Šéf resortu místního rozvoje by chtěl ze vztahu centra k regionům odstranit přetrvávající resortismus, který zpravidla neumožňuje přistupovat k péči o rozvoj území ve všech souvislostech.
Slovo "partnerství" použil ministr Mgr. Radko Martínek v rozhovoru pro náš časopis hned několikrát. Jak totiž sám říká, má v úmyslu z Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR) vytvořit instituci, která by se zabývala komplexním řešením regionálního rozvoje, přičemž by posílila svoji úlohu "spíše metodicky vést" než "pouze direktivně řídit". Už krátce po svém nástupu do úřadu se dohodl na spolupráci se Svazem měst a obcí a v našem rozhovoru ohlásil i svůj úmysl jednat a domluvit se na dobrých partnerských vztazích také s Asociací krajů.
Dovolím si začít poněkud osobně: Mandát starosty Moravské Třebové vám vypršel před sedmi roky a od té doby se pohybujete v tzv. vysoké politice. Nezapomněl jste mezitím na to, v jakých složitých podmínkách pracují komunální politici, kteří nejenže jsou pod náročnou přímou a nepřetržitou kontrolou svých voličů, ale často musí i s určitou dávkou osobní odvahy přijímat rozhodnutí, která jim kdosi daleko někde v kanceláři bez znalosti místní situace může byrokraticky dodatečně zvrátit? Zasadí se MMR o lepší podmínky pro práci starostů a dalších volených zastupitelů, zejména menších měst a obcí?
Náročnou práci volených zastupitelů obcí a měst velmi dobře znám a vážím si jí. Ostatně až s nástupem do funkce ministra jsem se vzdal mandátu člena zastupitelstva Moravské Třebové, který jsem si podržel i po odchodu z postu starosty. Byl jsem také, jak víte, až do letošního května předsedou Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny. Mým hobby jsou navíc územní rozpočty, takže mám pravidelný přehled o tom, jak se vyvíjí financování municipalit v ČR. Myslím, že nejvíce jim mohu pomoci tím, pokud se MMR stane jakýmsi neoficiálním mluvčím obcí a měst ve vládě. Už jako regionální politik a později poslanec jsem si totiž uvědomoval, že ve vládě zatím žádný resort programově nehájí pozice regionů a nepřenáší tam jejich názory. Proto chci být v tomto smyslu partnerem Svazu měst a obcí a brzy bych se chtěl za týmž účelem setkat i s představiteli Asociace krajů. Pomoci regionům i obcím a městům můžeme také tím, že ve spolupráci s nimi vypracujeme strategii regionálního rozvoje, která v naší zemi objektivně chybí.
V čem by tato strategie měla spočívat?
Tak jako se podílíme na formulaci principů financování dalšího programového období Evropské unie, paralelně připravujeme i strategii regionálního rozvoje. Nelze totiž počítat s tím, že disproporce mezi našimi regiony vyřešíme jen s pomocí peněz z Bruselu. Chceme tedy analyzovat a popsat problémy dalšího rozvoje našich regionů - a také vytvářet podmínky, aby mohly být řešeny. Musíme si klást otázky typu, jak by měly venkovské regiony vůbec fungovat či jaké by mělo být jejich vymezení vůči velkým městům. Teprve pak bude možné začít uvažovat o konkrétních krocích v podobě nových programů, jak k těmto cílům dospět, a nově se podívat i na programy stávající - a buď je ponechat, upravit, nebo zrušit.
Mluvíte-li o příštím programovém období EU, pak předseda Svazu měst a obcí, europoslanec Oldřich Vlasák počátkem července připomněl, že Evropský parlament se k novým členským zemím zachoval dost macešsky. Potvrdil totiž zájem Evropské komise neumožnit od roku 2007 financovat ze strukturálních fondů daň z přidané hodnoty. Takže bude-li příjemcem evropské podpory obec, která není plátcem DPH, bude kupříkladu na stavební práce muset na každých 100 tisíc korun z evropských fondů připlácet ještě 19 tisíc na této dani.
My se prostě musíme naučit být v EU s vědomím, že unie je sice o spolupráci evropských zemí, ale že si tam také současně každý člen prosazuje své vlastní potřeby a zájmy. Musíme tedy dělat totéž, co často velmi úspěšně činí "staré" země: Tedy tvrdě jít za tím, co chceme, prosadit se sami, a získávat pro to partnery jak ze starých, tak z nových členských zemí. Ostatně vidíme to přece i u nás: Neodehrávají se podobné procesy - ovšemže v mnohem menším měřítku - také třeba v mnoha českých, moravských a slezských mikroregionech? I v nich každá obec, každé město má a prosazuje svůj zájem. Což však určitě neznamená, že myšlenku mikroregionů zavrhneme. A chtěl bych ostatně upozornit i na to, co rovněž uvedl pan předseda Vlasák. Totiž že Evropský parlament ve vazbě platby DPH na pomoc ze strukturálních fondů nemá poslední slovo, ale že se tím ještě bude zabývat Rada ministrů.
Takže dosud není ani dán "k ledu" zájem naší země, aby v příštím programovém období EU nebylo prodlouženo monitorovací období fungování projektů z nynějších pěti na sedm let, či aby se zvýšil jak podíl spolufinancování projektů z EU, tak podíl křížového financování mezi evropskými fondy, jak jsme o tom v dubnu hovořili s nynějším premiérem Jiřím Paroubkem?
Není to jen náš zájem, ale i našich partnerů ze zemí Visegrádské skupiny. Například právě před vámi jsem o tom mluvil s velvyslankyní Nizozemského království v ČR paní Idou Leonore Van Veldhuizen-Rothenbucher a na celé léto jsem si naplánoval řadu dalších jednání s mými partnery, kteří se v zemích Visegrádské skupiny, i mimo ni, zabývají regionálním rozvojem. I když zatím nebyl dohodnut finanční rámec pro příští programové období EU, neznamená to, že pustíme ze zřetele podmínky, za nichž bude od roku 2007 finanční pomoc unie poskytována. Já dokonce nastavení těchto podmínek považuji minimálně za stejně důležité jako přesně vědět, kolik peněz z evropských fondů můžeme obdržet.
Jenže "bitvu o evropské peníze" lze prohrát i na domácím kolbišti. Sám jste přece na květnovém sněmu Svazu měst a obcí ve Žďáru nad Sázavou zmiňoval nejrůznější "emisary", kteří obcházejí starosty a slibují jim s pomocí úplatků sehnat dotace přes své "kontakty" na různých ministerstvech. Nebylo by řešením vyvěsit třeba na webu MMR seznamy poradenských agentur, které byly úspěšné s projekty v rámci programů PHARE či SAPARD, nebo které by třeba prošly nějakou certifikací organizovanou vaším úřadem?
Obávám se, že takovými oficiálními seznamy bychom omezili volnou soutěž a ocitli se v palbě kritiky. Ale návod, jak vybrat seriózní poradenskou firmu je vcelku jednoduchý: Rozhodujme se v obcích jen pro firmy, které si za přípravu projektu sice třeba i vyžádají minimální provozní zálohu, ale zbytek ceny na základě smlouvy s obcí budou účtovat až v okamžiku, kdy jimi zpracovaný projekt bude úspěšný a dotaci skutečně obdrží. Pokud však poradenská agentura bude chtít za projekt zaplatit hned a navíc nepřiměřeně vysoko, či dokonce bude prosazovat, aby realizace projektu byla zadána určitým spřáteleným firmám, pak radím dát od takové agentury okamžitě ruce pryč. Jiným problémem jsou oni "emisaři". To bývají podvodníci, kteří žádné kontakty v centru nemají, ale jen sázejí na to, že nakonec vždy nějaký jimi takzvaně prosazovaný projekt uspěje a oni to pak budou moci prohlásit za výsledek uplacení příslušného úředníka nebo poslance. Obávám se, že těmto podvodníkům vytvářejí živnou půdu i někteří takzvaní ochránci čistoty veřejných investic. Netvrdím, že se eventuální konkrétní případy uplácení úředníků či veřejných činitelů mají přecházet mlčením. To v žádném případě. Ale neustále mluvit o úplatkářství a nepodat o tom jediný důkaz, může vést k všeobecnému mínění, že domoci se (nejen) dotací lze v České republice pouze prostřednictvím úplatků, což takovým podvodníkům jen nahrává. Troufám si tvrdit, že jako starosta jsem pro své město dokázal získat poměrně hodně dotací, ale nikdy jsem k tomu nepotřeboval žádné postranní cestičky. Kdo je coby žadatel o dotace se svým projektem dobře připraven, splňuje veškeré podmínky a neváhá průběžně přípravu projektu konzultovat s lidmi, kteří jsou k tomu správcem programu určeni, pak určitě nemusí nikde a nikomu dávat žádné úplatky a buď hned či v některém z dalších kol příjmu žádostí uspěje.
To je tedy váš apel na obce, aby nepodléhaly atmosféře, že bez úplatků nic nepořídí. Ale můžete i na MMR ještě více zprůhlednit rozhodování o dotacích?
Jedním z kroků bylo to, že na našem webu okamžitě vyvěšujeme projekty, jimž byla dotace přiznána, a nyní už také ihned informujeme i ty žadatele, kteří neuspěli. Jistě, všechny dotační tituly se vždy opírají o určité subjektivní hodnocení a neuspokojený žadatel pak k výběru projektů může vznášet nejrůznější připomínky nebo výhrady. Teď však pracujeme na ministerstvu na tom, aby výběrová kritéria pro naše programy byla co nejobjektivnější, byť jsem si vědom, že ani pak všichni spokojeni nebudou.
Nevadí vám, že v krajích při administraci evropských fondů chybí jakási prodloužená ruka centra? Co kraj, to přece jiný přístup.
Jistě ode mě jako od spoluautora reformy veřejné správy neočekáváte, že zpochybním kompetence decentralizovaných územních samosprávných celků. Kraje jsou tady určitě i od toho, aby rozvoj regionů spoluorganizovaly. Pochopitelně však nějaká dělba práce mezi státem a kraji existovat musí. Stát si musí podržet určité pravomoci a nástroje k tomu, aby mohl mj. vyrovnávat rozdíly ve vývoji mezi kraji.
Podle mého hlubokého přesvědčení by ministerstvo mělo mít do budoucna jednoznačně postavení partnera regionů a nikoliv být pouze úřadem, který jenom kontroluje, dohlíží a postihuje. Ministerstvo nejprve bude muset regionům pomáhat, vysvětlovat, metodicky je vést a radit jim, jak se mohou stát úspěšnými. Samozřejmě, nebude se moci vzdát ani funkce monitorovací, aby byl přehled o tom, jak se v regionech zachází se státními prostředky. Prostě je třeba, aby na centrální úrovni vůči decentralizovaným krajům existoval jeden subjekt, který bude mít z hlediska státu rozvoj regionů na starosti, ale nebude je direktivně řídit. A doufám, že to bude právě Ministerstvo pro místní rozvoj.
Jak můžete být partnerem krajů, když jejich hejtmani mluví o tom, že by vaše ministerstvo nejraději zrušili?
Zrušit ministerstvo je jistě líbivé heslo, ale funkce, které MMR plní, by stejně musely být zachovány. Já vůči tomuto požadavku některých hejtmanů stavím jako alternativu reorganizaci MMR. Jsem si totiž jist, že by se do budoucna mělo stát orgánem, který o rozvoj regionů bude z centra ve spolupráci s kraji pečovat komplexně. Možná že hejtmanům více vadí - a to vadí i mně, že zatím ve vztahu k regionům přetrvává z centra určitý resortismus. Jedno ministerstvo má na starosti civilně správní úsek, další územní rozpočtování, jiná ministerstva jsou správci programů zajišťujících rozvoj venkova, budování a rekonstrukci vodovodů a kanalizací, plynofikaci obcí apod. Nemyslím, že by MMR mělo všechny tyto a některé další funkce jiných resortů převzít ještě v tomto volebním období. Ale připravím takový návrh, aby jej po příštích parlamentních volbách měl nový kabinet na stole a mohl se sám o něm zodpovědně rozhodnout. A budu se snažit o této své představě přesvědčit i hejtmany.
Podpořil byste v kabinetu takové návrhy, jaké považuje Svaz měst a obcí za potřebné, totiž většinu státních dotací transformovat přímo do rozpočtů měst a obcí, nebo zařadit spotřební daně do portfolia sdílených daní?
Myslím si, že vámi uvedené stanovisko k dotacím nesdílí Svaz měst a obcí ČR jako celek, ale jen některé municipality. Řekne-li se však "A", musíme se zajímat také o "B". Takže ti, kdo chtějí, aby se dnešní dotace už zítra přímo promítly do příjmů měst a obcí, by se měli zajímat rovněž o to, jak by se tyto finanční prostředky nakonec skutečně přerozdělily. Tento princip by bezesporu byl výhodný pro velká města, ale menší a chudší města, neřku-li obce, by na něj doplatily. Vůbec se nebráním případné diskusi o této otázce. Ale jsem přesvědčen o tom, že převedení dotačních titulů do příjmů municipalit by bylo doslova fatální chybou a mnohá města a obce by ani s mírně posílenými rozpočty nemohly ani zdaleka uskutečňovat takové projekty, na které nyní dosáhnou jen díky dotacím. A ještě jedna poznámka - ať si o Evropské unii každý myslí, co chce, ale nikdo nemůže popřít, že systém dotací tam dlouhodobě a úspěšně funguje. Pro mě je to doklad o tom, že i ve stabilizovaných systémech mají dotační tituly své opodstatnění právě proto, že tam pomáhají vyrovnávat rozdíly.
Určitě však více rozumím druhé části vaší otázky. Dosavadní portfolio sdílených daní zatím funguje velmi dobře. Koneckonců daňové příjmy obcí se v posledních letech každoročně zvyšují v hodnotách kolem osmi procent, tedy více, než činí inflace. Mám tím na mysli to, že portfolio roste celkově, takže lze v jeho rámci vyrovnávat případné výpadky jednotlivých příjmů. Nicméně budou-li schváleny velké daňové reformy a zejména daně fyzických a právnických osob skutečně výrazně klesnou, pak bude určitě legitimní diskutovat jednak o kompenzacích za takový výpadek, jednak o struktuře portfolia daňových příjmů obcí jako takového. Jenže v době, kdy stát začne omezovat své příjmy a úměrně tomu snižovat i své výdaje, určitě nebude příliš reálné pomýšlet na to, že ze symbolického společného měšce by obce mohly získat větší podíl.
"Rozhodujme se v obcích jen pro firmy, které si za přípravu projektu sice třeba i vyžádají minimální provozní zálohu, ale zbytek ceny na základě smlouvy s obcí budou účtovat až v okamžiku, kdy jimi zpracovaný projekt bude úspěšný a dotaci skutečně obdrží," apeluje ministr Martínek.
