Kvůli praktické neaplikovatelnosti některých ustanovení předpisů v rámci účetní reformy, se mnohé účetní jednotky ocitají ve značné nejistotě. Zmatečné předpisy však dokonce slouží i jako nástroj šikany ze strany některých kontrolorů včetně dopadů na pokuty a sankce ukládané obcím.
Nejvíce zmatečné jsou předpisy k účetní reformě z hlediska oblastí u podrozvahy, opravných položek k dlouhodobému majetku a k ocenění reálnou hodnotou majetku určeného k prodeji. V tomto textu jde jen o stručné shrnutí problematiky. K jednotlivým oblastem totiž odborná veřejnost vypracovává rozbory na několik desítek stránek, bohužel bez relevantních reakcí ze strany předkladatelů předpisů.
1. PODROZVAHA
Od roku 2010 mají účty podrozvahy závazné obsahové vymezení. Tato úprava předpisu nejenže znehodnotila data, která účetní jednotky před zahájením účetní reformy již na podrozvaze sledovaly, ale také zamezila možnostem sledovat na podrozvaze informace potřebné pro řízení a rozhodování na úrovni účetní jednotky. Některé významné informace se přesunuly do operativních mimoúčetních evidencí, což bylo zpravidla na úkor jejich kvality.
Oproti tomu je povinná podrozvahová evidence obsahově vymezena natolik zmatečně a nejasně, že většina účetních jednotek se dodnes dohaduje, co zde vlastně má sledovat.
Přitom Ministerstvo financí (MF) už dva roky nereaguje na četné žádosti o objasnění svého záměru v oblasti podrozvahových účtů. Nyní jsou postupy účtování na podrozvaze jednotlivých účetních jednotek natolik odlišné, že sumarizovaná data nemohou mít ani minimální vypovídací schopnost. Jinak řečeno, všechny obce dělají ve vztahu k podrozvaze zcela zbytečnou práci.
- Situace v praxi: V lednu 2011 přislíbil odbor 28 MF stanovit pravidla pro účtování na podrozvaze, ale dosud tak neučinil.
V březnu 2011 zpracoval jeden kraj návrh na účtování věcných břemen (některé kraje požadují na obcích jejich evidenci v podrozvaze, jiné kraje obcím evidenci věcných břemen na podrozvaze zakázaly). V září roku 2011 tomuto kraji Ministerstvo financí odpovědělo, že se věcnými břemeny začne zabývat nejdříve v roce 2013. Jak se má postupovat do té doby vyřešení tedy nikdo nestanovil. Na otázky, zda MF myslí vážně ustanovení v podrozvaze, např. o tom, že budoucí přijetí úvěru jako závazku má být evidováno na pohledávkách, zda se opravdu mají odhadovat budoucí škody na majetku a evidovat je na podrozvaze apod., je ze strany MF naprosté informační embargo. Obsahové vymezení podrozvahy z hlediska základních účetních principů je až trapně neodborné. Objektivně lze jen uznat, že se alespoň novelou k 1. 1. 2012 vyjasnilo rozdělení na krátkodobost a dlouhodobost.
2. REÁLNÁ HODNOTA MAJETKU URČENÉHO K PRODEJI
Jde o typický příklad, kdy účetní předpis stanoví nějakou účetní metodu, ale neurčí cíle, jichž chce touto metodou dosáhnout, ani postupy k jejímu dosažení. Na základní otázku, jaká hodnota majetku je v tomto případě myšlena, je jinak slovně reagováno úředníky MF, jinak zní důvodová zpráva k zavedení této metody. Mimo to, slovní požadavek MF k zobrazení toho, že účetní jednotky prodávají majetek pod cenou obvyklou, je často v rozporu s účetním principem opatrnosti.
- Příklad: Město prodává byty stávajícím nájemníkům za 30 % odhadní ceny bytů. Reálná hodnota by tedy mohla být buď hodnota, které lze prodejem majetku dosáhnout, nebo cena obvyklá na trhu (zde bychom mohli ještě uvažovat, zda na místním trhu, nebo všeobecně).
Při diskusích k reálné hodnotě úředníci Ministerstva financí vysvětlovali záměr evidence reálné hodnoty tak, že by se mělo přecenit na cenu obvyklou, která je v optimálním případě dosažitelná, bez ohledu na to, jaká pravidla si pro prodej stanovila účetní jednotka. Z výkazů po realizaci prodeje, že pak bude vidět, že město realizovalo jen 30 % reálné hodnoty (ve smyslu, že nenakládá efektivně se svým majetkem).
Z hlediska účetnictví je však toto nepřípustné a porušuje se tím zákon o účetnictví. Nelze totiž vykazovat majetek v hodnotě o 70 % vyšší, než je skutečná realizovatelná hodnota.
- Situace v praxi: Hodně účetních jednotek se kvůli této nejasnosti obrátilo na ustanovení zákona o účetnictví, podle něhož nelze-li reálnou hodnotu objektivně stanovit, pak se nepřeceňuje.
Dosud metoda z hlediska cíle není vyjasněna (v roce 2012 se jen vyjasnil účetní postup) a z hlediska sumarizovaného výkaznictví je to metoda zbytečná. Opět to znamená, že ti, kteří konají nějaké pokusy k přecenění, vykonávají zbytečnou práci.
Je vhodné připomenout, že jde o ryze »českou akci«, protože mezinárodní účetní předpisy takové přecenění neakceptují.
3. OPRAVNÉ POLOŽKY K DLOUHODOBÉMU MAJETKU
Ani v tomto případě nejsou stanoveny cílové hodnoty ocenění. Častá odpověď ze strany Ministerstva financí je, že majetek by se měl metodou opravné položky upravit tak, aby hodnota netto odpovídala prodejní ceně snížené o náklady s prodejem. Zní to hezky, ale u obcí by to v důsledku mohlo znamenat, že veškeré komunikace, veřejné osvětlení, a další »neprodejné« stavby povedou obce v nulovém ocenění, což asi také není nejsprávněji vykazované aktivum.
Zde se jedná o novou metodu, zahájenou k 31. 12. 2011. Pokud se však o nastavení opravných položek k dlouhodobému majetku nějaká obec k 31. 12. 2011 takto pokusila, někteří kontroloři jí to dokonce vyčetli, neboť nevěděli, jak mají vyhodnotit správnost postupu. Ač by byly v určitých případech opravné položky k dlouhodobému majetku na místě, tak kvůli nízké kvalitě předpisu k jejich aplikaci do praxe vůbec nedojde. Mezinárodně jsou určité postupy stanovení hodnoty aktiv veřejného sektoru, u nichž se hodnotí jejich obslužný potenciál, popsány a určeny. České předpisy však na ně neberou ohledy.
ZÁVĚREM
Dnes jsme se dotkli tří oblastí, které účetní jednotky zatěžují zbytečně, jež bez stanovení cílů nemají žádný informační přínos a slouží jen jako nástroj šikany ze strany kontrol včetně dopadů na pokuty a sankce ukládané obcím. Pokusí-li se některé účetní jednotky o jejich aplikaci, setkají s pochybnostmi, zda postupovaly správně (každý kontrolor prosazuje svůj výklad předpisu). Když pro jejich zmatečnost tyto metody neaplikují, naopak se jim zase vyčítá, že se o to pokusit měly.
IVANA SCHNEIDEROVÁ
auditor, číslo osvědčení 1840 Acha obec účtuje s. r. o.
K jednotlivým oblastem odborná veřejnost vypracovává rozbory na několik desítek stran. Bohužel bez relevantních reakcí ze strany předkladatelů předpisů.
