Ústavní soud zrušil na návrh skupiny poslanců část zákona, která znemožňovala krajům po deset let nakládat jako vlastníkům se svým majetkem, které na ně převedl stát, především jde o vesměs velmi zadlužené nemocnice a sociální...
Ústavní soud zrušil na návrh skupiny poslanců část zákona, která znemožňovala krajům po deset let nakládat jako vlastníkům se svým majetkem, které na ně převedl stát, především jde o vesměs velmi zadlužené nemocnice a sociální zařízení. Pokud jde o stamiliónové od státu převzaté dluhy, Ústavní soud problém zatím nevyřešil.
Když chci někomu něco dát, je to dar, jehož podstatou je nejen projev vůle dárce, ale také ochota obdarovaného dar převzít. Bez tohoto souhlasu obdarovaného nemůže dojít ke změně vlastnictví v jeho prospěch.
Před hotovou věc
Když však stát poprvé v roce 2001 převáděl organizační složky státu a státních příspěvkových organizací (knihovny, muzea, školy, sociální zařízení atd.) do vlastnictví krajů, stalo se tak nikoliv formou daru, ale na základě zvláštního zákona č. 157/2000 Sb. Převod vlastnictví se tak uskutečnil rozhodnutím příslušného ministerstva a dnem nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí se staly tyto dříve státní instituce organizacemi krajskými. Spolu s těmito institucemi přešla na nového zřizovatele - kraj - i veškerá práva, ale hlavně existující povinnosti a závazky těchto institucí. Zastupitelstva krajů jako nejvyšší orgán kraje přitom neměla žádné právo o tomto přijetí, či především o případném odmítnutí tohoto majetku nikterak rozhodovat. Byla prostě ze zákona postavena před hotovou věc!
Z principu je to podle mě postup špatný, ač v souladu se zákonem. Totéž nastalo i v případě nemocnic koncem loňského roku, když podle zákona č. 290/2002 Sb. přešly na krajské samosprávy dříve státní (když zřizovatelem byl okresní úřad) a nyní od letošního 1. ledna tedy již krajské nemocnice. Samozřejmě kraje měly a mají nepochybně zájem nemocnice převzít a v rámci samosprávy je do budoucna řádně spravovat. I když já osobně jsem přesvědčen, že za péči o zdraví občanů musí být i podle Ústavy ČR odpovědný především stát, nikoliv samospráva. Ale principem by mělo vždy být - o tomto převzetí svobodně rozhodnout. Tuto možnost a právo však kraje opět neměly, zase se tak stalo zvláštním zákonem.
Ještě horší situace však nastane tehdy, když se takto stát "zbavil" majetku zatíženého dluhem. O případu Krajské vědecké knihovny v Liberci, kterou předal kraji se značným dluhem a dalšími finančními problémy, k nimž došlo v průběhu její výstavby, tj. v době, kdy jejím zřizovatelem byl nikoliv kraj, ale stát, resp. Ministerstvo kultury, se toho v minulosti už napsalo dost. Stát znovu spolu s nemocnicemi předal ze zákona kraji i veškeré závazky a povinnosti s tím související. Bohužel opět s dluhy, které nemocnicím vznikly v době, kdy je spravoval stát. V případě Libereckého kraje jde o částku stamiliónů korun, pokud jde o kraje celkem už o miliardy.
Ústavní stížnosti
Ministerstvo zdravotnictví o oddlužení krajům předaných nemocnic nechce nic slyšet. Prostě je to z hlediska financí další "danajský dar" státu krajským samosprávám. Podle mého názoru však stát i v tomto případě porušil ústavní právo na samosprávu, neboť kraje se mají především starat o potřeby svých občanů v daném regionu, nikoliv na jejich úkor řešit dluhy státu. Není přece přijatelné, aby kraj ze svého rozpočtu třeba místo opravy škol a silnic hradil staré dluhy někoho jiného. Krajské rozpočtové peníze jsou jenom jedny. Je právem a vlastně povinností krajským samospráv se těmto postupům bránit, a to i ústavními stížnostmi k Ústavnímu soudu ČR, které již byly podány. Nabídku ministryně zdravotnictví, že krajům "umaže" státní dluh na polovinu, pakliže kraje "zařídí" snížení lůžkové kapacity nemocnic o jednu třetinu, nelze považovat za odpovědné řešení.
Prvopočátek všech nynějších problémů však podle mě je už v tom, že převod státního majetku na kraje nebyl prováděn formou příbuznou institutu darování, ale na základě zvláštního zákona. Jenže to by pak musel stát svoje instituce krajům předávat v řádném stavu a bez dluhů. Jinak by je kraje, resp. jejich zastupitelstva, prostě nepřevzala. Domníval jsem se, že problémy s převodem kulturních zařízení (viz liberecká knihovna) budou pro stát, vládu a ministerstva poučením. Situace s převodem nemocnic na kraje mě však usvědčila z omylu.
Jiří Němec
právník,
člen komise pro veřejnou správu při Asociaci krajů ČRA
Prvopočátek všech nynějších problémů však podle mě je už v tom, že převod státního majetku na kraje nebyl prováděn formou příbuznou institutu darování, ale na základě zvláštního zákona.
