmu.
Podobná povinnost dopadá i na osobu oprávněnou k vedení evidence investičních nástrojů podle zvláštního zákona. Tato osoba nebo Česká národní banka zřídí majiteli zaknihovaných cenných papírů zvláštní účet, na kterém tyto cenné papíry vede.
Subjektu, jenž má povinnost zabezpečit omezení výkonu práv, musí být doručeno usnesení o zajištění, jakož i pozdější usnesení o zrušení či omezení zajištění.
Povinnost publikovat zajištění nemovitosti a zamezit nakládání s ní: Orgán činný v trestním řízení zašle opis usnesení o zajištění nemovitosti příslušnému katastrálnímu úřadu, není-li to zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a pobyt vlastníka nemovitosti. Když zajištění nepostihuje veškerý majetek vlastníka nemovitosti, označí nemovitost, jíž se zajištění týká. Katastrální úřad zajištění zapíše do své evidence. Pokud vlastník nemovitosti podal návrh na vklad práva týkajícího se zajištěné nemovitosti před vydáním usnesení o zajištění a nebylo o něm doposud pravomocně rozhodnuto, pozbývá své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění. Státní zástupce je povinen katastrálnímu úřadu zaslat opis rozhodnutí o zrušení zajištění.
Oznamovací povinnost: Dopadá především na orgány, které vedou evidenci vlastníků nebo držitelů majetku (například katastrální úřad nebo registr silničních vozidel vedený obecními úřady s rozšířenou působností) a na územní pracoviště ÚZSVM. Orgán činný v trestním řízení je povinen uvedené subjekty bezodkladně vyrozumět o zajištění a vyzvat je, aby mu neprodleně oznámily, že se s majetkem nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění. Dalšími subjekty jsou obecní a finanční úřady, které však trestní řád zmiňuje pouze u zajištění nemovitosti (§ 79d odst. 4 trestního řádu). Těm se zasílá opis usnesení o zajištění, nikoli pouze vyrozumění o zajištění, ale na výzvu ke splnění oznamovací povinnosti trestní řád v tomto případě nepamatuje.
Konkrétní formu oznamovací povinnosti pro jednotlivé úřady zákon nespecifikuje. Je tedy na úřadech, aby formou vnitřních předpisů a interních metodických doporučení poskytly svým zaměstnancům podrobnější výklad. Ke splnění oznamovací povinnosti mohou vést následující kroky:
1. Vytvoření podmínek pro zachycení jakékoli informace týkající se zajištěného majetku: Z vyrozumění orgánu činného v trestním řízení (přípis, který nemá zákonem stanovenou formu) by mělo být nepochybné, že jde o vyrozumění o zajištění, a že úřad vyzývá ke splnění oznamovací povinnosti. Úřad nemusí kvůli zjištění informací o nakládání se zajištěným majetkem uskutečnit žádná šetření ani jinak tyto skutečnosti aktivně zjišťovat. Postačí, když jsou o oznamovací povinnosti obeznámeny ty organizační součásti úřadu, které by při své běžné činnosti mohly takovou informaci zachytit.
2. Vyhodnocení, zda se informace týká takového nakládání s majetkem, kterým je mařen nebo ztěžován účel zajištění: Ze zákona vyplývá povinnost oznámit pouze případy, kdy jde o nakládání se zajištěným majetkem a navíc jen takové nakládání, kdy hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění. Domnívám se, že extenzivní výklad tohoto ustanovení je na místě. Například poškodí-li střechu zajištěné budovy pád stromu, je zřejmé, že objekt bude dlouhodobě znehodnocován zatékající vodou. Takový stav může vést k maření účelu zajištění, zejména pokud je nemovitost zajištěna za účelem uspokojení nároku poškozeného. Oznámení této skutečnosti orgánu činnému v trestním řízení, který o zajištění rozhodl, může významným způsobem přispět k odvrácení dalších škod na majetku a je vhodné jej učinit i přesto, že škoda nebyla způsobena nakládáním s majetkem ve smyslu realizace vlastnických oprávnění prostřednictvím právních úkonů.
Obecně lze zaměstnancům doporučit, aby oznámili příslušnému orgánu činnému v trestním řízení každou událost nasvědčující tomu, že klesá hodnota zajištěného majetku, a ponechali na jeho posouzení, zda jde o zaviněné maření účelu zajištění, či nikoli.
3. Neprodlené oznámení zjištěných skutečností: Oznámení musí být ze zákona provedeno neprodleně. V praxi je zapotřebí posoudit, do jaké míry může včasné oznámení zabránit dalším škodlivým následkům. Pokud bude zjištěno, že je například nemovitost neoprávněně demolována, je nutné tuto skutečnost oznámit ihned, a to místně příslušnému policejnímu orgánu a paralelně s tím o této situaci vyrozumět i orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
Trestní řád ani zákon č. 279/2003 Sb. neřeší způsob vyrozumění úřadů o zrušení nebo omezení zajištění. V praxi se bohužel stává, že vyrozumění o zajištění je na úřadě "otevřeným spisem" i poté, co je zajištění zrušeno. Proto lze zaměstnancům úřadů doporučit, aby se po zhruba šesti měsících dotázali příslušného orgánu činného v trestním řízení, zda zjištění trvá.
PETR HORÁČEK
Územní pracoviště v hl. městě Praze, ÚZSVM
