01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Město snese jen určitou míru zatížení

Více než 70 let už uplynulo od roku 1933, kdy vznikl patrně nejvýznamnější dokument moderního urbanismu - Athénská charta. Dodnes se považuje za aktuální, i když se zásady v něm obsažené modifikují a aktualizují. Po roce 1989 se na nich podílejí i čeští urbanisté, kteří reprezentují ČR v Evropské...

Více než 70 let už uplynulo od roku 1933, kdy vznikl patrně nejvýznamnější dokument moderního urbanismu - Athénská charta. Dodnes se považuje za aktuální, i když se zásady v něm obsažené modifikují a aktualizují. Po roce 1989 se na nich podílejí i čeští urbanisté, kteří reprezentují ČR v Evropské radě urbanistů.

PROČ JSOU NUTNÉ ZMĚNY

"Původní Athénská charta definovala základní funkce města, tj. bydlení, rekreaci, práci a dopravu; úkolem urbanistů bylo co nejvíce je sladit. Postupem času se ale ukázalo, že tyto funkce se začínají až příliš diferencovat; důsledkem byl vznik až striktně funkčně oddělených celků - pro práci, bydlení, průmysl atd. V takovém funkčním zónování ovšem vznikají větší nároky na dopravu, obytné části se během dne umrtvují, jiné působí jako "špinavé" apod. Ad absurdum pak vše dovedla výstavba panelových sídlišť, v nichž postupně převládla téměř jen bytová funkce," řekl předseda Asociace pro urbanismus a územní plánování doc. Ing. arch. Jan Mužík, CSc.

Ukázalo se tedy, že je nutné původní zásady revidovat, byť původně nebyly míněny a ne všude v praxi dovedeny do takových rozměrů jako na socialistických sídlištích. Do popředí se postupně dostávaly pojmy jako udržitelný rozvoj, urbanismus se chápe nejen jako stavba měst, ale jako sídel, jež jsou součástí krajiny, územní plánování se věnuje i plochám mimo město. Důraz se klade na to, aby se všechny zásahy dělaly tak, aby nebránily dalším generacím naplňovat jejich představy o rozvoji. Poslední dokument urbanismu, Nová athénská charta z roku 1998, proto už má jen desetiletou platnost a odborníci shromažďují poznatky z jednotlivých evropských zemí, na jejichž základě chtějí posouvat text příštího dokumentu dále.

CO SE NEJVÍC MĚNÍ

Jako jeden z nejdůležitějších požadavků považují urbanisté dnes podle doc. Mužíka obnovu městskosti, která se opět spatřuje, na rozdíl od dřívější doby, v polyfunkčnosti. Jednotlivé funkce, které musí lidské sídlo plnit, se mají prolínat, mj. proto, aby se eliminovaly enormní nároky na dopravu. Zcela ideální situace jistě nikdy nenastane, protože vždy budou ve městě existovat plochy, které se s jeho ostatními částmi nesnášejí, tj. výroba znečišťující ovzduší, vázaná na suroviny, vyžadující těžkou nákladovou přepravu apod.

Další zásadou je uchování a vytváření charakterové pestrosti. "Naše krajina je pestrá, drobného měřítka, všude příznivá pro rozvoj osídlení. Pokud se urbanistům podaří, aby tento potenciál území využívali co nejvíc, rozhodně dosáhnou pestrosti nabídky prostředí při naplňování principu polyfunkčnosti," konstatoval doc. Mužík.

Proporce funkcí se mění s proměnami života. Dříve existovalo víc výrobních ploch, dnes ale podniky své plošné nároky na tyto objekty snižují. Na druhé straně je větší potřeba ploch k trávení volného času a pro rekreaci. S tím souvisí turistika a to, čemu urbanisté říkají "potenciál území": Je špatné, když se do určitých prostor, ať je to třeba pražský Karlův most, nebo Máchovo jezero, soustředí takové množství funkcí, že neodpovídá jejich potenciálu. Začnou totiž původní (v tomto případě turistickou) funkci likvidovat. Jinak řečeno to, co je přitažlivé, tímto náporem na přitažlivosti ztrácí, protože byl překročen potenciál území. To platí pro všechny funkce, nejen rekreační, ale i bytovou, výrobní atd.

"Městský organismus je blízký lidskému: Jakmile jej na jedné straně příliš zatížíme, třeba velkým obchodním centrem, začne tam město nějak tíhnout, jeho organismus se této situaci začne přizpůsobovat. Ovšem může se snadno stát, že toto přizpůsobování bude nezdravé," uvedl dále předseda Asociace pro urbanismus a územní plánování.

STABILITA SÍDEL

Jedním z největších prohřešků z hlediska urbanismu a architektury polistopadové éry jsou obrovská nákupní střediska, esteticky většinou nepěkná, nerespektující prostředí, která vyrostla prakticky po celé zemi. Ale podle doc. Mužíka existují i jiná, jemnější nebezpečí. Například to, jaké důsledky může mít třeba rušení mateřských a základních škol. A nejde jen o to hlavní, tj. ztrátu centra vzdělání i kultury z daného místa.

"My urbanisté bychom měli vytvářet takové prostředí, kde nebude nutné ráno naložit dítě do auta, odvézt je do školy, pak případně do nějakého kroužku a zpět. Co se v takovém případě dítě naučí? Vždyť vůbec město, v němž žije, nepozná! Pěší cesta do školy je přitom velkou možností výchovy k samostatnosti, protože mladý člověk musí řešit řadu vztahových věcí, učit se orientaci ve fyzickém prostředí."

Jaké doporučení pro komunální politiky z toho lze na závěr vyvodit?

"Měli by si na úřadech pěstovat lidi, kteří budou organismu města rozumět. Dopřejí sluchu odborníkům, pokud je budou varovat, aby nepodlehli slibu investorů, když chtějí stavět v místech pro ně lákavých, ale pro město výhledově špatných, byť slibují leccos nádavkem. Investoři nemyslí na budoucnost města, jeho občany, ale na svůj zisk; to je normální, ale komunální politici by měli vidět mnohem dál," uzavřel docent Mužík.

/mb/

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down