Meziobecní spolupráce v českých podmínkách funguje pouze v oblasti samosprávy, nikoliv v přenesené působnosti pro výkon státní správy. V souvislosti se stále napjatějšími veřejnými rozpočty však tento institut může být jedním z účinných nástrojů, jak zefektivnit provoz obcí i jejich rozvoj.
Ve spolupráci s vedením města Lanškroun se koncem října uskutečnila na tamní radnici další z besed časopisu Moderní obec u pomyslného kulatého stolu, tentokrát věnovaná tématu Meziobecní spolupráce - dnes a zítra. Pozvání k diskusi přijali: starosta obce Horní Čermná Ing. Petr Šilar, který je zároveň senátorem a mj. předsedou Stálé komise Senátu PČR pro rozvoj venkova, ředitelka odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ČR Ing. Marie Kostruhová, ředitel odboru rozvoje a strategie regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR RNDr. Josef Postránecký, starostka obce Rudoltice Lenka Bártlová, starostka obce Luková Miroslava Fojtů, starosta městysu Dolní Čermná Petr Helekal, starosta obce Cotkytle Ing. Prokop Holý, místostarosta města Lanškroun Roman Krajči. Účastníky besedy přivítala starostka města Lanškroun Mgr. Stanislava Švarcová. Na přípravě celé akce se významně podílel projektový manažer Regionální rozvojové agentury Střední Čechy Ing. Jiří Hužera, který v ní rovněž vystoupil.
OBCE JSOU DNES KE SPOLUPRÁCI DOSLOVA »ODSOUZENY«
Na jednu z nejdůležitějších pozitivních změn, které se po roce 1989 u nás uskutečnily, totiž na obnovu místní samosprávy, poukázal v úvodu besedy Ing. Petr Šilar. »Střediskové obce jako "výdobytek socialismu" zanikly a od řady obcí se začaly oddělovat některé jejich místní části, aby se zcela osamostatnily. Ale už tehdy bylo jasné, že některé nové úkoly, které obecní samosprávy dostaly do vínku, nedokážou samy stoprocentně zvládat. Obce obvykle umí řešit své záležitosti z pohledu samosprávy, ale výkon přenesené působnosti pro ně bývá složitější. Spolu s někdejším starostou Žamberka Miloslavem Chvátilem jsem byl už v roce 1992 jedním z iniciátorů vzniku sdružení obcí a měst Orlicko v povodí Divoké a Tiché Orlice. Zaměřili jsme se však hlavně na staré ekologické zátěže, a neměli ambice společně řešit i některé záležitostí státní správy. Vývoj ukázal, že jsme se vydali správným směrem a že zejména v souvislosti se vstupem naší země do EU především menší obce bez vzájemné spolupráce na projektech podpořených z evropských fondů samy většinou nemohou uspět. Spolupráce obcí však musí vznikat zdola - a ne být diktována či uměle zaváděna z centra. Proto nejsem příznivcem ani programu Leader a místních akčních skupin. Takové umělé mezičlánky a složky zbytečně vznikají vedle už fungujících mikroregionů či správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a na jejich vlastní fungování, administrativu a strukturu, dnes už i na krajské úrovni, se zbytečně ukrajuje z evropských peněz. Netýká se to samozřejmě jen MAS, ale je přece známo, že zhruba třetina evropských peněz se spotřebuje na provoz institucí, které rozdělování dotací administrují. Zde na Lanškrounsku velmi dobře funguje stejnojmenný dobrovolný svazek obcí. Ten nám nebyl nikým naoktrojován, ale založily si jej samy obce a města mající k sobě historicky blízko. Svazek řeší společné problémy a jeho přirozeným centrem je ORP Lanškroun. Panuje tu i zásada "já pán, ty pán", tolik důležitá pro vzájemnou důvěru. S ohledem na stále napjatější veřejné rozpočty si dovolím tvrdit, že hlavně menší obce budou ke spolupráci doslova "odsouzeny",« konstatoval Ing. Petr Šilar.
SAMOSTATNÝCH OBCÍ PŘIBÝVÁ, JINÉ SE ZASE NEDOKÁŽOU SAMY ŘÍDIT
Ing. Marie Kostruhová připomněla, že během posledních let přibylo dalších šest obcí a další, doslova desítky místních částí usilují o úplné osamostatnění. »Kdyby ne-existovala zákonná pojistka, že oddělující se část musí mít alespoň tisíc obyvatel, měli bychom dnes samostatných obcí už minimálně osm tisíc,« odhadla. Podle ní však na rozdíl od euforie první poloviny 90. let, kdy se lidé s nadšením a odhodláním ujímali správy svých obcí, se dnes často nedovedou dohodnout vítězné koalice s opozicí na oběma stranami respektovaných krocích pro rozvoj obce. Někde - a po posledních komunálních volbách jde již o desítky případů, dokonce ještě orgány obce ani nezačaly pracovat. Ojedinělé už nejsou ani případy, kdy bývalý starosta v rozporu s výsledky komunálních voleb a volbou nového starosty zastupitelstvem obce nechce opustit svůj úřad. Meziobecní spolupráce je proto z pohledu Ministerstva vnitra zajímavá i proto, že některé obce už samy nejsou s to se samy řídit a vést. »Zákon o obcích však samozřejmě o meziobecní spolupráci hovoří v širších souvislostech a výslovně ji připouští,« dodala Ing. Marie Kostruhová.
Ředitelka odboru dozoru a kontroly veřejné správy MV zmínila návrh novely zákona o obcích, který se už nachází v meziresortním připomínkovém řízení a v němž se mj. klade důraz na transparentnější nakládání s majetkem obcí včetně řádného zveřejňování záměrů jeho prodeje a na to, aby se občané mohli snáze domáhat svého podílu, i soudní cestou, na správě majetku obce a nakládání s ním. Ing. Marie Kostruhová však zapochybovala, zda je nyní reálná naděje na vzkříšení jakési obdoby okresních shromáždění starostů, tedy institutu, který přestal fungovat se zánikem okresních úřadů. Byť připustila, že ORP - na rozdíl od krajských úřadů, nemají po zániku okresních úřadů zákonnou povinnost poskytovat obcím metodickou pomoc.
Lenka Bártlová v besedě podíl ORP Lanškroun na rozvoji celého mikroregionu chválila a vyzvedla také výbornou spolupráci obcí uvnitř svazku Lanškrounsko. Právě na takovém základě spolupráce nyní v Rudolticích například spějí k vybudování cyklostezky, jedné z priorit této obce.
OBCE S MECHANISMY SPOLUPRÁCE PŘEDBĚHLY STÁT
Jak uvedl RNDr. Josef Postránecký, kvůli velikostní struktuře obcí v ČR je u nás z pohledu místního a regionálního rozvoje a ve smyslu uplatňování principů a cílů místní samosprávy problematika meziobecní spolupráce ještě významnější než v jiných členských zemích EU. »Naše obce, bez ohledu na svoji velikost, jsou vybaveny množstvím pravomocí - ovšem zdůrazňuji, že v oblasti samosprávy. Obec s pár desítkami obyvatel tak musí z hlediska samosprávy plnit v podstatě stejný rozsah úkolů jako stotisícové město a logicky s ohledem na své finanční, personální či materiálně technické možnosti to nemůže sama zvládnout. Proto nastupuje institut meziobecní spolupráce, který si obce, mimochodem spontánně a bez nějakého nařizování shora, vytvořily již předtím, než k němu vznikla potřebná legislativa, jak o tom hovořil i pan senátor Šilar. Zmínit je třeba také reformu veřejné správy. Okresní úřady se skutečně staraly též o komplexní rozvoj území. Jenže když měly zaniknout, diskuse o tom, jak naložit s jejich kompetencemi, se vedla spíše v poloze "klasických" úkolů státní správy. Tedy kdo místo nich povede agendu osobních dokladů, životního prostředí apod. Když jsme tuto jednostrannost připomínali, velmi často jsme od místních samospráv dostávali odpovědi typu "To nechte na nás, my už se v rámci ORP domluvíme sami". Nyní, po deseti letech fungování nové územní organizace výkonu státní správy v území, naopak zaznívají hlasy, že ORP takovým koordinačním orgánem pro menší obce ve svém správním obvodu nejsou. Přitom většina správních obvodů ORP jsou mnohem přirozenějšími územními celky než okresy. Se vstupem ČR do Evropské unie se meziobecní spolupráce navíc mnohde zúžila pouze na získání dotací pro společné projekty a vytratil se z ní koncepční strategický přístup k rozvoji celého území. Jde o to vrátit meziobecní spolupráci k tomu, aby obce opět více spolupracovaly ve snaze o efektivnější zajišťování svých úkolů. Bohužel, místní a regionální rozvoj na této úrovni legislativně pokryt příliš není. V reakci na tuto situaci na MMR už chystáme novelu zákona o podpoře regionálního rozvoje, která by měla nastolit určitá základní pravidla pro meziobecní spolupráci z hlediska koordinace rozvoje území,« uvedl ředitel odboru rozvoje a strategie regionální politiky MMR.
Připojil ještě jednu poznámku: Princip metody Leader by měl být v příštím programovém období EU zakotven i do využívání strukturálních fondů. Pak samozřejmě bude třeba dohodnout, v jakých územních jednotkách bude tato metoda uplatněna. Podle RNDr. Josefa Postráneckého by právě ORP mohly do určité míry splnit požadavky na takovou přirozenou územní jednotku.
PERMANENTNÍ ZMĚNY: SMRTELNÝ NEPŘÍTEL KONCEPČNÍHO ŘÍZENÍ
S názorem, že se vytrácí společné úsilí obcí o koncepční a jednotně definovaný rozvoj území, souhlasil Ing. Prokop Holý. »Jenže ve veřejné správě se stále něco mění, takže systematičnost, vize či koncepce v tomto směru ani příliš fungovat nemohou,« konstatoval. »Zejména v menších a odlehlejších obcích, jako je i Cotkytle, bychom potřebovali, aby nám někdo, třeba z úrovně ORP, průběžně pomáhal, např. se zaváděním základních informačních registrů veřejné správy. Stále nová a složitější problematika tohoto druhu nás totiž na úřadech malých obcí odsuzuje do role amatérů.«
»DĚVEČKY PRO VŠECHNO« A »VIZE«
»Luková má 700 obyvatel a na obecním úřadě jsem jen já a účetní. Obě jsme "děvečkami pro všechno". Jednou vítám občánky, podruhé jedu na schůzi starostů, pak sháním, kdo nám půjčí míchačku, či firmu, která opraví prasklé potrubí. Do toho spadnou různá školení,« řekla Miroslava Fojtů. »Při vší úctě k zastupitelstvu nemůžete být příliš nároční na jeho členy, kteří mají co dělat, aby se např. v zemědělství, kde se pracuje v sezoně ještě i pozdě večer, uvolnili ze zaměstnání a na jednání zastupitelstva alespoň přišli. Jenže být "děvečkou pro všechno" znamená, že už nezbývá mnoho času ani energie na "koncepce" či vize. Pokud by meziobecní spolupráce v tomto smyslu starostům ulevila, byla by jistě velmi vítána.
Lenka Bártlová v diskusi požadovala, aby všichni nově zvolení zastupitelé ihned po volbách povinně absolvovali kratší školení, hrazené státem, a seznámili se tak se svými základními právy i povinnostmi. »Faktem je, že někteří zastupitelé ani po roce svého působení v orgánu obce nemají vůbec ponětí o tom, co samostatná působnost obnáší a jaké úkoly z ní pro ně vyplývají,« dodala Lenka Bártlová.
»Možná by starostům pomohlo, kdyby řekněme pět, šest obcí vytvořilo společnou správu, třeba bytového fondu,« doplnila Ing. Marie Kostruhová. »Například ve Francii, která se stejně jako naše republika vyznačuje velkým počtem obcí, si několik obcí ustanovuje funkci společného tajemníka, který ošetřuje ono pomyslné rozhraní mezi samosprávou a zákonností a zajišťuje, aby místní samosprávy fungovaly v souladu s pravidly,« uvedla. Dodala, že například Belgie dělá vše pro to, aby si obce sice nadále podržely svůj samosprávný charakter, avšak aby zároveň po celém území státu existovalo pouze dvacet institucí, které by zajišťovaly jejich efektivní správu. Podobně Francie poskystla obcím deset let na to, aby se samy mezi sebou dohodly na společné správě. Stát pak zasahuje už jen v případě těch obcí, které tento krok v daném časovém období neučinily.
RNDr. Josef Postránecký však v této souvislosti zdůraznil, že hovoříme-li v českých podmínkách o společném výkonu »úřednické« práce, pak by se to muselo týkat výlučně výkonu samosprávných působností. Pro přenesený výkon státní správy současná legislativa meziobecní spolupráci zatím neumožňuje a lze pouze využít institutu veřejnoprávních smluv.
EKONOMICKÁ SPOLUPRÁCE JE SNAZŠÍ
»Meziobecní spolupráci bych viděl ve dvou rovinách - ekonomické a jakési pracovně politické,« řekl Petr Helekal. »Pokud jde o ekonomickou, teď s Petrem Šilarem ze sousední Horní Čermné např. řešíme založení společné komunální firmy, která by měla v kompetenci zeleň v obci, veřejné osvětlení apod. Možná se přidají i další obce. Ekonomická spolupráce je vcelku jasná a každá obec si může sama spočítat, jak moc a jak rychle se jí může vyplatit,« uvedl Petr Helekal. »Jen kolik úspor by přineslo např. společně soutěžení dodavatelů elektřiny a zemního plynu!«
Petr Helekal pokračoval: »Ve druhé rovině je to už složitější. Vezměme kupříkladu nový model financování školství, který může být likvidační i pro naši základní školu - a to jsme městys s 1300 obyvateli. Evidentně se budeme muset začít domlouvat s okolními obcemi na pořízení nějakého "školního" autobusu a na dalších opatřeních, abychom vesnické školství udrželi. Tahle komunikace pravděpodobně příliš jednoduchá nebude. Chápu totiž starostu obce, která má sice jen 1. stupeň základní školy, avšak i ten si pochopitelně bude chtít udržet. Na druhou stranu už teď je v sousedních obcích nemálo rodin, které posílají své děti, dokonce i prvňáčky, do naší ZŠ.«
Petr Helekal navázal i na své předřečníky a uvedl příklad polské Gminy Dzierzoniow, s níž Dolní Čermná udržuje dlouholeté partnerství. »Gmina má profesionální aparát, který funguje pro všechna podřízená sídla. Když jsem se u nás po nástupu do funkce ptal na některé problémy správy bytového fondu, odpovědí bylo jen krčení rameny. Ale zaměstnat člověka, který se o tuto oblast profesionálně postará? To by se nám ekonomicky nevyplatilo. Přivádí mě to k myšlence vytvářet větší společné celky, v nichž bude např. správa bytového fondu nebo veškerého majetku obce řádně a profesionálně zajištěna,« dodal Petr Helekal.
»Ano, zejména ve venkovském prostoru bude stále větší nutností společné zajištění správy a údržby majetku obcí,« potvrdil RNDr. Josef Postránecký.
STÁT OBCÍM MÁLO UMETÁ CESTIČKU
Také Roman Krajči měl v diskusi za to, že v ekonomické rovině meziobecní spolupráce by neměly nastávat větší třenice. »Upřímně řečeno, zejména za situace stále napjatějších obecních rozpočtů se i u meziobecní spolupráce budeme muset v některých případech smířit s uplatňováním filozofie "bližší košile než kabát",« varoval.
Další možnost pro meziobecní spolupráci se podle Romana Krajčiho otevírá v rámci dobrovolných svazků obcí, a to směrem k výkonu státní správy. »Stát se však příliš nesnaží obcím a městům dobře umetat cestičku k povinnostem, které municipální sféra vůči němu plní. Na úrovni malých obcí si umím představit fungování jakéhosi zvláštního úřadu, který by pro ně dělal ještě více, než může učinit lanškrounská radnice, tedy úřad ORP. Byť nepochybuji o tom, že naši úředníci starostům okolních obcí pokaždé ochotně poradí. Svazek obcí by však měl mít možnost disponovat nějakými vlastními, legislativou podloženými mechanismy, na jejichž základě by se společně vykonávala - a teď opravdu jen střílím od boku - třeba agenda evidence obyvatel,« uzavřel Roman Krajči.
»V podstatě je to jednoduché,« navázal na jeho slova Ing. Prokop Holý. »Stačí si objektivně zodpovědět otázku, co od nás, reprezentantů místních samospráv, občané očekávají. A shodneme-li se na tom, že některá jejich očekávání při nejlepší vůli nejsme schopni v každé jednotlivé obci kvalitně naplňovat, pak zvažujme takovou meziobecní spolupráci, na jejímž základě by to bylo možné. A vůbec přitom nemám na mysli jakoukoliv centralizaci či slučování obcí.«
VRACÍ SE DISKUSE DO ROKU 2007?
»Jako bývalý tajemník Pracovní skupiny pro řešení problematiky malých obcí, která se podporou meziobecní spolupráce zabývala v letech 2003-2006 na Ministerstvu vnitra, jsem touto debatou velmi potěšen,« uvedl Ing. Jiří Hužera. »Je zřejmé, že zejména menší obce mají zájem o určitou metodickou, koordinační a informační spolupráci na úrovni ORP (jakousi obdobu dřívějšího okresního shromáždění), v některých agendách by rovněž přivítaly jejich "sdílenou správu". Pokud jde o zajišťování některých služeb pro své občany, obce pochopitelně dávají přednost individuální dohodě mezi sebou než nějakému nadiktovanému sdružení k obecnému zajišťování veřejných služeb. Ukazuje se, že měli pravdu ti - a já se k nim rád hlásím, kdo v roce 2007 v chystaném novém modelu meziobecní spolupráce kritizovali "společenství obcí", tedy sloučení problematiky společného výkonu některých agend s praktickým zajištěním některých veřejných služeb,« připomněl Ing. Jiří Hužera.
OBJEVÍ SE JEŠTĚ I NOVÉ FORMY
»Dnešní diskuse potvrdila, že meziobecní spolupráce je nejen vhodným nástrojem pro zajištění nelehkých úkolů obcí v samostatné působnosti. Ale že díky ní obce budou moci v budoucnu snáze reagovat na složitou finanční a hospodářskou realitu a různé formy meziobecní spolupráce (a některé další nové formy se jistě ještě objeví) uplatnit také v oblastech, v nichž dosud postupovaly individuálně,« shrnul výsledky besedy u kulatého stolu v Lanškrouně RNDr. Josef Postránecký.
Starosta Ing. Prokop Holý přijel na besedu z obce Cotkytle.
Účastnicemi diskuse byly i starostky Lenka Bártlová z Rudoltic (vlevo na prvním snímku) a Miroslava Fojtů z Lukové. Starostové sousedících Horní a Dolní Čermné senátor Ing. Petr Šilar (vlevo na druhém snímku) a Petr Helekal byli sousedy i během diskuse.
Ředitelka Ing. Marie Kostruhová a ředitel RNDr. Josef Postránecký (uprostřed).
FOTO: PETR ČADA
