Meze rozhodování zastupitele Rozhodování člena zastupitelstva kraje je odpovědnou činností. Vyjadřuje se hlasováním o řadě velmi podstatných otázek života kraje. V následujícím článku se pokusím shrnout základní aspekty této nelehké rozhodovací činnosti. Na úvod musíme připomenout text slibu, který...
Meze rozhodování zastupitele
Rozhodování člena zastupitelstva kraje je odpovědnou činností. Vyjadřuje se hlasováním o řadě velmi podstatných otázek života kraje. V následujícím článku se pokusím shrnout základní aspekty této nelehké rozhodovací činnosti.
Na úvod musíme připomenout text slibu, který skládá člen zastupitelstva kraje: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu kraje a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky".
Práv a povinností se člen zastupitelstva ujímá právě až složením tohoto slibu. Ne náhodou. Zákonodárce v jeho textu vyjádřil v podstatě vše podstatné, co se týká vázanosti člena zastupitelstva.
Ve svém slibu, jehož text je součástí zákona, a má tedy jeho váhu, se zastupitel přihlašuje hned ke třem základním atributům svého rozhodování. Jsou jimi:
[*] Svědomitý výkon funkce
Pod tímto pojmem si lze představit desítky věcí, připomeňme některé z nich. Patří sem:
- řádná a včasná příprava na zasedání,
- v případě nejasností vyžádání dalších materiálů,
- kvalitní zakládání písemných materiálů souvisejících s výkonem funkce,
- účast na zasedáních, v případě neúčasti zjištění si podstatných záležitostí,
- zájem o dobré porozumění projednávané věci.
[*] Zájem kraje a jeho občanů
Jde o velmi důležité ustanovení, které znamená, že zastupitel kraje by měl preferovat též jeho zájem. To bude složité zejména u zastupitelů, kteří jsou tzv. ve dvojí roli - jednak zastupitele krajského, jednak např. ve funkci starosty města či obce, primátora apod. V zastupitelstvu kraje je však hodnotící atribut dán - je jím výslovně zájem kraje a jeho občanů.
[*] Vázanost Ústavou a zákony České republiky
Toto je v podstatě jediný druh vázanosti, který je krajskému zastupiteli dán. Ale o to více - je důležitý. Zastupitelé by neměli podléhat dojmu, že na svém území platí "zákon jsme my v zastupitelstvu kraje", jako tomu podléhali v minulosti někteří zastupitelé obecní. Měli by velmi dbát právní úpravy a své kroky se zněním zákonů stále konfrontovat.
Pouze doporučení
Zákon o krajích se neomezuje pouze na pozitivní vymezení v textu slibu, ale říká ještě výslovně v § 33 odst. 4: "Člen zastupitelstva vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy". Znovu tedy přikazuje zastupiteli vykonávat svůj mandát v souladu se slibem, a navíc přímo říká, že zastupitel není vázán při svém rozhodování žádnými příkazy.
Bývá sice standardně pravidlem, že politické kluby fungující při zastupitelstvech dávají svým členům pokyny, jak mají hlasovat, a tito je opět standardně plní, ale v okamžiku hlasování rozhoduje každý zastupitel tzv. za sebe a smí hlasovat podle svého svědomí. Tedy tak, jak mu v podstatě přikazuje jeho slib. Pokyn politického klubu jak hlasovat, má tedy vždy jen povahu doporučení.
Může také nastat situace, kdy zastupitel sám nebo jeho kolegové rozhodnou, že v konkrétní věci zastupitel hlasovat prostě nemůže. Jde o případ střetu zájmů, který upravuje zákon o krajích v § 34 odst. 3.
Další zákonné meze
Najdeme je přímo v zákoně o krajích, typicky je to § 17 a § 18, který se týká hospodaření kraje. Jsou to například tato ustanovení: "Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Kraj je povinen pečovat o zachování a rozvoj svého majetku".
Zde je dána mez způsobu hospodaření s majetkem - to musí být účelné, hospodárné apod., musí se pečovat o rozvoj majetku (tedy není na pořadu dne jeho rozprodávání apod.).
"Kraj je povinen chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení".
Opět zákon přímo zastupitelům "přikazuje" podávat žaloby na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, resp. jinak se brát o tato práva.
"Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna".
Zákon opět určuje zastupitelům, jak mají rozhodovat - zde například v otázce výše ceny. Podobných ustanovení bychom jistě našli více. Je proto nutné si zejména uvědomit, že v rozhodování nejsou zastupitelé svobodni absolutně, že zákon jim určuje řadu závazných "návodů" a doporučení, kterými se musí řídit a které musí mít neustále na paměti. Jen tak naplní beze zbytku text svého slibu.
Jana Hamplová,
stálá spolupracovnice redakce
Práv a povinností se člen zastupitelstva ujímá až složením slibu. Ne náhodou. Zákonodárce v jeho textu vyjádřil v podstatě vše podstatné, co se týká vázanosti člena zastupitelstva.
