Spolupracovat s prověřenými profesionály, zachovávat obezřetnost, spoléhat na zdravý selský rozum a nejít do neúnosných rizik. Tak by mohlo znít resumé z besedy u kulatého stolu, v níž jsme probírali možnosti, jak by města mohla nejlépe zhodnocovat volné finanční prostředky, které v nejbližší době nebudou potřebovat.
Hovořili jsme o tom se Senior Investment Managerem společnosti ING Investment Management (C.R.), a. s., Jaroslavem Krabcem, Ph.D, CFA; místostarostou města Jablonec nad Nisou Ing. Radovanem Loudou; generálním ředitelem Pioneer česká investiční společnost, a. s., Mgr. Romanem Pospíšilem, MBA; vedoucím oddělení financování, finančních aktiv, dluhu a majetkových účastí města Brno Mgr. Martinem Rosickým; ředitelem odboru poskytovatelů investičních služeb Komise pro cenné papíry Ing. Davidem Rozumkem; ředitelem a předsedou představenstva společnosti ABN AMRO Asset Management (Czech), a. s., Ing. Vratislavem Svobodou, MBA, a ředitelem Liberálního institutu Praha Ing. Miroslavem Ševčíkem.
CO, KDY A JAK INVESTOVAT
Ing. Radovan Louda: Principiální otázkou je, zda dnes města mají volné finanční prostředky - a pokud ano, zda v takové výši a na potřebnou dobu, aby stálo za to uvažovat o jejich lepším zhodnocení, než jaké nabízejí třeba úložky u bank. Má-li město takové prostředky, pak by už v této fázi rozhodování mohlo s nabízejícími se profesionálními správci konzultovat, jestli jde o dostatečně velký objem peněz, aby se s ním dalo na kapitálovém trhu podnikat, a zda k tomuto podnikání bude i dostatečně dlouhé období, po které město nebude muset tyto prostředky použít. V této fázi je také dobré uvážit, zda těmto případným operacím budou nakloněny i volené orgány města.
Mgr. Martin Rosický: V Brně pro profesionální správu vykrystalizovalo několik zdrojů volných prostředků. Patří k nim dlouhodobé fondy, jako například Fond krytí škod. Méně optimální jsou zdroje, vznikající disproporcí mezi tím, co na jedné straně předpokládá rozpočet města při financování investičních akcí, a na druhé straně tím, jak ve skutečnosti jejich realizace postupuje a odčerpává rozpočtem vyčleněné peníze. Jenže takové prostředky mohou zůstat nevyužity třeba rok a půl, ale nikdy přitom nevíte dne ani hodiny, kdy je najednou okamžitě budete muset vydat. Mnohem jistějšími zdroji naopak v budoucnu budou fondy určené k vyplácení městských obligací. Budou v nich dlouhodobé peníze, o nichž se bude přesně vědět, kdy je město bude potřebovat.
Ing. Miroslav Ševčík: Já bych položil jinou otázku. Totiž zda by municipality tímto způsobem vůbec měly nakládat s jinými finančními prostředky, než jsou ty, k nimž se dostaly určitým historickým vývojem, třeba prodejem akcií některých společností. Obce přece hospodaří s prostředky z veřejných zdrojů, tedy z daní, a vzniká-li jim v delším časovém horizontu větší finanční nadbytek, pak to pro mě znamená, že by se raději měla snížit daňová zátěž subjektů, od nichž obce daně získávají.
Ing. Vratislav Svoboda: Historická etapa, kdy municipality například prodávaly akcie, už končí. I já si myslím, že v budoucnu města žádné větší dlouhodobé přebytky mít nebudou. Ale rád bych se také odvolal na liberální přístup k věci. Jestliže město má, ať už z jakýchkoliv důvodů, volné peníze, proč by je zastupitelé měli nechávat na účtech bank místo toho, aby byly na kapitálovém trhu lépe zhodnoceny?
JAK VYBÍRAT SPRÁVCE
Ing. David Rozumek: Správa aktiv už je a v budoucnu bude i investiční poradenství předmětem regulace a vyžaduje, resp,. bude vyžadovat povolení Komise pro cenné papíry (KCP). Při výběru správce se určitě vyplatí podívat na webové stránky KCP (www.sec.cz), kde lze zjistit rozsah oprávnění každého subjektu pohybujícího se na kapitálovém trhu i jeho regulatorní historii. Pro municipality bude určitě důležitým vodítkem pro výběr správce, zjistí-li si na našem webu jeho případná dřívější pochybení při správě majetku klientů. Pro mě osobně by varovným signálem bylo i to, kdyby obchodník s cennými papíry měl problémy s doplněním managementu, který podléhá předchozímu souhlasu KCP. Města by také měla vědět, že podle naší legislativy se na ně pohlíží jako na neprofesionální, retailové zákazníky. Neznamená to, že by zde byly pochybnosti o kvalifikovanosti municipalit. Jde pouze o snahu zákonodárce poskytnout jim vyšší stupeň ochrany. Ta spočívá zejména v detailním informování zákazníků o podstatě poskytovaných služeb a rizicích s nimi spojených, vyhodnocování širších investičních profilů zákazníků apod.
Jaroslav Krabec, Ph.D.: Při výběru správce je správným postupem, vypíše-li se veřejný tendr, aby o něm věděli všichni potenciální správci a mohli se jej účastnit. Ano, je věcí klienta, jaké podmínky si určí a pro kterého správce se nakonec rozhodne. Ale leckdy vidíme, že klienti za nejdůležitější kritérium považují výši nákladů spojenou se správou aktiv. Cena za správu je jistě důležitá. Ale i zde platí pravidlo, že nejlevnější nabídka nemusí být nejlepší.
Mgr. Roman Pospíšil: Kromě znalosti kreditu na domácím trhu je dobré, podívá-li se případný klient i na výsledky globálních hráčů na světovém trhu, jejichž dceřiné společnosti působí v České republice. I tyto výsledky mohou být cenným vodítkem.
Ing. Miroslav Ševčík: Jenže i velcí globální hráči se poměrně nedávno značně zmýlili a některé jejich fondy dokonce musely ukončit svoji činnost...
Mgr. Roman Pospíšil: To je pravda. Některé akciové fondy v souvislosti s celosvětovým propadem akciových trhů skutečně tratily i v mnoha desítkách procent. Ale takové fondy byly problémem v případě špatně nastavené strategie, ne samy o sobě. My bychom měli hledat a nabízet řešení, jak taková rizika minimalizovat.
RIZIKO NIKDY NEZMIZÍ, ALE MŮŽE BÝT NIŽŠÍ
Ing. Radovan Louda: V Jablonci nad Nisou jsme o lepším zhodnocování volných peněz začali uvažovat naštěstí už v době, kdy ještě platil původní zákon o zadávání veřejných zakázek. Proto jsme se tehdy pohybovali v relativně volnějším prostoru. V jednom období jsme měli dokonce tři správce, byť každý dostal k dispozici menší objem peněz. Pro nás již tehdy nebylo nejdůležitější, zda za správu nezaplatíme o trochu víc. Ale především jsme chtěli co nejlépe zhodnotit své peníze a smlouvami s více správci také diverzifikovat případné riziko. Přiklonili jsme se k proviznímu systému odměňování správců a odmítli úvahy o paušálních platbách za správu bez ohledu na výsledky zhodnocení.
Ing. Vratislav Svoboda: Nejen velmi nízké poplatky za správu, ale také slibované vysoké zhodnocení svěřených prostředků by měly být určitým varováním. Nabízí-li někdo městům troj- až čtyřnásobný výnos, než jaký lze nyní dosáhnout třeba na dluhopisových portfoliích, pak je buď vědomě klame, nebo trhu nerozumí. V každém případě smlouva s ním bude představovat značné riziko.
Ing. Miroslav Ševčík: Protože v případě obcí jde o veřejné prostředky, musí při jejich umisťování na kapitálový trh být prvním a základním úkolem minimalizace rizika. Výnosnost je důležitá, ale patří až na další místo.
Ing. David Rozumek: Investice na kapitálovém trhu nejsou žádným nestandardním jednáním a jsou určitě otevřeny i městům. Ale ta musí vědět, že jde o investice, nikoliv o ukládání peněz a že vždy přitom bude platit určité riziko vztažené k určitým výnosům. Upozorňuji i na to, že Garanční fond obchodníků s cennými papíry v případě selhání obchodníka náhrady obcím a městům neposkytuje. Mluvil jsem o tom, že správci by na města měli pohlížet jako na neprofesionály. Všude ve světě však taková praxe není. Čili může nastat situace, kdy zahraniční obchodník, který naši legislativu dobře nezná, tuto "neprofesionalitu" u českých municipalit nebude předpokládat a při správě portfolia pak mezi ním a klientem může docházet ke zbytečným nedorozuměním. Samozřejmě je třeba říci, že v takovém případě jde o porušení českých právních předpisů, s nímž je možné obrátit se na KCP, která je oprávněna takové jednání postihnout.
Mgr. Roman Pospíšil: Koncový klient nese oficiální odpovědnost, neboť je to on, kdo s definitivní platností rozhodne, zda ten či onen nabízený produkt přijme. To však neznamená, že je tím sejmuta odpovědnost ze správce. Jeho odpovědnost spočívá v tom, že klientovi rozkryje všechny odpovídající možnosti, jak řešit problém, s nímž se na něj klient obrátil, doporučí mu ze svého pohledu optimální řešení a korektně popíše produkt, který navrhne. Má ovšem odpovědnost i za to, že strategie, kterou v produktu deklaruje, bude dodržena.
SMLOUVY, STRATEGIE, HORIZONTY, LEGISLATIVA...
Ing. Radovan Louda: Výběrem správce zdaleka nic nekončí. Stejně důležité je s ním důkladně připravit smluvní vztah. Správci mívají zafixovány určité podmínky a některé body chtějí přenášet do každé nové smlouvy. Doporučuji hned první variantu smlouvy předloženou správcem podrobně prostudovat, "začervenit" ji opravami či výhradami a návrh třeba i několikrát přepsat. Na trhu existuje konkurence, takže se nebojme na správce přitlačit.
Jaroslav Krabec, Ph.D.: Zastavme se i u investičního horizontu. Jako velmi významný se mně jeví střednědobý, tedy na dva až čtyři roky. Ať už si to připustíme či nikoliv, volební období je čtyřleté, a čtyřletý investiční horizont tak může při rozhodování zastupitelstva hrát důležitou roli. Samozřejmě nevylučuji ani dlouhodobý horizont, který je výhodnější. Požaduje-li klient krátkodobý horizont, může to být pro správce značný oříšek, aby dosáhl nějakého hmatatelného nadvýnosu. Nepodceňujme ani detailní diskusi se správcem o stanovení srovnávacího indexu, benchmarku, které může mít velmi významný vliv na výkonnost portfolia. Řeč už byla o dvou či více správcích pro jedno město. Jestliže jeden z nich bude v hodnocení výnosu a podstoupeného rizika dlouhodobě horší, než určuje benchmark, neměli bychom váhat a smlouvu mu za město vypovědět.
Mgr. Roman Pospíšil: Ano, čtyřletý volební cyklus se musí brát v úvahu. Ale to nevylučuje, že mandát pro správce nemůže být třeba sedmiletý. Jen společně dohodnutou investiční strategii je třeba někdy přizpůsobit volbám a stanovit ji na čtyři roky. Nikdy nelze vyloučit, že během oněch čtyř let nedojde k výkyvu trhu a ten se negativně nepromítne do hodnoty investice. Proto bych doporučil ještě a priori defenzívnější strategii zhruba na dva roky. Taková investice bude stále ještě dostatečně výnosná a přestane být pro město potenciálním problémem. Benchmarková strategie je spíše deklaratorní a město v ní se správcem jako kritérium úspěšnosti definuje už zmíněný benchmark. Při dlouhodobém porovnávání úspěšnosti několika správců lze si pak případně ponechat opravdu jen ty nejlepší. Ale upozorňuji i na další možnou strategii - absolut return, usilující o maximální výnos. Tuto strategii bych však vždy podmínil určitou garancí.
Mgr. Martin Rosický: Zaujalo mě, jak Ing. Louda mluvil o dřívějším zákonu o veřejných zakázkách. Nový zákon však neumožňuje, aby si město vybralo více správců. I v Brně jsme si na vlastní kůži ověřili, že na základě výsledků tendru si nelze vybrat kromě prvního ještě také druhého, případně třetího správce v pořadí. Ani nelze proces výběru správce rozdělit na jednotlivá portfolia, protože by šlo o klasické dělení zakázky.
CO VZKAZUJÍ MUNICIPALITÁM
Ing. David Rozumek: Rozvoji kapitálového trhu prospívá, pohybují-li se na něm nejen zdatní profesionální správci, ale i dobře informovaní investoři. Spoustu užitečných informací lze nalézt na webu KCP. Zaměstnanci KCP rádi zodpoví i přímé dotazy.
Ing. Miroslav Ševčík: Mám-li něco vzkázat městům, pak snad to, aby si zastupitelé, kteří rozhodují o výběru správce, dali pozor na asymetrii informací, byli v co největší míře obezřetní a používali zdravý selský rozum.
Ing. Radovan Louda: K těmto vzkazům se připojuji s douškou: Nebojme se svěřit své prostředky odborníkům, ale důkladně je vybírejme a také průběžně kontrolujme.
Mgr. Roman Pospíšil: Já bych doplnil přání, aby zastupitelé nebyli dychtiví urvat přitom pro své město co nejvyšší zisk, který s sebou vždy nese vyšší riziko.
